REDAKCNI POZNAMKA

Mili bratri a sestry,

je tu opet cas pouti, vyletu a letnich akci.

Opet budeme moci vyrazit ven z mest, konat bohosluzby v prirode, pod sirym nebem.

Kvetnove cislo Hlasu pravoslavi vas chce nejen pozvat na tyto letni akce, ale take vas informuje o nasi Besede pravoslavne mladeze, ktera se v mnoha pripadech o tyto akce peclive stara.

Kvetnove cislo take prinasi dulezity clanek o navsteve rimskeho papeze v Recku, ktera se i u nas stala medialni udalosti mesice. vase redakce

Zivot jako pout

Zivot lidsky prirovnavame k pouti. Rika se, ze byva casto nelehka nase zivotni pout. Putovani zivotem ma vzdy sva uskali, ktera jen s vypetim vsech sil prekonavame. Na druhe strane vsak na zivotni pouti prochazime pozehnanou a krasnou krajinou, na niz pak s laskou vzpominame, nebot i sama vzpominka na to „hezke" nam pomaha prekonat pritomne problemy.

V pohledu biblickem je putovani prirozenou podminkou k ziskani Boziho pozehnani. Praotec Abraham se rozhodl odejit ze zeme Ur, aby dospel do zaslibene zeme (Gen.12,1-5). Na konci teto jeho pouti jej navstivil sam Hospodin v osobach tri poutniku (Gen.18,1-8). Tez Mojzis musel s Izraelem nejprve vyjit z Egypta a putovat pousti drive nez dostal od Boha desatero prikazani (Ex.24, 12).

Take Spasitel, Jezis Kristus, se narodil, kdyz byla presvata Bohorodice na ceste daleko od sveho bydliste. Pote putovala Svata rodina z Betlema do Egypta, odkud se pozdeji vratila domu do Galileje. Ve 12 letech Jezis Kristus opet putuje do Jeruzalema, aby byl poznan jako Bozi Syn (Kol. 2,9).

Posledni Kristova pout do Jeruzalema je vubec Jeho nejdulezitejsim cinem vykonanym pro zachranu lidstva. Slavny vjezd do Jeruzalema o tzv. Kvetne nedeli byl predznamenanim Jeho jeste slavnejsiho prichodu do nebeskeho Jeruzalema. Jako Ukrizovany poutnik vysel vstric svemu vzkriseni! Svoji pozemskou pout zakoncil cestou do nebe temito slovy: „Vysel jsem od Otce a prisel jsem na svet, opet opoustim svet a jdu k Otci (Jn 16,28). Jdu pripravit pro vas misto..., kde jsem ja, abyste byli i vy (Jn 14,2-3)".

Jezis Kristus jako Vzkriseny poutnik sel tez cestou do Emauz. Pritom potkal sv. apostoly Lukase a Kleopu, v jejichz srdcich dal rozhoret ohni Bozi lasky. Poznat se jim dal az ve sv. eucharistii, kdy vesel do jejich „vnitrniho" byti, jako novy zivot pro jejich opravdovy zivot.

Na pribehu emauzskych poutniku vidime, ze se ve sv. eucharistii setkavame s zivym Bozim chramem, skutecnou Cirkvi. Sama Cirkev jako poutnik putuje ke vzkriseni a dava nam moznost zit jiz nyni castecne v Bozim kralovstvi.

Od nepameti proto konaji pravoslavni krestane poute na posvatna mista, spojena s biblickym podanim nebo zivotem vyznamnych svetcu. Zvlaste to byla mista, kde zil a na krizi trpel Jezis Kristus. Svate mesto Jeruzalem, Galilea a ostatni casti Palestiny posvecene okamziky pozemskeho zivota Spasitele vzdy byly a stale jsou nejcastejsim cilem krestanskych poutniku. Do Svate zeme prichazeji jako napr. sv. Marie Egyptska promenit svuj zivot a cinit hluboke pokani.

Ze 6. stoleti se dovidame o ct. Christoforovi Rimskem, jak duchovne pomahal poutnikum, kdyz nemohli prekrocit pro mnozstvi hrichu prah chramu Boziho hrobu v Jeruzaleme.

V nasem prostredi se jiz nekolik desetileti konaji pouti, napr. ke sv. Janu pod Skalou, kde na pocatku 10. stoleti zil prvni cesky poustevnik sv. Ivan, a na hrad Tetin, misto mucednicke smrti sv. Ludmily († 926).

Hlavnim smyslem pouti je uskutecneni viditelne pripominky mist, na nichz Trojjediny Buh manifestoval svoji lasku k lidem. Putovani predstavuje svym zpusobem uprimnou snahu vericiho cloveka navstivit ci mohli bychom rici „dotykat" se svatych mist, kde zil sam Jezis Kristus nebo Jeho vyvoleni. Takto vnimana Bozi pritomnost upevnuje v poutnikovi zivou viru a lasku k Bohu.

Pout neni svetsky vylet, i kdyz se mu navenek v mnohem podoba. Ve sve podstate je vsak hlavne duchovnim cinem, kterym Bohu dekujeme za Jeho nebeske dary a pozehnani.

Na pouti tez vyznavame sve hrichy a v modlitbach prosime za jejich odpusteni. Putovani chapeme i jako prosbu o pomoc Bozi v zivotnich strastech a pokusenich.

Duchovni radost a pokoj naplnuji srdce poutniku, kteri se na svatych mistech ucastni sv. liturgie a jinych bohosluzeb. Do svych domovu se vraceji vzdy vnitrne obohaceni a promeneni. Prinaseji sebou zvlastni pozehnani a stavaji se mnohdy plamennymi Bozimi zvestovateli. Poradani pouti proto patri k vyznamne misijni cinnosti v cirkvi.

archiepiskop Krystof

Ctyricet dni po Passe vystupuje vzkriseny Kristus na nebesa. Ctyricet dni je zmineno ve Skutcich sv. apostolu (Sk. 1,3). Kniha Skutku apostolskych situuje „odchod" Pane na Olivetskou horu blizko Bethanie.

Navzdory tomuto odlouceni jsou apostolove plni radosti a bohosluzby svatku Nanebevstoupeni Pane, ackoliv zavrsuji slavnostni paschalni obdobi, vyjadruji: „Lide vsech narodu, tleskejte v dlane, hlaholte Bohu, tleskejte zvucne." (Z 47,2) „Buh vystoupil vzhuru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic." (Z 47,6)

Vzkriseni a nanebevstoupeni

Odkud prichazi tato radost?

V predvecer sveho utrpeni rekl Jezis svym apostolum: „Budete se rmoutit, ale vas zarmutek se promeni v radost" (J. 16,20). Kdokoliv videl zmrtvychvstaleho Krista svyma ocima, ten zna dokonalou radost, radost bez stinu, radost, kterou nemuze nikdo vzit.

Vsichni apostolove se setkali se zmrtvychvstalym Kristem. Ctyricet dni se jim zjevoval a rozmlouval s nimi, jedl jejich pokrm, dal jim svuj pokoj a slibil jim dar Ducha Svateho. Nyni jsou svedky jeho slavneho navratu k Otci.

Na ikone muzes videt vsechny apostoly shromazdene okolo Presvate Bohorodice, jejich oci jsou upreny k nebi, kde pozoruji Syna Boziho vystupujiciho ve slave. „Povznesl jsi se ve slave, Kriste, Boze nas, radosti naplniv ucedniky prislibenim Svateho Ducha a pozehnanim svym jim zvestovav, ze ty jsi Syn Bozi, Vykupitel sveta." (tropar svatku Nanebevstoupeni Pane)

My jsme rovnez videli zmrtvyvstaleho Krista a dnes jsme pritomni pri jeho slavnem nanebevstoupeni sdilejice s apostoly jejich radost.

Kdy jsme videli zmrtvychvstaleho Krista?

V paschalni noci jsme provolali zmrtvychvstaleho Krista a v prubehu paschalniho obdobi jsme opevovali jeho vitezstvi nad smrti. Svetlo vzkriseni osvitilo nas zivot a my muzeme take rict, ze nase radost je dokonala a ze nam ji nikdo nemuze vzit.

Dosahnuvse dne Nanebevstoupeni chapeme, ze tento okamzik je naplnenim utrpeni, zaverecny moment Kristova pozemskeho zivota, korunovaci paschalniho Tajemstvi.

Svedectvi vzkriseni

Patrit mezi apostoly, k tomu bylo nutne byt svedkem Kristova vzkriseni. To je duvod, proc byl z mnoha vybran Matej, aby nahradil Jidase (Sk. 1,21-26). Sv. apostol Pavel byl take nazvan apostolem, protoze na ceste do Damasku videl svetlo zmrtvychvstaleho Krista.

„...ukazal se Petrovi, potom dvanacti. Pote se ukazal vice nez peti stum bratri najednou; vetsina z nich je dosud nazivu, nekteri vsak jiz zesnuli. Pak se ukazal Jakubovi, potom vsem apostolum. Naposledy ze vsech se jako nedochudceti ukazal i mne." (1. Kor. 15,5-8)

Jako svedek Kristova vzkriseni se sv. apostol Pavel objevuje na ikone Nanebevstoupeni Pane, ackoliv historicky v ten den na Olivetske hore pritomen byt ani nemohl. Uzrev bozske svetlo byl zapocitan mezi apostoly, je clenem sboru apostolu.

