UVODNIK

V novem tisicileti

Prekrocili jsme prah noveho tisicileti. Kazdy z nas si jiste take polozil otazku, jake asi bude pro Cirkev?

Prve tisicileti krestanske ery se odvijelo ve znameni apostolske a misijni cinnosti Cirkve. Ziskala si postupne autoritu a uctu obyvatel evropskeho kontinentu. Sve uceni a pravidla ustanovovala na vseobecnych snemech. Na konci tohoto tisicileti prijaly take slovanske narody svetlo Kristova evangelia. Vdecnost za to patri svatym verozvestum Cyrilu a Metodeji. Vernou nositelkou jejich duchovniho dedictvi je take nase pravoslavna cirkev.

Tisicileti druhe zapocalo rozbitim jednoty krestanskeho sveta. Vznikl pravoslavny krestansky Vychod a krestansky Zapad, ktery v soucasne dobe tvori velika a politicky vlivna rimskokatolicka cirkev spolu s reckokatoliky, dale luterani, reformovani a stovky mensich evangelickych spolecenstvi. V cele krestanskeho Vychodu, ovsem jen s primatem cti, stoji recky patriarchat konstantinopolsky spolu s pocetnymi narodnimi cirkvemi, z nichz nejvetsi – ruska cirkev – se stala duchovni matkou vsech pravoslavnych Slovanu. Svoji mravni autoritu zvysila zvlaste ve dvacatem stoleti, kdyz dala svetu tisice novomucedniku zabitych pro Krista bezbozniky. Take nase cirkev krvacela ve ctyricatych letech a ztratila sve nejlepsi syny, jakym byl na priklad svaty mucednik Gorazd, archijerej cesky a moravskoslezsky, zastreleny nacisty v Praze roku 1942.

Diky odkazu svatych mucedniku v podobe nezlomne viry v pokoreni zla a lzi a vroucim modlitbam spravedlivych otevirame prve stranky dejin tretiho tisicileti spolecne v jedne autokefalni – samostatne pravoslavne cirkvi v ceskych zemich a na Slovensku, do jejiz duchovni pece patri vsichni pravoslavni krestane zijici ve dvou statech – Ceske republice a Slovensku. Vira nezna hranic narodnich ani jinych. V Kristu jsme vsichni nova stvoreni. Svaty apostol Pavel vystizne napsal: „neni jiz vice Zid ani Rek, ani sluha ani svobodny, ani muz ani zena." (Gal.3,28) Vazme si teto jednoty, jednoho spolecneho duchovniho rodu. Milujme svoji cirkev jako matku, jez nas zrodila k vecnemu zivotu. Navzajem si pomahejme a podporujme se v kazdem uslechtilem dile.

Vsichni ocekavame, ze nam bude Cirkev i v novem veku materskym pristavem, v nemz muzeme vzdy zakotvit a nabrat v jeho tichych vodach novych duchovnich sil. Kde jinde nalezneme potrebne odpocinuti a potrebnou inspiraci pro kazdodenni zapas o dobro, spravedlnost a pravdu?

Nove technologie sebou prinaseji novy zpusob zivota, vztahu k lidem a okolnimu svetu. Lide spolu mene hovori a komunikuji casto jen elektronicky. Cirkev by mela stale pripominat, ze lidska spolecnost potrebuje lidske teplo, uprimny zajem o druheho, pratelstvi a lasku. Proto by mela jeste vice vychovavat v zakladnich krestanskych zasadach, ktere privedly lidstvo do tretiho tisicileti a nebyly nikdy nicim prekonane.

Cirkev je povolana k tomu, aby nadale pomahala nemocnym, opustenym a chudym. Pravoslavne krestanske vire je cizi touha po moci, majetku a slave. Jejim hlavnim zamerenim je podavat pomocnou ruku vsem, kteri maji v necem nedostatek.

Charakteristickym rysem pravoslavi je hluboka duchovnost, ktera se zrcadli v krase cirkevniho umeni – v architekture, ikonach, zpevu. Pravidelna, neformalni ucast na bohosluzbach je nicim nenahraditelny zpusob, jak duchovni zivot prohlubovat, jak se otevrit vecnosti a opustit docasne a pomijive. Liturgicky zivot zpritomnuje nebe na zemi. O onu hlubokou duchovnost je veliky zajem. Zalezi na tom, jakym zpusobem ji zpristupnime a zda-li ji budeme sami prozivat.

