---

HLAS PRAVOSLAVI

---

ROCNIK LVI DUBEN 2000 (c.5)

Katedrala sv. Cyrila a Metodeje v Praze

Dekuji vroucne

Dekuji Pane, dekuji krali

dekuji, zes me vyhledal

dekuji vroucne, zes svou rukou

touhu zizni daroval.

Je to laska nesmluvna

nevysvetlis, nekoupis,

vse je zdarma a z tve ruky

srdce v cas mne ovlazis.

O laskavy mily Otce

stastna jsem z milosti tve

je to mocne, horko-sladke

klecet u studanky tve.

A. H.

---

Obsah

X. mistni snem a volba metropolity 115

Intronizace biskupa
olomoucko-brnenskeho 118

Vzdyt na rany pripraven jsem
a bolest ma prede mnou je vzdycky 121

O veliky svetiteli Jane Zlatousty! 121

Svetec, ktery neodpustil 122

Sluzte Bohu v jednote 123

Staroslovensky jazyk 124

Svedectvi o Mateji Pavlikovi,
pozdejsim biskupu Gorazdovi 126

Pravoslavne krestanstvi
v kontextu zivota Rusinu-Ukrajincu 126

Nezapominejme 127

Desate vyroci peveckeho
sboru Ortodoxie 128

Navsteva arcibiskupa prazskeho vladyky
Krystofa v zapadnich Cechach 131

Pout ke sv. Prokopu 131

Podekovani 132

Osloveni 132

Mezinarodni akce pravoslavne
mladeze 133

Projekt Most, 3. cast, Velka Britanie 134

Detem 135

Ze zasedani eparchialni rady 136

Poslechnu, co mi rekne
Hospodin Buh 137

Jak zijeme 138

Z programu arcibiskupa prazskeho
a ceskych zemi v breznu a dubnu 138

Byli jsme (chvili) vsichni spolu 139

Pastyrska navsteva v Ostrave 140

---

Casopis Pravoslavne cirkve v ceskych zemich

Uvodnik
X. mistni snem a volba metropolity

Nove zvoleny metropolita a clenove posvatneho synodu. V pozadi nekteri ucastnici snemu

Kazde spolecenstvi vericich pri skonu sveho pastyre proziva zarmutek. Zarmutek o to vetsi, kdyz byl to pastyr dobry...

Nase cirkev prozivala velky bol nad smrti sveho arcipastyre, metropolity ceskych zemi a Slovenska, arcibiskupa prazskeho Doroteje, ktery se odebral ke svemu Panu a Stvoriteli na konci minuleho roku. Byl to smutek zcela spontanni a nebylo snad jedineho vericiho, ktery by bolest nepocitoval. Cirkev byla bez pastyre... Nebylo tomu tak docela.

Zastupcem vladykovym – metropolitnim spravcem – byl ustanoven arcibiskup presovsky Nikolaj. V nejblizsi dobe mela nase cirkev provest volbu sveho metropolity. Nejdrive bylo treba zvolit arcibiskupa prazskeho. Stal se jim Krystof, biskup olomoucko–brnensky. Na jeho misto eparchialniho archijereje byl ustanoven biskup mariansko–lazensky Simeon – jak jsme o tom informovali a informujeme v nasem casopise.

14. dubna se pak konal X. mistni snem Pravoslavne cirkve v ceskych zemich a na Slovensku, jehoz ukolem bylo provest volbu metropolity. O jeho prubehu Vas podrobne informujeme.

Snem zasedal v Presove. Zahajil jej jeho predseda vladyka Nikolaj, po molebenu temito slovy:

Priloha 1

Drazi pastyri, duchovni otcove, bratri a sestry v Kristu!

Pred pulrokem jsme se sesli na radnem IX. mistnim snemu Pravoslavne cirkve, abychom vedeni Duchem svatym prehodnotili svoji dosavadni cinnost, schvalili novelu Ustavy Pravoslavne cirkve v ceskych zemich a na Slovensku a plan prace cirkve na nasledujici obdobi. Na tomto snemu k nam otcovsky hovoril a po snemu se s nami i otcovsky rozloucil Jeho Blazenost metropolita Dorotej. Vladyka Dorotej nas v zaveru poprosil, abychom se za neho modlili, nebot citi, ze prichazi cas jeho odchodu a na dalsim snemu jiz mezi nami nebude. A skutecne po necelych trech mesicich od nas odesel. Pevne verim, ze jeho pamatka je zapsana hluboko v nasich srdcich. Proto, prosim vas, povstanme a vzdejme mu svoji vdecnost, projevme mu svou lasku slovy pisne Vecna pamet.

Nase cirkev proziva slozite obdobi. Zivot nam predklada problemy, ktere je treba resit, proto je potrebne, abychom zmobilizovali svoje sily k tomu, aby cirkev mohla nerusene pracovat. K tomu je potreba zvolit nastupce na uvolnene misto metropolity.

Uvedomujeme si, ze pomalicku vstupujeme do dalsiho tisicileti, v nemz ma pravoslavna cirkev sehravat velkou ulohu. Vydavat co nejlepsi svedectvi svateho pravoslavi. Verime, ze zvolenim noveho metropolity episkopat nasi cirkve bude moci pohotoveji resit kazdodenni ulohy nasi cirkve.

Prosme milostiveho Hospodina o Jeho pomoc a pozehnani pri plneni ulohy, kterou nam sveril, abychom mohli byt siriteli Kristova pokoje a smireni. Prosme o Bozi pomoc, abychom jako udy Kristova tela konali vse na Jeho slavu pro blaho cirkve, duchovni rozvoj a prohlubovani nasi jednoty ve vire a lasce. Pan Buh nam v tom pomahej.

Dalsi program snemu byl tento:

Schvaleni programu snemu

Volba mandatove a volebni komise (4 clenove za kazdou eparchii)

Volba skrutatoru (4 za kazdou eparchii)

Volba zapisovatelu (4 za kazdou eparchii)

Volba overovatelu zapisu (2 za kazdou cast cirkve – Cechy+Morava, Slovensko)

Schvaleni volebniho radu

Volba metropolity

Kazdy clen snemu mel pravo vystoupit k probirane veci.

Vice nez dvoutretinovou vetsinou byl zvolen metropolitou vladyka Nikolaj, arcibiskup presovsky, dosavadni metropolitni spravce. Otiskujeme jeho slova, ktera pronesl po volbe a prikladame jeho zivotopis:

Priloha 2

Vase Vysokopreosvicenosti, Vase Preosvicenosti, otcove duchovni, bratri a sestry!

Chci vam vyjadrit sve uprimne podekovani za duveru, kterou jsme mi dnes projevili. Tuto volbu prijimam s virou a nadeji na Bozi pomoc, ktera podle slov sv. apostola Pavla projevuje svou silu v nasich slabostech. Hospodin je nasi nadeji a silou, proto jedine s Nim je mozno plnit kazdou sluzbu v cirkvi, tedy i sluzbu metropolity. Jsem si vedom, ze tuto ulohu, kterou jste mi dnes sverili, je mozno odpovedne plnit jen s vasi pomoci a ucasti na ni.

Jako biskup slouzim cirkvi tricaty sesty rok. Prozil jsem mnoho tezkosti, ale i pomoc tech, kteri spolu se mnou dilo konali. Uvedomuje si tuto skutecnost, chtel bych podekovat za spolupraci vsem tem, s nimiz pracuji nebo budu pracovat, abychom, uvedomujice si svou slabost, s Bozi pomoci vse konali na Jeho slavu. Potom i dnesni volba bude opodstatnena a nemine svuj cil. Proto vas zadam o spolupraci, abychom jednomyslne a jednoznacne vydali svedectvi svateho Pravoslavi.

V tom nam Pan Buh pomahej.

Priloha 3

Zivotopis nove zvoleneho metropolity

Jeho Vysokopreosvicenost Nikolaj, obcanskym jmenem Mikulas Kocvar, se narodil 19. 12. 1927 v Hanigovciach, okr. Sabinov.

Studoval na Ruskem gymnaziu, pote v Pravoslavnem seminari v Praze a v roce 1950 byl ustanoven spravcem pravoslavne farnosti v Mikulasove, okr. Bardejov.

V roce 1954 byl ustanoveny spiritualem na Pravoslavne bohoslovecke fakulte v Presove. V tomto obdobi byl vyslan na ctyrlete studium na Moskevske duchovni akademii. Zde mu byl v roce 1959 udelen titul kandidata bohoslovi.

Po navratu ze studia byl otec Nikolaj 1. cervence ustanoven spravcem farnosti v Geraltove, 1. ledna mu byla pridelena farnost Jarabina, kde pusobil temer dva roky.

1. listopadu 1962 je ustanoveny spiritualem na Pravoslavne bohoslovecke fakulte v Presove.

1. listopadu 1964 je otec Nikolaj jmenovan spravcem presovske eparchie. V unoru 1965 byl v kaplicce Pravoslavne bohoslovecke fakulty v Presove Jeho Blazenstvem Dorotejem, metropolitou prazskym a celeho Ceskoslovenska, postrizen na mnicha se jmenem Nikolaj. Dne 26. unora byl eparchialnim shromazdenim jednomyslne zvolen biskupem presovskym a 28. unora 1965 prijal biskupske sveceni z rukou Jeho Blazenosti Doroteje, metropolity prazskeho a celeho Ceskoslovenska, za ucasti Kypriana, arcibiskupa berlinskeho a stredoevropskeho, a Metoda, biskupa michalovskeho.

Biskup Nikolaj se vsestranne podili na zivote pravoslavne cirkve. Byl dlouhodobym namestkem metropolity Doroteje a po jeho smrti se stal metropolitnim spravcem Pravoslavne cirkve v ceskych zemich a na Slovensku. Byl zastupcem Posvatneho synodu ve Fakultni rade Pravoslavne bohoslovecke fakulty. V soucasnosti je clenem Vedecke rady PBF PU.

Pri sve arcipastyrske sluzbe pusobil Nikolaj od 1. zari 1973 do 30. cervna 1976 jako profesor na Pravoslavne bohoslovecke fakulte v Presove, kde prednasel systematickou teologii.

Pravoslavna cirkev v Ceskoslovensku jej casto vysila na ruzna ekumenicka shromazdeni. Krome oficialnich navstev, ktere vykonal v pravoslavnych cirkvich v Konstantinopoli, Rusku, Polsku, Bulharsku, Gruzii, Recku a USA se v roce 1966 zucastnil jako aktivni delegat Vsepravoslavne porady o dialogu s anglikanskou a starokatolickou cirkvi v Belehrade, kde byl hlavou delegace nasi cirkve. V roce 1976 se zucastnil dialogu s anglikanskou cirkvi v Moskve. V roce 1983 se zucastnil 4. pravoslavne – reformovaneho dialogu zvaneho Debrecen v Odese a take dialogu s rimskokatolickou cirkvi konanem v italskem meste Bari.

Za svou zasluznou arcipastyrskou praci je arcibiskup Nikolaj nositelem mnohych cirkevnich vyznamenani: radu ctihodneho Sergije Radonezskeho II. st. od Ruske pravoslavne cirkve, radu sv. Jiri II. st. od Gruzinske pravoslavne cirkve, radu sv. Pavla od Recke pravoslavne cirkve. PBF mu udelila ThDr. Honoris causa.

V roce 1987 se biskup Nikolaj rozhodnutim Posvatneho synodu Pravoslavne cirkve v Ceskoslovensku stal arcibiskupem presovskym.

Po rozdeleni Ceskoslovenske republiky a po schvaleni nove ustavy pravoslavne cirkve se arcibiskup Nikolaj jako predseda Metropolitni rady Pravoslavne cirkve na Slovensku stava arcibiskupem presovskym a Slovenska.

Pohled na predsednicky stul X. mistniho snemu (zleva mistopredseda JUDr. Stefan Surbak, vladyka Nikolaj, mistopredseda ing. Vlastimil Tichy, vladyka Christofor, vladyka Jan a vladyka Simeon) Toto obdobi je poznamenano v zivote cirkve odevzdanim cirkevniho majetku, chramu, farnich budov a vystavbou novych cirkevnich objektu. K dnesnimu dni je v presovske eparchii postaveno vice nez 60 novych cirkevnich objektu, pri jejichz vystavbe mel kandidat jako biskup rozhodne svou zasluhu. Tim se svymi spolupracovniky uspesne resi problemy cirkve, coz samo o sobe hovori o jeho aktivite, dobrych vysledcich a perspektive.