Take nam, navzdory faktu, ze jsme narozeni dokonce daleko pozdeji nez sv. apostol Pavel, se na Paschu zjevil Kristus a jeho svetlo osvecuje nasi temnotu. Jsme svedky vzkriseni jako dedicove apostolu skrze jejich svedectvi. Kristus vita nasi viru temito slovy: „Blahoslaveni, kteri nevideli a uverili" (J. 20,29). Marie Magdalska byla prvnim svedkem Kristova vzkriseni, kdyz potkala Jezise v zahrade u hrobu: „Nedotykej se me", pravi Jezis, „nebot jsem dosud nevystoupil k Otci" (Jan 20,17).

Proc zmrtvychvstaly Kristus rika Tomasovi, „vloz svou ruku do me rany", zatimco Marii Magdalske rika: „nedotykej se me"?

Kdyz mluvi Jezis s Tomasem, chce, aby Tomas vedel, ze vzkrisene telo je skutecne a hmotne, nebot neni duch, a dokonce ji, aby to dokazal. Marii Magdalske nicmene presto zjevil silu vzkriseni, jez zpusobila jeho vystoupeni z pekel na nebesa.

Ikona Nanebevstoupeni Pane svateho monastyru Stavronikita, Athos

Z pekla na nebesa

Kristus umira, sestupuje do pekel, vstava z mrtvych a vraci se zpet k nebeskemu Otci. Mezi peklem a nebesy, mezi smrti a vzkrisenim lezi neprerusena linka, nezastavitelny pohyb z nejnizsiho do nejvyssiho mista. Marie nemuze prerusit tento pohyb zapocaty v den vzkriseni a naprosto naplneny pri nanebevstoupeni. Nejspodnejsi misto sestupu do pekel, Kristovo snizeni se v pekelnem miste, kde neni Buh, se kryje s mistem vystupu na nebesa.

V kenosi, v niz se Kristus ponizil, existuje k mistu slavy neprerusena draha, prosty pohyb. Nanebevstoupenim tahne Jezis vsechny z nas sebou ke svemu Otci, ktery je nyni take nasim Otcem.

Ke svemu Otci a vasemu Otci, k memu Bohu a vasemu Bohu

Temito slovy ujistuje Jezis Marii o tom, co slibil apostolum pred svym utrpenim: „Jdu, abych vam pripravil misto" (Jan 14,2). Vraceje se ke svemu Otci, coz je Buh, se Kristus stava „prvorozenym z mrtvych" (Kol. 1,18), predchudcem, jenz pripravuje cestu do kralovstvi nebeskeho pro nas lidi. Jednorozeny Syn Bozi nabizi bozske otcovstvi celemu lidstvu. Tak se stavame „jeho syny skrze Jezise Krista" (Ef. 1,5), nebot Kristus je „prvorozeny mezi mnoha bratrimi" (Rim. 8,29).

Drzime-li se Krista, budeme osvobozeni od pekla, v nemz se nalezame a kde nas hrich a zkazenost stale drzi v zajeti. Oslaveni s nim potom vejdeme do Otcova pribytku, do kralovstvi Boziho.

Radostna zvest

Opousteje nas zanechal nam Kristus radostnou zvest o kralovstvi Bozim. Vystoupiv na nebesa sedi po pravici Otcove s Duchem Svatym. Tam, v „srdci" presvate Trojice, pripravuje misto pro nas. Skrze sve lidske telo sjednocene s jeho bozstvim jiz predstavuje vykoupene lidstvi a cini je vladnoucim na trune slavy. To je vrchol vteleni: Telo Kristovo, zaroven bozske i lidske, vstupuje do Boziho kralovstvi a zpusobuje, abychom vesli v jeho slepejich. Kristus nam odkazuje radostnou zvest o Bozim kralovstvi a my se tak stavame dedici tohoto kralovstvi podle zaslibeni Pane. Zanechanim tohoto dedictvi nam Jezis take zanechal ukol, abychom je predali vsem lidem.

„Jdete do celeho sveta a kazte evangelium vsemu stvoreni." (Mk. 16,15)

Prislibeni Ducha Svateho

„Prospeje vam, abych odesel. Kdyz neodejdu, Primluvce k vam neprijde. Odejdu-li, poslu ho k vam" (Jan 16,7).

Jezisova slova v Janove evangeliu jsou jasna. Seslani Ducha Svateho zavisi na Kristove odchodu. Svaty apostol a evangelista Lukas vyzdvihuje tema Ducha Svateho pred nanebevstoupenim. Mluvi o sile shury, jiz byli apostolove pokryti. Stejne jako ve Skutcich apostolskych zminuje Lukas Otcuv prislib, krest Duchem Svatym, ohen Padesatnice.

Po navratu z Olivetske hory ziji apostolove v ocekavani Ducha Svateho naplneni radosti, ponevadz vedi, ze je Kristus nenecha osirele, prislibil jim totiz Utesitele.

Mezi svatky Nanebevstoupeni Pane a Padesatnici je deset dni, v jejichz prubehu cekame na dary Ducha Svateho, stejne jako to cinili apostolove v horni mistnosti. Pripravujeme se na prijeti utesujiciho Ducha Svateho. Prislibem Ducha Svateho dava Kristus dalsi dva prisliby pred opustenim tohoto sveta. Jake prisliby to jsou? Prislib zustat se svymi ucedniky az do konce sveta (Mt. 28,20). Kristus je vpravde mysticky pritomen v cirkvi. Je to Duch Svaty, jenz zjevuje jeho pritomnost ve svatych Tajinach. Stejne jako chleb zivota shromazduje vsechna zrna psenice v jeden bochnik chleba, tak telo Kristovo shromazduje lidstvo v jedne cirkvi.

Treti Kristuv prislib je, ze se vrati ve slave pri parusii, tj. pri svem druhem prichodu. Na ikone muzeme videt apostoly shromazdene kolem Matky Bozi. Jejich oci jsou upreny k nebi. Dva andele je vyzyvaji, aby ocekavali slavny navrat Syna Boziho. Skupina apostolu s Matkou Bozi reprezentuje cirkev v ocekavani druheho Kristova prichodu. Pokud jde o Pana, ten nam zehna a timto gestem naznacuje, ze s nami zustava az do konce sveta, nebot jeho pozehnani nas nikdy neopousti. Mezi seslanim Ducha Svateho a parusii je doba Cirkve, doba, kdy cekame na navrat Spasitele. Duch Svaty v nas vyvolava tuzbu videt Krista znovu, vyzaduje jeho pritomnost v nas. Nebot „Duch prichazi na pomoc nasi slabosti... Duch se za nas primlouva nevyslovitelnym lkanim" (Rim. 8,26). Kniha Zjeveni nam vysvetluje skutecny vyznam tohoto lkani, jez urychluje Kristuv navrat: „Duch i nevesta pravi: ´Prijd!´ ´Ano, prijdu brzo. Amen, prijd, Pane Jezisi!" (Zj. 22,17 a 20). Duch Svaty nam pomaha pri cekani a soucasne nam zjevuje naplneni prislibu. Proto se nejedna jen o prazdne cekani smerujici do daleke budoucnosti k radosti slibene na onom svete. Jiz dnes muzeme v Duchu Svatem dopredu okusit chut parusie. Toto zjeveni je nam dano pri bozske liturgii. Skutecne, sv. Eucharistie nam umoznuje uniknout chronologickemu historickemu casu, posloupnosti dni, hodin a minut. Umoznuje nam zazit vsechno ihned: minulost, pritomnost i budoucnost, nebot liturgicky cas neni podrizen linearnimu casu. Umoznuje nam poznat Bozi vecnost, kde spolu jaksi mysticky koexistuji minulost, pritomnost a budoucnost, kde se „jiz" a „jeste ne" navzajem setkavaji. Proto nazyvame sv. Eucharistii „bozskou liturgii", nebot se vzdy jedna o ucast na vecnem zivote v Bohu.

Nanebevstoupeni a promeneni

Nanebevstoupenim Pane jsou znova sjednocena nebesa a zeme. Nyni je mozno prejit z jednoho do druheho, nebot Kristus uvedl nasi bozskou prirozenost do nebeskeho kralovstvi a ve svem tele nas posadil po pravici Otcove.

Kdyz clovek zemre, jeho duse putuje do nebe a jeho telo se vraci do zeme. Je skutecne mozne, aby Kristus vystoupil na nebesa se svym telem?

Kristus vstal z mrtvych a jeho telo je oslavene, telo, ktere je plne svetla, je duchovni telo. Po vzkriseni jiz neni Kristovo telo podrizeno zakonum prirody, protoze do techto zakonu je vepsana smrt a tyto zakony vedou vsechny lidi k hrichu. Vzkriseny Kristus jiz neumira a jeho telo zari svetlem, stejne jako to na hore Tabor ukazal pri promeneni svym ucednikum. Tehdy se Kristus na chvili zjevil ve sve slave, ukazuje tak na sve bozstvi. Bozske svetlo je znazornovano na ikonach Promeneni i Nanebevstoupeni „mandorlou", tj. kruhem svetla obklopujicim Kristovo telo.

