---

HLAS PRAVOSLAVI

---

ROCNIK LVI cerven 2000 (c. 6)

Chram sv. mucednika Jilji v parku na sancich v Josefove (Jaromer ve Vychodnich Cechach)

Vecnost v tobe

Az louka bude zpivat vcelim bzucenim

ja kroky tve uslysim stoupat po schodisti

a vune jara nas zatoci v lasce sve,

sen se probudi jen bdenim tveho srdce.

Pak to, cemu se rika nic,

oblece saty svatebni

a kdo neveril, a veril, v udivu jen klesne.

Aby i srdcem mohl pochopit,
co rozum nepochopil – cestou.

A. H.

---

Obsah

Cirkev 143

„Kdyz ohnive jazyky rozdaval,
vsechny k sjednoceni povolal..." 144

Povest o svatku ve Svatohorskem bulharskem monastyru „Dustojno jest" na Athosu 145

„Odstuptez ode mne cinitele nepravosti, nebot
jest vyslysel Hospodin place meho..." 146

Modlitba a klid duse 147

Muze se soucasny clovek jeste modlit? 150

O mlceni 151

30. vyroci knezskeho sveceni 152

Skvej se, skvej se, novy Jerusaleme, nebot
vysla nad tebou slava Hospodinova... 155

Redakci HP – odpoved na dopis 156

Staroslovensky jazyk 157

18. cerven 1942 160

Dne 17. 5. 2000 se konalo zasedani
Posvatneho synodu v Presove 160

Usneseni ze zasedani MR Pravoslavne cirkve
v ceskych zemich, konaneho dne 9. kvetna 2000
v Praze 161

Z programu arcibiskupa Krystofa
v dubnu a kvetnu 162

Lenka Vlkova tvori na ostrove Leros
chramove nastenne malby 163

Projekt Most, 4. cast, Italie 164

Univerzitni sbor z Finska 166

Pohadka o kristalove kouli 166

Detem 166

Jak zijeme 167

Josefov – Jaromer 167

Praha 167

DRISY (okr. Melnik) 067

Casopis Pravoslavne cirkve v ceskych zemich

Uvodnik

Cirkev
Cirkev je podle biblickeho uceni Telem Kristovym. Existuje v case a prostoru jako spolecenstvi vericich kolem jednoho oltare, na nemz se uskutecnuje tajemstvi svate eucharistie, tj. promeneni prinesenych daru chleba a vina v prave Telo a pravou Krev Kristovu a jejich prijimani. Ti, kteri se tohoto tajemstvi ucastni, jsou spojeni ve vire se svym radne ustanovenym knezem reprezentujicim biskupa sve eparchie. Biskup totiz stoji podle podani apostolske cirkve na miste Kristove, jako jeho „odraz", prijimame-li Krista jako velke svetlo, jez videli apostole na hore Promeneni. Cokoliv cini v Cirkvi knez, ci diakon nebo zalmista, muze to konat jen se souhlasem a ve jmenu sveho biskupa. Pravou cirkev vytvari spolecenstvi vericich s biskupem. Sv. Ignac z Antiochie ve 2. stoleti jasne napsal: „Kde je biskup, tam je cirkev".

Cirkev je pouze jedna. Jedine je telo Kristovo a pouze jeden eucharisticky chleb. S apostolem Pavlem muzeme rici: „Protoze je jeden chleb, jsme my mnozi jedno telo, nebot vsichni mame podil na jednom chlebu". (1 Kor.10,17).

Kazda mistni cirkev ve spolecenstvi s ostatnimi mistnimi cirkvemi predstavuje jednu svatou obecnou a apostolskou cirkev. Jinak receno, kazda mistni cirkevni obec, ktera slavi svatou eucharistii, je jedna cela Cirkev, jako je na prestole ve svatych Darech pritomen cely Kristus. Proto charakterizujeme Cirkev jako Telo Kristovo a rikame, ze lamani eucharistickeho chleba je svata tajina Tela Kristova, davaneho vericim, jenz vytvari Cirkev. Toto se uskutecnuje pri zachovani dvou podminek: prave viry a apostolske posloupnosti.

Prava vira je dar Bozi, darovany cloveku skrze Krista. Zjeveni Bozi v Kristu tak, jak bylo od pocatku v Cirkvi chapano a v Pismu svatem nalezlo svuj jedinecny psany vyraz, vzdy vytvarelo eucharisticke spolecenstvi. Toto zjeveni je virou Cirkve, svatych apostolu a otcu. Tuto viru, tj. sv. Evangelium, predavali apostolove dal neporusenou tak, jak ji prijali. Proces predavani a prijimani prave viry nazyvame svatym podanim nebo tradici.

Ochrancem a garantem teto apostolske tradice a uceni je apostolska posloupnost. Biskup, ktery predseda eucharistickemu shromazdeni, je jejim nositelem, a proto musi byt ve spolecenstvi s celou cirkvi a tez od ni ustanoven a uznavan. Deje se tak tzv. „vzkladanim rukou" ci „chirotonii", ktere rikame proste „sveceni". Chirotoniii uskutecnuji nejmene dva biskupove jako „nastroje" svateho Ducha na zaklade rozhodnuti vsech biskupu a vericich mistni cirkve. Timto se predava apostolska tradice prave viry a zivota Cirkve z generace na generaci.

Kazdy biskup prijima biskupskou „chirotonii" od druhych biskupu a sam pak spolu s jinymi biskupy udili sveceni biskupum dalsim. Vytvari se tak retezec vzkladani rukou, ktery ma svuj pocatek u svatych apostolu. Tomuto „retezci" rikame apostolska posloupnost. Garantuje nam zachovani prave viry a zaroven i duchovniho svazku s apostolskou cirkvi, i kdyz nas od ni deli dve tisicileti.

Svaty otec Irinej jiz ve 2. stoleti rozvazoval o duchovnim rozmeru chirotonie, kdyz zduraznil skutecnost, ze „zadny biskup nejmenuje nastupce, nybrz tito jsou voleni , jmenovani a uznani od druhych". Apostolska posloupnost v nasi pravoslavne cirkvi proto zarucuje neprerusenou pritomnost Bozich daru a Bozi milosti.

Zvlaste v den sv. Padesatnice a svatodusnich svatcich, kdy slavime zrozeni Cirkve, je dulezite si pripomenout, co pro nas Cirkev znamena a take v cem spociva jeji pravost. Jako eucharisticke spolecenstvi je nam duchovni matkou, ktera nas vede rozbourenym morem zivota do ticheho pristavu Bozi blizkosti a lasky. Spojuje nas nehodne a casto velmi pozemske s vecnosti a svatosti. Jen v Cirkvi muzeme odlozit vsechny svetske pece a nalezti pravy pokoj svym dusim. arcibiskup Krystof

Pred ikonou Seslani Ducha svateho

„Kdyz ohnive jazyky rozdaval,
vsechny k sjednoceni povolal..."
Centrem krestanovy viry je Kristovo Vzkriseni a jeho Nanebevstoupeni. Byly to vsak Letnice, k nimz doslo 50 dni po Zmrtvychvstani (odtud nazev Padesatnice), ktere vrhly svetlo viry na vsechny predchozi udalosti a umoznily apostolum pochopit jejich smysl. Stalo se, co slibil Jezis, kdyz ohlasil prichod „Utesitele Ducha svateho, ktereho posle otec v mem jmenu" (Jan 14,26). Je to „Duch pravdy, ktery z Otce vychazi" (Jan 15,26). Diky tomuto nahlemu osviceni (Sk 2,1-4) ziskali klic, podle nehoz ucednici dokazali slozit jednotlive „kaminky" dilcich vzpominek na sve prebyvani s Kristem za jeho pozemskeho zivota do ucelene mozaiky. V Izraeli se v ten cas dovrsil cas zni a lidu byl kdysi na Sinaji predan Zakon. „V den udeleni Tory byla nam seslana Milost" svedcil bl. Filkat. Teprve od teto chvile mohlo jiz byt vsem jasne, ze Jezis je „Mesias, Syn Boha ziveho" (Mt 16,16) a ze tedy vskutku vstal z mrtvych a vystoupil k svemu Otci na nebesa. Od te chvile mohli jit mezi vsechny narody a neohrozene jim hlasat radostnou zvest. Od te chvile teprve existovala (podle uceni cirkevnich Otcu) opravdova univerzalni Cirkev Kristova, Cirkev katholon, v plnosti Cirkev pravoslavna, mysticke Telo Pane. Teprve pod vlivem teto udalosti mohl sv. Pavel smele navstevovat mesta pohanu a opravnene se podivovat: „Kdyz se tedy zvestuje o Kristu, ze byl vzkrisen, jak mohou nekteri mezi vami rikat, ze neni zmrtvychvstani?" (1 Kor 15,12). A tem, jimz se kazani viry ve Zmrtvychvstaleho zdalo protismyslnym podle lidskeho usudku, mohl se Tertullian odvazit vmest do oci neslychane vyznani: „Credo quia absurdum est."

V Jezisi vstoupil Otec skrze Ducha svateho do lidskeho sveta – a tyz Duch zasahl do zivota vsech, kteri jeho pusobenim uverili Otci i Synu. Prava vira je mozna jen tam, kde jsme v sobe zazili skutecne obraceni, kde jsme okusili spolu s apostoly Pentekoste, tedy Padesatnici. Ve slovanskych zemich se onen svatek oznacuje Pjatidesjatnica, ale tez Trojicyn den, to jest: den svate Trojice.

Pro vzajemnou obsahovou spojitost Vzkriseni, Nanebevstoupeni a Padesatnice byval kdysi svatek Sestoupeni Ducha svateho (Pneumatos parusia, Sosestvie) spojovan bezprostredne s pripominkou Nanebevstoupeni Krista (Analepsis).

Na ikonach zobrazujicich tuto klicovou udalost v dejinach Cirkve podle druhe kapitoly Skutku apostolskych sedi apostolove pospolu v pulkruhu, v jejich cele pak z jedne strany Petr, z druhe Pavel. Uprostred byva casto zobrazovana Bohorodicka, zpravidla jako symbol vznikajici cirkve. Kniha Skutku ovsem vypravi zaroven o pritomnosti lidi z mnoha narodu a rozlicnych jazyku, z nichz nebyl ani jediny, kdo by nerozumel Petrovu kazani. Shury se k apostolum na ikonach snasi holubice Ducha svateho (podle Lk 3,22) a nad jejich hlavami se rozsvecuji plamenky duchovniho porozumeni (Sk 2,3-4). V prostoru pod nimi na nekterych vyobrazenich drzi personifikovany Kosmos dvanact svitku s poslanimi, urcenymi jednotlivym apostolum. Dvanact rozlicnych
uloh sverenych ucednikum, ale jedina je Cirkev, v postave Bozi Matky tvorici na ikone stred jejich zivota a prace. Avsak i tam, kde symbolicky zensky stred chybi, pulkruhovite usporadani apostolu naznacuje jednotu.

Slysite hukot nad nasimi hlavami? Podoba se vichru, odnasi vsechno neprave i slabe – a veskrze promenuje nase mysli. Realita radostne zvesti nas cele prostupuje. Neni uz pouhou prijatou naukou. Od teto chvile je nejhlubsim obsahem nasich zivotu. Dava nam nazirat vsechny dosavadni hodnoty ve zcela jinem zornem uhlu. Vrha na ne nove svetlo. Jejich stiny uz neznepokojuji. Plameny svici hori netoliko ve velkych svicnech chramu pred nasima ocima, ale od teto chvile jiz bezprostredne v nas. PhDr. Otakar Ales Kukla

Dustojno jest

Povest o svatku ve Svatohorskem bulharskem monastyru „Dustojno jest" na Athosu

„Jest vpravde dustojno blahoslaviti Tebe Bohorodici..."
Na Svate hore athoske se do dnesnich dnu zachovaly: bulharsky Zografsky monastyr svateho Jiri, kelie svateho Jana Kukuzela na uzemi Velke lavry a kelie Dustojno jest na uzemi monastyru Pantokrator.