Po obdobi smutku se opet muzeme radovat, ze nase cirkev ma sveho arcipastyre, jimz je clovek zkuseny, uvazlivy, takovy, ktery muze cirkev vest cestou Kristovou bezpecne a spolehlive. Dekujeme Bohu, ze se tak stalo a nove zvolenemu predstaviteli nasi cirkve prejeme na jeho ceste po Bozi nive zdravi a ve vsem zdar na mnoha a blaha leta! Redakce

– vladyku ThDr. Simeona

Po odchodu na vecnost vladyky Doroteje, arcibiskupa prazskeho a metropolity ceskych zemi a Slovenska, ocitly se obe nase pravoslavne eparchie v ceskych zemich v situaci, kdy bylo nutno resit otazky souvisejici s obsazenim jejich biskupskych stolcu. Prazskym eparchialnim archijerejem byl zvolen preosviceny biskup do te doby olomoucko-brnensky, vladyka Krystof. Jeho volbu, konanou v Teplicich schvalil Posvatny synod biskupu cele nasi cirkve v ceskych zemich a na Slovensku. Tak vsak soucasne eparchie olomoucko-brnenska zustala bez eparchialniho biskupa. Vladyka Krystof, uchazeje se o volbu na cirkevni katedre prazske, ktera je spojena s funkci arcibiskupa ceskych zemi, na olomoucko-brnensky stolec abdikoval a dne 3. dubna se na zasedani eparchialni rady s eparchii, ktere venoval dvanact let prace a zcela nedavno s ni oslavil jeji padesatileti, rozloucil, aby mohl byt zvolen jeho pravoplatny nastupce. Bez vlastniho eparchialniho biskupa totiz nemuze eparchie a jeji verici plnohodnotne zit a plnit spasitelne poslani.


Vladyka Simeon pri svate liturgii

K volbe noveho eparchialniho biskupa olomoucko-brnenskeho se sesli delegati temer ze vsech moravskych a slezskych pravoslavnych cirkevnich obci se svymi duchovnimi spravci, predstavenymi klasteru v Hrube Vrbce a ve Vilemove, ktere spadaji do pravomoci eparchialniho episkopa, knezimi a diakony eparchie a zastupcem pravoslavne mladeze v sobotu dne 8. dubna 2000 v Olomouci. Svatou liturgii slouzil vladyka Simeon, biskup mariansko-lazensky, dosavadni vikar prazske eparchie, v olomouckem katedralnim chrame sv. Gorazda, a po svate liturgii se pak konalo samotne zasedani mimoradneho eparchialniho shromazdeni v prostorach pod timto chramem. Shromazdeni zahajil o. Jan Kackos a vedl jej jako mistopredseda br. Emanuel Lang. Za zapisovatele byli zvoleni: s. Ruzena Pracharova a o. Petr Novak, skrutatory s. Mojziskova a br. Rojek.

Tezce se loucili s vladykou Krystofem knezi, kteri mu za mnohe vdeci, i verici, ktere si svymi aktivitami ziskal. Avsak zivot jde dal a cirkevni utvar, jakym je eparchie, sdruzujici na jednom uzemi cirkevni obce, nemuze zustat bez primeho biskupskeho vedeni. Starsi pametnici vzpominaji na svizele a problemy, ktere kdysi na Morave vznikaly, kdyz nebyl obsazen biskupsky stolec olomoucko-brnensky samostatnym biskupem a biskupske pravomoci byly vykonavany zvenci. To bylo v dobe politicke a protinabozenske totality, kdy na hlasy vericich nebylo dbano a cirkevni zivot byl predurcovan k likvidaci. S Bozi pomoci vsak k ni nedoslo a jsme za to Panu cirkve vdecni. O to vetsi je ovsem zodpovednost kazdeho pravoslavneho vericiho cloveka za cirkevni zivot a jeho smerovani. Tato zodpovednost se pak ovsem projevuje v takovych klicovych okamzicich, jako jsou volby biskupu, urcenych jako kandidati na prislusny urad sborem biskupu. Eparchialni rada olomoucko-brnenske eparchie navrhla jako kandidata na biskupsky stolec ve sve eparchii vladyku marianskolazenskeho Simeona a Posvatny synod jej schvalil.

Intronizace olomoucko-brnenskeho biskupa Simeona (prvni zleva v mitre) v Olomouci dne 9. 4. 2000. Uprostred s archijerejskym zezlem metropolitni spravce, arcibiskup presovsky Nikolaj

K volbe se Posvatny synod biskupu cele nasi cirkve v ceskych zemich a na Slovensku, jehoz predsedou az do volby metropolity snemem cele cirkve byl vladyka arcibiskup presovsky a Slovenska Nikolaj jako metropolituv namestek, vyjadril na svem zasedani tehoz dne. O platnosti volby preosviceneho biskupa Simeona na olomoucko-brnensky biskupsky stolec rozhodl kladne. Vladyka Simeon volbu prijal.

A tak nasledujiciho dne, tj. v nedeli dne 9. dubna 2000 se mohla uskutecnit za ucasti vsech biskupu nasi autokefalni cirkve slavnostni intronizace olomoucko-brnenskeho biskupa preosviceneho Simeona v olomouckem katedralnim chrame svateho Gorazda I., , nastupce svateho Metodeje na velkomoravskem cirkevnim stolci.

U svateho prestolu slouzili s doprovodem knezi z Prahy, Presova, Michalovcu a Olomouce: arcibiskup presovsky a Slovenska Nikolaj – nynejsi metropolita spolu s vladykou arcibiskupem prazskym a ceskych zemi Krystofem, biskupem michalovskym Janem a nove zvolenym vladykou Simeonem. Na zaver svate liturgie bylo precteno usneseni Posvatneho synodu biskupu o volbe a vladyka arcibiskup Nikolaj se slovy uprimneho blahoprani odevzdal biskupu Simeonovi arcipastyrske zezlo, znak biskupske sluzby na moravske a slezske zemi, kde prvni brazdu, prvni setbu a zavlazeni pravoslavneho krestanstvi zapocali muzove nehynouci pamatky, svati bratri Cyril s Metodejem, po nich pak svaty Gorazd I. – rodem Moravan, a v nasi dobe ji obnovil svym dilem i obeti vlastniho zivota svaty mucednik biskup Gorazd, toho jmena Druhy.

Nemene srdecna slova blahoprani vyslovil i michalovsky biskup vladyka Jan. Nakonec zaznela gratulace z ust vladyky arcibiskupa Krystofa, ktery se soucasne loucil s olomouckymi vericimi a celou eparchii na Morave a ve Slezsku. Vzpomnel vyznamnych osobnosti, ktere navstivily v minulosti tento svatostanek. Dnesni slavnost patri mezi tyto vyznamne udalosti. Cirkevni obec olomoucka se rozloucila s vladykou Krystofem usty duchovniho spravce o. dr. Petra Novaka a br. predsedy Jana Matouska. Dar vladykovi – obraz olomouckeho katedralniho chramu, mu bude pripominat jeho zdejsi pusobeni. A zaroven projevem techto predstavitelu cirkevni obce byl privitan na stolec katedralniho chramu novy vladyka s pranim duchovnich i fyzickych sil od Hospodina Boha k plneni arcipastyrskeho poslani – duchovniho vedeni Boziho lidu v dnesni slozite dobe. Mala Maruska Novakova podala vladykovi kytici kvetu a sbor katedralniho chramu zazpival trojnasobne mnoholeti.

A pak jiz pristupovali ke svatemu krizi, kterym zehnal novy eparchialni archijerej, spoluslouzici duchovni a verici, o nez se bude od teto chvile starat, aby byli privedeni k Bozimu l fakultu opustit a nastoupit jako pravoslavny farar v Marianskych Laznich, kde pusobil do sveho vysveceni na biskupa. V roce 1962 absolvoval dalkove prekladatelsky odbor Vysoke skoly ruskeho jazyka a literatury. V lete 1969 byl pozvan prof. Bicem ke spolupraci na ekumenickem prekladu starozakonnich apokryfu a pseudoepigrafu. V roce 1982 obhajil na Pravoslavne bohoslovecke fakulte v Presove svou doktorskou disertaci 'Izajasuv EBED JAHVE a smysl jeho utrpeni' a byl promovan na doktora teologie. Zucastnil se pak nekolika kongresu Mezinarodni organisace pro studium Stareho zakona (83 Salamanka, 86 Jeruzalem, 89 Lovan, 92 Pariz, 95 Cambridge). V letech 1990–93 prednasel starozakonni exegesi na Husitske teologicke fakulte Karlovy university, jez zridila obor pravoslavna teologie. Na podzim 1996 ovdovel. O rok pozdeji obnovil svou ucitelskou aktivitu prednasenim dalkarum Pravoslavne bohoslovecke fakulty v Presove na jejim detasovanem pracovisti v Olomouci.

Na eparchialnim shromazdeni 23. 5. 1998 byl zvolen za biskupa vikare prazske eparchie. V nedeli 21. 6. 1998 byl v katedralnim chramu sv. Cyrila a Metodeje v Praze slavnostne vysvecen na biskupa. O den pozdeji 22. 6. 1998 vl. metropolita Dorotej vl. Simeona poveril 'spravou prazske eparchie se vsemi pravy a povinnostmi'.

V nedeli dne 9. dubna 2000 po volbe, schvalene Posvatnym Synodem biskupu nasi cirkve, slavnostne intronizovan v katedralnim chramu sv. Gorazda v Olomouci na biskupa olomoucko–brnenskeho. Ep

Pokousim se nevnimat hlucny, necitlivy, lzivy a uspechany chaos, ktery mne obklopuje a ponorit se hluboko do prichazejiciho casu Svate Paschy.

Nejlepe se citim v chramu a v lese.

Touzim po klidu.

Hlavou mne probihaji biblicke deje bliziciho se t od tebe vsechen rozvoj a vsechny hodnoty pochazeji.

Ty jsi sluzebnikum – vzorem poslusnosti, mladym – svetlem neposkvrnenosti, muzum – ucitelem pracovitosti, starym – radcem mirnosti, poslusnikum – pravidlem zdrzenlivosti, modlicim se – vudcem, jehoz usty promlouva Buh, moudrym – pomocnikem v prosviceni mysli, kazatelum dobromluvnym – ziveho slova pramenem nevycerpatelnym, konajicim blaho – hvezdou milosrdenstvi, vladnoucim – vzorem moudreho panovani, bojovnikum za pravdu – darcem odvahy, pronasledovanym za pravdu – ucitelem trpelivosti; vsim tim jsi byl a mnohe z nich jsi spasil.

Vsechny jsi je ziskal laskou, v niz je spojeni dokonalosti, a tou jako Bozskou silou jsi spojil v jedne sve osobe vsechny dary a touz lasku prikladne rozdelenou ve slovech apostolskych jsi zvestoval vsem vericim.

Vzdyt my hrisni, ackoliv kazdy z nas ma sve nadani, nemame jednotu ducha ve spojeni se svetem, byvame jesitni, navzajem si krivdime, jeden druhemu zavidice, procez tyto dary nam neslouzi k miru a spase, nybrz k nepratelstvi a odsouzeni.

Proto se k tobe, svetiteli Bozi, sklanime, ovladani jsouce rozpory, a ve zkrousenosti srdce prosime: svymi modlitbami vyzen z nasich srdci veskerou hrdost a zavist nas rozdelujici; necht je v mnohych udech jedno cirkevni telo, necht po slovech tvych modliteb si zamilujeme jeden druheho a jednomyslne vyzname Otce i Syna i Svateho Ducha, Trojici Jednobytnou a Nerozdilnou, nyni i vzdycky az na veky vekuv. Amen. sestra Jana

Buh si nepreje mucednictvi bez lasky.

Toto je pribeh, ktery nam o tom povi vice.

Pred monastyrem, na velke lavici, kde sedavali mnisi po bohosluzbe, natahl sve unavene telo stary Avakum s sedivym vousem. Kdyz ho zahledli mladsi, rychle se shromazdili kolem neho, aby posbirali slova lasky. Stary Avakum vychazel do zahrady jen zridka, takze mnisi nemeli k tomu mnoho prilezitosti.

– Ktery hrich je nejvetsi, Starce?, pta se otec Nil.

– Nechut odpustit je, odpovi Starec, moc veliky hrich, tak veliky, ze nas muze pripravit i o samotny raj.

– O raj? To znamena, ze je tak velky?, prerusil ho mlady mnich Gavriil.

– Vzpominam si, pokracuje Starec, na jeden pribeh z mucednickych utrpeni davnych krestanu.

Vsichni se pohodlne posadili, aby mohli naslouchat dusi uzitecnemu pribehu stareho Avakuma.

„Nachazime se v dobe vlady cisare Valerijana. V jedne daleke zemi na Vychode zil krestansky knez jmenem Nikifor. V tom meste zil i jiny knez, Saprikij, ktereho s Nikiforem vazalo duchovni a krestanske pratelstvi. Knez Saprikij byl duchovnim vudcem Nikifora. Ale dabel nenavidel pratelstvi techto dvou duchovnich bratru. Jakasi pomluva dosla k usim otce Saprikije, a byla dostatecna k tomu, aby zpretrhala jejich krestanska pouta. Za hlavniho vinika byl povazovan Nikifor, a proto jej knez Saprikij nejen ze nechtel videt, ale zacal ho i smrtelne nenavidet.