V ceskem jazyce zaznamenavame staly nedostatek pravoslavne duchovni literatury. Proto je nasim prvoradym ukolem predevsim podporovat vydavani periodik – Hlasu pravoslavi, Pravoslavneho kalendare a dalsich publikaci pripravenych k vydani pracovniky nasi cirkve.

V posledni dobe se hovori o slozitosti tvorby noveho cirkevniho zakona. Velikym problemem je tzv. cirkevni majetek. Vsichni doufame v jeho spravedlive vyreseni. Pro nas je ale dulezite stale opakovat, ze pravoslavna cirkev po zadnem majetku netouzi. Zalezi ji hlavne na tom, aby mela ve spolecnosti takove postaveni i potrebne prostredky, ktere by odpovidaly jejimu poslani.

Do noveho tisicileti nahlizejme s neochvejnym optimismem. Prejme si, aby bylo tisiciletim duchovni obnovy. Kristovo evangelium je radostnou zvesti o vitezstvi dobra nad zlem a lasky nad nenavisti. Stanme se jeho pravymi nositeli! Arcibiskup Krystof

Jeste modlime se za blazene a vecne pameti hodne zakladatele svateho chramu tohoto...

Vysveceni nove pravoslavne svatyne sv. Nikolaje v Karlovych Varech

Maly pravoslavny dreveny chram na Doubske hore – Aberg v Karlovych Varech nemohl pojmout vsechny verici, kteri prisli dne 16. listopadu v dvoutisicim roce od narozeni Pane, aby se zucastnili mystickeho svatku vysveceni noveho chramu.

Nase cirkev se loucila tou optimistickou udalosti a slavnosti s 20. stoletim a nyni hledi s virou, nadeji a radosti vstric novemu tisicileti.

Chram se stal ovocem viry v Boha a dukazem vernosti svate pravoslavne cirkvi pro pritomne i pro ty, kteri jiz odesli na vecnost. Spolu s nami neviditelne oslavoval Trojjedineho Boha i zesnuly vladyka metropolita Dorotej, ktery dne 12. cervence 1999 na den sv. Petra a Pavla vysvetil zakladni kamen tohoto chramu.

Byli mezi nami i ti, kteri vynalozili mnoho namahy, aby vznikl tento Bozi dum. Vsichni jsme dekovali Panu Bohu za tento den.

Chram postavil v podobe suzdalskych kapli vlastnim nakladem bratr Nikolaj Genadijevic Stepanov a tim se nesmazatelne vepsal do historie pravoslavne cirkve v ceskych zemich a do historie mesta. On take bude starostou chramu. V ektenii za zesnule byli vzpomenuti rodice bratra Nikolaje, Genadij a Valentina.

Chram bude veden v seznamu pravoslavnych chramu Ceske republiky.

Stavebni material byl opracovan, ocislovan a pripraven k montazi v dilnach Trojicko-Sergijevske lavry v Sergievu Posadu, v nejvetsim monastyru Ruska. Tam byl take zbudovan ikonostas a napsany ikony. Zaklady chramu postavila mistni karlovarska firma a montaz chramu provedli rusti stavbari.

Vysveceni vykonal a prvni bozskou liturgii v novem chramu slouzil archiepiskop prazsky a ceskych zemi Krystof s radou duchovnich prazske eparchie v cele s protojerejem zapadoceskeho protopresbyteratu o. Janem Krivkou a s duchovnim karlovarskeho podvorija ruske pravoslavne cirkve protojerejem o. Vasilijem Tarasovem.

Vladyka Krystof poblahopral vsem k vystavbe chramu sv. Nikolaje a podekoval z celeho srdce za tento cin bratru Nikolaji a vyslovil mu prani „mnogaja leta", ktere se v zapeti rozeznelo v chramu a neslo se nad mestem v podani peveckeho sboru karlovarskeho chramu sv. Petra a Pavla.

Vladyka Krystof zduraznil, ze je to krajne vzacna udalost v Cechach. Podekoval protojereji Vasiliji Tarasovovi za pripravu chramu k svatku a za namahu, kterou vynalozil na jeho upravu. Vladyka sdelil, ze bohosluzby se v chramu budou konat vzdy ve ctvrtek, ktery je podle pravoslavne tradice dnem sv. Nikolaje a podle moznosti i o sobotach a ve svatecni dny. Ukoncil svuj kratky proslov zvolanim: „Kristus mezi nami" a vyslovenim prani vsem „mnogaja leta".

Dejiny nasi cirkve jsou plne bolestnych zkusenosti. Pravoslavna cirkev existuje v nasich zemich vice nez tisic let, od dob sv. Cyrila a Metodeje. Cela staleti hlasa svetu, ze vyznava Jezise Krista, vyzyva svet, aby sel za Kristem a uchovava Kristovo uceni nezmenene v ciste podobe, procez nam mnozi predhazuji konzervativismus.