Svatek v teto kelii byl ustanoven v dusledku zazraku, ktery se stal v roce 982.

V meste Kareja – centru svatohorskych monastyru – v jedne z cetnych malych kelii, ktera byla zasvecena Zesnuti presvate Bohorodice, zil stary dobrocinny mnich. Jmenoval se Gavril, prave tak, jako jeho poslusnik. Bylo zvykem, ze kazdou nedeli chodil na celonocni bdeni do Kareje. Jeden sobotni vecer chtel starec odejit na vsenocni bdeni a rekl svemu ucednikovi: „Synku, odchazim na vsenocni. Ty zustan v kelii a modli se, jak dlouho vydrzis."

Potom odesel. O pulnoci kdosi zaklepal na dvere. Bratr otevrel. Uvidel neznameho mnicha, ktery vesel do monastyru a zustal tam pres noc. Na jitrni sluzbe se oba spolecne modlili. Kdyz se dostali k mistu, kde se zpiva modlitba k Bohorodici „Tebe nad cherubiny ctenejsi", kterou napsal svaty Kosma Maximsky, poslusnik ji dozpival do konce.

Tehdy mnich – host zacal zpivat znovu, ale jinak: „Jest vpravde dustojno slavit Tebe Bohorodici. Vzdy blahoslavenou a precistou Matku Boha naseho" a k tomu potom doplnil: „Tebe nad cherubiny ctenejsi" a dozpival az do konce. Kdyz to poslusnik uslysel, velice se podivil a rekl neznamemu: „To jsem jeste nikdy neslysel! A neslyseli to ani starsi monasi. My zpivame jenom: Tebe nad cherubiny ctenejsi... Prosim te, bud tak hodny a napis mi tu pisen na pamatku, ja ji take budu zpivat svate Bohorodici."

Mnich souhlasil. Pozadal o tuzku a papir, ale rozruseny poslusnik psaci potreby nenasel. Neznamy rekl: „Dones tedy jakoukoli kamennou desku!". Prani bylo rychle vyplneno. Udiveny poslusnik pak sledoval, jak neznamy mnich psal pisen na kamennou desku tak snadno, jako by to byla voskova tabulka. Pismena zustala hluboce vryta do kamene.

Potom se vratil k prekvapenemu bratru a porucil mu. „Od teto chvile zpivejte vsichni pravoslavni krestane tak, jak jsem napsal!" Jakmile dopovedel, stal se neviditelnym.

Byl to andel, ktereho Buh poslal, aby naucil verici teto andelske pisni, dustojne Bozi Matky.

Mozna, ze to byl sam archandel Gabriel.

K tomuto dni je totiz napsano ve starych minejich: „Sbor na pocest archandela Gabriela ... po Presvate Bohorodici."

Kdyz se starec vratil z vsenocniho bdeni, poslusnik zacal zpivat: „Dustojno jest" a ukazal mu kamennou desku s andelskym pismem. Starec se divil tomuto zazraku.

Vzali desku a odnesli do mesta Kareje. Ukazali ji starcum v rade. Rekli jim, co se stalo. Spolecne pak dekovali Bohu a presvate Bohorodici za tento zazrak.

Za nejaky cas se dostala zprava o zazraku do Konstantinopole. Patriarcha Sisinij (995 – 998) chtel prozkoumat okolnosti zazraku. Poslali mu tedy kamennou desku a dopis s popisem udalosti. Tehdy patriarcha napsal vsem pravoslavnym patriarchum o zazraku a nove pisni ke slave Bohorodice.

Od te doby se rozsirila andelska pisen do celeho sveta, aby ji mohli zpivat vsichni pravoslavni krestane. Ikona Bohorodice, pred niz doslo ke zminenemu zazraku, byla slavnostne prenesena svatohorskymi starci do velkolepeho chramu mesta Kareja a umistena na svatem oltari, kde je dodnes. Kelii, v niz doslo k zazraku, zacali nazyvat „Dustojno jest". Dodnes v ni ziji bulharsti mnisi. Dolinu, v niz se nachazi, nazyvaji „Peni", ponevadz v ni poprve zaznela andelska pisen ke svate Bohorodici.

Pravoslavna cirkev slavi tuto udalost a svatek ikony „Dustojno jest" 11. cervence.

Podle Sinaxare sv. Nikodema Svatohorce – Svata hora 1910 napsal

Prot. Ing. Dimitrij Makedonov

(prelozila sestra Jana)

K zamysleni

„Odstuptez ode mne cinitele nepravosti, nebot jest vyslysel Hospodin place meho..." (Z 6,9)

Nedavno jsem psala o svate tajine zpovedi a svate eucharistii. Dnes dovolte, abych se zamyslila nad osobou (v mnohych pripadech osobnosti), ktera je pri techto tajinach nezastupitelna: nad zpovednikem, ci duchovnim otcem.

Zamerne zde rozlisuji. Zpovednik je knez, ke kteremu se jdeme cas od casu vyzpovidat bez ohledu na to, zda nas zna nebo ne. Jiste ze v takovem pripade je obvykle tyto zpovedniky stridat. Muze se stat, ze jsme na dovolene, na cestach, mimo domov. Pak je odpoved na otazku, zda stridat ci nestridat zpovedniky dana momentalni situaci. Presto mne zcela kacirsky napada srovnani s jednou z Capkovych „kapesnich" povidek. Jmenuje se Usni zpoved. Spisovatel v ni s laskavou a zaroven ironickou shovivavosti hovori o jednom zlocinci, ktery se svym hruznym pribehem obihal vsechny dostupne farare, aniz uvazoval o pokani. Proste se chtel te tize jen docasne slovne zbavit, spolehaje na zpovedni tajemstvi. Samozrejme spisovatel ma pravo prehanet, hyperbolizovat. V povidce slo ostatne o problem zapadni cirkve... Presto vsak i pravoslavnemu krestanu muze slouzit k zamysleni. Vratim-li se opet k prednasce ThDr. Stefana Pruzinskeho, ktera na mne hluboce zapusobila, musim priznat, ze zpoved u nahodneho zpovednika bez eptimie je prave tak neuplna, jako tomu bylo v Capkove pribehu. Je to zlozvyk prejaty ze zapadni cirkve, ktery nebyl v minulosti v pravoslavne cirkvi praktikovan.

Zamysleme se nyni nad osobnosti duchovniho otce, jez se vymyka uloze nahodneho zpovednika. Duchovniho otce dava cloveku Hospodin. Duchovni otec je knez, ktery dopodrobna zna bolesti, strasti a hrichy sveho duchovniho syna nebo duchovni dcery, je jim skutecnym otce, bratrem, radcem a oporou v tezkych zivotnich situacich.

V pravoslavnych zemich, v nichz je pravoslavi tisiciletou tradici, kterou nenarusily zadne vnejsi vlivy, napriklad ve Svate Rusi, povazuji duchovni deti sveho duchovniho otce za clena rodiny a radi se s nim o kazdem dulezitem zivotnim kroku...

Jednoho dne navstivila monastyr Zesnuti Presvate Bohorodice ve Vilemove pravoslavna poutnice Tatana z Kujbyseva. Zalibilo se ji tam a zustala v modlitbach a prisnem pustu nejen v obdobi Svate Paschy, ale i nekolik tydnu potom. Bez problemu se prizpusobila monastyrskemu zivotu, pomahala, kde se dalo: na zahradce, pri siti a spravovani odevu pro monasky, pri uklidu. Byla ticha, pokorna, neokazale zbozna. S obdivem jsem ji pozorovala. Drzela „cerny pust" (bez jidla s nejnutnejsi troskou vody) bez problemu temer tri tydny, zatimco ja – nehodna, hrisna a rozmazlena – jsem mela co delat, abych ho vydrzela neporusit tri dny. Pomalu jsem se s ni spratelila. Dala mi do dalsiho zivota mnoho cennych rad. Modlily jsme se spolu. Poznala jsem dalsi krasne ruske modlitby. Casto vypravela o svem duchovnim otci a ja jsem si jen potvrdila to, co jsem znala z duchovni literatury. Rozebirala se mnou otazku „poslusania" a ucila mne cele se odevzdat vuli duchovniho otce. Bojovala nenasilne, nevtirave a laskave proti me male pokore, urazlivosti, malichernosti a netrpelivosti. Dnes mohu rici, ze poutnice sestra Tatana, ktera se uz davno vratila do Kujbyseva, byla neocenitelnou pomocnici na me trnite duchovni ceste k nasemu Panu. Vedla po ni (prave tak jako vsechny mile vilemovske sestricky) me nejiste a nezkusene kroky. Vzdy, kdyz se budu zmitat v pochybnostech, ve chvilich, kdy nade mnou budou vitezit me spatne vlastnosti, uvidim pred svym dusevnim zrakem neznou tvar sestry Tatany, jeji hluboke, tmave, do sebe obracene oci a uslysim tichy hlas, jimz mne mnohokrat pomoci podobenstvi napominala: „Kdyby Ti rekl duchovni otec, abys vyskocila z okna, musis to udelat bez premysleni..."

A opet sedim na prednasce otce Stefana. Uvedomuji si, ze ono Tanino podobenstvi nebylo ani dost malo prehnane. Prednasejici hovori o „poslusanii", ktere je silnejsi nez smrt, o zkouskach, jez pripravili v monastyrech duchovni otcove svym poslusnikum, o cibuli sazene koreny vzhuru, o piti ze spinave louze a podobne. Pravda, jde o monastyrsky zivot, o monastyrske, prisne pojeti poslusnosti. Ale i ve svetskem zivote by mely poslusnost, pokora a trpelivost byt zakladnimi vlastnostmi pravoslavneho krestana tak, jak o to prosime v postni modlitbe.

Zijeme ve svete plnem lzi, nastrah a pokuseni, ve svete, kde nastala devalvace slov a pojmu. Zijeme ve spolecnosti, kde po ociste volaji casto ti, kteri by ji sami pro sebe nejvic potrebovali.. Pan Jezis Kristus to nejlepe vyjadril podobenstvim o vytazeni brevna z oka sveho a potom teprve trisky z oka blizniho sveho. V teto tezke dobe se muzeme spolehnout jen na Pana Jezise Krista, jehoz zastupcem na teto zemi je duchovni otec poslany Hospodinem. Stavet se mezi nej a jeho duchovni dite je nekanonicke. Je to hrich proti Hospodinu Bohu nasemu. sestra Jana

Modlitba a klid duse

Zdaliz duse neni vice nezli pokrm... M. 6,2

Nase ,ja" je svazano se spolecenstvim ostatnich lidi, tedy i s barbarskym, ateistickym svetem. Neklid, ktery s sebou nese nynejsi obdobi krize identity cele Evropy, kdy zaciname budovat mosty do pristiho stoleti i tisicileti, se nutne prenasi na kazdeho z nas. Nemuzeme se od toho sveta radikalne oddelit ani se farizejsky domnivat, ze my povazujice se za krestany jsme lepsi nez ostatni. Vzdyt se nekdy chovame jako pohani. Jsme ve svem srdci opravdove verici nebo jsme pouze svatecni krestane? Jak casto nedodrzujeme zakladni Bozi zakony a pravoslavne tradice, jak jsme hrisni a neklidni a aniz si to uvedomujeme, jsme casto povercivi a verime mnoha nesmyslum. A nebojujeme pouze zarputile o uznani, vlastni uspech, moc a majetek?