Nikifor se mu snazil mnohokrat priblizit, ale marne. Saprikij ho nechtel ani slyset. Posilal i druhe lidi, aby jej presvedcili, aby se znovu stali prateli. Avsak bezuspesne. Nechut odpustit jej zaslepila. A cim vice casu ubehlo, tim se knez staval tvrdohlavejsim.

Tehdy ve vychodnich krajich vypuklo velke pronasledovani krestanu, jake dosud nepoznali. Mladi i stari, deti i zeny, byli odvadeni na stadiony a do aren, aby trpeli pro lasku ke Kristu. Mezi prvnimi krestany byl chycen i knez Saprikij a mucili ho, aby se zrekl sve viry. Odvedli ho ke zlate sose „Dia", ale on mu odmitl prinest obet. Pak jej uvrhli do vezeni, kde pokracovali jeste vetsim mucenim.

Nikifor, hlede na utrpeni kneze, pomoci mnoha penez presvedcil strazneho, aby jej pustil do vezenske cely.

– Odpust mi, otce, rika mu v placi, ja jsem vsim vinen. Odpust mi.

– Nikdy, rekl Saprikij jeste tvrdohlaveji.

– Ale jiz brzy se rozejdeme navzdy. Jak se mame rozloucit v nepratelstvi mezi nami? Odpust mi, rika znovu Nikifor zaprisahaje ho.

– Nikdy. Ihned odejdi. Hlidaci, odved ho, prosim te, odsud, nemam mu jiz vice co rici, odpovi stroze Saprikij.

Nikifor byl udiven. Necekal od Saprikije tolik odporu, zvlaste nyni, v okamziku stradani. Tezka brana se za nim zavrela a Nikifor odesel domu.

Pristi den cetl jeden vojak knezi rozsudek smrti. A kat pripravoval mec, aby mu usekl hlavu.

– Odpust mi, kricel Nikifor ze zastupu lidi, kteri se shromazdili.

– Nikdy. Nikdy, opakoval ostre Saprikij.

– Odpust mi, byl neodbytny Nikifor. Ale Saprikijova odpoved se nezmenila.

Avsak Buh nechtel takove mucedniky. Nikdo nevejde do raje, jestlize nema v sobe lasku. Proto Buh odnal od Saprikije svoji milost. A on se nyni citi, jako kdyz se probudi z nejakeho hlubokeho snu. Jako kdyby nevedel, kvuli cemu je tady uveznen. Bez Bozi milosti byl jen obycejny clovek.

– Co ja tady vlastne delam?, pta se udivene Saprikij.

– Ty jsi odsouzeny, protoze jsi krestan a protoze jsi odmitl prinest obet modlam, rekl kat hlasite.

– Ne, ja tedy prinesu obet, odpovedel ustrasene Saprikij, ktery ztratil Bozi milost.

Davy zustaly zkamenele. Nikifor strnul. Obratil svuj pohled k nebi a uvidel jednoho andela pripraveneho ovencit mucednika. Ale kdyz Saprikij zaprel Krista, venec zustal tam, cekaje mucednika noveho.

Tehdy Nikifor vystoupil z davu a s touhou po mucednictvi vykrikl na kata a pritomny dav.

– Kristus si dnes preje jednoho mucednika. Ja jsem krestan. Kupredu tedy, na co cekas, setni mi hlavu!

A tak Saprikijovo misto zaujal Svaty Nikifor."

Vsichni zustali nehybni, a Starec, ukonciv svuj pribeh, rekl: Mejte se tedy na pozoru pred nechuti odpustit a proste Boha, aby nas naplnil laskou.

Mlady mnich, otec Gavriil, se pokrizoval a modli se, aby ho Buh obdaril svou milosti.

– Bez lasky, deti moje, nemuzeme svedcit o Kristu ani mucednicky trpet za Neho, rika opet Starec.

Vsichni, libajice ruku staremu Avakumu, zamirili ke svym keliim.

Timto pribehem ziskali mnoho.

Ze srbstiny prelozil Dejan Randjelovic

Rad bych se priblizil k nasemu tematu spise tim, ze zacnu mluvit o rozdeleni, ktere je zapricineno nasi neochotou slouzit Bohu. Pokud bych mluvil pouze o jednote ve sluzbe Bohu, mam obavy, ze by moje rec byla prilis teoreticka. Jednota muze byt zajistena jenom prijetim a trpenim bolesti, ktera je zapricinena nedostatkem jednoty, nasim rozdelenim jako lidi, krestanu jako celku.

„Oti aproslipto kai atherapevto." Co neni prijato, neni ani vyleceno, rikaji svati otcove cirkve. Vyleceni muze prijit jenom skrze hnuti k pokani a pouze z milosti a lasky. Nesmime zapominat, ze je to dar.

Pokud jsem spatne uzival sve svobodne vule, mnohokrat jsem se vzdalil z cesty. Moje srdce je v bolestech. Moje myslenky jsou rozdeleny a rozkouskovany, moje mysl a srdce rozdeleny, i kdyz – z existencialni potreby – jaksi touzim po hlubokem osobnim spolecenstvi se stvorenym svetem a jeho nestvorenym stredem a zdrojem jednoty, jez je zivou vodou rek, ktere privadeji radost, vyleceni a urodnost – plodnost srdce. Na jedne strane zamilovany do sebe, na strane druhe prejici si byt co nejblize nestvorenemu zdroji radosti. Jsem rozdelen a pocituji bolest. Navic si zde preji, aby bez zabran mezi nami vanul duch jednoty.

Bylo zjeveno, ze na pocatku byl Jeden, ktery je Cestou vsech tech, kdo miluji, proste a nerozdeleni, transcendujice antimonii jednoho a mnohych. Jeden, Cesta vedouci k jednote, ten ktery se stal telem, abychom se my lide mohli stat svoji ucasti jako On, Jeden. Mimo cas, pred tim nez se zjevila jitrenka byl Jeden, pocat byl Ten, na nemz spociva dech a On take je Jednim a jednota tri je TAJEMSTVI. Tajemstvi jednoty je Jeden, ktery je Tri.

Jemu dane jmeno je verejnou, nejvice ponizenou Laskou. Tato Laska byla pred vychodem jitrni hvezdy, predtim nez byl stvoren svet a je nejvyssi a slavena ve vsech dobach temi, kteri jsou naplneni svetlem, protoze maji ve svych uzasnych, nepatrnych srdcich toho, ktery je Jeden, ktery je nekonecny ve sve nadhere. Oni o Nem vydavaji svedectvi.

Jsme rozdeleni a rozjitreni kvuli sebelasce, kvuli spatnemu uzivani svobodne vule. Rozdeleni pusobi bolest. Tato bolest je vsak pozehnanim, dokonce i tehdy, kdyz jsme si ji nevybrali. Tim, ze prijimame realnou skutecnost naseho rozdeleni jako lide a jako krestane. Jednota muze byt dosazena Laskou, tou podivnou a znamou Laskou, ktera se rodi v nasich srdcich. Neni to snad Laska samotneho Boha, ktery se nad nami slitovava, davaje nam slzy, radost a lasku a jednotu?

Nedejme se chytit do osidel nevsimavosti a ignorance naseho rozdeleni, ale naopak, prijmeme jej a narikejme v slzach v bolesti, kterou pusobi rozdeleni. Avsak abychom mohli prijmout rozdeleni a narikat nad nim c bolesti, potrebujeme silu a tato nam muze byt dana jenom od Boha, ktery znicil smrt a rozdeleni svym vtelenim a zmrtvychvstanim.

Dabel je recky diabolos, co znamena ten, ktery rozdeluje. Mejme se na pozoru, abychom neupadli do jeho osidel. Moc toho, ktery rozdeluje, byla premozena Vzkrisenym Kristem, takze jiz nema nad nami moc, pokud mu ji neprenechame.

Porad opakujeme tu samou prvni chybu, to prvotni spatne uziti nasi svobodne vule. Abychom si uvedomili, v cem ta chyba spociva a proc jsme ji udelali, tvari v tvar strachu, ktery nas mozna prinutil ji delat prozivejme bolest, kterou jsme odmitli prozit. Jinak budeme porad dokola tu chybu opakovat.

Jenom pokud sve vnitrni ja obratime k Lasce, tim ze budeme milovat Lasku (a prave to je pokani) ta jednota nam bude dana. Jednota naseho vlastniho ja a jednota mezi nami. Cim vice dosahujeme jednoty, tim vice slouzime Bohu.

Jedina vec, ktera doopravdy existuje je Laska. A nejvetsi ze vsech radosti je milovat Lasku. Skrze lasku – ktera je zakousena hlavne vnitrni modlitbou – nejenom ze slouzime Bohu, ale stavame se take prateli Bozimi a jsme v lasce s Bohem a spojeni s Nim. Skrze toto spojeni s Laskou nase vlastni ja a nase mysl a srdce ziskava jednotu. Bolest a strach pomijeji. A Buh je milosrdny a Pan je Laska, a Pan je radost a Pan neni jenom Panem, ale je take pritelem a milujicim. A chce od nas, abychom vysli ze sebe, abychom dosahli jineho, abychom dosahli Jej. Ve skutecnosti je to On, kdo prichazi k nam, pokud o to stojime.

A tak prekrocme, prekonejme vse, co nas rozdeluje a milujme jeden druheho.

Siroke, otevrene prostory Finska s jeho obrovskymi zelenymi lesy a jezery odrazejicimi nesmirne nebe a chladivym vetrem, ktery zde vane, me nuti premyslet o prostoru, ktery mame vytvorit v sobe samych, aby se nebe, nejenom obloha odrazela v nasem srdci a aby jim vanul Svaty vitr, obcerstvujici srdce a mysl a cele nase byti, dusi i telo. Kdyz milujete, vytvarite prostor pro druheho ve svem vedomi.

Takze spravnym pouzitim nasi svobodne vule, ktera se tak casto prizpusobuje naladam nasi lidske prirozenosti a z milosti lasky, kterou jsme obdrzeli, dosahujeme jednoty v nasem nitru a mezi sebou navzajem a jednotu s Bohem. Mejme tedy na pameti, ze to je jednota bez zmatku. Timto nejenom poslouzime Bohu v jednote, ale take se budeme radovat a oslavime Jej – Toho, ktery je Laska – a podelime se s ostatnimi o sve zkusenosti.

Cestou k jednote je Laska. Jejim zacatkem je Laska a jejim koncem neni konec, ale pokracujici Laska tam, kde jiz neni rozdeleni. Laska, jediny Zenich. Jeho jedinecna milost se dostala vsem. On se stal telem a prebyval mezi nami... Byl kamenovan, bity, nahy a ukrizovany pro nas, kteri jsme jeste stale rozdeleni, avsak neustale milovani a pozvani milovat. Citim a doufam, ze tady je moc one sjednocujici Lasky.

Jeromonach Simeon ze Svate Hory Athos

Z angl. originalu prelozil Mgr. Roman Juriga

Uvodem zduraznuji, ze nejsem jednoznacnym zastancem znovuzavedeni cirkevneslovanskeho jazyka v nasich pravoslavnych chramech. Proti zavedeni mluvi nektere duvody. Jednim z nich je nase misijni povinnost mezi ateisty, kde soucasny jazyk praci usnadnuje.

Chci pouze pripomenout nasi velkou historickou kulturni vazbu na staroslovensky jazyk, na jazyk, ktery jiz svym puvodem byl od pocatku krestanskym jazykem. Vyznam staroslovenskeho jazyka pro Slovany je stejny, jaky ma pro zapad latinsky jazyk, uredni jazyk anticke Rimske rise.

Nikdo nemuze a ani nedokaze poprit evropsky kulturnehistoricky vyznam misie solunskych bratru Cyrila a Metodeje. Puvodne chteli vytvorit jazyk a slovanskou abecedu pro liturgickou a misionarskou potrebu. Ale snad si ani sami neuvedomovali dosah a vyznam dila, s kterym prisli na Moravu.

Jazyk nazyvany staroslovenstina nebo stara cirkevni slovanstina nebyl pouze jazykem cirkevnim a jazykem modlitby, ale stal se od doby formovani slovanskych narodnich jazyku zakladem kulturniho rozvoje Slovanu a nejstarsim spisovnym jazykem Slovanu. Po cela staleti byl kulturnim a literarnim jazykem prevazne casti slovanskych narodu. Konstantin vytvoril pismo – hlaholici – ktere dodnes svedci o jeho filologicke genialite. ¹)

J. Chloupek rika, ze „staroslovenstina obohatila pozdejsi vyvoj stare cestiny o mnoho terminu, v te dobe velmi potrebnych, a prispela tim k prudkemu rozvoji a rozkvetu, jehoz spisovna cestina dosahla koncem XIII. a zacatkem XIV. stoleti."