Byli jsme vsichni stastni, ze jsme se mohli zucastnit mysteria a prozit hlubokou symboliku vysveceni domu Boziho, a citili jsme, jak je dulezite dodrzovat nase pravoslavne kanony a tradice a branit je pred porusovanim. Budme pravoverni, pridrzujme se uceni Pravoslavi, nebot to je to, co nas cini krestany, co nas spojuje a sjednocuje s pravoslavnymi na celem svete!

Vysveceni se konalo stejne tak, jak se kona ve vsech pravoslavnych chramech v pritomnosti a konalo i v minulosti a da Buh, bude se konat az do konce sveta.

Vysveceni chramu se podoba krtu cloveka. Narozenim je polozeni zakladniho kamene. Pri vysveceni prestol se omyva vodou, tak jako se omyva prijimajici krest, pomazava se sv. myrem a odiva do bilych satu.

Prestol, na kterem se kona svata Eucharistie, je nejdulezitejsi misto v chramu, misto zvlastni pritomnosti Boha, Bozi trun. Jeho vysveceni je ukoncenim stavby chramu, odevzdanim ho Bohu a predanim vericim k modlitbe. Mysterium se kona za Kralovskymi vraty. Nic se nedeje nahodou. Kazdy ukon obsahuje mnoho vyznamu. Vsechny symboly navazuji na obet Jezise Krista a Jeho stala pritomnost vevodi cele slavnosti.

Archijerej s duchovnimi pripravujicimi prestol, oblekaji na liturgicka roucha bile zastery. Ty symbolizuji cistotu jejich zameru a soucasne oznacuji, ze to, co delaji, delaji jmenem vsech pokrtenych. Prestol ma formu ctvercoveho stolu, ktery je vyroben ze dreva, z dubu, jasanu nebo v krajnim pripade z borovice. Ctyri sloupky symbolisuji ctyri svetove strany. Sloupky jsou nahore lehce vydlabane. Na ne se poklada deska. Na spodni strane desky je vepsana „kronika" slavnosti vysveceni – datum, misto, jmena svetitelu, mistniho duchovniho. V desce, presne nad prazdnymi otvory ve sloupcich, jsou ctyri otvory, jimiz se vleva rozehrata smes vosku a pryskyrice (voskomastik). Pripomina balzam, ktery pripravili pro Krista Nikodem a Pilatuv vojak Josef Arimatejsky. Pouzity voskomastik symbolizuje nase sjednoceni s Kristem, s Jeho obeti a zmrtvychvstanim. Do otvoru se zatloukaji ctyri drevene hreby. Predstavuji hreby, kterymi byl Kristus pribit ke Krizi. Zatloukaji se polnimi kameny bez ostrych hran, aby nedoslo k poraneni prestolu. Tyto kameny navzdy zustanou pod prestolem.

Na znameni duchovni ocisty je prestol omyvan teplou vodou, ruzovou vodou, ktera pripomina sv. myro, ktere prinesly zeny Myronosice ke hrobu Pane, a cervenym vinem, symbolem Kristovy krve. Tyto ukony pripominaji pripravu Jezise k pohrbu. Takto pripravena deska se natira sv. myrem, tak jako je clovek pomazan sv. myrem pri krtu. Potom se davaji pecete daru Ducha svateho a vyprosuje se zvlastni milost mistu, na kterem bude konana eucharisticka obet. Steny chramu jsou potirany sv. myrem, aby chranily prestol a staly se zvlastnim ramcem pro konani Eucharistie. Na prestol se pak odiva prvni liturgicky sat z cisteho lnu. Je to platno, ktere pripomina plastenici, do ktere bylo zabaleno svate Telo Jezise Krista. Vrsek je obtocen snurou takovym zpusobem, aby na kazde strane prestolu tvorila kriz. Snura symbolizuje pouta, kterymi byl spoutan Jezis, kdyz ho vedli na soud a soucasne zobrazuje moc Bozi, ktera drzi svet – jeho ctyri strany – a do jednoho celku spojuje vse, co zije na zemi.

Potom se rozprostira vrchni zvlaste zdobena tkanina, ktera symbolizuje lesk Bozi chvaly. Po vysveceni ctyr sten chramu svecenou vodou a sv. myrem na znameni duchovniho vysveceni mista se zapaluje svice za prestolem.