Behem Kristova pozemskeho zivota nebylo bozske svetlo viditelne? Znamena to, ze Kristus byl podrizen zakonum prirody? Nebyla jeho smrt normalnim a logickym dusledkem radu prirody?

Ne, protoze Kristus je bez hrichu, a proto nepodleha temto zakonum. Dobrovolne se vsak podridil zakonum prirody, akceptoval hlad, zizen, utrapy a dokonce i smrt. Toto vse ale cini svobodne a ne z donuceni, v poslusnosti nebeskemu Otci, ktery jej posila, aby spasil svet. Smrt Syna Boziho neni logickym dusledkem zakonu prirody, jako je tomu u nas. Ne, jeho smrt je naprosto dobrovolna, plne prijmuta a ve vsi svobode. Kristus na sebe bere nasi smrtelnost a vymenou nam nabizi nesmrtelnost skrze sve Zmrtvychvstani.

Z anglickeho originalu knihy

„The Incarnate God"

vydane v St. Vladimir´s Seminary press roku 1995

prelozil Miroslav Kudla.

Sel jsem s Evangeliem a nebal jsem se...
V kvetnovem cisle vam, drazi bratri a sestry, prinasime clanek o zivote schiarchimandrity Kyrilla, starce Trojice-sergijevskehe lavry. Chapeme jej take mj. jako prispevek k vyroci konce druhe svetove valky.

Historici zkoumaji valecne udalosti z mnoha uhlu. Dulezitost se priklada te ci one bitve nebo osobnosti. Starec Kyrill, jako mlady vojak nasazoval zivot pro zachranu sveho naroda. Prosel svetovou valkou.. Dnes nam vypravi, jak on vnima valecne udalosti. Jednoduse, s neochvejnou vnitrni jistotou.

2. svetova vlastenecka valka byla dusledkem dopusteni Boziho za nase odstoupeni od Boha, za nase moralni a mravni poruseni Boziho zakona a take toho, ze se na Rusi pokouseli uplne skoncovat s virou, s Cirkvi. Pred valkou byly temer vsechny chramy zavrene. V te dobe jich bylo na Rusi otevreno jiz jen velmi malo. Nepratele Cirkve meli tento cil – zavrit uplne vsechny. Podle Chruscovova prohlaseni skoncuji s virou do roku 1980 a v televizi ukazou posledniho kneze. Umyslem nasich nepratel bylo, aby vsude vladl absolutni ateismus. Pan tyto umysly prohledl, a aby zabranil jejich uskutecneni, dopustil valku. Nikoli nahodou.

Vidime, ze valka skutecne obratila lidi k vire, i vlada se nakonec obratila k Cirkvi. Zvlaste kdyz vysel Stalinuv dekret o otevreni chramu na Rusi. Bez pochyby prave toto priblizilo Bozi milost k nasi zemi, k nasim lidem. Jiste je mozne lidsky rici, ze zvitezil vysoky bojovy duch nasich vojaku. A bylo by treba take ocenit vedeni zeme, ktere postavilo do cela takoveho genialniho vojevudce, jako byl Zukov.

V minulych dobach dal Hospodin Rusku Suvorova, Kutuzova. V nasi dobe Georgije Zukova – to byla milost Bozi. Jemu jsme zavazani za svou zachranu.

Take se u nas podarilo nahle vytvorit a zdokonalit vojenskou techniku. Lidsky to vse muzeme vysvetlit tim, ze se lide sjednotili a uspesne pracovali na fronte i v tylu. Ano, bylo to tak. Ale silu, energii a um jim dal Hospodin.

Kdyz jsem cetl pameti marsala Zukova, vyvstal mi pred ocima moment, kde pise o tom, jak byl na zacatku valky ohromen genialitou strategickych planu nemeckych generalu. Pozdeji se stejne divil chybam, ktere nakonec udelali.

To ze sveho pohledu rika Zukov. Ja ze sveho rikam, ze to vse bylo dilem Bozim. Chce-li Buh nekoho potrestat, vzdy jej zbavuje rozumu a privadi k silenstvi. A takovy clovek, ktery se nejprve zda moudrym, dela chyby, jakmile jej opustila blahodat Bozi. Kdyz se Hospodin rozhodl pomoci nasemu narodu a nasi armade, zatemnil rozum fasistum a nase veli
tele obdaril chytrosti, velitelskym duvtipem, statecnosti a uspechem. Pan Buh daval silu, energii a duvtip nasim konstrukterum a inzenyrum tak, abychom dosahli vitezstvi. Jak se rika: „Nic neni bez Boha".

Nestesti je v tom, ze nevidime zamer Bozi a nevzdavame Bohu slavu za to, ze projevil takovou peci a starost. To je smutne...

Vlastne bychom mohli rici, ze Rusko povstalo z niceho, vyrostlo do sve velikosti pouze blahodati Bozi, pouze Bozi silou, zazraky... Ale nikdo o tom nechce hovorit...

Kolik milosti obdrzela nase zeme ve vsech casech, kdy byla napadena. A pouze nebeska pomoc nas zachranila od uplneho zaniku. A my jsme tak necitlivi, ze nerozumime teto milosti Bozi, nechceme oslavit Hospodina. „Beze Mne nemuzete ciniti nicehoz" (J. 15, 5). Ale my vse vztahujeme pouze na sebe. Rikame: „ja", jsme „hrdi" ke sve zahube. A za to vse nas Pan vydava nepratelum, abychom se pokorili a nezapominali na neho.

V prvnich mesicich valky byla nase zeme v tezke situaci, porazka prichazela za porazkou. Protivnik postupoval zcela bez odporu. A dosel az k Moskve, do Stalingradu. Kdyz se Cirkev, verici lide modlili se slzami, prosili v modlitbach Hospodina za vitezstvi ruskych zbrani, Hospodin modlitby vyslysel. A jeho hnev se rychle zmenil v milost.

Moskva byla zachranena zazrakem... Byt Nemci smelejsi – dobyli by ji holyma rukama. Moskva visela na vlasku. Skutecne, Hospodin Nemce zadrzel.

Jakmile zacali otvirat chramy, narod byl uchvacen ohromnou silou a sel do chramu. Videl jsem to na vlastni oci...

Po stalingradske bitve, kdyz jsme prisli do tambovskych lesu k odpocinku, jsem sel jednu nedeli do Tambova. Tehdy tam otevreli jediny chram, ze ktereho zbyly pouze hole zdi. Mel jsem na sobe pouze uniformu a vojensky kabat. Knez, otec Jan, ktery se pozdeji stal episkopem Inokentijem Kalininskym, pronesl tak hlubokou promluvu, ze vsichni pritomni, kolik jich jen bylo, srdceryvne plakali. Byl to jeden neprestavajici vzlykot. Stali jsme a tocila se nam hlava, tak silna byla slova duchovniho.

Jiste takove upeni, modlitbu prostych vericich dusi, Hospodin vyslysel! Verim tomu na sto procent. A Hospodin pomohl...

Prostym lidem se zda Bozi pomoc neviditelna. Lide Boha nevidi, neznaji. Ale svet neviditelny je se svetem hmotnym bezprostredne spojen. Cloveka pozdvihuje, dava mu zkusenost a statecnost, uspech v tylu i na fronte...

Vzpominam, jak na zacatku valky nase tanky a letadla horela jako pochodne. Jen se objevil mesrsmit (nemecky bojovy letoun, pozn. prekl.) – nase letadla se riti k zemi. Videt to bylo smutne a bolestne.

Pozdeji, v dobe stalingradske bitvy, jsem byl primo uchvacen: „katuse", delostrelectvo, letectvo ovladlo oblohu. Radovali jsme se pro nasi zemi. Bylo citit nadseni v armade, ktere kazdeho strhlo. To Hospodin nam pomahal! A pak, slava Bohu, jsme prosli celou Ukrajinou, osvobodili Rumunsko a Madarsko, Rakousko...

Po osvobozeni Stalingradu byl nas oddil poveren strazni sluzbou ve meste. Nebyl tu ani jediny cely dum. Byl duben, slunce jiz hralo. Jednou jsem v rozvalinach zvedl ze suti knihu. Zacal jsem cist a zjistil, ze jde o neco draheho, mileho pro dusi. Bylo to Evangelium. Nasel jsem si takovy poklad, takove poteseni a utechu!

Kniha byla rozbita. Posbiral jsem vsechny listy a Evangelium uz se mnou zustalo. Doposud jsem citil nepokoj – proc je valka, za co bojujeme? Stalo se mnoho nepochopitelneho, protoze v zemi panoval ateismus a lez. Ale kdyz jsem zacal cist Evangelium – oci se mi otevrely. Takovou utechu davalo.