Hlaholice a potom cyrilice a staroslovensky jazyk mely take vliv na rozdeleni narodu na skupinu, ktera zustala v kruhu kulturniho dosahu Byzance a na skupinu, ktera se diky politicke expanzi nemeckeho katolicismu dostala do kulturniho vlivu zapadu.

V dejinach dnesni Moravy, Slovenska Cech a take Polska byl casovy usek, ktery rozhodoval o tom, zda tyto narody zustanou v kulturnim okruhu Byzance, ci nikoliv.

Historicke udalosti, ktere vedly k tomu, ze se stalo jinak, lze strucne popsat takto:

I.

S obdobim siliciho vyznamu konstantinopolskeho patriarchatu a diplomaticke aktivity Byzance jsou spojena jmena cisare Michala III. (842 – 867), jeho matky a porucnice Theoedory a jejiho bratra cesara Bardase, pak patriarchy Fotia i Konstantina a Metodeje. Nastal nebyvaly rust vzdelanosti diky vysoke skole zrizene Bardasem v konstantinopolskem palaci Magnaura. Bylo to take obdobi novych rozporu mezi Byzanci a Rimem. Ro zepre nasly dogmaticky vyraz ve sporu o puvod sv. Ducha.

Druha polovina 9. stol. je dobou vzniku prvnich slovanskych statu a dobou jejich christianizace. To pro stredovek znamenalo prijeti jejich vladaru do rodiny evropskych knizat, na jejimz vrcholu byl byzantsky cisar. Je to i doba silneho franskeho politickeho a mocenskeho „drangu nach osten" pod plastikem sireni krestanske verouky zapadniho rimskeho puvodu a snaha o zavedeni latinskeho jazyka do liturgiky.

Prichod Cyrila a Metodeje nebyl tak uzce spjat s prijetim krestanstvi na Morave. Zarodky krestanstvi byly jiz patrne pred jejich prichodem. Cilem misie melo byt oslabeni vlivu vychodofranske hierarchie a biskupstvi v Pasove.

Sv. knize Rostislav pozval misii solunskych bratri s nadeji na ziskani plne suverenity Velkomoravske rise v dobe napadeni Moravy Ludvikem Nemcem (846 – 876). Pozdejsi porazka Rostislava byla heslem pro nemecke duchovenstvo k utoku na misii sv. Cyrila a Metodeje, ve ktere videli nastroj protinemecke politiky Rostislava.

Nemci hledali spojence u konzervativnich velmozu, kteri byli sice pokrteni, ale nepretrhali pouta s pohanstvim nebo vubec setrvavali v pohanstvi. Ti byli velmi kriticti k misii Cyrila a Metodeje, kteri nekompromisne bojovali proti zbytkum pohanskych obyceju. Latinske duchovenstvo delalo velmozum dalekosahle ustupky, ktere byly dokonce v rozporu s krestanstvim, jako napr. skladani obeti pohanskym idolum.

Utok nemeckych latiniku byl veden predevsim proti uzivani slovanskeho jazyka v liturgii. Srozumitelna staroslovenstina se jim zdala (po pravu) nejsilnejsim trumfem misie Cyrila a Metodeje k ziskavani popularity a probouzela sympatie k Byzanci a blokovala Nemcum vstup na Moravu.

Jeste jeden zajimavy aspekt hral v te slozite dobe roli. Cirkev nebyla tehdy jeste rozdelena a papez Hadrian II. si pospisil vysvetit Metodeje na biskupa proto, aby predesel vazbe Moravy na carihradsky patriarchat, jako se tomu stalo v Bulharsku za knizete Borise.

Metodej a cela velkomoravska cirkev se octli mezi dvema ohni, mezi papezskou kurii a franskym duchovenstvem, ktere se opiralo o vojenskou a politickou silu franskych vladcu, a proto bylo silnejsi nez papez. Metodej byl bavorskymi biskupy uveznen v r. 870 a teprve v r. 873 propusten na zaklade primluvy noveho papeze Jana VIII. Odpor bavorskeho duchovenstva, ktere pokladalo Velkou Moravu za oblast svych zajmu, nepolevoval, bez ohledu na blahovolne ujisteni papeze a buly z r. 880 Industriae tuae (Bedlivosti tve), ktera schvalovala slovanskou liturgii a pokracovani v prekladech liturgickych textu do staroslovenstiny.

(Pokracovani priste) MUDr. J. Karpowicz

¹) Az do konce XVII. stol. uzivali cyrilici take Rumuni.

Pece a utecha novomucednikova

Svedectvi o Mateji Pavlikovi, pozdejsim biskupu Gorazdovi
Zacatkem brezna 2000 jsem nasel v poste dopis od neznameho odesilatele z vychodniho Slovenska, oznaceneho jenom necitelnou zkratkou, s timto obsahem: „Vazeny pan profesor, pri upratovani svojho archivu som nasiel list, ktory Vam viac posluzi ako mne. S uctou..."

Prilozeny list je psan v madarstine, podepsan Szocs Otto (na razitku Szucs Otto), s adresou a k madarskemu originalu je pripojen slovensky preklad textu. Nasim ctenarum podam tento zajimavy dokument v cestine. Je to svedectvi tri nekdejsich madarskych vojaku za I. svetove valky o setkani s knezem Matejem Pavlikem, nasim sv. biskupem Gorazdem.

„Mezi madarsky mluvicimi ranenymi vojaky na stanici Kromeriz."

„Dobry znamy meho otce, kdyz jsme se sesli a vzpominali na stare bolestne udalosti, (vzpomnel) i na to, ze po vypuknuti valky v roce 1914 se po roce vratili raneni vojaci z nemocnicni dovolene, nekteri uplne uzdraveni, nekteri slabsi. Potom se meli znovu vratit na frontu. Z bolestnych vzpominek nevynechali toho draheho nemocnicniho duchovniho z nemocnice v Kromerizi. Podle jeho vzpominky unavene vojaky cekal Matej Pavlik, pozdeji Gorazd pojmenovany, s teplym cajem a s duchovni utechou spolu se sestrami svate Vince na stanici v Kromerizi. Na nadraznim perone drahy biskup a sestry je cekali, objimali a uklidnovali madarske ranene.

Na dukaz pravdivosti meho prohlaseni udavam z nasi obce tri jmena ranenych vojaku, kteri jen tolik vedi, ze Pavlik, cesky nemocnicni duchovni, cekal je s teplym cajem. Velmi jim to dobre padlo, nebot tehdy, kdyz prijeli, prselo a snezilo.

Jejich jmena jsou: 1. Muj otec Szarka Lajos, 2. Sporka Miklos, 3. Keszeg Jozef.

Vsichni jsou jiz mrtvi, narodili se v roce 1895.

Tak opakuji Szarka Lajos, Sporka Miklos, Keszeg Jozef.

S bratrskym pozdravem ... (podpis v. r.).

Prijmete, mili ctenari Hlasu pravoslavi, toto svedectvi prostych madarskych ranenych vojaku o osobnosti, ktera se jim svou laskou vryla tak hluboko do pameti, jako vzpominku k vyroci narozeni naseho nezapomenutelneho a nenahraditelneho biskupa – svetce vladyky Gorazda (naroz. 26. kvetna 1879 v Hrube Vrbce). Prot. Pavel Ales

Svaz Rusinu – Ukrajincu Slovenske republiky vydal v roce 1999 v Presove temer petisetstrankovy Vlastivedny slovnik Rusinov – Ukrajincov (Krajeznavcyj slovnyk Rusyniv –Ukrajinciv) s podtitulem Presovsko (Prjasivscyna). Hlavnim iniciatorem tohoto zajimaveho slovniku a soucasne autorem velke vetsiny jeho hesel i fotografickeho materialu je docent Fedor Kovac a zodpovednym redaktorem Miroslav Iljuk. V kolektivu autoru, kteri se na jeho priprave podileli, je cela rada pravoslavnych osobnosti, prevazne pusobicich na Pravoslavne bohoslovecke fakulte Presovske univerzity v Presove. K iniciatorum dila patril i Ivan Macinsky, basnik a kulturni pracovnik, dnes jiz nezijici, ktery nekolik let pusobil tez na nasi presovske fakulte jako ucitel a tajemnik fakulty a pripravoval v tehdejsim casopise Dukla zajimave materialy o kulturnich cinitelich presovskeho a vubec podkarpatskeho regionu. Jeho nabadava slova k tem, kteri by meli pokracovat v rozvijeni kultury te male vetevky ukrajinskeho lidu, ktery prosel svou historickou Golgotou a zapasem o sve udrzeni, pravem stoji v uvodu k celemu dilu. Slovnik prinasi predevsim drobne zminky i vetsi medailony tech, kteri vyznamnejsim zpusobem duchovni kulturu, narodni povedomi i cirkevni identitu Rusinu – Ukrajincu pestovali a dosud pestuji. Nas pravoslavne neudivi, ze je zde uvedeno tolik jmen pravoslavnych cinitelu, predevsim z rad duchovenstva, a take ucitelu nasi bohoslovecke fakulty, vzdyt pravoslavny knez anebo uvedomely a vzdelany verici laik, muz ci zena, tradicne stoji na strane sveho naroda, stava se jeho ucitelem, pecovatelem o jeho kolebky i hroby. Je take pozoruhodne, ze mezi temi, kteri spontanne projevili svuj zajem o byti rusinskeho – ukrajinskeho lidu v nejvychodnejsim cipu nekdejsiho Ceskoslovenska, bylo i mnoho Cechu, z nam znamych jmenujme alespon namatkou profesora L. Berezovskeho a prof. o. Pavla Alse, ktery do slovniku prispel souhrnnejsim heslem o pravoslavne cirkvi v obecnem i mistnim historickem pohledu. Vedle kulturnich pracovniku je ve slovniku zpracovano mnoho hesel z pravoslavneho duchovniho prostredi, objasneny pojmy veroucne, liturgicke a dalsi. Jejich autorem je vetsinou o. prof. Stefan Pruzinsky. Zarazeni takovychto textu do regionalni slovnikove publikace je zcela aktualni, nebot valna cast predstavovanych osobnosti v knize byly duchovni osoby a soucasti jejich kulturniho a narodne uvedomovaciho pusobeni je prave oblast krestanske – pravoslavne, vychodni tradice cirkevni, ktera je temer neznama nasim mladsim soucasnikum. Proto je treba iniciatorum, vydavatelum a autorum teto edice vyjadrit podekovani za jejich praci.

(pa)

Tyto radky pisi ve dnech smutneho vyroci zahajeni kruteho a nesmyslneho bombardovani Jugoslavie. 24. brezna uplynul rok, kdy vzletla prvni z tisicu letadel se smrtonosnym nakladem nad mesta a vesnice a rozsevala zkazu, smrt a des.

Ne, nechci abychom vzpominali zlo a hruzu, bylo toho dost. Nezapominejme vsak na tragicke dusledky absurdniho pocinani mocnych tohoto sveta. Pamatujme na sta a sta tisicu uprchliku v Srbsku, na nevinne lidi, ktere valka vyhnala z jejich domovu jak ze Srbske Krajiny, tak z Kosova a Metohije. Dle oficialnich udaju je v soucasne dobe v Jugoslavii nejvyssi koncentrace uprchliku v Evrope, ale dostava se jim asi jen desetina ze svetove humanitarni pomoci.

Zivot lidi v preplnenych uprchlickych taborech je nepredstavitelne tezky a slozity. Je to spise jen jakesi prezivani nez zivot. S kazdym dnem roste pocit beznadeje a zoufalstvi. Nikdo nevi, co bude dal, reseni situace uprchliku je v nedohlednu. Velmi tizive dopada na lidi necinnost. Ale kde vzit v devastovane zemi praci (a penize) pro temer milion lidi navic?

Nejhure jsou na tom ty nejbezbrannejsi – nevinne deti, jak ty co jeste nechapou, do jakeho sveta se narodily, tak ty vetsi – desitky tisic nechodi do skoly, neni kam, nemaji ucebnice, sesity, nemaji nic. V jakych to podminkach vyrustaji! Jake asi zkusenosti a vzpominky si ponesou dal do zivota?

V Ceskych Budejovicich spojily sve sily humanitarni organizace Adra, Diecezni charita a Sdruzeni pratel slovanskych kultur a jazyku a organizuji sbirku satstva, obuvi, trvanlivych potravin a penez. Hrstka dobrovolniku jiz dvakrat svymi vlastnimi silami dopravila humanitarni pomoc ze sbirky az do srbskych uprchlickych taboru. To, co tam videli a zazili, predcilo veskera chmurna ocekavani. Jednim z hlavnich poznatku bylo, ze si vubec neumime vazit toho, jak zijeme. Porad jsme nespokojeni, nadavame na neco, zlobime se, zabyvame se malichernostmi a v dennich starostech zapominame na sve blizni.