Nase nazirani na skutecnost prochazi mnoha „filtry", jakymi jsou napr. prostredi, politicke a skupinove nazory, rodinne zazemi, laska a bohuzel i nenavist, charakterove a osobnostni rysy, zivotni uspechy a neuspechy a momentalni nalady a treba i obycejne „svejkovstvi" nebo vliv alkoholu a jinych opojeni. Jak toto nazirani byva nestale, ukazuji napr. pruzkumy verejneho mineni. (Titiz lide po kratkem case za jinych okolnosti, pri jinem „filtru", mivaji naprosto odlisny nazor na stejnou vec).

Existencni strach, socialni stres a nezamestnanost situaci zhorsuji a vedou casto i k neurozam. Jejich pouze medikamentozni leceni vede casto k zavislosti a neresi zakladni problemy.

Co proti tomu delat, jak zachovat skutecnou krestanskou mravni celistvost vlastni osoby a dusevni klid?

Polozme si zasadni otazku, zda skutecne prijimame naseho Pana Jezise Krista za svuj vzor. Zda se skutecne snazime o priblizeni se k Jeho nedostizne vysi. Je-li tomu tak, pak si musime uvedomit, ze pravemu krestanstvi nas uci Svate evangelium a stvrzuje mysterium nasi pravoslavne viry a bohosluzby, kterou musime pozorne vnimat a niterne prozivat. Tim postupne vybudujeme v sobe trvaly „filtr", kresfansky, pravoslavny, ktery cerpa z nepreberne tradice Svate apostolske pravoslavne cirkve.

Stav dusevniho klidu, ktery vychazi ze skutecneho krestanskeho presvedceni, v nasem nitru postupne zakoreni, aby pomalu dozraval a upevnoval se.

Vezme, ze bez lasky k bliznimu muzeme pouze zlobne stipat drivi a zabyvat se pri tom svou zasti nebo provozovat pohanske praktiky samanismu a vybijet tak svou nenavist a zavist a poskozovat tim svou dusi.

Renomovany nemecky „trener osobnosti" Nikolaus B. Enkelmann na toto tema velmi proste a lapidarne rika a vychazi pri tom pouze ze svetskeho pragmatickeho stanoviska: „Nejsem tak hloupy, abych pral nekomu zlo" a mysli tim na skodu, kterou utrpi nase vlast
ni ja" (rozumejme – duse) zavistivymi a pomstychtivymi myslenkami.

My bychom ale meli stale uvazovat krestansky tj. myslet prave na nasi nesmrtelnou dusi.

Skolou klidu jsme sami v sobe. Odevzdame-li se do vule Bozi, bude nas zivot klidny a spokojeny. K dosazeni kyzeneho klidu si musime vlastni hrichy uvedomovat, sve nespravne a zbrkle jednani mnohokrat opravovat a ucit se pokore. Kazda korekce jednani podle krestanskeho presvedceni nas bude o kousicek priblizovat ke svetlemu vzoru. Pomuze nam k tomu modlitba.

Archimandrita Sofronij¹) rekl: „Modlitba je nekonecna tvorba, je vyssi nez vsechny ostatni umeni nebo vedy. Skrze modlitbu vchazime do styku s Odvekym Bytim. Nebo jinak: zivot Vecneho Boha vchazi touto stezkou do nas. Modlitba je aktem nejvyssi moudrosti, podmanujici krasy a dustojnosti. V modlitbe je svate uneseni naseho ducha."

Pro krestana ma moudra modlitba nesmirny vyznam. Modlitba ma sve etapy: ustni modlitba, potom modlitba rozumu a konecne modlitba srdce nebo jinak – cista modlitba duchovni. Duchovni modlitba neboli dokonala modlitba je Bozim darem. Cim castejsi a uprimnejsi je modlitba, tim vetsi je nadeje, ze se premeni v modlitbu duchovni, cistou.

Ne vsem se dostava te milosti, aby na urcitem stupni modlitba opustila psychickou sferu a stala se apogeem modlitby – kontemplacni modlitbou, cistou modlitbou.

Sv. Izak Syran rika: „Vse, co je modlitbou, ustava a duse se modli mimo modlitbu". Je to absolutni pokoj, stav, ktery v askezi nazyvame hezychii."

Tento stav „mlceni rozumu" je necim vice nez modlitbou. Je to „stav casu budouciho", ve kterem ti, kteri ho dosahli, maji mysl ponorenou v Duchu Svatem, nesetrvavaji jiz v modlitbe, ale modli se mimo veskerou modlitbu nebo spise preplneni nadsenim se ponoruji do chvaly, ktera je naplnuje radosti. Stava se to tehdy, kdyz myslenkova schopnost dosahne stastneho casu budouciho a zcela zapomene a zanechava vse, co je z tohoto sveta.

Take laska k bliznimu, kralovna ctnosti, ve ktere se uskutecnuje sjednoceni s Bohem, je vysledkem modlitby a kontemplace.

Podle sv. Makarije kontemplace bez cinu je jalova. A stejne fantazie a cin, ktery neni ozivovany kontemplaci, je jalovy a upjaty a prkenny jako socha. Kontemplaci a cinem ma clovek dosahnout stavu bez vasne neboli apotheii. Je to stav pasivni i aktivni a je definovany v mysticke tradici jako stav bdely, pozorny (nepsis) – schopny k rozvaznemu posuzovani duchovnosti (diakrisis).

Rehor z Nyssy rika: „Spravedlive ciny a milost Ducha se spojuji a vyplnuji pozehnanym zivotem dusi, ve ktere se ztotoznuji."

Jak se muzeme my, obycejni hrisnici, v dnesnim neklidnem svete priblizit stavu bez vasne a stavu dusevniho klidu? Neni to pouha fantazie? Ne, neni. Cely den si pamatujme, ze jsme krestane a kazdou nasi praci zacinejme modlitbou. Nase pocinani bychom meli planovat a posuzovat z krestanskeho hlediska.

Snazme se vnest i vice fyzickych promen do nasi cinnosti, vice barvy do naseho zivota. Abychom vedli bohaty a stastny zivot, meli bychom vest soucasne dva, tri zivoty, aIe pritom vzdy zustavat krestany. Muzeme byt delnikem, urednikem nebo podnikatelem v zamestnani a odpoledne umelcem, sportovcem, zahradkarem nebo filozofem, abychom dalsi den jako urednici, lekari, pravnici, delnici meli novou silu a napady pro praci. Stejna cinnost, prace nebo studium provozovane od rana do vecera zpusobuji, ze nase mysl se stava zajatcem nasi prace a nemuze odpocivat ani tehdy, kdyz odpociva nase telo.

Musime se tez snazit vnest do vlastni ho „ja" lidsky vztah k bliznimu a krestanskou pokoru.

Pokora ma zakladni vyznam v pravoslavne duchovnosti. Sv. otec Dorothej prirovnava pokoru k zednicke malte. Asketicka praxe, jakou je pust, modlitba a jine dobre ciny jsou jako cihly, ze kterych se stavi dum. Kdyz ale cihly budou pokladany bez malty, bude stavba nestabilni. Pokora roste, tak jak roste duchovni dokonalost. Cim vice se clovek priblizuje Bohu, tim vice pocituje svou malost a hrisnost.

Toto vse je predpoklad klidne duse, idealu krestana, ktery porouci ducha sveho Bohu.

„Nepripodobnujte se veku tomuto, ale promenujte se obnovenim mysli sve, abyste zkouseli, co jest vule Bozi dobra a liba a dokonala" (R.12,2)

Jiz od sameho rana, kdyz vstavame; po rozpomenuti se na Boha, muzeme nacvicovat vnitrni klid. Nezatezujme nasi mysl zbytecnym balastem rozcilujicich myslenek a vnejsim tokem zbytecnych informaci. At klid se stane nasim zvykem. Tento zvyk at se stane nasi druhou naturou.

Neni lehke vecer alespon na chvili „vsechny svetske odlozit pece", ale meli bychom se o to pomoci modlitby pokusit, stejne tak, jako to delame pri liturgii. Kdyz prenasime sve starosti i do spanku, vstavame rano se stejnymi starostmi.

Spanek ma poskytnout dusi a telu odpocinek. Zdravy spanek podleha zakonum. Casto se stava, ze neukladame ke spanku take nase vlastni „ja". Ukladame pouze nase telo. Telo je pouhy nastroj, ktery pouzivame ve fyzickem svete a ktery vyzaduje regeneraci. V dobe kdy nase telo odpociva, muze nas neklid ziskat opet prevahu, zejmena kdyz nase mysl je plna planu, starosti a mucivych myslenek. Unavuje to telo, zpusobuje neklid a brani spanku. Nase duse zije jaksi na ukor tela, a bude-li tento stav trvaly, bude skodit telu i duchu. Proto je tak dulezite, v jakem stavu je nase duse v dobe, kdy ulehame ke spanku. Zapomenme na nase denni starosti, mysleme na slovo „klid". Toto slovo nam prinasi dusevni klid, ktery ma byt jiz zalozen v modelu krestana, ktery porouci ducha sveho Bohu.

Nemuzeme se rychle zbavit spatnych navyku, tak jako se nemuzeme najednou zbavit urciteho zpusobu drzeni tela nebo chuze. Budeme-li ale opakovane provadet duchovni cviceni, postupne se bude menit smer naseho mysleni, ktere se bude vice a vice vazat na prvky klidu.

Ulozme ke spanku nasi cistou dusi oprostenou od veskere zloby, zasti a zavisti, nase ciste svedomi a nase starosti porucme Bohu modlitbou: „V ruce tve Pane Jezisi Kriste, Boze muj, poroucim ducha sveho; Ty mne zehnej, smiluj se nade mnou a zivot vecny mi daruj. Ohrad mne, Pane, moci drahocenneho a ozivujiciho krize sveho a ochranuj mne od vselikeho zla."

Modlitba

Sv. Jan Kronstadsky (1829 – 1908)

Pane, Hospodine muj!

Jmeno Tve je laska:

Neodvracej se ode mne

Zbloudileho.

Jmeno Tve je moc:

Dej mi silu,

Slabemu a pochybovacnemu.

Jmeno Tve je svetlo:

Projasnuj dusi mou

Ponorenou do temnot

Docasnych trapeni.

Jmeno Tve je mir:

Utis mou dusi odbojnou.

Jmeno Tve je milosrdenstvi:

Neustavej v odpousteni hrichu mych. Amen.

Modlitba

Nikolaj Gogol (1809 – 1852)

Hospodine muj, ucin,

Abych moci svate milosti Tve

Bez ustani se priblizoval k Tobe.

Neponechavej me samotneho

Ani na chvili ziti meho.

Bud se mnou v praci, pro kterou

Povolal jsi mne do zivota;

Ja zas, plne sve povinnosti,

Cely budu v Tobe.

Otce muj, kez den a noc

Oci duse me

Vidi vylucne Tebe.

Ucin, aby duse ma

Pobyvajic v tomto udoli,

Lhostejna byla na vse,

Krom Tebe jedineho.

Necht srdce me

Nevnima veskera pokuseni,

Ktera jsou mamenim zleho,

A zasevaji zmatek do duse me.

Necht nepokladam nadeje

Do nikoho,

Lec do Tebe Jedineho,

Pane muj a Vladce.

Verim, ze jedine Ty

Mas moc pozvednout dusi mou.

Verim, ze dilo rukou mych

Nevzniklo precinenim rozumu meho

Ale svate vule Tve.

Tys poslal mi myslenku o nem,

Diky Tobe dozravala ona ve mne,

A daroval jsi mi silu,

Abych to, co jsi mi vnuknul,

Dovedl do konce.

Delas vse pro vykoupeni me:

I trapeni posilas,

Aby obmekcilo srdce me.

Pronasledovani,

Abych casteji se na Tebe obracel.

Diky za dar lasky,

Jakou mam k Tobe.

Necht se umocnuje

A rozkveta v dusi me,

Ktera bez ustani chvali

Svate Jmeno Tve,

Vyslovovane nyni a vzdycky

Az na veky veku.

Amen.