Sel jsem s Evangeliem a nebal jsem se. Nikdy. Takove to bylo nadseni. Pouze Hospodin byl se mnou a ja se niceho nebal. Prisel jsem do Rakouska. Hospodin mi pomahal a tesil me. Po valce mne privedl do seminare. Zatouzil jsem po necem duchovnim...

V roce 1946 jsem byl demobilizovan. Prijel jsem do Moskvy, v jednom chramu jsem se ptal, jestli zde je nejake duchovni zarizeni. Je, rekli mi, duchovni seminar otevreli v Novo-devicim monastyru. Jel jsem tam primo ve vojenske uniforme. Vzpominam, jak mne prorektor, otec Sergij Savinsky, dobrosrdecne prijal a predal rozvrh vyucovani.

S velkym nadsenim jsem se zacal pripravovat. Vzdyt jsem nezil v Cirkvi. Vyrostl jsem v selske rodine, moji rodice byli verici. Ale od 12 let jsem zil v bezvereckem prostredi, u bratra, a tak jsem ztratil svoji duchovnost.

Hospodin mi dal velkou energii a touhu! Musel jsem se toho mnoho naucit nazpamet. Modlitby, cist cirkevneslovansky. Bez ohledu na namahu jsem pracoval a ucil se s velkou touhou. Horel jsem.

Pri zkousce jsem dostal nazpamet padesaty zalm... V polovine zalmu – staci, dekujeme. Precetl jsem zalm cirkevneslovansky. Take dobre. Pak pokracovala zkouska na temata z Evangelii. Evangelium jsem znal dobre. Dostal jsem nejlepsi ohodnoceni. Napsali mi, ze jsem prijat.

Tehdy jsem svlekl vojensky kabat a v kazajce prijel do skoly. My vsichni, kteri jsme tam tehdy byli, ti, kteri jako ja, prisli z fronty, ti, kteri prisli z uhelnych dolu, jsme byli vychovani zivotem...

Strucne receno mam za to, ze nase nevira, nase zapominani na Boha a take poruseni mravnich zakonu neni bez trestu. Neuvedomujeme si, ze Buh vi nejen o kazdem cloveku, ale i o kazde zemi. Proto byla valka. Nebylo by ji bez dopusteni Boziho.

Jestli ani vlas nespadne z nasi hlavy bez vule Bozi, tak tim spise neni ani valka. Byla dopustenim Bozim za nas mravni upadek, nasi bezboznost, odstoupeni. Hospodin valku dopustil, aby zamezil nasemu padu. Protoze se u nas pokouseli uplne zahubit viru. Vsechny chramy zavreli.

Tak se stane i v budoucnu. Hospodin vi, cim pokori nepratele. Dopustil valku a prinutil je opet chramy otevrit. Protoze to narod potreboval...

Dnesni chaos – to je take dopusteni Bozi. Take valky na hranicich Ruska. Jestli se narod nevzpamatuje, nebude se hluboce kat, neukonci rozklad moralky, bude nutno cosi ocekavat. Dalsi zhoubu. Copak je mozne, aby nyni v nasi zemi, na Svate Rusi, vladlo dabelstvi? Carodejnici, magove, hypnotizeri, ruzne sekty... To vse vzbuzuje Bozi hnev. V Evangeliu je psano: „Zjevuje se zajiste hnev Bozi s nebe na kazdou bezboznost a nepravost tech lidi, kteri pravdu nepravosti zadrzuji." (Rim. 1, 18) Buh nas vyzve: „Vzpamatujte se, obratte se ke Mne". Je strasne, ze jsme dopustili toto dabelstvi. Nevim, co muzeme ocekavat. Protoze, podle Pisma svateho, sedm kanaanskych narodu
bylo zniceno pouze proto, ze dopustili klaneni besum. Lidske hrichy – to je slabost. Ale Buh nestrpi, kdyz se lide obraci k temnym demonskym silam. My jsme jim otevreli cestu. Jeste nedavno byli provozovatele cerne magie prisne trestani. Dnes hypnotizeri ciselnymi kody zaklinaji lidi. Je to strasne, stojime na pokraji zivota a smrti.

Pokud se nevzpamatujeme, nebudeme se kat, neodsoudime sami sebe a neobratime se k Bohu, neunikneme trestu. Zatim Hospodin pro verici vse trpi. Cirkev jeste existuje. Modli se a prosi Hospodina: nedopust prosim Te! Buh vse neciste znici!

Clovek sam je vinen tim, ze odesel od Boha, od Pravdy, ze se sjednotil se lzi. Lez nikdy neposkytne cloveku uspokojeni. Lez je lez. Lide se dusi, kdyz prebyvaji ve lzi. Pokud se obrati k Pravde, pociti radost, zivot!

Zapsal Andrej Pecerskij 1995

z rustiny prelozil Boris

Hledime-li na ikonu Spasitele nebo nektereho svetce, koncentrujeme k ni svou pozornost, rozmlouvame s ni – a ona nam odpovida. Vstoupime-li do „jejiho prostoru", muzeme z ni vycist i mnohe nevyrcene o duchovnim zrani a poznavani. Zejmena byla-li vytvorena v souladu se staletymi ikonografickymi kanony, muze nam poodhalit v ni zahalenou skutecnost samotneho „byti Boha". Pismo slovnich sdeleni ma sve vlastni znaky – jazyk vytvarneho sdelovani ma zase jine. Davnym ikonopiscum k tomu slouzily zvlastni prirucky zvane hermeneje nebo tez podlinniky, jednak podavajici vyklad (tolkovyje), jednak obrazove (licevyje), obsahujici nacrty vzoru (prorysy). Jednou z nejvyznamnejsich, ktere se zachovaly, je tzv. Malirska prirucka ze Svate hory Athos.

Svetec je clovek zbozsteny, deifikovany, bytost veskrze prostoupena Bozi Trojici. Nereprezentuje zde svuj vlastni zivot, ale zivot Boha v nem. Nezije on, ale zije v nem Kristu (Gal 2,20). Tohle vsechno o nem vypovida ikona. Proto svaty obraz nesvedci o jeho individualnim tele a konkretnim, dejinne a fyzicky podminenem vzezreni, nybrz o aktivite Bozi, ktera se ve svetci projevila. Zadouciho vyrazu dosahuje vytvarnik netoliko „nadcasovou" nehybnosti linii (pobyt ve vecnosti) a harmonii i symbolikou barev, nybrz jiz samotnym radem geometrickym, ktery je v ni ukryt a jimz je vyznacena postava i jeji „obozennaja" tvar. Ikonopisec byl podroben radu doslova architektonickemu. „Tato architektura je ve sve podstate kazanim", napsal J. N. Trubeckoj. Rad udrzuje kompozici dila. Je-li kuprikladu delka cele postavy v ikone devitinasobkem delky obliceje (trup ma tri takove delky, nohy ctyri), pak pro samu konstrukci hlavy a tvare plati zasady jeste presnejsi a podrobnejsi. Tvar, jejiz „nova duchovni existence" je jakoby beze zbytku prostoupena zivotem a pusobenim Presvate Trojice, urcuji podle athoske prirucky tri soustredne kruznice. My samozrejme tyto kruznice nevidime, ale muzeme je vytusit. Pro ikonopisce to znamenalo, ze stredni bod vsech tri kruznic je v miste mezi celem a ocima, kde je koren nosu. Toto misto ztotoznovali zaroven s centrem mysleni i duchovniho vyzarovani. Delku nosu, tvorici rozmer tretiny obliceje, si urcili jako zakladni jednotku pro stanoveni ostatnich mer (vysky cela i dolni oblicejove casti). Obrysy cela a lici jsou ohraniceny vnitrni kruznici o polomeru jedne jednotky (tj. delky nosu). Druha kruznice, udavajici vnejsi obvod hlavy, ma polomer dvou jednotek – a vnejsi kruznice, ktera vymezuje plochu svatozare, je urcena tremi jednotkami. Co vsak tato symbolika cisel a mer, ktera vtiskla oblicejum z tradicnich ikon jejich priznacny vzhled, povi nam?