Je potesitelne, ze se u nas lide nenechali zmast trvalou jednostranne protisrbskou propagandou a sbirka ma mezi lidmi obrovskou odezvu nejen v Ces. Budejovicich, ale i v jinych mestech napr. Ces. Krumlove a Vyssim Brode. Doufame, ze i v dalsich krajich se najdou lide schopni organizovat pomoc.

Co vsak muzeme udelat vsichni? My, verici, muzeme pomoci nasim nestastnym bratrim a sestram modlitbou. Modleme se za ne, modleme se celym srdcem a prosme Hospodina, aby zmirnil jejich bolesti a strasti, aby jim dal silu snaset utrpeni a daroval jim nadeji a odvahu do budoucna. Oni to moc a moc potrebuji. Ing. Tatiana Vitkova

Chci-li pripomenout desate vyroci vzniku peveckeho sboru Ortodoxie, mohu to udelat nekolika zpusoby. Podat vycet odslouzenych liturgii a bohosluzeb a vystoupeni a koncertu. Toto je snad ale dost znamo, lepsi je divat se dopredu. Presto bych chtela nektere – pro verejnost treba ne dulezite momenty – pripomenout.

Kveten 1992 – koncert Ortodoxie v kapli sv. Jeronyma v olomoucke radnici spolu s bohoslovci

Koncem dubna 1990 stoji prede mnou v kapli svateho Gorazda v Olomouci nekolik mladych zen a skolacek, ktere zareagovaly na inzerat v olomouckych novinach, ze olomoucka cirkevni obec hleda mlade lidi a deti pro zalozeni peveckeho sboru. Byl to cas, kdy se nektere divky teprve od rodicu dozvidaly, ze jsou pokrtene a jsou clenkami te ci one cirkve. Na nektere teprve krest cekal, nektere se brzy sjednotily s pravoslavnou cirkvi.

Cerven 1990 – zpivame prvni liturgii. Z hrdla velmi talentovane zpevacky, pozdejsi vynikajici solistky, se necekane linou zvuky tak nepatricne, ze neverim svym usim. Ona sama i jeji sousedky znervoznuji. Signalizuji ji ocima, ona nevnima a moc nechybi, aby se mne zmocnil hnev. Uvedomuji si, ze obrovska trema si vybira svou dan. Dotknu se jeji ruky, usmeji se, coz ona opetuje, „chyta se" a do konce liturgie je vse v poradku. Vzpominam na moje skvele ucitele, predevsim nadaneho muzikanta Josefa Vacu, ale i skveleho pedagoga doc. Jaroslava Justa, kteri mne infikovali virem J. A. Komenskeho: „Nehled na to, co jsou nyni, lec co byti maji, a uhlidas dustojnost jejich." Po mnoha letech se teto – v te dobe uz zkusene zpevacce – „nezdaly" vykony kteresi zacinajici zpevacky. Pripomnela jsem ji tuto udalost. Nikdo z divek si na to nepamatoval, ale myslim, ze prvni pokusy zpevaku uz budou posuzovat shovivave. V pristim roce krtime Martinu; Jana, Jitka a Sarka se sjednocuji s pravoslavnou cirkvi. Vidim je pred sebou, zpivajici, sedet na liturgii v bledemodrych satech s bilymi limci a bilymi stuhami a kvety ve vlasech. Jsem jejich kmotrou. Sedi-li v lavicich zady k ostatnim, casto se pri zpevu usmivaji. Rekla jsem jim, ze kdyby zeny vedely, jak pri zpevu zkrasni, zpivaly by od rana do vecera.

Sestry z Ortodoxie jako poutnice v Hrube Vrbce. Stojici zleva vladyka Krystof, sbormistryne Mgr. E. Tomeckova, a schiarchimandrita Kiril

Prvni koncert koled. Zjistuji, ze devcata znaji velmi malo koled, nektera vubec zadnou, a ze je velmi chytly za srdce.

Druhy vanocni koncert. Den pred koncertem si Martina zlomila nohu. V altu zustala jedina, byt vyborna zpevacka. Narychlo presvedcuji svoji znamou, skvelou klaviristku, ktera sice zazpiva z listu cokoliv, ale trne, co udela jeji „kantorsky hlas", nebot leta nezpivala. Narychlo zkousime, kona se maly zazrak. Vsechny koncerty koled uz tradicne se konaji s nesmirnymi potizemi. Od pocatku listopadu az do koncertu se stridaji chripky, katary, anginy i zapaly plic, i zanety dutin s punkcemi. K tomu smenne sluzby dvou zpevacek, takze kazdy rok od zacatku listopadu zkousime nekolikrat tydne dopoledne, odpoledne, jednotlivci, dvojice, po hlasech, proste podle situace. Do toho nekolikrat nema Sona hlidani k detem, takze Miska s Ondrou „zpivaji" s nami.

Letosni neskutecna zima v chrame. Takova, ze by se ani koncert nemel konat. Nekdo ma touhu koncert odvolat. Klepeme se jak ratlici a neni to tremou. Prudka zima stahne cevy, rozbouri tep, prudce zchladi az do krece sliznice hrtanu a hlasivek. Zaciname, trnu predevsim o prvni soprany. Zpivaji jen dve, treti je se zapalem plic doma. Jak to v tom chladu dopadne?

V „Priprav se, Betleme" zvlada Katerina solo nadherne. A to je v pracovni neschopnosti s „dutinami". „Slyste nyni, laskyplni krestanove" – Sona s Gabinkou. Jeste pred chvili v teple meho bytu, kde celych deset roku zkousime, zni libezne lyricky sopran a tady nahle zacina chraptet. Ne, nic nepokazila, ani zadna jina, ale je mi ji nesmirne lito, prala bych kazde, aby se mohla blysknout. Ale podminky to nedovoluji. V mrazivem vzduchu se i jinak slysime, od otevirajicich se vrat se na nohy divek vali ledovy vzduch. Ja ten chlad nepocituji, vim o nem, protoze ruce mam od dirigovani ztuhle, zpivame a je zazrak, ze zadna z divek neonemocnela.

Vzpominam na televizni prenos nedelni liturgie z LDN v Olomouci, kde tehdy lezela maminka otce Cyrila. Pacienti na luzkach prijimaji svate tajiny.

Rozhlasovy prenos liturgie z katedraly – slouzil tehdejsi archimandrita Cyril. Na stolecku pred sebou mam budik a do zaverecneho Amen zvukar stahuje zvuk. Vyslo presne na vterinu.

Koncert v kapli sv. Jeronyma k desatemu vyroci svatoreceni biskupa Gorazda II. Spoluucinkuji i bohoslovci Cyrilometodejske teologicke fakulty UP. Predstavitele mesta program i prednes velmi ocenuji. V kapli sv. Jeronyma se konalo i nekolik koncertu koled, ale nejhezci jsou u nas v chrame.

Paschalni koncerty – silny zazitek prinaseji zvlast „Da i spravitsja" a velikonocni stichiry – i nevericim. Tezko rozhodnout, zda vyzni lip mohutnejsi sbor kuprikladu s ucasti bohoslovcu nebo v zenskem podani. Zalezi na prednesu, na prociteni. Konecne – kdo zpiva v nasich chramech? Zeny, muzi jsou spis vyjimkou.

Sveceni kaple sv. Gorazda v Hrube Vrbce, v patek predtim sveceni prestolu – slouzi archimandrita Cyril, prisluhuje prot. Jiri Niderle. S Janou zpivame sedm epistol.

Koncert na pomoc obetem zaplav v Olomouci. Nasi Sone spadl v Slavonine dum, ktery pred par lety s manzelem koupila a opravila. S manzelem se staraji vice nez deset let o deti v turistickem oddilu. Od pocatku zpiva v Ortodoxii, porodila dve deti, toho casu je na materske dovolene. Zpev ve sboru prerusila jen na nejnutnejsi dobu. Koncert na pomoc obetem zaplav nacvicily i tri byvale dlouholete clenky Ortodoxie, ktere neunesly v urcitem obdobi nepochopeni a nelasku. Byly to prave zpevacky listarky, ktere mohou a take zdobi jine sbory. Odesly tesne pred natocenim kazety Dobrorec, duse ma, Hospodinu. O to vic si cenim a vazim vsech, ktere kazetu natocily, a byly tam i zpevacky, ktere zpivaly jeden rok a musely cvicit mnohem, mnohem casteji. Do katedraly s nami prichazi i vladyka Krystof, ktery svuj soucit projevil nejen v kosicku sbirky, ale i dojatymi slovy po koncerte. Za hodinu po skonceni tento koncert opakujeme na Nove Ulici v kostele Panny Marie. Kostel je plny a pan farar kazdou skladbu nadsene uvadi i hodnoti. Po skonceni podavaji Sone kosicek se sbirkou, hlasi castku a my se domnivame, ze jsme se preslechly. Venku pak dojata Sona mini, ze snad takovy dar ani nemuze prijmout. Novoulicti farnici nas vnimaji jako pravoslavny pevecky sbor a je jim lhostejno, zda dum spadl pravoslavne nebo jinoslavne.

Stejny koncert pak opakujeme v nedeli po liturgii v katedrale. Vytezek je venovan na obnovu suterenu chramu.

Olomouc, Sumperk a Hruba Vrbka pred dvema lety slysely cyklus trinacti pisni na texty Bible „Z moudrosti krale Salamouna". V Sumperku zkousime pred koncertem akustiku dole v chrame na soleji, nesmirne tam ale rusi poulicni ruch. Zpivat na kuru sumperskeho chramu, to je jedna krasa, a druha krasa jsou vdecni posluchaci dole v chrame.

Evangelicky chram v Hrube Vrbce byl zcela zaplnen. Pan farar zrusil bohosluzby ve Velke nad Velickou a svezl verici autobusy do Hrube Vrbky, aby si poslechli nase „Salamounky".

Pred deseti lety jsme vzaly jako stezejni ukol pestoval lidovy cirkevni zpev podle „Sborniku" sv. Gorazda. Samozrejme zpivame liturgicke zpevy nejen ze „Sborniku", na koncertech tez koledy, pisne lidove a pisne klasiku. Zpev na liturgii nepojimame jako prednes koncertu, ale jako organickou soucast liturgie, zpev sboru, k nemuz se pridaji vsichni verici. A ve spojeni s ostatnimi vericimi se obcas zdari tak krasny spolecny zpev, ze se mu zazitky z koncertu skoro nevyrovnaji.

Diky Bohu za vse, predevsim za zazrak, ze deset let Ortodoxie existuje, zpiva a doufam, ze vydrzi i nadale. Preji svym skrivankum z Ortodoxie, aby jejich zpev stale slouzil k vetsi slave Bozi a k poteseni lidi. Vsem, kteri nas podporujete a mate nas radi, dekujeme za vasi lasku. Doufam, ze clenky Ortodoxie se odvdeci tim, ze nadale bude kazda z divek tim skrivankem, „ktery si na Hromnice musi vrznout, i kdyby mel zmrznout".

Emilie Tomeckova, sbormistryne Ortodoxie

Jeho preosvicenost ThDr. Krystof, arcibiskup prazsky

Dustojny vladyko!

Blahopreji ke zvoleni za arcibiskupa prazskeho jmenem Besedy pravoslavne mladeze v Ceskych zemich.

At Vam Hospodin sesle mnoho milosti k Vasi narocne pastyrske sluzbe. Verime, ze nezklamete duveru vsech, kteri Vas zvolili, a ze povedete Cirkev spravnym smerem ke spase vsech. Necht Vam k tomu dopomaha Buh.

Sam Kristus rekl, ze komu je mnoho dano, od toho se bude i mnoho ocekavat. Tak i cela Vase pastva veri a ocekava, ze ji budete vest a pro jeji spasu udelate vse, co bude ve Vasich silach.

Zesnuly vladyka Dorotej v posledni dobe sveho zivota mnoho mluvil o blizici se konci sveta. Ja sam nejsem velky optimista, kdyz se divam na dnesni svet a hrichy nas vsech, Boziho lidu. Myslim, ze je zapotrebi neustale opakovat lidem pouceni o nutnosti a dulezitosti Sv. Eucharistie, modlitbe, postu, pokani a o vzajemnem odpusteni.

Prosim Vas, abyste se drzel sv. Tradice a nasledoval vladyku Gorazda v jeho postupnem navraceni se k staremu kalendari a k uplne plnosti sv. pravoslavi. Prosim Vas, abyste mene ustupoval ekumenistum, kteri lehkomyslne zahazuji sv. Tradice sv. Otcu a ve sve kratkozrakosti nevidi zhoubu tohoto svodu. Prosim Vas, abyste dohledl na zakaz ekumenistickych bohosluzeb pravoslavnym duchovnim, po vzoru pravidel sv. Otcu. Vzdyt nejlepsi a nejucinnejsi misii je spravne fungujici cirkevni obec v cele s opravdovym pastyrem. My verime, ze jsme takoveho pastyre ve Vas dostali a ze povedete celou svoji pastvu, laiky i duchovni, k nasledovani Krista.