Muze se soucasny clovek jeste modlit?

O modlitbe ranni

Zkusil jsem nacrtnout moralni obraz krestana, ten minimalni obraz, bez ktereho clovek vubec nema pravo sam sebe nazyvat krestanem. Nyni bych Vam chtel rict, jak krestan odlouceny od chramu muze vest skutecny duchovni zivot. Duchovni zivot netkvi v tom,
ze navstevujeme bohosluzby nebo ze jsme cleny jakekoliv, treba i velmi zive cirkevni obce. Duchovni zivot tkvi v tom, ze jsme v hlubokem, primem a uprimnem kontaktu – spolecenstvi s Bohem, a dosahujeme toho pravdou zivota, plnenim prikazani, takovym zivotem, ktery z nas dela krestany ciny, nejen slovy a modlitbou. A o modlitbe bych vam ted par slov rekl. Modlitba netkvi v opakovani cizich slov, ale v tom, ze celym svym srdcem, vsim rozumem, jak rikali davni spisovatele, se „snazime prilepit" k Bohu, to jest upnout se k Nemu, ziznit po setkani s Nim a hlavne – na nas zavisi, jak dokazeme s nim byt zcela – do sameho konce – pravdivi a uprimni. Proto modlitba netkvi v prve rade v tom, opatrit si modlitebnik, naucit se a utvrdit hotove modlitby. Modlitba tkvi v prve rade v tom, ze se naucime predstoupit pred Boha. To se nam muze zdat nekonecne slozite nebo zazracne jednoduche. Predstoupit pred Boha, objektivne receno, je velmi proste: Buh je vsudypritomny, neni mista, neni situace, ktera by nas mohla od nej oddelit, ani ciny, ani okolnosti, ani lide nas nemohou od Neho odtrhnout. Ale na nas zavisi, abychom pred Neho predstupovali vedome, se vsi pozornosti a vnimavosti srdce i rozumu. Rano, kdyz vstavame, muzeme zacit den na okamzik stojice pred Bohem, bez dlouhych modliteb, uvedomujice si, ze jsme se probudili ze sna, jako bychom se vzkrisili k zivotu od smrti. Vzdyt mezi snem a smrti je velmi mnoho shodneho. Lezime bez vedomi, nemame nad sebou zadnou moc, neuvedomujeme si, co se kolem nas deje. To stejne je se smrti, co se tyce naseho tela (ne zive duse, ktera se zjevuje pred Bohem), odchazime do jakehosi zapomneni. A kdyz se probouzime, jako bychom vstavali ze zapomneni, bylo by skoro mozne rici z nebyti. Jako bych na zemi nebyl a najednou jsem vstoupil do noveho dne. A tento den je take zvlastni: takovy den, tento den nikdy v cele historii sveta nebyl. Dni jsou neopakovatelne, kazdy den je novy a rozprostira se pred nami jako plan pokryta snehem – cista, neposlapana, bez lidskych stop, bez otisku nasich nohou. A hle, novy clovek, kterym se jevim po spanku, vstupuje do noveho dne... A jestli budeme premitat, je to uzasne setkani: vstupuji do dne, ktery jeste nikdy v historii nebyl, a do tohoto dne mohu vnest dobro nebo zlo, mohu byt clovekem nebo zviretem, mohu byt dustojnym sebe sama nebo nedustojny, mohu zit pro radost lidem nebo zpusobit hore, mohu vyrust nebo se stat naopak mensi, nez jsem byl vcera.

Nekolik minut pak premyslejme: vysel jsem ze snu a vstupuji do noveho dne – mohu se i obratit k Bohu a rici: „Boze, pozehnej mi, abych mohl vstoupit do tohoto dne a pozehnej tento den pro mne! Necht kazde setkani, kazdy clovek, kazde slovo bude s obsahem, at tento obsah bude cisty, dustojny me cloveci – lidske velikosti a Tve, Pane, velikosti a necht kazde slovo, kazde moje konani bude vkladem pro dobro, pro pravdu, pro krasu zivota. Metropolita Antonij Bloom

(prel. M. Kopecka)

Z kapitoly „Muze byt clovek krestanem daleko od chramu?"

Sila samoty

O mlceni

„Nejvyssi zpusob modlitby je stat v bazni tise pred Bohem" rika nam sv. Izak Syrsky. Sv. Arsenij se jednou modlil slova modlitby „Hospodine, uved mne na cestu spasy" a najednou uslysel hlas, ktery k nemu pravil: „Arseniji, mlc, bud zticha a tak se modli, protoze ti, kdo mlci, jsou pramenem ctnosti." Svaty Jan z Rebriku o tom rika: „Az se Tvuj dech spoji se jmenem Jezise, pak teprve pochopis cenu samoty". A svaty Izak Syrsky dodava: „Nade vse miluj mlceni, protoze v mlceni nalezne tvoje duse zivot", a dale: „Mluveni je rec tohoto sveta, kdezto mlceni je rec sveta, ktery prijde".

Svati otcove, kdyz od Boha dostali dary Ducha Svateho, byvali casto ve velke samote. Svaty Arsenij to popisuje slovy: „Casto jsem se musel kat, protoze jsem mluvil, ale nikdy ne proto, ze jsem zustal zticha.

V jednom z Pribehu z poustniho Pateriku se pise o tom, jak se arcibiskup Teofilus vypravil na navstevu k otci Pambovi. Kdyz arcibiskup vstoupil do poustevny svetce, poustevnik s nim nemluvil. Kdyz to bratri, kteri s nim byli, jiz nemohli vydrzet, rikali mu: „Otce, rekni konecne neco arcibiskupovi, aby byl pocten a povznesen". Otec jim na to rekl: „Pokud neni pocten a povznesen mym mlcenim, nebude pocten ani mym mluvenim".

A dalsi pribeh vypravi o tom, jak jeden bratr prisel navstivit otce Mosese a pozadal jej o radu. Starec mu rekl: „Jdi, zavri se do sve cely a tvoje cela te vsemu nauci."

Svaty Diadochus z Fotztiky o tom v jednom ze svych traktatu pravi: „Kdyz je more klidne, zrak rybare muze pronikat az do hlubin, az tam, kde se da rozpoznat pohyb, takze jenom maloktery zivocich pohybujici se v hlubinach mu muze uniknout. Kdyz je vsak more cerene vetrem, vsechno to, co byva videt za jasnych dnu, se ukryje pod neklidnou hladinou".

Znamy katolicky spisovatel Thomas Morton o tom rika: „Pokud clovek nedokaze byt sam, nemuze se dozvedet, kym doopravdy je."

„Budte tisi a vezte, ze ja jsem Buh" rika Pan. Budte tisi! Zastavte vsechno to nahleni, vsechno to napeti a stres, vsechnu tu cinnost, ktera vypada, jako by vse zaviselo jenom na vas. „Budte tisi a vezte, ze ja jsem Buh", to neni jen nejake formalni napomenuti. Naopak. Je to vyzva zit duchovni zivot opravdove, protoze jenom v tichosti dokazeme poznat, kdo je Buh a kdo jsme my. Hluk a vrava sveta casto pred nami zakryva nase chyby i nase prave ja. Poustni otcove, jejichz slova se k nam obraceji z hloubi tisicileti, byli nasledovnici Jezise a byli poctivi v hledani sveho praveho ja v Kristu.

Vyznamny myslitel osvicenecke epochy Pascal o tom s trochou nadsazky jednou rekl: „Veskere lidske nestesti pochazi od toho, ze lide nevedi, jak zustat klidni a tisi ve svem pokoji."

A Paul Tillich, vyznamny evangelicky teolog, o mlceni napsal: „Jazyk vytvoril slovo opustenost, aby vyjadril bolest z osameni. Zaroven vsak zna i vyraz rozhodnout se byt sam, aby tak byla vyjadrena nadhera samoty ve spolecenstvi s Bohem.

Podle knizky Symboly, ktere mluvi
od Antonije Koniarise
pripravil Roman Juriga

30. vyroci knezskeho sveceni

Na Bozi nive

Pred 30 lety v nedeli 31. kvetna 1970 byl vladykou Dorotejem v pravoslavnem katedralnim chramu sv. Cyrila a Metodeje v Praze, Resslove ulici, vysvecen na pravoslavneho kneze Jaroslav Suvarsky.

Narodil se v pravoslavne rodine v Zavidove na Volyni dne 25. kvetna 1941. Do Cech prijel se svymi rodici jako reemigrant v roce 1947.

Zakladni vzdelani ziskal ve skole v Udlicich. Gymnazium navstevoval v Chomutove (1955-58), teologicka studia absolvoval na Pravoslavne bohoslovecke fakulte v Presove na Slovensku (1964), Pravoslavne duchovni akademii v Leningrade (1968), Ekumenickem institutu v Bossey ve Svycarsku (1969) a Orientalnim institutu v Rime (1973). Dosahl akademickeho titulu doktora orientalnich cirkevnich ved a kandidata teologie.

Krome knezske sluzby, kterou vykonaval dle potreby v cele prazske eparchii, byl v letech 1970-1980 vedoucim a odpovednym redaktorem Hlasu pravoslavi. V roce 1974 a 1975 byl na studijnim a pracovnim pobytu v Nemecku, kde byl ustanoven predstavenym a duchovnim spravcem ruskeho chramu sv. Alexije v Lipsku a vedoucim muzea Pamatniku ruske slavy.

V roce 1977 byl jmenovan mimoradnym docentem na Pravoslavne bohoslovecke fakulte v Presove. Ucastni se prace v domaci a svetove ekumene. Byl delegatem nasi cirkve na valnem shromazdeni Svetove rady cirkvi v Nairobi v Africe (1975). V roce 1982 na valnem shromazdeni Svetove rady cirkvi v Vancouveru byl poprve v historii za nasi cirkev zvolen do ustredniho vyboru Svetove rady cirkvi. Tuto funkci vykonaval cele volebni obdobi, do pocatku roku 1991, kdy se uskutecnilo 7. valne shromazdeni SRC v Canbere, hlavnim meste Australie, ktereho se take otec Jaroslav zucastnil. Byl pozvan na Svetovou misijni konferenci v Melbourne a na svetove shromazdeni na tema „Spravedlnost, mir a integrita stvoreni" v Soulu v Jizni Koreji. Na pozvani krestanskych cirkvi navstivil take Japonsko.

Otec Jaroslav a matuska Eva.