Po ukonceni tohoto obradu vychazi z chramu pruvod, pri kterem nese archijerej na diskosu svate ostatky mucedniku okolo chramu. Ostatky se ukladaji do oltare a tez do antiminsu. Antimins je hedvabny satek, ve kterem je castecka ostatku svatych mucedniku. Pouze na nem, jako na Jezisove hrobe a na hrobech mucedniku, se muze konat tajemstvi Kristova stradani, smrti a vzkriseni.

Od teto chvile zacina plny zivot obce, tak jako zacina plny duchovni zivot pokrteneho ditete.

Tak se take stalo dne 16. prosince 2000 v Karlovych Varech na Doubske hore v novem chramu sv. divotvorce Nikolaje z lykyjskych Myr.

MUDr. Jiri Karpowicz

Drazi bratri a sestry,

dnes k Vam opet prichazime s novym „Hlasem pravoslavi".

Novy rocnik v nove uprave. S novou obalkou. V barve typickou pro pravoslavnou Byzanc... Doufame, ze se Vam bude libit.

Venovali jsme tomuto cislu „Hlasu pravoslavi" zvlastni pozornost. Prali jsme si, aby z neho dychla tajemna krasa noveho Zrozeni.

Pocinaje tajemstvim zrozeni Krista, Bohocloveka, az po zrozeni noveho Boziho domu - chram sv. Nikolaje.

Novy zivot i odchod ze sveta provazi lednovy „Hlas pravoslavi".

Kez nas posiluje a utvrdi ve vire.

Rekneme si otevrene, ze stejne jako my vsichni, potyka se i „Hlas pravoslavi" s financnimi tezkostmi. Jiste bychom radi meli nas casopis jeste krasnejsi, ale musime byt trpelivi. Vse se odviji od nasich moznosti.

I tak pro Vas mame radostnou zpravu. Metropolitni radou bylo rozhodnuto, ze od letosniho roku bude „Hlas pravoslavi" opet, jak tomu byvalo, vychazet 12´ rocne!

Budeme tak moci cerpat z pokladnice bohatstvi pravoslavne duchovnosti i v letnim case. Treba behem letnich akci poradanych nasi pravoslavnou cirkvi...

Vase redakce

Rozzate svetlo

Theofanie, Krest Pane

Slovo Epifanie pochazi z rectiny a znamena Zjeveni – Kristus se zjevil svetu.

V prvotni cirkvi slavili krestane ruzna zjeveni Pane svetu v jeden den (6. ledna): Narozeni Pane, Navstiveni magu a Krest Pane. 6. leden byl vybran proto, aby tak byl nahrazen pohansky kult zimniho slunovratu. Misto klaneni se slunci uci Cirkev znat Slunce spravedlnosti v osobe Krista. Na pocatku 4. stoleti zmenil pohansky Rim svuj kalendar a posunul zimni slunovrat z 6. ledna na 25. prosince. Rimska cirkev, ktera vzdy uzkostlive bojovala proti modlam a nahrazovala pohanske kulty poznanim praveho Boha, proto take presunula prvni ze tri vyse uvedenych Spasitelovych zjeveni z 6. ledna na 25. prosince. Vychodni cirkev prijala rimskou praxi na konci 4. stoleti. Od te doby slavi cela cirkev Narozeni Pane 25. prosince (podle julianskeho kalendare 7. ledna), avsak krestansky Vychod spojil Narozeni Pane a Navstiveni magu v jeden svatek (25. prosince/7. ledna).

Teofanie

6. ledna (podle julianskeho kalendare 19. ledna) pravoslavna cirkev oslavuje pouze jednu udalost Kristova zivota, Krest Pane je jedinym zjevenim Pane tohoto dne. Evangeliste prikladaji teto udalosti takovy vyznam jako sv. Krizi nebo Kristovu Vzkriseni. Kazdy z nich popisuje tuto udalost podrobne. Marek cini ze krtu Pane zacatek sveho Evangelia. Jan zacina svou zpravu (vypraveni po prologu) svedectvim Jana Krtitele. V dobe krtu bylo Jezisovi 30 let. Az dosud zil se svou rodinou v Galileji jako obycejny clovek zivici se svou praci a sdilejici kazdodenni zivot sobe rovnych. Nic z jeho bozske prirozenosti nebylo v Nazarete patrne. Na brehu Jordanu se Buh zjevil v osobe Jezise Krista. On je Slovo (Logos) Bozi, na nemz spociva od vecnosti Duch svaty. Otec svedci o Jezisove bozstvi a prohlasuje o nem, ze je to jeho Syn.