Beseda pravoslavne mladeze veri, ze ji i nadale budete pomahat v jejich akcich tak, jak tomu bylo dosud. Necht Vam Vsemohouci Buh da k tomu vsemu mnoho sil.

S laskou v Kristu Dejan Randjelovic, president BPM

V Karlovych Varech dne 29. 03. 2000

Dne 11. 4. 2000 se uskutecnila navsteva arcibiskupa prazskeho Jeho Preosvicenosti Krystofa v zapadnich Cechach, jako jedna z jeho prvnich pastyrskych navstev po intronizaci a prevzeti prazske eparchie.

Vladyka Krystof navstivil Jindrichovice, mauzoleum obeti srbskych a ruskych vojaku z I. sv. valky. Mauzoleum Jindrichovice se stalo poutnim mistem pravoslavne mladeze a vsech pravosl. vericich v Cechach od povereni bratra Dejana Randjelovice velvyslanectvim SR Jugoslavie v Praze, aby o pamatne misto pecoval. Arcibiskup Krystof probiral s bratrem prezidentem Dejanem Randjelovicem akce a cinnost BPM v tomto roce a zapojeni mladeze do cirkevniho zivota.

V Jindrichovicich se shromazdili jak mistni lide, tak i verici z pravoslavne cirkevni obce v Karlovych Varech a take mnoho mladeze. Sv. panychidu a moleben za obeti v Jindrichovicich vykonal otec Vasil Danko ze Sokolova. S otcem Vasilem jsme probirali i moznost pravidelnych bohosluzeb v Jindrichovicich.

Po rozlouceni s otcem Vasilem a vericimi v Jindrichovicich navstivil vladyka Krystof v doprovodu bratra Dejana Randjelovice vladyku barnaulskeho a altajskeho (Sibir) Antonina, ktery je na leceni v Karlovych Varech. Setkani vladyku bylo velmi pratelske a srdecne a diskutovalo se o aktualnim zivote cirkve.

Po prijemnem posezeni se vladyka Krystof vratil zpet do Prahy. Necht Buh pozehna jeho narocne pastyrske sluzbe, aby mohl vesti cirkev spravnym smerem ke spase vsech.

Beseda pravoslavne mladeze

Ucastnici poute spolu s dust. otcem
ThDr. Mojmirem Zalcikem

V sobotu 8. dubna 2000 usporadala Beseda pravoslavne mladeze pout ke svatemu Prokopu sazavskemu na Sazavu.

Seslo se nas 25 poutniku z Prahy, Kolina, Kutne Hory, Karlovych Varu a Zelezneho Brodu. Pod duchovnim vedenim otce Mojmira Zalcika jsme vykonali poutni procesi po sazavskych svatych mistech, kde na ranem zacatku 11. stoleti prebyval a svou pritomnosti i konkretnimi ciny v nasi zemi rozvijel a upevnoval viru slovanskych verozvestu Cyrila a Metodeje i svate Ludmily. Svaty Prokop nejprve zde v hlubokych lesich poustevnicil, zalozil male mnisske bratrstvo a pozdeji i monastyr s vychodnim slovanskym obradem.

Vsichni jsme se na techto mistech duchovne obcerstvili, potesili a po zazpivani akathistu svatemu Prokopovi jsme se vydali zpet podel reky Sazavy do svych domovu, plni novych sil do velkopostniho usili.

Chvala Bohu a dik za vsechny dary!

Raduj se nas otce Prokope, tichy bojovniku za navrat nasi viry!

za BPM sestra Nada Kostelecka ml.

– pravosl. cirk. obec Vilemov 412 Kc

– pravosl. cirk. obec Praha 2 – Stodulky 2. 000 Kc

– pravosl. cirk. obec Chomutov 500 Kc

– pravosl. cirk. obec Unicov 400 Kc

– pravosl. cirk. obec Olomouc 300 Kc

– pravosl. cirk. obec Prostejov 200 Kc

– prot. Jan Janko, Kraslice u Sokolova 500 Kc
Vsem nasim darcum dekujeme, prejeme jim i jejich rodinam mnoho Bozi milosti a prosime vsechny verici o modlitby za nase darce. Necht se sv. mucednik mladenec Gabriel primlouva u Boha za ne.

Beseda pravoslavne mladeze dale dekuje MUDr. Jirimu Karpowiczovi a bratru Vaclavu Stastnemu za obetavou pomoc s praci na pocitaci pri vyrizovani korespondence pro BPM.

Necht Hospodin sesle svoji milost na jejich rodiny a my jim prejeme Mnoha leta.

Dejan Randjelovic

Dustojni otcove, mili bratri a sestry!

Zdravim Vas srdecne se Svatkem Kristova Vzkriseni a preji Vam mnoho duchovni radosti.

Beseda pravoslavne mladeze Vam oznamuje, ze pout k sv. Ivanovi Ceskemu puvodne planovana na 24. 6. se preklada na 17. 6. Prosime Vas, abyste vse zajemcum oznamili tuto zmenu.

Dne 21. 5. se bude konat pout do Mikulcic ke sv. Cyrilovi a Metodejovi. BPM se dohodla s monastyrem v Hrube Vrbce, ze by bylo vhodne udelat dne 20. 5. brigadu v monastyru. Je treba prace na zahrade, umyt okna, atd. Vzhledem k ubytovacim podminkam v monastyru je treba si vzit s sebou spaci pytel. Ze soboty na nedeli bychom zde prenocovali a pak bychom putovali do Mikulcic. At si kazdy vezme s sebou nejakou svacinu.

Prosim Vas, duchovni otcove, abyste se ve svych kazanich na liturgii zminili o nasich akcich mladeze, abychom oslovili vsechnu nasi mladez a zapojili ji do nasich akci. take Vas velmi prosim, abyste se vzdy alespon tyden dopredu pred kazdou pouti mladeze zminili o ni ve vasich cirk. obcich, aby mladez na jednotlivych farnostech byla lepe informovana o nasich poutich a nyni hlavne o nasi brigade v Hrube Vrbce, kdy je moznost pomoci zdejsimu nasemu monastyru.

Prosim Vas, vazeni otcove, abyste s nami spolupracovali, pripadne nam pomohli radou, napadem, novou akci. Muzete nas oslovit, abychom prave na vasi farnosti udelali brigadu. Jeste jednou Vas prosim, abyste nam pomohli informovat mladez o nasich akcich na Vasich farnostech.

Preji Vam hodne zdravi, mnoho sil duchovnich a loucim se s laskou v Kristu

Dejan Randjelovic,

BPM

Clenove Besedy pravoslavne mladeze (BPM) jiz byli povetsine interni cestou informovani o nekterych mezinarodnich akcich, jichz se mohou zucastnit a reprezentovat na nich budoucnost ceskeho pravoslavi.

Zde je castecne rozsireni nabidky techto akci, rozdeleni vzdy podle poradajici instituce.

SYNDESMOS

SYNDESMOS je svetove shromazdeni narodnich organizaci pravoslavne mladeze, mezi jehoz cleny patri rovnez BPM.

Letos porada nasledujici mezinarodni setkani:

Pout, 29. 5. –2. 6., Grabarka

(Polsko)

Vsepravoslavny festival mladeze,

11. 7. –16. 7., Cirkevni skola Rizarios, Atheny

(Recko)

Setkani pravoslavne mladeze Blizkeho vychodu, 23. 7. –30. 7., Amman

(Jordansko)

Tabor mladeze, 25. 7. –4. 8.,

ostrov Trikeri u mesta Volos

(Recko)

Tabor s duchovne-ekologickym zamerenim, 25. 7. –5. 8., Athos

(Recko)

Letni univerzita SYNDESMOSu,
1. 8. –10. 8., Suprasl

(Polsko)

Poutni tabor mladeze, 7. 8. –16. 8.,

Transylvanie

(Rumunsko)

Mezinarodni vymenny tabor „Vychod – Zapad", 2. 9. –10. 9., Moskva

(Rusko)

Kurz pro vedouci pracovniky, 6. 9. –16. 9., Uzhorod

(Ukrajina)

Pout, 11. 9., Ladomirova

(Slovensko)

Setkani zastupcu evropskych organizaci SYNDESMOSu, 23. 9. – 28. 9., Zirovci

(Belorusko)

Kurz pro vedouci pracovniky, 30. 9. – 8. 10., Sofie (Bulharsko)

Blizsi informace o vsech uvedenych programech jsou pro uzivatele internetu k dispozici na adrese: http://www.syndesmos. org.pl/Syndesmos-Calendar-2000.html

RE–Network

Mezinarodni organizace zamerena na pedagogicke a katecheticke programy. Je ochotna uhradit veskere pobytove naklady a maximum cestovnich vydaju. Pro pravoslavne mohou byt prinosem nasledujici akce:

Teologie s detmi, 19. 5. –21. 5., Kappel

(Svycarsko)

Jak privadet deti k cirkvi, 27. 5. –2. 6., Suprasl (Polsko)

Metody vyuky nabozenstvi, 11. 9. –17. 9., Busteni (Rumunsko)

Rada Evropy

Rada Evropy je jednou z dilcich instituci Evropske unie. Jeji hlavni sidlo ve francouzskem Strasburku a pobocka v madarske Budapesti nabizeji radu akci vzdelavaciho charakteru. Pro jejich ucastniky je ochotna uhradit veskere pobytove naklady a maximum cestovnich vydaju.

Z nabidky vybirame:

skoleni pro pracovniky s mladezi

dlouhodobe: 24. 9. 2000–8. 10. 2001, Budapest

kratkodobe (uvod do organizovani mezinarodnich akci mladeze): 18. 6. –1. 7. 2000, Budapest

kratkodobe (pro pracovniky mezinarodnich organizaci mladeze): 27. 8. –7. 9. 2000, Strasburk

kratkodobe (pro budouci skolitele ze stredni a vychodni Evropy): 5. 9. –16. 9. 2000, Budapest

Seminar „sociologie mladeze": 7. 9. –11. 9. 2000, Budapest

– –
jazykove kurzy pro pracovniky organizaci mladeze

anglictina: 1. 7. – 23. 7., Kilkenny City (Irsko), nebo 20. 8. – 16. 9., Londyn (Velka Britanie), nebo 10. 9. – 7. 10., Malta

nemcina: 30. 7. – 26. 8., Kassel (Nemecko)

francouzstina: 15. 7. – 15. 8., Brusel (Belgie), nebo 27. 8. – 23. 9., Strasburk (Francie)

italstina: 10. 9. – 30. 9., Turin (Italie)

spanelstina: 2. 7. – 29. 7., Malaga (Spanelsko)

portugalstina: 3. 9. – 30. 9., Coimbra (Portugalsko)

Blizsi informace o vsech uvedenych programech jsou pro uzivatele internetu k dispozici na adrese: http://www. coe. fr/youth/

Kontakt BPM

Pripadny zajem o ucast na nekterem z techto podniku, stejne jako dalsi postup (prihlasky apod.) lze konzultovat se zastupci BPM, coz mlze byt jeji prezident (Dejan Randjelovic, Moravska 30, 360 01 Karlovy Vary, tel.: 0602/12 75 66), nebo viceprezident (Petr Kubalek, U Tenisu 10, 750 00 Prerov, tel.: 02/20 40 23 64 – pokoj 333), pripadne kolektivni e-mailova adresa BPM (beseda.pm@post. cz).

Za BPM sepsal Petr Kubalek

V Hlasu Pravoslavi jsme jiz referovali o projektu Bridge – Most, ktereho se ucastni skupina 13 mladych lidi – prislusniku ruznych cirkvi z Anglie, Francie, Italie, Nemecka, Rumunska, Recka a Ceske republiky. Cilem projektu je seznamit jeho ucastniky se zivotem
a praci cirkvi a cirkevnich organizaci ve vsech zucastnenych zemich a take zprostredkovat ziskane poznatky a zkusenosti svemu cirkevnimu prostredi. Projektu se za nasi pravoslavnou cirkev ucastni bratr zalmista Jiri Rudolf Stransky, ktery se deli se svymi dojmy.
Krestanska tvar dnesni Velke Britanie je velmi rozmanita. Vira Kristova se na tomto souostrovi objevuje pomerne zahy, jeste za trvani rimske rise (cca 3. stol.). Britska (resp. keltska iroskotska a latinska anglosaska) cirkev zrodila mnoho vyznamnych svetcu vseobecne cirkve (sv. Patrik, sv. Kolumba, sv. Beda Ctihodny, sv. Cuthbert,...).