Tri kruznice nam take mohou symbolizovat ucast svetce (ale ovsem i samotneho Jezise) na vnitrnim zivote Boha. Trojice soustrednych kruznic, pripominajici Presvatou Bozi Trojici, vypovida o intenzite bezhranicneho zareni bozskeho Slunce. Uvnitr, v centru, kde kruznice postihuje hlavni oblicejove casti, muzeme myslet na samu podstatu, esenci, hlubinu bozstvi. Odtud tryskaji vsechny Bozi energie. Vyronem tohoto jadra je Bozi cinnost, stvoritelska aktivita, Logos: to je druha kruznice. Z niterneho zivota Boha Otce vsak zaroven vyveraji paprsky, promenujici nas vlastni svet, pozvedajici a „vtahujici" jej v Sebe. To je treti, velka kruznice. Zahrnuje siroke pole pusobnosti. V ikone splyva s obvodem svatozare. Mohla by vypovidat o Duchu Svatem, ktery zasahuje mnoho koncin zeme a vane tam, kam sam chce, bez jakychkoli lidskych omezeni. Promenuje lidi nezname a nepatrne ve velke svedky Bozi. Oni pak jsou tou pravou svatozari Bozi slavy. Vnejsi kruznice vypovida o sireni theose v lidstvu a ve vesmiru. Trebaze ikonograficke prirucky nikde vyslovne nestanovi takovy vyklad, nase premitani tvari v tvar ikone nam jej napovida. Dovedeme-li se ponorit do duchovniho obsahu ikony, prekracujiciho lidska slova, nemusime znat predpisy staletych prirucek ani bystre argumenty bohosloveckych traktatu. Pokud jsme se naladili na spravnou „vlnovou delku" zbozneho rozjimani, navazali jsme s podstatnymi slozkami ikony spravny kontakt. Ikona vyrusta ze stejneho ducha jako Pismo, doplnuje jeho vypoved a dovede i nazorne predvest leccos, k cemu jsme treba zustali hlusi ze slov Pisma sv. a z formulaci cirkevnich dogmat. Zaroven si zretelne uvedomujeme, ze ustup od prisnych pravidel tvorby posvatnych ikon (zejmena v 19. stoleti) nebyl zrovna priznivy jejich duchovnimu obsahu. Dokud se ikonopisci verne drzeli poucek starych hermeneji, dokud po veky zachovavali v zobrazovani plosnost, usporadani linii, vzajemny pomer jednotlivych casti, symboliku a harmonii barev, inverzni – obracenou perspektivu, stanoveny sklon hlav i vyraz oci v tvarich Bohorodice typu Odigitrie, Eleusa i dalsich odtud odvozenych, neztracely tyto ikony bytostny obsah, ktery z nich muze vycist jedine nase opravdova vira.

Rozjimame-li takto treba pred ikonou Bohorodice Znameni, muze nam i ona posleze povedet: „Ja prece nevypravim pouze o Mariine nadeji v narozeni Jezise z jejiho tela. Chci take probudit vasi touhu, aby ve vas samotnych zil Kristus jako hlubinny zdroj vseho mysleni, citeni i skutku."

A tak je to s kazdou opravdovou ikonou, pred kterou se postavime.

PhDr. O. A. Kukla

Podminky pro duchovni zivot
v soucasnem svete

Samozrejme vse, co se dnes deje, ma sve priciny. Zivotni podminky v dnesnim svete jsou zcela odlisne od tech v minulosti. Sam fenomen apostaze – odpadnuti od Pravdy /ISTINY/ – spociva v tom, ze lide nemohou chapat Evangelium tak jasne a ciste. I kdyz jej znaji, jsou proti nemu jaksi „ockovani". Proto take velmi malo z tech, kteri slysi hlasani Pravoslavi, se k nemu obraci.

Dalsim charakteristickym rysem ducha doby, odlisnym od dob minulych, je „atmosfera Mickey Mouse". Co chybi duchu doby, je opravdovost. A tento nedostatek se zcela vzil. Proto lide, kdyz se dnes louci, rikaji: „Take it easy!" – nedelej si tezkou hlavu, ber vse v pohode, lehce... Drive lide rikali: „God be with you" (Buh s tebou) a pozdrav „good bye" pochazi ze slova „God" – Buh.

Dnesni mladez je pohlcena fantastickym svetem televize. Park Mickey Mouse dokonce nazyvaji Disneyovou zemi (Disneyland) nebo Svetem Walta Disneye (Walt Disney World). Vsechen nas duchovni zivot, ba i nabozenske nazory nekdy upadaji pod vliv tohoto ducha.

Na Floride zije jeden velmi cestny a seriozni protestant – fundamentalista. Vlastni velky pozemek prave v sousedstvi Disney Worldu a hodla zde postavit presnou kopii jeruzalemskeho Chramu. Rozhodl se tak proto, aby odtrhl navstevniky Disney Worldu od svetskeho a privedl k duchovnimu, ale na teze urovni. Navstevnici budou u vytrzeni! Vzdyt to bude neco podobneho tem kouzelnym a pohadkovym zamkum, ktere videli vedle v Disney Worldu.

Vsechna ta atmosfera – nerealna, filmova – neni pouze duchem doby, ona vesla i do nasich domovu. Ovlivnuje to, jak skutecne bereme zivot, jak vychovavame deti. Ostatne, deti spise nevychovavame. Schazi idea, ze je nutno nechat deti vyrustat v urcitem duchu a zasadach. Sami prochazeji svetem, ktery je obklopuje, bez dusevniho ci duchovniho rustu a vysledkem je neco velmi scestneho, neopravdoveho.

Proto mnohe z dospivajicich deti prichazeji o rozum – priklaneji se k ruznym divokym a prisernym nabozenstvim, stavaji se narkomany, zlocinci a dopousteji se mnozstvi silenych a hroznych skutku. V detstvi nebyly v kontaktu s pravou skutecnosti, ani v duchovnim ani ve svetskem zivote.

Otec Serafim (Rose)

To je jeden z hlavnich duvodu, proc je nas zivot natolik odlisny od toho minuleho a mnohem obtiznejsi pro duchovni skutky. A dalsi pricinou je moderni zivotni pohodli, ktere vede bezpochyby ke ztrate odpovednosti, lidskosti a motivuje lidi k tomu, aby meli starosti ne jeden o druheho, ale o zbozi na trhu, o auta a zarizeni pro vetsi komfort. Uz sama idea telefonu – to, ze muzeme byt okamzite v kontaktu s clovekem, kteremu chceme predat zpravu, je take momentem odlidsteni! Kdyz musite ujit velkou vzdalenost, abyste se setkali s clovekem, urcite pak bude stav vasi duse jiny, nezli kdyz proste vytocite cislo. To vsechno dela nasi dobu jinou a velmi komplikuje veskerou duchovni aktivitu – at je to apostolstvi ci misionarska cinnost, obycejny zivot svetskeho krestana nebo monassky podvig atp.

Je jeste neco v duchu nasi doby, co je treba nam pravoslavnym mit na zreteli – sila Tradice. Jestlize si myslime, ze vse, co nam Cirkev dava, je jiz nejak dovrsene, samo o sobe dostatecne a z nasi strany neni treba zadneho usili, pak takovy pristup nas duchovne nici. Protoze vse velke a vznesene potrebuje zapas a vuli po dosazeni cile. Zde je jedna z pricin, proc soudobe pohodli vede ke ztrate individuality. Pokus udelat svet jeste pohodlnejsim nas zbavuje prvku boje, ktery je tkani zivota. Z pohledu vsech vyse uvedenych duvodu se zda, ze atmosfera doby utiskuje duchovni zivot. Jiz davno, v dobe Williama Butlera Yeatse (1865–1939), byly vsechny tyto podminky pro duchovni zivot zformovany a semena zaseta. Dvacate stoleti uz temer nic nepridalo, pouze uvedlo v cinnost mechanismy sestrojene v 18. a 19. stoleti. A pro nas nakonec nezbylo zadne dilo, protoze vse bylo vykonano. A to v nas vzbuzuje pocit beznadeje. W. B. Yeats – tento jemny a hloubavy irsky basnik – napsal ve sve poeme „Druhy prichod":

Hle, jak sokol krouzi mezi oblaky a nevidi znameni panovy ruky, tak nemilosrdne, jiste a pomalu blizi se prichod vseho rozkladu. A jadro smyslu se vytratilo... Svet nechal na sebe anarchii dopadnout, povolena je uzda rodinnych pout, nevinnost neni pro hluche svatosti, ti uvykli jsou vsem druhum zvrhlosti. Dustojni trpi pocitem duchovni zizne a zhyrali vlecou se ke sve tryzne. Tak jasne citime NECEHO blizkost! Druhy prichod – VECNOST! Druhy prichod – tech slov nelze vysloviti a smysl chysta se utajiti v nejakem zertu – prazdnem a hloupem – kdy, strachu pln, nachazim se v obrazu desivem: prochazim stredem pisku skrze hlubinu veku a dospeji i k casu nynejsimu – hlava cloveka patrici lvu kamennemu. Pohled prazdny jako u Slunce... A vidim, jakoby v hroznem snu, jak se zachvel, v boky se kolebajic, na rovnou brazdu prazdnych pisku, bezzivych, stiny vrhajic. A mou dusi naplnuje tesknota... Zvire nebylo neskodnym snem, vsak kolebkou tajemstvi z kamene. Hle, selma jiz krutym a nemym prichodem desi zrodit se v Betleme.

Zde je priklad skutecneho pohledu na zivot: spatni lide se nori do zivota v hrichu a dobri ztraceji smysl byti kvuli nedostatku duchovnosti. Neni po cem touzit, vse je odnato. Materialismus triumfuje. Pro svet jiz neni nadeje a „selma...prichazi, aby se narodila v Betleme" – zjeveni Antikrista. Svet beznadejne smeruje dolu, nelze jej zastavit.