Do funkce kanclere byl zvolen a ustanoven 1. rijna 1980. Jeho predsevzetim bylo pozvednout autoritu pravoslavne cirkve doma i v zahranici. V poslednich letech i pres ruzne potize a prekazky se darilo navazovat dialog lasky a pratelstvi s mnohymi cirkvemi a on mel to stesti a prilezitost s pomoci Bozi pripravovat pudu k mnohym dulezitym jednanim a setkanim. Prispel k prohloubeni vzajemnych vztahu a upevneni svazku jak s historickymi pravoslavnymi patriarchaty, tak dalsimi cirkvemi. Pro ilustraci vzpomeneme nektere navstevy, muzeme je pokladat za historicke, a to vladyky metropolity Doroteje v Carihrade, Moskve, Tbilisi, Alexandrii, Jeruzaleme, Athenach, Sofii, Bukuresti, New Yorku, na svate hore Sinaj, na svatem ostrove Patmu a Krete. Vyznamne bylo setkani na pude OSN s generalnim tajemnikem teto organizace a v neposledni rade nekolik setkani s papezem Janem Pavlem II. ve Vatikane, s predstavitelem anglikanske cirkve v Londyne a s predstavitelem koptske cirkve patriarchou a papezem Chenodou III. v Kahire. Nasi cirkev navstivilo nekolik vyznamnych osobnosti a povinnosti otce Jaroslava bylo pripravit vse pro to, aby jejich navstevy probehly dustojne a zdarne. Vzpomeneme pouze nektera setkani vladyky Doroteje v Praze s patriarchou moskevskym a cele Rusi Pimenem a Alexijem II., s patriarchou bulharskym Maximem a patriarchou gruzinskym Eliasem, s primasem americke pravoslavne cirkve metropolitou Theodosijem, se sekretarem posvatneho synodu Ekumenickeho patriarchatu metropolitou Bartolomejem, nynejsim patriarchou. Historicke a vyznamne setkani s velmi vzacnym hostem patriarchou carihradskym Dimitrijem se uskutecnilo v pravoslavnem katedralnim chramu sv. Cyrila a Metodeje, kde jej mohl otec Jaroslav privitat osobne. Mel moznost byt delegatem predsnemovnich vsepravoslavnych konferenci v Chambesy (1982, 1986, 1990). Byl take delegatem nasi cirkve pro dialog pravoslavnych a orientalnich cirkvi (1979 a 1985 v Chambesy u Zenevy, v roce 1989 v Kahire). Pripravoval s pozehnanim vladyky metropolity Doroteje vrcholne setkani hlav pravoslavnych cirkvi, ktere sezval do Carihradu novy ekumenicky patriarcha Bartolomej v roce 1992. Byl pozvan ekumenickym patriarchou, aby se jako duchovni ceske pravoslavne cirkve aktivne zucastnil slavnostni archijerejske liturgie v patriarsim chrame sv.Jiri, jiz konali nejvyssi predstavitele pravoslavnych cirkvi pri prilezitosti historicke, vrcholne schuzky.

Za tuto praci pro sblizeni cirkvi byl vyznamenan mimo jine patriarchou jeruzalemskym Diodorem radem sv. Hrobu Pane, patriarchou moskevskym a cele Rusi Pimenem radem sv. Sergeje Radonezskeho, patriarchou gruzinske pravoslavne cirkve Eliasem radem sv. Niny, arcibiskupem recke cirkve Serafimem radem sv. Pavla a metropolitou prazskym a celeho Ceskoslovenska Dorotejem radem sv. Cyrila a Metodeje II. stupne. Za obetavou praci jako reditel Narodniho pamatniku obdrzel otec Jaroslav v breznu 2000 cestnou medaili od rakouskeho Comite International de Mauthausen.

Za nejdulezitejsi udalost v zivote pravoslavne cirkve u nas a v jeho osobnim zivote povazuje svatoreceni vladyky mucednika Gorazda, biskupa ceskeho a moravskoslezskeho. Otec Jaroslav se venoval studiu jeho zivota a dila a vydal v roce 1979 knihu „Biskup Gorazd". Svym vedeckym badanim vyznamne prispel k uskutecneni svatoreceni. V roce 1981, pri prilezitosti 30. vyroci samostatnosti nasi cirkve, ve svem hlavnim projevu povedel, citujeme „z rad pravoslavneho boziho lidu, z rad duchovnich nasi cirkve i z rad hierarchie cirkvi v zahranici stale silneji zazniva opodstatneny pozadavek, aby nase cirkev mela v dnesni dobe sveho soucasneho ochrance a svateho v osobe ctihodneho sluzebnika Boziho – vladyky mucednika Gorazda". Muselo byt mnoho vykonano prislusniky nasi cirkve, abychom toho dosahli. Otec Jaroslav je nesmirne stasten a dekuje vroucne Panu Bohu, ze jsme mohli 4. zari 1987 u prilezitosti 45. vyroci mucednicke smrti vladyky mucednika Gorazda jej svatorecit za ucasti sesterskych pravoslavnych cirkvi. A nyni se k nemu obracime slovy „Svaty otce nas Gorazde, pros Boha za nas", jsme pod jeho zastitou a ochranou. Otec Jaroslav se pricinil velkou merou o ustanoveni pravoslavneho biskupa na Morave dne 21. 11. 1982 (Morava byla bez biskupa od roku 1959).

V letech 1990 az 1992 vykonaval z povereni vladyky metropolity Doroteje spravce prazske eparchie. Velmi uzitecnym pro rozvoj nasi cirkve v demokraticke spolecnosti byl studijni pobyt otce Jaroslava v USA, ktery se uskutecnil v roce 1990 diky podpore a pomoci carihradskeho Ekumenickeho patriarchatu.

V roce1999 oslavil otec Jaroslav s matuskou Evou take 30. vyroci prijeti svatosti manzelstvi. Narodily se jim tri deti: Eva(1974), Jaroslav(1976), Anastazie(1982).

Od roku 1992 otec Jaroslav vykonava funkci reditele uradu prazske eparchie pravoslavne cirkve a je clenem ridiciho vyboru Ekumenicke rady cirkvi v Ceske republice. Po intenzivnim jednani s rimskokatolickou cirkvi v letech 1994–1995 se otci Jaroslavovi podarilo diky jeho houzevnatosti a vytrvalosti ziskat pro pravoslavnou cirkev novy chram Zvestovani presvate Bohorodice v Praze, Na Slupi. Nejvetsi usili vsak vyviji v pravoslavnem katedralnim chrame sv. Cyrila a Metodeje, kde na sebe vzal od 1. rijna 1992 povinnosti nejenom jako predstaveny, ale jako duchovni spravce katedraly. Vydava katedralni bulletin, kona pravidelne bohosluzby, mnoho casu venuje duchovni sprave. Verici, zajemci o pravoslavnou cirkev, domaci i zahranicni navstevnici jej najdou kazdy den i mimo uredni hodiny v kancelari, kde kona pastoracni rozhovory a rad seznamuje zajemce s historii i soucasnosti pravoslavne katedraly. Vsichni se raduji ze zintenzivneni nabozenskeho zivota a stale se zvetsujici ucasti na bohosluzbach v Praze. Dne 18. cervna 1994 zacal realizovat spolecne s matuskou Evou Suvarskou, Mgr., novy projekt Narodni pamatnik obeti heydrichiady – misto smireni, a byla zahajena generalni oprava cele katedraly. 28. zari 1995 v den 60. vyroci konsekrace-posveceni nasi katedraly byl slavnostne otevren novy Narodni pamatnik a poutni misto nejen pro pravoslavne verici, ale pro vsechny krestany a lidi dobre vule. V roce 1996 zalozil otec Jaroslav Vzdelavaci centrum – Orthodoxia pri pravoslavne katedrale. Zduraznil, ze ukolem vychovneho strediska je prohloubeni pravoslavne viry, kultury, umeni a spirituality a priprava vhodnych kandidatu studia pravoslavne teologie. Generalni oprava pravoslavne katedraly zahajena v roce 1994 byla uspesne ukoncena v roce 1999. Podarilo se take vybudovat Oltar mucedniku, zasveceny vladykovi mucednikovi Gorazdovi a jeho spolupracovnikum, ktery byl posvecen pri statni tryzne 19. cervna 1999.

Katedralni chram sv. Cyrila a Metodeje se stal diky cinorode, obetave misijni praci o. Jaroslava vyhledavanym duchovnim, liturgickym a kulturnim centrem pro pravoslavne verici, ale take celou domaci i zahranicni verejnost.

Diky otci Jaroslavovi za jeho obetavou sluzbu a misii. Mnoha a blaha leta.

Redakce

S radosti v dusi

Skvej se, skvej se, novy Jerusaleme,
nebot vysla nad tebou slava Hospodinova...

Sedim ve sve pracovne a vzpominam na prave uplynuly tyden, v nemz jsem spolu s ostatnimi pravoslavnymi bratry a sestrami oslavila prichod Svate Paschy, slavneho vzkriseni Naseho Pana Jezise Krista.

Letosni paschalni tyden jsem prozila v Praze. Patri k mym nejsilnejsim duchovnim zazitkum. A k nemu se z minulosti prihlasily i ty dalsi:

Narozeni Naseho Pana Jezise Krista, moje nejkrasnejsi Vanoce, ktere jsem pred peti lety oslavila s bratry Rusiny nedaleko Uzhorodu, Svata Pascha ve Vilemove v lonskem a predlonskem roce, prozita a procitena v kruhu mych nejblizsich, rodnych – sester Alexie, Hristofory, Felicitas, Andrejky, Evlogie, Sebastiany, Kateriny, otce Emiliana – igumena monastyru v Toplici a naseho duchovniho otce a zakladatele vilemovskeho monastyru vladyky Krystofa. Tehdy jsem si poprve v zivote zkusila, co to znamena drzet „cerny pust" (bez jidla a s nejnutnejsim mnozstvim tekutiny)...

Zamyslene pozoruji nezne listecky vysoke brizy, ktera mne nahlizi oknem do pokoje, a v duchu se vidim na pouti do Mikulcic, kterou zavedl vladyka Krystof jako novou tradici, koncici navstevou druheho monastyru, ktery behem sve arcipastyrske cinnosti zalozil v Hrube Vrbce.

Znovu si prohlizim pametni sin novomucednika svateho Gorazda, ktera je vedle monastyru. Vzdycky jsou tu videt doteky citlive a peclive ruky pani Ruzenky Pracharove – pribuzne svateho vladyky Gorazda. Pokazde si prohlizim vystavku, kterou uz dobre znam a vzpominam na oba mucedniky: svateho Gorazda i meho tatu, ktery byl popraven rovnez v heydrichiade pul roku po nem.

Snazim se odehnat smutne myslenky a snazim se vybavit si jine ze silnych duchovnich zazitku. Jak bych mohla zapomenout na poute do Svate zeme! Duchovne bohate, ocistujici, povznasejici...

Pritom nekteri z nas poutniku ani nepremyslime o tom, ze dlouho pred pouti bratr Todoros Varaklos v jeruzalemskem Starem meste a vladyka Krystof vzdalen od nej stovky kilometru musi spolupracovat na programu pouti tak, aby prinesla ucastnikum co nejvice duchovniho obcerstveni.

Tato sehrana dvojice pruvodcu cini primo zazraky a otevira duchovni oci tem, kteri si prisli prohlednout svata mista. Zde v prachu dlouhych cest muzete citit pod nohou slepeje Naseho Pana Jezise Krista.

Ale vratme se k tomu, o cem jsem puvodne chtela psat. Praha neni pro mne mestem tak docela neznamym. Poutaji mne k ni vzpominky davnych let, kdy jsem jako dvacetileta manzelka absolventa Karlovy univerzity – historika a filozofa – jezdila k jeho prazskym pribuznym, u nichz behem studia bydlel.

Ani nevim, kde me tehdejsi mladi vzalo odvahu k projizdkam na lodce po Vltave kolem Kampy, kdyz vlastne dodnes neumim poradne plavat.

Da se rici, ze jsme Jaroslavovy pribuzne navstevovali casto. Presto se v puvabnem meste, jemuz vestila myticka Libuse slavu dotykajici se hvezd, velmi spatne orientuji.

A prave orientaci jsem pri letosni Svate Passe potrebovala. Navstevovala jsem totiz postupne ctyri prazske chramy: katedralni chram sv. Cyrila a Metodeje na Resslove ulici, v nemz se skryvali ucastnici atentatu na Heydricha, modlitebnu v Dejvicich, do niz prestehovali pravoslavni verici vzacne ikony a carska vrata z chramu sv. Mikulase, ktery jim puvodne patril, kapli Uspenija na Olsanskych hrbitovech, v jehoz blizkosti je hrob naseho nezapomenutelneho vladyky metropolity Doroteje, a chram Zvestovani presvate Bohorodice Na Slupi v Albertove.