Velmi vyznamnou roli zde sehrala reformace, ze ktere za dramatickych okolnosti vzesla cirkev stojici dnes ve svem uceni a obradu na pomezi rimskokatolicke a luteranske tradice – Church of England (Anglikanska cirkev), ktera si dodnes v Anglii udrzela postaveni statni cirkve. Jeji hlavou je britsky panovnik, ktery spolu s premierem potvrzuje anglikanske biskupy, cirkevni pravidla a bohosluzebny rad. Nekolik anglikanskych biskupu ma dokonce z titulu sveho uradu pravo a povinnost zasedat ve snemovne lordu (do urcite miry obdoba naseho senatu). Ve Skotsku, kde doslo k radikalnejsi reformaci, je statni cirkvi Church of Scotland (Skotska cirkev) kalvinske orientace.

Behem 17. stoleti vznikly v Anglii ze skupin vericich, dle jejichz nazoru nebyla reformace provedena do konce, ruzne cirkevni organizace, dnes nazyvane Free Churches (Svobodne cirkve): presbyteriani, kongregacionaliste (tyto dve skupiny se v 70. letech tohoto stol. sjednotily v United Reformed Church – Sjednocenou reformovanou cirkev, ktera nas hostila), baptiste a jini. Metodisticka cirkev puvodne vznikla jako hnuti duchovni obnovy v ramci Anglikanske cirkve.

Podobne jako je tomu v prevazne casti Evropy, dnesni britska spolecnost je znacne sekularizovana. Dle statistik se k registrovanemu clenstvi v cirkvich hlasi snad jen desetina obyvatelstva. Spolecnost ale oficialne stavi na tradicne krestanskych hodnotach, casto ovsem bez jakehokoliv vztahu k nabozenstvi. Duvodu k teto situaci je mnoho, mezi ty nejzavaznejsi snad patri tradicni organicke provazani cirkve a statu ci neschopnost vetsiny cirkvi spravne a vcas zareagovat na rozpad hodnotoveho systemu a velkou socialni krizi, zpusobenych prumyslovou revoluci v 19. a prvni pol. 20. stol. Dnes se tedy hovori o nove misi.

Britove na rozdil od Cechu miluji spolky nejruznejsiho druhu, coz se projevuje i v cirkevnim zivote, pocinaje dobrocinnymi spolky pres zenske organizace a zvonicke cechy a biblickymi hodinami a mladeznickymi setkanimi konce. Tato „spolkova aktivita" dle nazoru mnohych Britu casto prevazuje nad duchovnim zivotem.

Nektere z techto organizaci jsou nicmene velmi dulezite jako prodlouzene misijni rameno cirkvi ve spolecnosti. Za zminku stoji napr. Scripture Unions („Biblicke jednoty") a podobne organizace, ktere nabizeji skolakum a stredoskolskym ci vysokoskolskym studentum formou her ci biblickeho studia zakladni informace o krestanstvi, nebot hodiny krestanskeho nabozenstvi se zmenily na prednasky o religionistice (veda o ruznych nabozenskych systemech).

Nedocenitelna je bezesporu prace tzv. „nemocnicnich kaplanstvi", coz je tym duchovnich cirkvi pri temer kazde nemocnici. Podobnou duchovni peci nabizeji i tzv. „vezenska kaplanstvi" ve veznicich ci „prumyslova kaplanstvi" delnikum. Ve vyctu podobnych instituci bychom mohli pokracovat dale.

Vyznamnym rysem vyse zminenych organizaci je jejich do znacne miry ekumenicke zamereni. Jednak je to dano nutnosti spoluprace pri reseni nejruznejsich krizovych situaci, dulezitou roli pak hraje i fakt, ze zucastnene cirkve jsou predevsim protestantske. Rimsti katolici, kteri se na cinnosti techto instituci take podileji, si udrzuji pastoracni nezavislost na protestantskych kruzich.

Pravoslavi patri dle statistik ke konfesim, ktere narozdil od britskych tradicnich cirkvi zaznamenaly narust vericich (hovori se o vice nez 100% narustu za poslednich 10 let). Pravoslavna cirkev tedy pomalu prestava byt cirkvi imigrantu (Reku, Rusu, Srbu, Rumunu...) a zacina se na britskych ostrovech po vice nez 1000 letech opet zabydlovat. Pusobi zde vyznamne osobnosti dnesniho pravoslavneho sveta jako napr. metropolita Antonin Bloom, jeden z nejctenejsich autoru knih o modlitbe, ci biskup Kallistos Ware, siritel pravoslavne myslenky v zapadni Evrope.

Jiri Rudolf Stransky

1. David byl nejprve kralem nad kmenem

a) Juda

b) Simeon

c) Efraim

2. Pozdeji David spojil v jednu risi

a) Babylonii a Mezopotamii

b) Egypt a Irak

c) Judsko a Izrael

3. Hlavnim mestem sve rise David ucinil

a) Ninive

b) Betlem

c) Jerusalem

4. David nechal prevezt do Jeruzalema

a) archu umluvy

b) svuj pamatny prak

c) brneni po Saulovi

5. V dobe vlady Davida zil prorok

a) Jonas

b) Daniel

c) Natan

Jeste jednou hodne zdaru pri reseni!
Mili mali a mladi ctenari naseho casopisu – dnes mame pro Vas opet test – tentokrat ze Stareho zakona, ze zivota krale Davida, ktery sestavila matuska Pavlina Novakova. Pokuste se kviz vyresit a napiste nam krome spravnych odpovedi take velmi strucne, kdo to byl kral David. Spravne odpovedi odmenime!

A jeste neco: mrzi nas, ze se nasich soutezi ucastnite v malem, temer mizivem poctu. Doufame, ze se v tom zlepsite!

Za redakci strycek Cestmir

Vylusteni zaslete na adresu hl. redaktora, Soukenicka 10, Praha 1, PSC 110 00. Dekujeme!

Kdyz jsem se v odborne literature setkavala s pojmy chirotonie a intronizace, citila jsem primo velebnost a posvatnou tajuplnost techto slov.

Dostalo se mne Bozi milosti a byla jsem pritomna na chirotonii vladyky Simeona.

Potvrdila jsem si opravnenost svych pocitu kdyz se „oteviralo samo nebe" jak to pri chirotonii byva.

Neopakovatelnost okamziku, primo hmatatelna pritomnost Svateho Ducha, radost Matky Cirkve nad novym arcipastyrem.

Tehdy jeste bylo vse znasobeno a umocneno pritomnosti vladyky metropolity Doroteje, v nemz se mi zrcadli tvar nezapomenutelneho ctihodneho Serafima Sarovskeho.

25. 3. 2000 na svatek Zvestovani presvate Bohorodice jsem mela moznost uvidet take intronizaci biskupa olomoucko–brnenskeho Krystofa arcibiskupem prazskym a ceskych zemi. Chram mucedniku sv. Gorazda, otcu dr. Petreka a Cikla i bratra Sonnevenda a dalsich v Praze v Resslove ulici byl preplnen poutniky ze vsech koutu nasi vlasti.

Vzpominam na vernou pastvu otce Jana Polanskeho, kterou jsem poznala pri sve ucasti na Bozske archijerejske liturgii v Plzni, bezprostredni a srdecna jako sam pastyr, ale i na poutniky z Moravy – kolebky svateho pravoslavi v nasi vlasti.

Pritomni byli take bratri a sestry z Recke pravoslavne cirkve, jez slavila svuj statni svatek.

Zastupce metropolity vladyka Nikolaj – arcibiskup presovsky dustojne ridil slavnostni svatou liturgii spolu s vladykou Janem – biskupem michalovskym a Simeonem, biskupem marianskolazenskym. A nam zbyva jen poprat nove ustanovenemu arcibiskupu prazskemu Krystofovi Mnogaja leta... A dobrou pastvu, ktera obklopila pred odchodem z chramu sveho arcipastyre pri srdecnem blahoprani s kvetinami a vrelym stiskem ruky.

sestra Jana

Vl. Krystof na uvod pozdravil vl. Simeona a popral mu mnoho boziho pozehnani a pevne zdravi na cestu na Moravu.

Vl. Simeon podekoval za slova vl. Krystofa a rekl, ze zasedani eparchialni rady navrhl proto, aby vl. Krystofovi predstavil jeji cleny a take povedel o tom, co jim bylo v prazske eparchii zapocato a nedokonceno.

O. Suvarsky, reditel UER seznamil pritomne s programem zasedani a rekl, ze eparchialni rada byla potvrzena ES v Teplicich do konce volebniho obdobi, a proto je take v programu jako druhy bod seznameni se nove zvoleneho vladyky se cleny ep. rady. Na to poprosil pritomne, aby se postupne predstavili a pohovorili o svych predstavach.

O. Krivka, predseda cirkevniho odboru, rekl, ze by si pral, aby byl vetsi duraz kladen na odbory a aby nebyli obchazeni okruzni protopresbyteri. Navrhnul, aby se nejprve postupne sesli duchovni s vl. Krystofem podle protopresbyteratu. Tam nejlepe pozna, jaka je situace, problemy ap. Nasledne by bylo zadouci udelat take setkani duchovnich cele eparchie.

Vl. Krystof rekl, ze souhlasi s tim, co rekl o. Krivka, a ze nejprve urcite navstivi okruzni protopresbyteraty. Pripomnel, ze podle novelizovaneho arcidekanskeho radu ma byt vzdy do unora prislusneho roku zpracovana zprava o stavu okruzniho protopresbyteratu. Take by bylo dobre, aby ve vsech farnostech opet zacaly byt vedeny farni kroniky.

O. Jachnuk, predseda hospodarskeho odboru se pripojil ke slovum o. Krivky.

Vl. Krystof hovoril o novem cizineckem zakone, ktery zprisnuje podminky zamestnavani cizincu. V pripade duchovnich to zatim je jeste mozne s ohledem na kvalifikaci a specificnost mista.

O. Tomasek se kratce zminil o situaci ve vychodnich Cechach, ze je tam na vetsinu prace sam a podekoval vl. Krystofovi, ze se jako olomoucko-brnensky biskup ujal c. o. Lanskroun. Dale promluvil o nutnosti lasky v cirkvi a zvlaste mezi duchovnimi.

Vl. Krystof rekl, ze slova o. Tomaska jsou velice zavazna. Ve vetsine povolani existuje stavovska cest, napr. mezi lekari ap., u nas tomu tak neni. Zvlaste vsak nasi verici by meli vzdy slyset o cirkvi a o jejich duchovnich jen dobre. Co se tyka vychodnich Cech, rekl vl. Krystof, ze do budoucna pocita s tim, ze tam bude na stalo bydlet a slouzit duchovni.

O. Freimann podekoval vl. Simeonovi za zahajeni pohybu v cirkvi. Rekl, ze byly zrizeny nove cirkevni obce, atd. Pokud jde o zkusenost s duchovnimi z Ukrajiny, ma ji dobrou a nemuze si stezovat. Je samozrejme nutne hledat dorost u nas. Na studium se od pristiho roku hlasi z Teplic tri zajemci. Sam do budoucna ocekava vetsi duraz na praci arcidekanu.

Ses. Vitkova navazala na slova o. Tomaska a pripojila k nim obavu, ze v posledni dobe zacalo pronikat do cirkve politicke mysleni. Co ji take trapi, je spatna informovanost o cirkevnich akcich.

Br. Herblich slibil, ze bude ze vsech sil pomahat vedeni cirkve a pripomnel svuj nedavny navrh, aby kazdy ustanovovany knez byl predstaven eparchialni rade, ktera muze byt svymi radami uzitecna.

Vl. Krystof tento navrh privital a poukazal na nutnost dodrzovani cirkevni ustavy. Z ustavy vyplyva, ze ep. rada „zrizuje cirkevni obce a vymezuje jejich uzemni pusobnost. Povoluje cinnost mistne oddelenych stredisek vericich cirkevni obce; muze odvolat duchovniho z mista jeho pusobeni atd."

Ses. Suvarska, predsedkyne osvetoveho odboru, podekovala vsem za prispevky. Pripojila se k pranim obnovit praci odboru. Je zapo trebi aby duchovni i laikove byli dobre vedeni. Na zaver vl. Krystofovi rekla, ze ze clenu ER nema nikdo prekazky spolupracovat s vedenim cirkve, a zeptala se vl. Krystofa, jak on si predstavuje sve pusobeni v prazske eparchii.

Vl. Krystof rekl, ze je rozhodne treba zlepsit informovanost. Jako media k tomu lze vyuzit i internet, ktery by mel co nejdrive byt na vsech arcidekanatech.

O. Suvarsky informoval vladyku Krystofa o rozvijejicim se ekumenickem projektu www.cirkev.cz, kde by vsechny cirkve mely mit svou oficialni stranku. Pote vsem podekoval za jejich slova a rekl, ze clenove ER jsou rozumni a pracoviti lide, kteri budou dobre spolupracovat s vedenim cirkve.