Jeromonach Serafim Rose

prelozil o. Patrik, dokonceni priste

Historie a soucasnost

O padu Konstantinopole (29. kvetna 1453)

Roku 6961 od stvoreni sveta a roku 1453 od narozeni Krista, v utery 29. kvetna. Je psano, ze prvnim cisarem, ktery toto mesto postavil, byl Konstantin, syn Heleny (v nem take zahajil rimskou vladu), a poslednim cisarem byl rovnez Konstantin, syn Heleny. V tu hodinu, kdy byla Konstantinopol dobyta, se schovalo slunce a tma pokryla cely svet. At nikdo nepochybuje, ze to bylo zatmeni slunce! To bylo Bozi znameni celemu svetu, ze kralovna mest byla vydana do rukou Turku. Kdyz Turci vchazeli pres stranu sv. Romana, sel cisar Konstantin nastesti po hradbach a nepratele zpozoroval. Pri tom byl doprovazen jistymi hodnostari. Na prave strane stal chram presvate Bohorodice, cisar zpozoroval nejakou kralovnu doprovazenou nekolika eunuchy, jak do chramu vchazi. Cisar s hodnostari vesli do chramu, aby zjistili, kdo je ona kralovna.

Ta otevrela krasne dvere, vesla dovnitr a posadila se na synthronos. Tehdy otevrela sva usta a pravila cisari: „Jiz nekolikrat jsem zachranila toto ubohe mesto pred Bozim hnevem, stejne tak i nyni prosim sveho Syna a Boha, avsak bylo jiz rozhodnuto, ze budete vydani do rukou cizincu, nebot hrichy lidu zapalily Bozi hnev. Tak tedy zde zanechej svou cisarskou korunu (diadem, pozn. prekladatele), abych ji hlidala, dokud Buh nerozhodne, ze ji prijme nekdo jiny, a ty jdi zemrit, nebot tak rozhodl Buh."

Kdyz cisar poslouchal, zesmutnel, odlozil svou cisarskou korunu a zezlo, ktere drzel v ruce, a polozil je na svaty prestol. Plakal a pravil: „O ma Vladkyne, pro sve hrichy odkladam svou cest a vladu, ztracim zivot a poroucim svou dusi do tvych rukou, jako jsem ti odevzdal i svou cisarskou korunu." Tu mu Kralovna andelu odpovedela: „At Hospodin Buh da tve dusi odpocinout mezi svymi svatymi!" Pak se cisar kal a dotykaje se jejiho satu. Pak Kralovna zmizela i se svymi eunuchy, coz byli andele. Ale ani koruna, ani zezlo nebylo nalezeno tam, kde je cisar nechal, nebot Vladkyne nase Bohorodice je odnesla, aby je hlidala, dokud ubohy krestansky rod nedojde smilovani. Vsechny tyto udalosti byly pak vypraveny nekolika krestany, kteri byli pritomni v chrame a videli ten zazrak. Cisar odesel zbaven sve vlady a zemrel se svymi dvorany, hlede pri tom z vysky hradeb na nepratele. Setkal se s nekolika Turky a dal se s nimi do boje, byl porazen a zabit se svymi hodnostari. Nepratele prinesli hlavu nestastneho cisare sultanovi, ktery pri tom zakusil velkou radost.

Z francoustiny prelozil Miroslav Kudla

Letosni kvetnova navsteva rimskeho papeze Jana Pavla II. v Athenach rozdelila recky pravoslavny narod na dva tabory. Prvy, pocetnejsi, ji zasadne odmital. Druhy tabor utvoreny hlavne z vlivnych osobnosti, vcetne clenu posvatneho synodu recke pravoslavne cirkve, respektoval rozhodnuti reckeho prezidenta pozvat papeze jako hlavu statu Vatikan do Athen, aby se zde mohl poklonit starokrestanskym pamatkam. Navsteva se uskutecnila i pres znacne protesty predstavitelu prveho tabora.

Papez byl nakonec v Recku jen nekolik hodin. Mimo jine jej prijal ve sve rezidenci athensky archiepiskop Christodulos a vyslechl omluvu za skutky Vatikanu, ktere v minulosti velmi poskodily recky narod.

V patek 11. kvetna jsem se zucastnil diskusniho poradu ve vecernim Mikroforu ceskeho rozhlasu venovaneho prave teto papezove ceste. Posluchaci meli moznost rozmyslet o pricinach nevole Reku vuci rimskemu pontifikovi.

Spocivaji v obzalobe Vatikanu za rozdeleni krestanu diky jednostrannemu zavedeni novych dogmat a poradku - presne uceni o vychazeni Svateho Ducha, papezske neomylnosti ci nuceneho celibatu knezi, vcetne zalozeni svetskeho statu, ktere vedlo ke stalemu boji o moc, neblahym krizackym valkam a inkvizici. Tezkou ranu vzajemnym vztahum zasadilo napriklad dobyti a vypleneni hlavniho mesta krestanskeho vychodu Konstantinopole krizaky v roce 1204.

Presto letos v Athenach zvitezila tradicni recka pohostinnost, otevrenost a zajem o reseni zivych problemu, i kdyz staletych. Omluva, jak vyslo v rozhovoru v Mikroforu najevo, v podobe symbolickeho gesta vsak nestaci. Rekove, spolu s ostatnimi pravoslavnymi narody, cekaji na jasny pocatek naprav pokazenych veci, aby krestane opet „jedno byli" v duchu Kristova evangelia (Jan 17, 21 ).

Nakonec se muzeme ptat, jak to bylo i v pripade uvedeneho rozhovoru na vlnach ceskeho rozhlasu, co si presto zatim mohou pravoslavni na Vychode a jinoslavni krestane na Zapade vzajemne davat. Pravoslavi vzbuzuje jednoznacne stale veliky obdiv na Zapade pro svoji hlubokou duchovnost a vernost zasadam prvokrestanske Cirkve. Naopak zapadni krestane dovedou daleko lepe komunikovat se svetem, zajimave a pritazlive o sobe informovat spolecnost, ve ktere ziji. Paradoxne to byl jeden z duvodu, proc athensky archiepiskop papezovu navstevu prijal. V prohlaseni posvatneho synodu recke pravoslavne cirkve k teto udalosti je totiz zdurazneno, ze prave tak se svet konecne dozvi, jak zavazne veroucne a historicke skutecnosti krestany mezi sebou rozdelily. Take u nas mohli lide v teto souvislosti konecne jasne vnimat, jakeho nabozenskeho vyznani jsou Rekove.

Nejsou tedy recko-katolici, ale pravoslavni krestane.

Naopak recko-katolici jsou rimskymi katoliky, puvodne z tradicnich pravoslavnych zemi, kteri prijali cirkevni unii s Rimem. V Ceske republice to jsou hlavne nekteri Ukrajinci a Rusini. Archiepiskop Krystof

(Archiepiskop Christodulos odmitl s papezem spolecnou modlitbu, stejne tak jako nazyvat papeze „svatym" otcem. pozn. redakce)

Co noveho v Besede pravoslavne mladeze

Na sobotu 24. 3. 2001 bylo svolano VII. valne shromazdeni Besedy pravoslavne mladeze ceskych zemi (BPM), ktere se uskutecnilo v prostorach Uradu metropolitni rady nasi cirkve v Praze a probihalo od 11 do 17 hodin. Zasedani byl osobne pritomen Jeho Vysokopreosvicenost prazsky archiepiskop Krystof, jenz ho zahajil modlitbou a nasledne jeho ucastnikum venoval prednasku o historii a soucasnosti svetovych pravoslavnych cirkvi, se zvlastnim zretelem k ozehavym otazkam soucasnosti. Nasledne byl na shromazdeni precten prispevek nepritomneho o. Baudise o nutnosti duchovniho pojeti ekologie.

Po precteni pastyrskeho listu Jeho Preosvicenosti olomoucko-brnenskeho vladyky Simeona byla otevrena jednani o dalsim vyvoji BPM. Ta nabrala v nekterych ohledech necekany spad: soucasny prezident Dejan Randjelovic, viceprezident Petr Kubalek i pokladnik Hana Katerina Caldrova oznamili rezignaci na sve funkce, ale vsichni navrzeni kandidati svou nominaci z ruznych duvodu odmitli. Proto se soucasni cinovnici BPM rozhodli na techto mistech setrvat s tim, ze mimoradne valne shromazdeni v lete 2001, jehoz misto a datum konani bude clenstvu BPM s dostatecnym predstihem sdeleno postou, ma definitivne rozhodnout o jejich obsazeni.

Zevrubne diskusi bylo podrobeno vydavani vlastniho casopisu BPM, jehoz zkusebni cislo jiz vyslo pod nazvem Pravda Pravoslavi. Z hlasovani vzesla redakcni rada, jez bude ridit dalsi chod a obsah tiskoviny.

Shromazdeni se usneslo, ze jmenem BPM bude adresovan pisemny dotaz Jeho Preosvicenosti vladykovi Simeonovi ve veci soucasneho kanonickeho soudu s o. Baudisem. Dotaz bude zadosti o objasneni, jake ma tento proces implikace pro vykon funkce duchovniho BPM, kterou o. Baudis od lonska zastava.

za BPM sepsal Petr Kubalek

a) Poute

12. 5. sv. Cyril a Metodej

– Mikulcice

23. 6. sv. Jan pod Skalou

30. 6. Vidovdan – Jindrichovice

2.–4. 9. Hruba Vrbka

15. 9. sv. Ludmila – Tetin

29. 9. sv. Ludmila – sv. liturgie

v bazilice sv.