Duchovni zazitky nasledovaly tak tesne za sebou, ze ve me splynuly v jedno velke dikuvzdani vsem, kteri mi je pripravili. Jako velikou posilu do dalsiho zivota si v dusi ponesu laskavou peci me Natalky, hodinky, ctene sestrou Jelenkou tak, jak je cetla kdysi davno v kelii vladyky metropolity Doroteje, melodicky bohosluzebny hlas diakona Zeni, usmevavou, dobrackou tvar otce Dandara a „scire" (srdecne, uprimne) zpevy jeho pastvy i neobycejny zazitek, kdy preosviceny vladyka Christofor, arcibiskup prazsky a ceskych zemi svetil paschu (potraviny a napoje) stovkam vericich, kteri ukaznene a organizovane cekali. Dosud mne v dusi zaznivaji moje oblibene rusinske duchovni pisne, ktere tento obrad v chramu Na Slupi provazely.

Mam pred ocima vynaseni plastenice kolem olsanske kaple za krasneho zpevu sboru bratra Myrona, ktery se vyskytoval ve vsech chramech jako zkuseny zpevak a dirigent, malou Zenu, jejiz maminka cte hodinky, otce Silvestra a otce Vladislava.

S usmevem vzpominam na pulnocnici v chramu sv. Cyrila a Metodeje, v nemz nebylo k hnuti a lide se tisnili i na nadvori chramu a schodech, na mou radost, ze je v Praze tolik pravoslavnych, na paschalni vajicko, ktere mi darovala sestra Nada i na to druhe od Artomusky a treti od matusky Evy, na stovky ikonek s venovanim, ktere arcibiskup prazsky a ceskych zemi rozdal jako pozdrav slavnemu vzkriseni Naseho Pana Jezise Krista. Vybavuji si otce Vaclava a jeho prijemne, zehnajici ruce, zvucny hlas otce Jaroslava i krasny sopran pani Verusky, zalmy ctene bratry Kubou a Jirkou, bratry Srby, ktere znam z Vilemova.

Bylo mne v Praze dobre. Citila jsem se tam doma. Pravoslavny je mezi pravoslavnymi vsude doma. Skutecny domov pak pro vsechny verne je v Hornim Jeruzaleme. Ale kazdodenni povinnosti cekaji. Za okny vlaku se mihaji rozkvetle seriky a citim jejich vuni v dusi.

Sestra Jana

Redakci HP – odpoved na dopis

Mily bratre Danieli

jsme pohnuti Vasim dopisem v Hlasu pravoslavi. Dopis vyjadruje uprimnou snahu o pochopeni puvodnich a vecnych duchovnich pokladu a starych tradic nasi Svate apostolske pravoslavne Cirkve, ktera v nasi zemich byla diky misii sv. Cyrila a Metodeje puvodni krestanskou cirkvi.

Vyznavac pravoslavi je ortodoxni krestan, ktery slavi Boha v opravdovem duchu, tj. ve vire, kterou nam predali sv. apostolove a ktera byla stvrzena sv. otci na sedmi vseobecnych snemech.

Jeden velky pravoslavny myslitel rekl, ze pravoslavi neni stavbou uplne ukoncenou.
Nema nad sebou jinou kopuli krome Nebe. Je mozno rici, ze je stale na ceste, v ocekavani, pripraveno na vnimani toho, co Svaty Duch sdeli cirkvi.

Nevyresene otazky, o kterych pisete, se netykaji nasi spolecne krestanske viry v zmrtvychvstaleho naseho Pana Jezise Krista. On jediny by mel byt nasim spolecnym pastyrem.

Je krasne poznani, ze jsou v nasi dnesni spolecnosti mladi lide jako Vy, kteri maji zajem o veci nepomijive, vecne.

Prejeme Vam, aby Vase vira Vas posilovala a cinila Vas zivot plnym a stastnym.

MUDr. Jiri Karpowicz

Cyrilometodejska kultura

Staroslovensky jazyk

Pokracovani

Staroslovenstina, cirkevneslovansky jazyk, ktery nam darovali sv. Cyril a Metodej, byl a zustane zakladnim jazykem pravoslavne liturgiky vsech slovanskych narodu.

Co predchazelo?

Dlouhotrvajici proces vedl na terenech dnesni Evropy, jihozapadni Asie a Indie ke vzniku mnoha jazykovych skupin a podskupin. Na teto bazi priblizne tisic let pred narozenim Krista se zacinal formovat etnicko-jazykovy praslovansky komplex. Nasledkem evoluce, ktera trvala mnoha staleti, praslovansky jazyk se rozpadal na radu jazyku, ktere se deli na tri zakladni skupiny:

– zapadoslovanske jazyky: cesky, slovensky, polsky, luzicky a polabsky,

– vychodoslovanske jazyky: rusky, ukrajinsky a belorusky,

– jihoslovanske jazyky: srbochorvatsky, slovinsky, bulharsky a makedonsky.

Protojerej S. Strach zduraznuje, ze v 9. stol., v dobe vzniku staroslovenskeho jazyka, byly si jeste slovanske jazyky velmi podobne.

Vsichni Slovane mohli mezi sebou bez obtizi komunikovat. Praslovansky jazykovy zaklad verozvestove rozsirili o slovansky solunsky dialekt sprizneny s jazykem bulharskym a makedonskym a pouzili ho k vytvoreni staroslovenstiny.

Na slovansky jazykovy system raneho obdobi naroubovali Cyril a Metodej take reckou vetnou skladbu, pouzili nektera recka ustalena spojeni slov (idiomy), zvlastni skladbove konstrukce, prevzali nektera recka slova a castecne i abecedu. Prelozili recke texty, ale uchovali v prekladech i mnoho hebrejskych idiomu a nesmirne obohatili vyjadrovaci prostredky i svetske reci. Liturgie prelozena do staroslovenstiny byla vsem srozumitelna. Je treba zduraznit, ze k plnemu pochopeni textu byla nutna zpocatku i v one dobe urcita intelektualni namaha.

Vytvorili slovanske pismo a tak dali moznost vyvoji spisovneho jazyka.

Stejnym zpusobem postupoval predtim gotsky biskup Vulfila, kdyz prekladal do gotstiny velke casti bible. Chtel tim dale rozsirit biblickou zvest a zaroven vytvorit zaklady spisovne gotstiny.

Vulfila nemohl usilovat o doslovny preklad bible, protoze gotstine chybelo mnoho krestanskych teologickych vyrazu. Tento nedostatek se snazil obejit tvorbou novych slov. Vyjadreni sveta bible zpusobem, ktery odpovidal germanskemu citeni, melo Gotum predstavit krestanskou viru v podobe pro ne prijatelne.

Pro svuj preklad vytvoril Vulfila zvlastni abecedu, ktera vychazela z latinky, recke alfabety a gotskeho runoveho pisma, pro hlasky, ktere mela gotstina proti latine navic, stanovil biskup Vulfila zvlastni znaky.

Pro nemecky kler, hlavniho cinitele nemecke uzemni a hospodarske agrese, byla pristupnost a komunikativnost staroslovenstiny trnem v oku. Byly proto uvadeny pseudoteologicke argumenty, ze pouze ve trech jazycich – hebrejskem, reckem a latinskem – je dovoleno slouzit poboznosti, protoze v techto jazycich na rozkaz Pilata byl na krizi umisten napis. Tento argument byI potom opakovane uvaden v boji proti slovanskemu obradu a byl namiren nejenom proti obradu, ale proti cele Vychodni cirkvi, ktera tolerovala „nepilatske" jazyky.

Cyril a Metodej se dovedli mistrne branit. Behem pobytu v Benatkach v r. 867 na ceste do Rima se obrana slovanskeho jazyka premenila ve vytky vuci latinikum. Konstantin-Cyril se ptal: „Zdaliz neprsi na vsechny stejne? Nesviti-li slunce stejne na vsechny? Nedychame-li vsichni stejny vzduch? Zdaliz se nestydite uznavat pouze tri jazyky a vsem ostatnim lidem a jazykum rozkazovat, aby byli slepi a hlusi? Zname prece mnoho narodu, kteri znaji pismo a chvali Boha ve vlastnim jazyce, jako Armeni, Persane, Abasgove, Iberove, Sugdove, Gotove, Avari, Tursove, Chazarove, Arabove, Egyptane, Syrane a mnoho jinych."

Oponentum Konstantin take vytykal nedostatek znalosti situace ve Vychodni cirkvi, ktera tradicne tolerovala liturgii v regionalni reci. Obsirne citoval Davidovy zalmy: „Chvalte Hospodina vsichni narodove, velebte Ho vsichni lide." Pripominal smysl slov sv. Pavla ke Korintskym, ze ruznorode jsou druhy hlasu na svete, ale zadny z nich neni bezvyznamny. At kazdy jazyk hlasa, ze Panem jest Jezis Kristus.

III.

V Cechach staroslovenska vzdelanost zapustila zatim pevne koreny. Na Velke Morave byli pokrteni sv. Metodejem v roce 874 knize Borivoj I., prvni krestansky panovnik Cech a zakladatel Prazskeho hradu, a jeho manzelka sv. Ludmila. Na Vysehrade povstaly prvni slovanske chramy. (Prvni latinsky kostel vznikl tam, teprve za Spytihneva, ktery v r. 895 uznal nemeckou svrchovanost.). V dome Pavla, duchovniho otce sv. Ludmily, existovala skola slovanskych duchovnich, kterou vystudoval i sv. Prokop, zakladatel sazavskeho klastera i duchovni, kteri doprovazeli nevestu Mieszka I. Doubravku do Hnezna. V Polsku se staroslovenska vzdelanost s Doubravkou na cas utvrdila. Rozsirila se pak v Makedonii, Chorvatsku, Srbsku, Dalmatsku a Bulharsku, odkud pak byla prenesena na Rus.

Po obhajobe staroslovenstiny v Rime a uspesne ceste do Konstantinopolu nastala na Morave doba relativniho klidu, kdy bylo vytvoreno mnoho literarnich del a prekladu Pisma svateho do staroslovenstiny.

O zacatcich staroslovenske slovesnosti nas poucuji dve staroslovenske pamatky, ktere vznikly ve velkomoravskem prostredi: Zivot Konstantinuv a Zivot Metodejuv. Konstantin pravdepodobne prelozil „vsechen cirkevni rad", totiz bohosluzebne knihy, zvlaste misal a breviar a pozdeji oba bratri spolecne poridili preklad Evangelii, Apostolskych skutku a Vybranych cirkevnich sluzeb. V Konstantinove dile pokracoval Metodej a prelozil cele Pismo mimo knihy Makabejske, dale Knihu Otcu a sbirku pravnich predpisu Nomokanon – sbirku cirkevnich predpisu (kanonu) a obcanskych zakonu (nomoi) tykajicich se cirkve. Zda se, ze jiz Konstantin prelozil soudni zakon pro laiky – Zakon sudnyj ljudem.

Na Morave a v Cechach se pak situace dramaticky zmenila. Nasilny odklon od staroslovenskeho liturgickeho jazyka podporoval z duvodu mocenskopolitickych fransky odchovanec knize Svatopluk. Uzavreni miru s franskou risi bylo vykoupeno navratem bavorskeho duchovenstva na Moravu a tim rostla opozice vuci Metodejovi. Svazek Svatopluka s latiniky se utuzil za prispeni Metodejova odpurce Wichinga. Kandidatura Gorazda na arcibiskupa Moravy nebyla prijata a funkce byla sverena Wichingovi. V dusledku buly papeze Stepana V. bylo zahajeno otevrene a mohutne tazeni proti staroslovenstine.

V 9. a 10. stol. papezove byli voleni za pritomnosti cisarskych legatu a schvalovani nemeckymi cisari. Byla to doba vladnuti a otresneho chovani nejbezboznejsich, zlocinnych a zkorumpovanych a dokonce silenych rimskych papezu. Pokracovalo to tak jako epidemie i v nasledujicich stoletich. Neni divu, ze za techto okolnosti nemecke duchovenstvo melo na Morave plne volnou ruku k pronasledovani slovanskeho ritu a nemelo to vubec nic spolecneho s teologii, slo pouze o prosazeni mocenskych zameru nemeckych cisaru.