Vl. Krystof take podekoval vsem pritomnym a vzpomnel na to, ze se s vetsinou clenu ER osobne zna jiz leta, a proto je mozne spolecne budovat duchovni i lidskou uroven vericich, duchovnich i vedoucich cirkevnich pracovniku. Je treba s duchovnimi hovorit o vsech jejich nadejich, pastyrskych ukolech i problemech. Je nutne, aby vsichni duchovni meli sveho zpovednika. V olomoucko-brnenske eparchii byl urcen eparchialni zpovednik. Dale vl. Krystof zduraznil to, ze dnes je svoboda rici svuj nazor. Vsichni by meli mit tez schopnost vyslechnout nazory jinych a premyslet o nich. V cirkvi by mel byt mir a to mir tvurci. Ukolem nasi cirkve je zvestovat sv. Evangelium a podavat svedectvi o nasi cyrilometodejske tradici. Jednim z nastroju k tomu je dobra prace s medii.

O. Jachnuk navrhl, aby byla poradana setkani matusek.

Vl. Krystof pripomnel, ze takova setkani se jiz v minulosti uskutecnila. Z dulezitych setkani, ktere bude potreba uskutecnit, je seznameni se s predstaviteli ERC a dalsich cirkvi pusobicich v CR.

Zasedani bylo zakonceno zpevem „Jest v pravde dustojno…" Pavel Milko

tajemnik UER

a ceskych zemi v breznu a dubnu

25. 3. Intronizace v katedralnim chramu sv. Cyrila a Metodeje v Praze

26. 3. Archijerejska sv. liturgie v katedralnim chramu sv. Cyrila a Metodeje v Praze

Panychida na hrobe vl. Doroteje

31. 3. Informace o personalnich otazkach prazske eparchie a platech duchovnich

1. 4. Udeleni male andelske schimy sestram Felicitas, Eulogii a Christofore v zenskem monastyru ve Vilemove

2. 4. Archijerejska sv. liturgie v katedralnim chramu sv. Vaclava s rozloucenim

3. 4. Zprava o stavu olomoucko-brnenske eparchie na radnem zasedani ER v Olomouci a rozlouceni se po 12 lete cinnosti

4. 4. Zasedani ER v Praze

5. 4. Prednasky na detasovanem pracovisti PBF v Olomouci z predmetu Byzantologie a Krestanska sociologie

6. 4. Vyuka na olomouckem ep. duchovnim ucilisti – detasovanem pracovisti v Hrube Vrbce, predmety Stary zakon a Cirkevni dejiny

7. 4. Archijerejska sv. liturgie v den chramoveho svatku v chramu Zvestovani presvate Bohorodice v Praze a posveceni novych svicnu

8. 4. Ucast na eparchialnim shromazdeni v Olomouci a zasedani Posvatneho synodu ve Vilemove

9. 4. Intronizace noveho olomoucko-brnenskeho biskupa

11. 4. – 9.00 Jednani s predsedou ERC P. Smetanou

– 11.00 Schuzka s kyperskym velvyslancem, pote navsteva LDN v Bubenci

– 15.00 Prijeti u kardinala v arcibiskupskem palaci

– 17.00 Panychida za umucene ruske a srbske zajatce v Jindrichovicich

– pracovni vecere s vl. Antonijem, biskupem barnaulskym a altajskym

12. 4. Predavani cen akademie TGM prednim umelcum a vedeckym pracovnikum v prazskem chramu sv. Rocha

13. 4. Pohreb ses. Marie Pokorne z Horovicek v Rakovniku

14. 4. Snem v Presove

15. 4. Archijerejska sv. liturgie v chramu sv. Jana Bohoslovce v Presove a svatost pomazani olejem; pote vyuka na PBF – dalkove studium, predmetu Dejiny mistnich cirkvi a Krestanska sociologie

16. 4. Archijerejska sv. liturgie v Kromerizi a sveceni obchodu vybudovaneho pod chramovou lodi, peci rodiny Hrdych a jejich pratel

17. 4. Predani rezidence v Olomouci vl. Simeonovi

Konzultace ohledne Cirkevnich dejin na Slezske univerzite v Opave

18. 4. Navsteva reckeho velvyslance

19. 4. Prednasky na PBF v Presove z predmetu Dejiny mistnich cirkvi a Krestanska sociologie

Arcibiskup Krystof sveti nove svicny v den chramoveho svatku chramu Zvestovani presv. Bohorodice v Praze 2 Na Slupi.

Nase olomoucko-brnenska biskupska katedra osirela odchodem naseho otcovskeho vladyky na prazsky arcibiskupsky stolec. Aspon ti, kdo pamatuji neblahe doby zivoreni nasi eparchie bez biskupa, maji primo mravni povinnost vyjadrit svym hlasem na eparchialnim shromazdeni, ze moravskoslezska zem nesmi byt ani na okamzik utulkem opustenych sirotku, ze v letech sedisvakance az prilis bolestne procitila, ze „bez biskupa neni cirkve".

Takoveto myslenky se nam honily hlavou od obdrzeni pozvanky k ucasti na mimoradnem eparchialnim shromazdeni. A v te nejvzdalenejsi cirkevni obci zacal horecny shon: Jak se dopravit „aspon trochu vcas" do Olomouce, kdyz v sobotu neni jedineho autobusoveho spoje v pozadovany cas a pri doprave vlakem je nutny prestup v Brne? Marne byly telefonicke dotazy na brnenskem hlavnim nadrazi. Nikdo nemuze s jistotou rict, ze ktereho nastupiste bude v Brne vlak do Olomouce vypraven. A pritom odjezd ze kterehokoli peronu krom prvniho znamena sestup do podchodu, coz temer na sto procent znemozni trem poutnickum stihnout vcas odjezd z Brna. Tonouci se i stebla chyta – snad se v nejvetsi nouzi osvedci krestanske bratrstvi. Snad vyhovi brnensky farar o. Jozef nalehave prosbe a posle nektereho ze svych vericich k olomouckemu vlaku, aby vyprosil na vypravcim aspon par vterin vyckani, nez by stacila nastoupit triclenna skupina s jednim zdravotne tezce postizenym...

A uz je tu den jednani, uz dojizdi nas vlak k brnenskemu hlavnimu nadrazi. Nezastavuje, jak jsme zvykli, na samem jeho zacatku a hvizd brzd zazni az na prvnim nastupisti. Zeneme se k vystupnim dverim vagonu a padneme primo do naruci „vyslanci" o. Jozefa: „Otce, nemusite vubec prechazet, vlak do Olomouce pojede dnes z tohoto prvniho nastupiste," zvestuje spolehlivy bratr Jachym.

Tak snadne vyreseni naseho problemu jsme vskutku necekali. To nam samo nebe pralo. Puldruhe hodiny dalsi jizdy ubehlo jako voda, ted v Olomouci do nejblizsi tramvaje. Ze „ne vsechny cesty vedou k uradovne eparchialni rady" nam bylo dano poznat, kdyz nas vuz „cislo pet" odvazel dal a dal od kyzeneho cile. „Proto jsem se vas ptala, kam jedete, ze jsem si domyslila, ze doprovazite dalsiho otce, jichz jsem tolik potkala dnes rano na Bozske liturgii. " Tenhle hlas byl jako olivova ratolistka (Gn 8,1) v zobacku holubicky, vypustene z Noemova korabu na sklonku potopy. – Z vln cizich a lhostejnych Olomoucanu jako z vln potopy je k nam pouhou nahodou (?) na prvnich krocich Olomouci poslana ucastna verici sestra. Ac jeji cesta tramvaji pokracuje, nevaha s nami na prvni zastavce vystoupit, aby nam ukazala, kudy dal...

V jednaci mistnosti se jeste najdou tri volna mista. A na zidli mily pozdrav s razitkem „POZEHNANI MONASTYRU SV. MUCEDNIKA GORAZDA HRUBA VRBKA": Akathist vydany s pozehnanim Jeho Preosvicenosti Krystofa, biskupa olomoucko-brnenskeho, a rotaprintovana brozura rovnez z pera archimandrity Cyrila s nazvem Pocatky krestanstvi v Ceskoslovensku. Je potesitelne videt prostrannou mistnost zcela zaplnenou vericimi, je mile hledet tvari v tvar reprezentantum uzemne nejblizsi prazske eparchie – nasemu nekdejsimu vladykovi i budoucimu – preosvicenemu Simeonovi. Nejzavazneji vsak vnimame pritomnost hosti ze slovenskeho arcibiskupstvi. Jako kdyby nam ucast nynejsiho zastupce metropolity, vysokopreosviceneho arcibiskupa Nikolaje (za predsednickym stolem) i otcu z nasi PBF (mezi vericimi) potvrzovala: Budoucnost autokefality nasi cirkve, jeji dalsi zivot je v nerozdelitelne jednote celku, tak jako zivot detatka na soudu krale Salomouna (1 Kr 3,24–28). Privezli z nejvychodnejsiho Slovenska ujisteni: Nebylo roztato, zivo zustalo detatko, vzajemny vztah lasky obou uzemne oddalenych polovin udrzi cele detatko, nasi autokefalni cirkev v obou statech, pri zivote...

Nestaci jen prijet, nutno se postarat i o navrat. Abychom jej vcas stihli, musi jednani koncit nejdele o pul dvanacte. Jenze jeste v poledne je jednani v plnem proudu. Zase nutno prosit o bratrskou pomoc, zase pujde o to, zda se prokaze pravoslavna krestanska opravdovost. Vse dobre dopadlo: Obe sestry delegatky, ktere doma ceka zdrzena prace v domacnosti, si vzal na starost jihlavsky otec Jan a „slozil" kazdou z nich az u samotnych domovnich dveri. Tretiho ze skupiny se ujal brnensky okruzni protopresbyter o. Jozef. A na nastupistich brnenskeho zeleznicniho nadrazi se odviji posledni dejstvi pravoslavne bratrske obetavosti. Vlak odjizdi za necelych pet minut. „Zdravotne tezce postizeny" naprosto nestihne dojit vcas z prvniho na seste nastupiste. Tu vsak vedrovicky bratr Palutka osvedci, ze neni jen vynikajicim odbornikem v kucharstvi, ale ze dokaze take pomoci bliznimu v nouzi: Sam nejen ze stihne zavodnim krokem dojit vcas na nejzazsi nastupiste uprosit vypravciho, aby „aspon pul minuty" zdrzel odjezd vlaku do nastupu nemocneho pasazera, ale i postizeneho temer doslova do vlaku donest. Ctenar mozna s usmeskem jen prelitne vypraveni o „smesnych detailech" cesty, ale setkani s neznamou olomouckou pravoslavnou i dosah ucasti predstavitelu druheho arcibiskupstvi snad ospravedlni i vsechno to ostatni povidani. BYLI JSME (ASPON) CHVILI VSICHNI SPOLU T. R. Tr.

Dne 27. 2. 2000 navstivil preosviceny Krystof, biskup olomoucko-brnensky, ostravskou pravoslavnou farnost, kde take slouzil sv. liturgii. Po svem prijezdu byl vladyka Krystof privitan starym slovanskym zvykem, tj. chlebem a soli. Za zpevu duchovnich pisni pak vstoupil do chramu, kde pri sv. liturgii potesil a posilil zdejsi verici nejen svou pritomnosti, ale hlavne uprimnymi slovy pri kazani. Po sv. liturgii nasledoval slavnostni obed v centru mesta, pri nemz vladyka Krystof povzbudil ostravske verici v jejich usili o ziskani pozemku pro stavbu noveho pravoslavneho chramu, protoze od 70. let se v Ostrave slouzi sv. liturgie v male kapli v Ostrave-Michalkovicich, ktera jiz kapacitne nevyhovuje. Prave snaha o ziskani pozemku pro stavbu noveho chramu privedla jiz drive v mesici unoru vladyku Krystofa do Ostravy, kde pri teto prilezitosti jednal take s ostravskym primatorem ing. Evzenem Tosenovskym. Vladyka Krystof tehdy oficialne pozadal o pomoc pri hledani vhodneho pozemku a vyjadril pevnou viru v uspesny vysledek snah zdejsich pravoslavnych vericich, kteri se jiz rok marne snazi ziskat pro sve bohumile zamery pozemek. Miroslav Kudla

vladyka Krystof s ostravskymi vericimi pred kapli v Ostrave-Michalkovicich

Delostrelecka 7, 160 00 Praha 6

Hlavni redaktor: Dr. Cestmir Kracmar, Soukenicka 10, 110 00 Praha 1.

Redakce si vyhrazuje prava na pripadne upravy, ci kraceni zaslanych prispevku.

Uzaverka kazdeho cisla je 10. den predchazejiciho mesice. Vychazi druhy tyden v mesici.

Litografie Loksa PrePress Rakovnik, tisk Tucek tiskarna Rakovnik.

Rozsiruje PNS. Jedno cislo Kc 10, –, pro predplatitele u distribucniho strediska v Praze Kc 9, –.

Podavani novinovych zasilek povolila Ceska posta, s. p. ,

Odstepny zavod Pra