Jiri na Prazskem hradu

6. 10. sv. Vaclav

b) Brigady

5. 5. Chabarovice

10. – 11. 5. Hruba Vrbka

19. 5. Rumburk

21. 7. Vilemov

2. – 4. 9. Hruba Vrbka

c) Detsky tabor

21. – 28. 7. Vilemov

Akce slovenskeho BPM pro rok 2001

8. 6. Stropkov – „Juniales"

25. 8. Sabinov – pout

a chramovy svatek

7. – 8. 9. Stropkov a Ladomirova

– pout a duchovni setkani dalsi akce budou upresneny

Mezinarodni akce SYNDESMOSu

4. – 14. 7. Rusko – pout pravoslavne mladeze

17. – 27. 7. Recko (ostrov Trikkeri

u Volosu) – tabor

25. 7. – 5. 8. Recko (Athos)

– program ekologie

a spirituality

18. – 26. 8. Jizni Korea (Soul) – skoleni

pro vedouci pravoslavne mladeze

25. 8. – 2. 9. Francie (Saint-Maurin)

– forum SYNDESMOSu (zvl. dulezite,

BPM je spoluporadajicim clenem)

18. – 26. 9. Jugoslavie (Novi Sad)

– mezinarodni setkani mladeze

Kontakt na vedeni BPM:

Pisemne: P.O.Box 176,

360 21 Karlovy Vary

Telefon: 0602/12 75 66

Fax: 017/277 38

Na bozi nivu

Novy pravoslavny duchovni

„...A chudobou ziskal jsi bohatstvi daru duchovnich..."

Je nedele 22. 4. 2001.

Klanim se pamatce Jeho Blazenstva Doroteje a kladu prostou, malou kyticku na jeho hrob.

Vstupuji do preplneneho chramu na Olsanech, abych byla jako jedna z mnoha ucastna rukopolozeni o. Vladimira Spurneho. On i jeho matuska Irina mne pozvali a mne se tim dostalo cti sledovat tento velebny, krasny obrad, po nemz se skromny, pokorny, jemny moravsky zalmista, pozdeji diakon, dostava na zacatek cesty plne trni a hlozi, na jejimz konci ho ocekava sam jeho Pan.

Vladyka archiepiskop prazsky a ceskych zemi Krystof zakoncil slavnostni svatou liturgii a zastupy vericich libaly kriz v rukou otce Vladimira......

Nase pravoslavna cirkev ma noveho kneze. Kneze plneho krestanske lasky, porozumeni a viry, jehoz nova pastva v Horovickach prijala s otevrenym srdcem. A nam zbyva poprat otci Vladimiru Spurnemu: Mnogaja ljeta a Hospodinovo pozehnani.

Me duchovni zazitky z teto kraticke pouti do Prahy vsak pokracovaly. Z vilemovskeho monastyru totiz na rukopolozeni otce Vladimira prijela schimonachyne Christodula puvodem ze Stockholmu. Tato utla modrooka zena je jedinou pravoslavnou monaskou ve Svedsku. Pred dvema lety dostala povoleni k tomu, aby mohla bydlet v malem domecku v lese v odlouceni a pripravovat se na svuj nelehky ukol: zalozila malou ikonopiseckou skolu, v niz se venuje svym nekolika zakum.

Venuje se take duchovni hudbe a bez obtizi zpivala v malem olsanskem sboru staroslovanskou svatou liturgii. Ve Vilemove se nekolik tydnu ucastnila monastyrskeho zivota.

Ve Svedsku maji pravoslavni problemy se svou jurisdikcni prislusnosti: srbskou ci konstantinopolskou. Je tam 11 farnosti srbskych a 3 ciste svedske se 75 000 vericimi.

Na otazku vladyky Krystofa, proc schimonachyne Christodula zvolila pravoslavnou Cirkev v prevazne protestanskem Svedsku, odpovedela proste, pokorne, ale nekompromisne: „Protoze je to jedina prava cirkev ve svete."

j

V nedeli 22. 4. 2001 byl v katedralnim chramu v Praze modlitbou zahajen ikonopisecky seminar konany pod zastitou vzdelavaciho centra „Orthodoxia". V ramci tohoto zahajeni byly zaroven posveceny ikonopisecke potreby. Prakticka cast, psani ikon na drevene desky, pak zacala nasledujiciho dne v pondeli a pokracovala az do soboty 28. dubna. V tento den byly take hotove ikony slavnostne posveceny.

Pokud si mohu dovolit kratke subjektivni hodnoceni seminare, povazuji temer za zazrak, ze se technicky podarilo celou akci zorganizovat. Ale i to, ze se v Cechach prolomila urcita bariera a otevrely se nove moznosti pro zajemce, kteri si chteji techniku psani ikon osvojit. V minulosti bylo temto lidem jedinou moznosti vycestovat do zahranici a ziskat prakticke zkusenosti primo v monastyrskych ikonopiseckych dilnach nebo studovat na nektere specializovane skole.

Ucastnici tydenniho seminare meli moznost ucit se psani podle ruske skoly. Za tyden si clovek techniku psani samozrejme neosvoji, ale muzeme vyjadrit Bohu vdecnost za to, ze jsme meli moznost poodhalit rousku tajemstvi vzniku svatych ikon dle tradice ruskych ikonopiscu, kteri v ikonach vyslovovali nevyslovitelne.

Cely tyden praktickou cast seminare doprovazely kratke prednasky doplnene promitanim diapozitivu. Jako obohaceni pro dalsi seminare, ktere se, dle Bozi vule, uskutecni v budoucnu, vznikala i ilustracni videokazeta.

Na zaver bych chtela vyjadrit nadeji, ze i nase cirkev bude mit za nekolik let mnozstvi rucne psanych ikon (at uz dle byzantskych ci ruskych typikonu), ktere zcela nahradi ci doplni chybejici vyzdobu chramu, domu ci bytu.

Rada bych z celeho srdce podekovala vsem darcum, kteri toto bohulibe dilo financne zastitili, otci Serafimovi za trpelivost a rady pri vzniku samotnych ikon, pani Julii Nikitine za teoretickou cast, otci A. Juscenkovi, otci J. Suvarskemu a vzdelavacimu centru „Orthodoxia" pri pravoslavnem chramu svatych Cyrila a Metodeje v Praze a vsem ostatnim, kteri se na uspesnem prubehu cely tyden podileli.

matuska Dorka

Program vladyky Krystofa v dubnu

4. 4. Ucastnil se setkani duchovnich zapadoceskeho okruzniho protopresbyteratu v Karlovych Varech.

5. 4. Vykonal vizitaci cirkevni obce v Teplicich a jednal s duchovnimi tamniho protopresbyteratu.

7. 4. Zvestovani presvate Bohorodice

Vecer prednasel v Pamatniku smireni o paschalni tradici v recke pravoslavne cirkvi.

10. 4. Navstivil starostu Prahy 6 pana MUDr. P. Bema a jednal s nim o ukolech a zamerech pravoslavne cirkve.

22. 4. Slouzil sv. liturgii v chramu Zesnuti presv. Bohorodice v Praze na Olsanech v den 13. vyroci biskupske chirotonie a vysvetil na kneze o. diakona Vladimira Spurneho.

Odpoledne pozehnal intenzivnimu ikonopiseckemu kurzu v prazske katedrale.

23. 4. Navstivil statutarniho zastupce hejtmana Usteckeho kraje p. J. Foldynu a jednal s gen.reditelem akciove spolecnosti Cesky porcelan p. Ing. Vl. Feixem o spolupraci s pravoslavnou cirkvi.

27. 4. Jednal s predstaviteli Raiffeisen banky o otazkach tykajicich se smluvnich vztahu.

28. 4. Ucastnil se pouti ke sv. Prokopovi na Sazavu, kde vykonal v zakladech monastyrskeho chramu sv. liturgii.

30. 4. Predsedal mimoradnemu zasedani metropolitni rady venovanemu priprave hospodarskeho radu.

V mesici kvetnu a cervnu s Bozi pomoci zamysli:

20. 5. Vysvetit novy prestol v chramu sv. Nikolaje v Lesne u Tachova(nedele 10.00 hod.).

27. 5. Konat archijerejskou sv. liturgii v prazske katedrale, v jejimz ramci bude modlitebne vzpomenuto 60. vyroci narozeni d. o. mitrof. prot. ThDr. Jaroslava Suvarskeho (v 9.30 hod.).

30. 5. Prednaset na lekarske fakulte MU v Brne o pravoslavnem Jeruzalemskem patriarchatu (v 10.00 hod.).

3. 6. V den sv. Padesatnice konat archijerejskou sv. liturgii v prazske katedrale a udelit diakonske sveceni (v 9.30 hod.).

8. – 21. 6. Doprovazet poutniky na jejich ceste do Recka.

23. 6. Ucastnit se pouti ke sv. Janu pod Skalou.