Po smrti sv. Metodeje v r. 885 byli zaci sv. Cyrila a Metodeje Gorazd, Kliment, Laurentij, Naum a Angelar a dalsi uvezneni a tryzneni a pak vyhnani z Moravy. Odesli vetsinou na jih, do Makedonie, Bulharska, Srbska, Dalmacie a Chorvatska. Na jihu se slovanska liturgie utuzila a odtud pak byla prenesena na Rus po prijeti krestanstvi z Byzance sv. Vladimirem v r. 988. Tyto zeme se nedostaly do okruhu mocenskopolitickych zajmu zapadu, tj. nemeckych cisaru a Rima, inspirovaneho nemeckou a vlastni latinskou hierarchii tak slovansky obrad se tam proto mohl udrzet.

Na Morave, v Cechach a Polsku ideu slovanske liturgie (podle vzoru Rehore VII. z konce 11. stol.) zcela v rozporu s Novym zakonem tehdy jeste nenastala.

Porazka Velke Moravy od Uhru pak na dlouho zatemnila vztahy na uzemi slovanske rise.

Za Bretislava II. (1093–1100) byl uveden v zivot papezsky zakaz slovanske liturgie, byl zrusen Sazavsky klaster jako zvlastni cirkevni ustav k pestovani slovanskeho ritu, kde byla literarni cinnost nepochybne znacne rozvita.

Jeste po rozkolu mezi vychodni a zapadni cirkvi v r. 1054 udrzoval klaster styky i s vychodni slovanskou oblasti, jak je videt z toho, ze zde byl roku 1095 zasvecen oltar ruskym mucednikum Borisu a Glebovi, kanonizovanym ve vychodni cirkvi po rozkolu. O stycich s vychodem svedci i to, ze u nas byla znama i cyrilice – mladi slovanske pismo, ktere tehdy na vychode jiz prevazovalo nad hlaholici.

Slovansti mnisi byli ze sazavskeho klastera vypuzeni (1097) a slovanske knihy zniceny. Presto cirkevneslovanska vzdelanost trvala u nas od dob cyrilometodejskych po dobu dvou a pul stoleti a tvorila tak vyznamnou epochu pri samych pocatcich naseho narodniho a naseho statniho zivota. Siroky zaber cirkevneslovanskeho jazyka dokumentuje pisen Hospodine pomiluj ny, ktera zlidovela, preckala zanik cirkevneslovanske pisemne kultury a zila dlouha staleti a je znama dodnes.

Vypuzenim Metodejovych zaku staroslovenstina na nasi pude nezanikla. Morava byla rozvracena vnitrnimi spory a najezdem Madaru, ale bohatou literarni cinnost mame dolozenu v premyslovskych Cechach, kde sime zasete na Velke Morave vyklicilo a brzo prinaselo samostatne plody. Soucasne pokracovala staroslovenska literatura u jiznich a vychodnich Slovanu, namnoze rozvijejic podnety dane na Velke Morave.

Na staroslovenskou tradici navazal jeste ve 14. stoleti Karel IV., kdy zalozil prosluly Emauzsky klaster se slovanskou bohosluzbou (1347). V r. 1416 byla pro potreby klastera porizena hlaholska cili emauzska Bible. Z iniciativy Karla IV. vzniklo Emauzske skriptorium. Od te doby zde byly shromazdovany a vytvareny cetne knizni poklady,
napr. Registrum Slavorum aj. Sve misto zde mela tez emauzska skola – Gymnasium Slovanense. Stalete aktivity emauzskeho klastera prinesly sve plody. Z literarni cinnosti emauzskeho klastera pronikly pak nektere cirkevneslovanske vyrazy do soudobe spisovne cestiny.

Staroslovenske tradice se dovolavalo i husitstvi. (pokracovani)

MuDr. Jiri Karpowitz

Nalez kalendare potvrzuje to, ze jeste ve XIV. stol. existoval v Polsku slovansky obrad. Doklada to i do dnesniho dne zachovana vyzdoba vislicke kolegiaty v byzantskem stylu, stejna, jakou vidime v Recku, Bulharsku a Rumunsku. Mezi obrazy byla urcite i ikona sv. Gorazda.

Historie a soucasnost

18. cerven 1942

(Pamatce Adolfa Opalky, Jana Kubise, Josefa Gabcika, Josefa Valcika, Josefa Bublika, Jana Hrubeho a Jaroslava Svarce, vykonavsich soud naroda nad Reinhardem Tristanem Heydrichem, kteri v nerovnem, statecnem boji padli 18. cervna 1942 na kuru a v krypte pravoslavneho chramu svatych Cyrila a Metodeje).

Je vzdycky smutny ten den –

– at vysvitne slunce,

nebo at povstava z destovych slz...

Je vzdycky smutny ten den –

– pripomina vsak stale,

ze vtelenemu zlu je treba se oprit az do vyliti krve.

Je vzdycky smutny ten den –

– a prece: co sily je ve vzpomince

na krvavou obet mucedniku naroda.

Vas sedm, kteri jste na sva srdce

napsali tuto zasadu, proto provzdy bude

temi nejstatecnejsimi v Bozim vojsku.

Ne – nejsou slova, ktera by dokazala zhodnotit

Vas cin – to jsou jen hezky utvarena pismenka

plynouci ze rtu tech, kteri s uzasem vzpominaji.

Ne vsak jen s bolesti –

– dojimava hrdost zari nam z oci

v mistech Vaseho skonu. C. G. K.

Dne 17. 5. 2000 se konalo
zasedani Posvatneho synodu v Presove

Cirkev a zivot

a) Hlavnim tematem zasedani bylo projednani intronizace arcibiskupa presovskeho Nikolaje metropolitou ceskych zemi a Slovenska, ktera se uskutecni 4. 6. 2000 v Presove, v katedralnim chramu sv. knizete Alexandra Nevskeho.

b) Vladyka Jan michalovsky informoval o vsepravoslavnem setkani v Soluni, venovanem priprave textu poselstvi predstavitelu pravoslavnych cirkvi, kteri se maji setkat v rijnu t. r. v Athenach a v prosinci t. r. ve Fanaru.

c) Od 17. do 19. 6. t. r. bude v Jeruzaleme vsepravoslavna bohosluzba v chrame Zmrtvychvstani za ucasti vsech autokefalnich
pravoslavnych cirkvi, ucastni se vladyka Simeon, biskup olomoucko-brnensky.

d) Na druhem pokracovani Symposia venovaneho problematice cirkvi ve 3. tisicileti od 10. do 16. 6. 2000 v Jeruzaleme se ucastni vladyka arcibiskup Krystof.

e) Vysveceni chramu Krista Spasitele v Moskve ve dnech 18. – 20. 8. t. r. se zucastni metropolita Nikolaj, arcibiskup Krystof, biskup Jan a prot. Mgr. Alexander Cap CSc na pozvani Jeho Svatosti patriarchy moskevskeho a cele Rusi.

f) Novym predstavitelem zastupitelstva pravoslavne cirkve v ceskych zemich a na Slovensku v Moskve bude od 1. 7. t. r. prot. ThLic. Michal Dandar, PhD.

g) Dale byla projednana otazka projektu studia socialni a misijni prace mezi Romy
a text koncepcniho zameru humanitarni pomoci srbskym detem v uteceneckych taborech do konce r. 2000 a dalsi aktualni otazky cirkve.

Usneseni ze zasedani MR Pravoslavne cirkve
v ceskych zemich, konaneho dne 9. kvetna 2000 v Praze

1. Pokracovat v jednanich na Ministerstvu skolstvi CR ohledne zrizeni Gorazdovy pevecke skoly. Poveren nadale vladyka Simeon.

2. Metropolitni radou byl zvolen kancler UMR JUDr. protopresbyter Vaclav Misek a tajemnik UMR Mgr. Roman Juriga.

3. MR bere na vedomi zpravu revizni komise.

4. MR bere na vedomi zpravy ze zivota prazske a olomoucko-brnenske eparchie.

5. MR schvaluje Statut hospodarskeho odboru MR ve zneni doporucenem HO MR po projednani dne 26. dubna 2000.

6. MR schvaluje vysledek ucetnictvi UMR za rok 1999 v metodice roku 2000 a za I. ctvrtleti roku 2000.

7. Metropolitni rada:

a) schvaluje s ucinnosti od 1. ledna 2001 zavedeni jednotneho systemu rozpocetnictvi, ucetnictvi a vykaznictvi pro Pravoslavnou cirkev v ceskych zemich a pro vsechny jeji organizacni soucasti:

aa) v oblasti financnich toku samostatne ucetni okruhy pro jednotlive cirkevni obce, eparchie, UMR a cirkev jako celek s primou vazbou na danove zakony a se vsemi pravy a povinnostmi pro kazdou ucetni jednotku.

ab) v oblasti majetku centralizovane ucetnictvi, vykaznictvi a evidovani na urovni cirkve jako celku s tim, ze dotcene organizacni soucasti cirkve budou povereny spravou majetku se vsemi pravy a povinnostmi vlastnika.

b) schvaluje vysledek inventarizace provedene v UMR.

c) uklada hospodarskemu odboru MR:

ca) zpracovat do 30. zari 2000 navrh smernice pro vedeni rozpocetnictvi, ucetnictvi a vykaznictvi hospodare
ni v Pravoslavne cirkvi v ceskych zemich a Smernice pro evidenci a spravu majetku Pravoslavne cirkve v ceskych zemich.

cb) zpracovat do 30. zari 2000 vnitrni normu cirkve pro provedeni inventarizaci v jednotlivych organizacnich soucastech cirkve.

d) uklada Uradum eparchialnich rad prazske a olomoucko-brnenske eparchie zaslat do 30. zari 2000 hospodarskemu odboru MR uplne soupisy majetku cirkve v jejich domicilech.

8. MR schvaluje:

a) vysledek hospodareni firmy IKONOSTAS za rok 1999 ve vysi 1,191 milionu Kc (ztrata), s tim ze akceptuje duvody teto skutecnosti.

b) uklada prokuristovi firmy IKONOSTAS vytvorit predpoklady, aby od roku 2000 firma vykazovala zisk.

9. MR schvaluje:

a) navrh rozpoctu a zamereni obchodnich aktivit firmy IKONOSTAS pro rok 2000.

b) vysledek hospodareni firmy IKONOSTAS za I. ctvrtleti roku 2000 ve vysi + 0,410 milionu Kc (zisk).

10. Metropolitni rada:

a) bere na vedomi informacni material vymezujici hospodarsko-pravni vztahy cirkve a metropolitni rady s firmou IKONOSTAS a doporucuje reditelum eparchialnich rad poskytnout tento material clenum eparchialnich rad a vsem cirkevnim obcim v jednotlivych eparchiich.

11. MR uklada UMR postupne nabidnout do komise jednotlivym cirkevnim obcim knihy, uskladnene v Pravoslavnem monastyru v Moste. Dne 10. kvetna 2000

zapsala Ruzena G. Pracharova

Z programu arcibiskupa Krystofa
v dubnu a kvetnu

23. 4. Kvetna nedele – sv. liturgie v chramu Zesnuti presvate Bohorodice na Olsanech za hojne ucasti vericich. Na zaver posveceni ratolesti.

25. 4. Dopoledne navsteva velvyslance Ruske federace Nikolaje Rjabova. Odpoledne navsteva velvyslance Ukrajiny Serhije Ustice. S obema vladyka hovoril o zivote pravoslavnych vericich v nasi vlasti.

26. 4. Ucast v Hrube Vrbce na pracovnim zasedani hospodarskeho odboru MR svolaneho jeho predsedou Ing. V. Tichym.

27. 4. Velky ctvrtek. Cteni sv. Evangelia v katedralnim chramu sv. Cyrila a Metodeje

28. 4. Vynaseni plastenice v katedralnim chramu sv. Cyrila a Metodeje a kazani u hrobu Spasitele. Ucast na Velkosobotni jitrni – liturgickem pohrbu naseho Spasitele v chramu Zesnuti presvate Bohorodice na Olsanech.

29. 4. Velka sobota. Dopoledne liturgie v katedralnim chramu sv. Cyrila a Metodeje. O pulnoci tamtez za tisicove ucasti vericich, ministra prace a soc. veci Hellenske republiky Anastasia Janicise s choti a diplomatickeho sboru paschalni jitrni se svecenim pokrmu, po ktere nasledovala paschalni sv. liturgie.

30. 4. Sv. liturgie v chramu Zvestovani presvate Bohorodice Na Slupi, posveceni paschy tisicum pritomnych. Vecerni bohosluzbu zvanou Vecerni lasky vykonal pak v podvecer na Olsanech.

2. 5. Paschalni setkani pro spolupracovniky ustredi cirkve a verici prazskych pravoslavnych chramu v rezidenci.

3. 5. Sv. liturgie u sv. Mikulase v Dejvicich a ucast na zasedani duchovnich prazskeho okruzniho protopresbyteratu.

4. 5. Sv. liturgie u sv. Anny v Plzni a ucast na zasedani duchovnich zapadoceskeho okruzniho protopresbyteratu. Odpoledne setkani s biskupem Radkovskym. Vecer ve Vilemove setkani s rumunskymi diplomaty a se souhlasem vl. Simeona vedeni celonocniho bdeni ukonceneho paschalni liturgii ve 2.00 rano.

5. 5. Na pozvani predsedkyne Senatu ucast na konferenci venovane tematu Venkov v senatu za predsednictvi L. Benesove. Ve svem projevu vladyka hovoril o vyznamu krestanstvi v narodnich dejinach a prinosu nasi pravoslavne cirkve k upevneni moralnich zasad cloveka v soucasnosti.

Vladyka Krystof na ruskem velvyslanectvi (25. 4.)

Vladyka Krystof na ukrajinskem velvyslanectvi (25. 4.)

6. 5. Na pozvani velvyslance Ruske federace Nikolaje Rjabova a duchovniho pri velvyslanectvi archim. Tichona archijerejska liturgie v chramu sv. Jiri na ambasade v den chramoveho svatku.

7. 5. Nedele Tomasova – 12. vyroci arch. sveceni oslavil vladyka liturgii v Moste, vysvetil na diakona Zorana Drenovce a zucastnil se setkani s vericimi.

8. 5. Ucast na mezinarodni konferenci v Athenach – Pravoslavi 2000, kde prednasel na tema dedictvi byzantske misie v Cechach, na Slovensku a v Zakarpati, na zaver teto vyznamne teologicke konference mel moznost hovorit s athenskym arcibiskupem Christodulem o vzajemnych vztazich mezi nasimi cirkvemi.

9. 5. Vedeni zasedani MR a vecer setkani s hlavnim kaplanem recke armady otcem Nifonem, ktery byl v CR na oficialni navsteve u ceske armady, s nimz hovoril o moznosti ustanoveni pravoslavneho duchovniho v nasi armade.

10. 5. Sv. liturgie u sv. Jakuba v Zatci a ucast na zasedani duchovnich zateckeho okruzniho protopresbyteratu. Odpoledne setkani s reditelem KB v Zatci.

11. – 13. 5. PBF. Zapocty a zkousky dalkovych i radnych studentu.

14. 5. Bozska liturgie v chramu sv. Jilji v Josefove ve vychodnich Cechach za hojne ucasti vericich a beseda s okruznim protopresbyterem J. Tomaskem o pastyrske praci.

15. 5. Jednani s vl. Simeonem, o. Suvarskym, reditelem UER o. Miskem, kanclerem UMR, s reditelkou odboru cirkvi Ministerstva kultury CR –

Na pozvani biskupa ortodoxni cirkve Nektaria priplouva v roce 1998 na ostruvek Leros v Egejskem mori. Jeho stredozemni puvaby ji razem okouzlily. Prisla vsak za praci. A ne ledajakou. Steny mistniho pravoslavneho chramu ma pokryt monumentalnimi sakralnimi malbami. Na konci minuleho roku byla zhruba ve tretine nesnadneho ukolu. Pise Josefu Kremlackovi do Trebice: "...jako vzdy, kdyz jsem mela moznost se s vami setkat, vam musim podekovat za to, co jste me v malirstvi naucil, a tim mi umoznil moji soucasnou praci, a ta je jako zazrak. Bylo mi umozneno vymalovat cely recky kostel, coz se nepodari vetsim umelcum z Cech za cely zivot."… "Mam jiz zakazku na dalsi kostel, ale malinky, a na tri ikony do Ameriky. V Cechach o moji praci nebyl zajem, tam jsem musela o praci doslova zebrat."… "Vzhledem k tomu, ze si vas nesmirne vazim a nemam nikoho, kdo by mi mohl poradit, rada bych vas pozvala do Recka, abyste mi pritomnosti a radou pomohl…"

S psanim dosla do Trebice i fotograficka dokumentace rozpracovaneho dila. Pri stanoveni jeho formy Vlkova mela, videno ryze teoreticky, dve moznosti – historizujici styl, nebo pojeti zcela moderni. Druha z moznosti by s nejvetsi pravdepodobnosti nebyla akceptovatelna zadavatelem dila. Ostatne i Vlkova je svym skolenim a primarni tvurci orientaci takovemu pristupu dost vzdalena. Zodpovedne tedy zvolila styl, jehoz fundament vezi az v tzv. internacionalni gotice, jez se sirila po Evrope asi od roku 1375 a vyznamnou roli v ni sehralo ceske umeni.

Predobrazem internacionalni gotiky byla mj. tvorba vehlasneho italskeho malire Giotta (1266–1337). Ovlivnil i ceskeho malire Mistra vysebrodskeho (cinny kolem pol. 14. stol.), ktereho Vlkova nepochybne obdivuje. V 80. letech 13. stol. Giotto namaloval na freskach v kostele sv. Frantiska v Assisi, vedle jinych prvku dokladajicich objev malirske perspektivy, geometricky pozoruhodne clenena krystalicka skaliska. Najdeme je i u Mistra vysebrodskeho. V upravenem linearnim podani jsou tez na malbach Vlkove.

Stylovou spojitost tvorby Lenky Vlkove s gotickym malirstvim lze vysledovat i v linearnim rytmu plynulych krivek a v harmonii barev. V traktaci lidske postavy jde vsak Vlkova, v plnem respektovani povahy sveho ukolu, jeste hloubeji do minulosti, k duchu prisnejsi byzantizujici typiky. Ta souzni s duchovnim prostorem chramu vychodni cirkve. (Pretisteno z denniho tisku)

SyndesmOs

Projekt Most, 4. cast, Italie

Sireni krestanstvi na uzemi dnesni Italie je dle tradice spojeno se sv. apostoly Petrem a Pavlem. Italske krestanske obce prosly jak obdobimi krvavych pronasledovani za vlady rimskych cisaru, tak i obdobimi rozkvetu za pusobeni osobnosti Ducha a viry, jakymi byli napr. sv. Ambroz, sv. Benedikt a mnozi jini.

Dosud nezacelenym sramem na tele cirkve zustava schizma r. 1054, kdy se zapadni cast krestanstva nachazejici se ve sfere vlivu rimskeho papeze vydala na vlastni cestu historii. Po rozkolu v Italii pusobi mnohe vyznamne osobnosti dnesni rimskokatolicke cirkve (sv. Frantisek z Assisi).

Jiste neni divu, ze reformace nenalezla na uzemi tvorenem z velke casti papezskym statem zadnou vetsi odezvu, zvlaste kdyz byly jakekoliv naznaky protestantskeho mysleni tvrde potirany. Paradoxem zustava, ze se v nekolika severoitalskych alpskych udolich udrzela skupina krestanskych disidentu nazyvanych valdensti. Toto krestanske spolecenstvi zalozene koncem 12. stol. ve francouzskem Lyonu na bazi svobodneho hlasani biblickych pravd prijalo v 16. stol. kalvinskou reformaci a muselo prestat cetna pronasledovani az do r. 1848, kdy jim byla udelena plna nabozenska a obcanska svoboda. Postup sjednocovani Italie na prelomu 1. a 2. pol. 19. stol. a s nim souvisejici sireni nabozenske tolerance bylo vyuzito nekterymi protestantskymi cirkvemi jako prilezitost k misijnimu pusobeni, a tak se koncem 19. stol. objevuji prvni metodisticke sbory (mnohdy jako vyraz antiklerikalizmu), kolem 2. svetove valky i sbory baptistu. Realita mensinovych vyznani postupne vedla tyto ruzne protestantske skupiny k uzsi spolupraci, na zaklade ktere se koncem 70. let sjednotily valdenske a metodisticke sbory v jednu cirkevni organizaci, se kterou je ve velmi pratelskem vztahu i Italska baptisticka federace. Vyrazem teto spoluprace je i fakt, ze se budouci duchovni a laicti pracovnici vsech tri cirkvi vzdelavaji na rimske Valdenske teologicke fakulte. Soucasti studii je i povinna rocni staz na nektere zahranicni bohoslovecke skole, coz je bezpochyby vynikajici moznost k rozsireni si (nejen) akademickych obzoru.

Temer tri tydny jsem prozil na Sicilii, kde nasi podskupinu hostila predevsim valdenska – metodisticka cirkev. Temer pri kazde sebemensi farnosti existovala materska ci zakladni skola, popr. i jine vzdelavaci nebo rekvalifikacni zarizeni pro dospele. Na Sicilii, kde se v nekterych regionech vyskytuje temer 40% nezamestnanost, je to cinnost vice nez zasluzna. Pritom je zde registrovano jen neco ko
lem 10 protestantskych farnosti. Pece o vzdelani je totiz tradicne soucasti cinnosti valdenske cirkve, ktera dbala o to, aby si jeji clenove mohli sami cist Bibli. Nezavisly pozorovatel se obcas nemuze ubranit dojmu, ze nekteri italsti protestante zakladaji svou identitu na jakemsi „antikatolictvi". Toto pokuseni „negativni identity" hrozi temer v kazde mensinove cirkvi. V Italii resp. Rime je Vatikan a jestlize se zde hovori o krestanstvi, obcas se tim automaticky mysli rimskokatolicka cirkev, ktera je pro vetsinu Italu cirkvi par excellence. Role teto cirkve je dosud v italske spolecnosti, zvlaste pak na venkove, velmi rozhodujici. Krome ukonu spjatych s duchovnim zivotem se rimskokatolicka cirkev angazuje i v cele rade nejruznejsich socialnich instituci, v cemz ji jsou oporou cetne reholni rady. Ekumenicka spoluprace s jinymi krestanskymi cirkvemi (vcetne pravoslavnych) casto zalezi na osobnim presvedceni a angazovanosti biskupa ci kneze (napr. arcibiskup milansky).

Temer jako vsude v „zapadni" Evrope, i v Italii patri pravoslavne cirkve k cirkvim imigrantu, predevsim Reku, Rusu a Rumunu. Cilem cetnych poutniku (v lonskem roce to byla i delegace nasi mistni cirkve) jsou ostatky sv. Mikulase v jihoitalskem pristavu Bari. Podarilo se mi navstivit pravoslavne bohosluzby ruznych mistnich cirkvi v Rime a Milane, zel Bohu jsem se nemohl ubranit dojmu, ze by jednotlivym farnostem, prip. eparchiim prospela uzsi spoluprace. Mile a povzbuzujici bylo i „nahodne" setkani s metropolitou cernohorskym vladykou Amfilochijem, ktery v te dobe pobyval v Rime a ktery se tez zive zajimal o deni v nasi mistni cirkvi.

pokracovani priste (tentokrat o Francii)

Rudolf Jiri Stransky