24. 6. Konat archijerejskou sv. liturgii a vizitaci cirkevni obce v Podboranech (v 9.00 hod.).

30. 6. Uctit pamatku zesnulych srbskych a ruskych bratri v Jindrichovicich (v 10.00 hod.).

Informace o styku s verejnosti:

Urad metropolitni rady sdeluje, ze od 1. unora 2001 jsou stanoveny uredni hodiny po – pa 8.30 – 16.30 hod. (s vyjimkou cirkevnich svatku). Navstevni hodiny na UMR v po – pa 10.30 – 13.30 hod., nejlepe po predchozim telefonickem ohlaseni na cisle 02/24315015.

Setkani s vladykou Christoforem projednejte predem se sestrou Kosteleckou.

S cirkevne-spravnimi zalezitostmi se obracejte na prot. Dr. Vaclava Miska, kancelare UMR.

Dekujeme, o. Vaclav

Mimoradne zasedani Metropolitni rady
Pravoslavne cirkve v ceskych zemich

30. dubna t.r. se sesla k mimoradnemu zasedani v Praze Metropolitni rada. Tematem jednani bylo posouzeni pripominek podanych eparchialnimi radami k pripravovanemu hospodarskemu radu cirkve, ktery zpracovava predseda hospodarskeho odboru MR br. Ing. V. Tichy. Z diskuze vyplynula nalehava potreba jednoticiho dokumentu v teto oblasti pri respektovani platne cirkevni ustavy i uprav hospodareni cirkevnim majetkem obsazenych v „Pravidlech vseobecnych a mistnich snemu i sv. otcu pravoslavne cirkve." Dale byly projednany nalehave dilci personalni a jine zalezitosti. Zasedani ridil vl. Krystof za ucasti vl. Simeona.

prot. Vaclav, kancler

Branka

Po dlouhe a zakerne nemoci odesel 10. ledna 2001 na vecnost br. Ivan Polansky, dlouholety clen rady cirkevni obce Milire na Tachovsku.

Bratr Ivan byl odmalicka vychovavan v bazni Bozi. Prozil nelehke detstvi. Za valky slouzil v Rude armade, byl 2´ vazne zranen. V roce 1947 se s manzelkou usadil v zemi, za kterou bojoval. Velice rad navstevoval chram, modlil se a predcital zaltar, zpival. Tezkosti zivota vsak nemely konce. V prubehu let zazila rodina nekolik tragickych umrti. Bratr Ivan vse prekonaval modlitbou, ale take peci o kaplicku Zesnuti Presvate Bohorodice.

Byl veselym clovekem, stastnym ve chvili, kdy jinemu radost ucinil. V poslednich tydnech zivota bratr Ivan povolaval kneze, aby prijal sv. Tajiny. Ackoliv trpel, nenarikal. „Cozpak se muze moje nemoc srovnat s utrpenim spravedliveho Joba?" tazal se duchovniho. Vedel, ze odchazi tam, kde jiz neni bolesti, vedel, ze se na vecnosti setka se svymi nejblizsimi, bude-li to Bozi vule. Vecna pamet! -jh-

Lesna

Nase cirkevni obec vstoupila do noveho roku s velkou bolesti a zarmutkem. 2. ledna 2001, po kratke a tezke nemoci, odevzdal svou dusi Stvoriteli br. Ivan Sulima.

Rodice mu vstepovali lasku k vlasti, k rusinske narodnosti a svatemu pravoslavi.

V obdobi II. svetove valky se staral o svou rodinu, pozdeji, v roce 1947, se usadil s dalsimi reemigranty v zapadnich Cechach, v Schönwald-Lesne. Zil jako dobry krestan skromnym a nenapadnym zivotem. R. 1968 se ozenil s vdovou Irinou Voronovou, se kterou vychoval pet jejich deti, ktere se o sveho tatinka az do poslednich chvil peclive staraly.

8. ledna, na Sbor Presvate Bohorodice, se se zesnulym rozloucilo mnoho pribuznych, pratel a otcove Stefan Lohoyda a Vasil Suba.

Vecna pamet!

-jh-

Oslava sv. Prokopa sazavskeho

V sobotu 28. dubna 2001 se uskutecnila pout ke svatemu Prokopu na Sazavu pod vedenim vladyky Krystofa. Poutnim procesim s akathistem oslavilo tohoto svetce dvacet jeden poutnik, kteri meli krasnou prilezitost ucastnit se svate liturgie a prijmout svate tajiny na zakladech puvodniho chramu z doby svatoprokopske. Na tomto miste mohli poutnici vedeni primluvami sv. Prokopa nacerpat novou nadeji a posilu do vsednich dni.

Slava Bohu za vse!

Vstal z mrtvych Kristus! Nada Brozkova

Detem

Obet Bohu

Lide uz nebyli vlastni vinou v raji. Ale Hospodin Buh je mel porad rad a lide vedeli, ze je jim na blizku a ze je slysi. Ale jejich srdce uz nebyla cista.

Zvlastni prilezitosti pro setkani lidi s Bohem byla obet. Byla to jakasi hostina, jakesi obrazne stolovani, sblizujici cloveka s Bohem. Se srdcem naplnenym modlitbou clovek rozdelal ohen a pripravil na nem pokrm. Citil Bozi pritomnost a Bozi lasku.

Obeti Hospodinu prinasely i nejstarsi Adamovy deti – orac Kain a pastyr Abel. Srdce lidi nebyla vzdy cista, ani necitila svou necistotu, stavala se otrla. Kain nemel ciste srdce, vycitil, ze Hospodin jeho obet neprijima. Ze strany Hospodinovy to bylo spis napomenuti, nez trvale odmitnuti. Neprestaval mit Kaina rad a chtel, aby se Kain polepsil. Ale Kain byl prilis pysny. Jeho srdce se naplnilo zlobou a hledalo jen, koho obvinit z „ponizeni", ktereho se mu dostalo tim, ze Hospodin neprijal jeho obet. A protoze obet Abelovu Hospodin prijal, soustredila se Kainova zloba na Abela. Zavidel mu. Jen zsinalost jeho tvare davala tusit, co se deje v jeho nitru.

Ale Hospodin videl do Kainova srdce a vedel, kam se ubira jeho vule. Promluvil k nemu: „Proc jsi tak vzplanul? Coz neprijmu i tebe, budes-li konat dobro?" Je to varovani. Jsi ve velkem nebezpeci, Kaine. Nesmis se poddat. Musis ovladnout hrich, ktery se te zmocnuje. Ne, aby on ovladl tebe.

Kain se vsak hrichu, sve zavisti a urazene pyse poddal. Premluvil Abela, aby s nim sel na pole a tam ho zabil. Je to prvni vrazda, o ktere Pismo svate vypravi. Kain spoleha, ze vse bude jako driv. Ale neni. Je tu Hospodin, ktery ke Kainovi opet mluvi: „Kde je tvuj bratr Abel?" Proc se pta na neco, co vi? Pres veskerou hruzu vrazdy neprestal mit Kaina rad a dava mu svou otazkou cas, aby kajicne vyznal svou vinu a prosil za odpusteni, aby se kal. Ale Kain se nekaje. Odbyva Hospodina: „Nevim. Copak jsem strazcem sveho bratra?" Prolita krev vola ze zeme, zaluje k Bohu.

Jeste porad ma Kain cas se kat a prosit Boha za odpusteni. Ale to Kain zapomnel. Propada beznadeji a tak za sebou zavira dvere k Hospodinovu odpusteni. Snad by si Kain pral, aby ho nekdo zabil, ale Buh na neho vlozi znameni, ktere kazdemu zabrani vlozit na nej ruku. Jednou zemre pln strachu se znamenim nekajicnosti, ktere na nem ulpi. Jeho potomci se soustredi na ruzne vynalezy, kterymi si zprijemni zivot na zemi. Zavedou chov skotu, obrabeni kovu, hudbu a pisen. Jeho potomek Lamech jednou zazpiva pisen, ve ktere se bude uz svymi vrazdami chlubit.

Prestane snad uz zeme patrit Bohu? Zdaleka ne. Adam s Evou budou mit jineho syna Seta a v jeho rodu se bude vzyvat Bozi jmeno. vas vladyka †Simeon

ilustrace B.

Vydava Pravoslavna cirkev v ceskych zemich, P. O. Box 655, CZ-111 21 Praha 1.

Hlavni redaktor: Dr. Cestmir Kracmar, Soukenicka 10, 110 00 Praha 1. Technicky redaktor: Boris Havel.

Redakce si vyhrazuje prava na pripadne upravy, ci kraceni zaslanych prispevku.

Uzaverka kazdeho cisla je 10. den predchazejiciho mesice. Vychazi druhy tyden v mesici.

Litografie Loksa PrePress Rakovnik, tisk Tucek tiskarna Rakovnik.

Rozsiruje PNS. Jedno cislo Kc 16, –, pro predplatitele u distribucniho strediska v Praze Kc 15, –.

Podavani novinovych zasilek povolila Ceska posta, s. p. ,

Odstepny zavod Praha c. j. nov 5434/95 ze dne 8. 11. 1995.
– –