Po Krtu Pane muze svet poznat tri osoby presvate Trojice. Toto je ono mysterium, ktere nam umoznuje opevat Otce i Syna i svateho Ducha jako jednoho Boha. Po zjeveni v Jordane muzeme rovnez krtit „ve jmenu Otce i Syna i svateho Ducha" (Mt. 28,19).

Poprve v dejinach se Buh zjevil ve trech osobach. Navsteva, kterou prijal Abraham u dubu v Mamre, byla proroctvim, oznamenim tohoto zjeveni. Pouze vteleny Syn nas mohl zasvetit, uvest do tohoto tajemstvi. Pravoslavna cirkev se rozhodla oddelit toto Zjeveni Pane od ostatnich „zjeveni" (Narozeni Pane, Navstiveni magu), nebot v onen den se Buh zjevil v plnosti, Jeden ve Trech osobach. K tomuto zjeveni nemuze byt nic pridano. To je duvod, proc bylo na Vychode nahrazeno slovo „Epifanie" slovem „Theofanie". Prvni pojem znamena zjeveni, druhy termin specifikuje a rozviji vyznam svatku jako zjeveni Boha. Zjeveni presv. Trojice, trojsvateho Boha, popira veskerou logiku, prevraci veskere kategorie vedeni. Otcuv hlas, ktery slysel sv. Jan Krtitel u Jordanu, byl predpovezen kralem Davidem v zalmu 29, versich 3. a 8. Tyto verse se rovnez zpivaji pri bohosluzbach v den Theofanie.

V jine pisni nam zalmista ukazuje, do jake miry popira Zjeveni Pane v Jordane nejen lidskou logiku, ale rovnez zpusobuje neusporadanost v prirode, ktera je „vydesena" pritomnosti vsemohouciho Stvoritele ve stvorenem svete.

Potopa (Gen. 6,5-8,22)

Voda je nepostradatelny zivel pro zivot. Diky vode se zeme stava urodnou, bez vody meni sucho zemi v poust, po nem nasleduje smrt. Nedostatek vody je nebezpecny zivotu, ale jeji nadbytek zpusobuje povodne, ktere vedou ke zniceni a zmaru. Potopa znamena prvni ocistu zeme, prvni krest zeme. Hrich a zlo jsou utopeny v ocistujici zaplave. Noemova archa, obraz Cirkve, je zachranena pred smrti (1. P 3,20-22). Holubice letici nad vodami prinasi olivovou vetvicku. Z teto ratolesti vyteka stava, olej, jenz se jednou rozleje po celem svete. Je to pomazani Duchem sv., ktere nechal Kristus svym krtem rozsirit na cely kosmos.

Pruchod Rudym morem

Izrael prosel vodami tohoto more suchou nohou. Pro izraelsky lid to byl prechod z otroctvi na svobodu. Ditka Bozi jsou vzdy svobodna a beze strachu prochazeji kazdou zkouskou, stejne jako prosel Izrael mezi stenami vod zadrzenymi Mojzisovou holi. Faraon a jeho armada, valecne vozy a jizda predstavuji satana, jeho padle andely a jeho druzinu, on je knizetem tohoto sveta, jenz drzi lidstvo uveznene hrichem. Stejne jako byl znicen faraon, tak bude Bohem porazen i satan. Pak bude vsechno zlo sveta utopeno navzdy v krestni vode. Ohnivy sloup, ktery rozdelil more a ochranil lid Izraele pred utoky nepratel, predstavuje Ducha sv., ktery posvecuje krestni vodu a osvecuje spravedliveho.

Existuje mnoho ruznych zpusobu ocisteni vodou a vsechna nabozenstvi maji tento ritual. Osoba usilujici o ocistu duse vzdy nejdrive hleda znameni cistoty v koupeli ve vode. Jestlize voda odstranuje necistotu z tela, umoznuje dusi, aby se osvobodila, nebot duse a telo jsou neoddelitelne. Zidovsky ritual zna mnoho zpusobu ocisteni vodou predepsanych Mojzisovym zakonem. Proroci vyzyvaji hrisniky, aby se osvobodili od svych prestupku ocistenim, omytim (Iz. 1,16-18).

Krest Januv

Jan Krtitel na pousti kazal a krtil vodou k pokani a na odpusteni hrichu. Pripravoval lid k prijeti Spasitele. Tim je sv. Jan Krtitel „predchudcem Pane", jedinym, kdo predchazel Mesiase, stejne jako je jedinym, kdo pripravoval a urovnaval cestu do kralovstvi nebeskeho.

„Co jen mame delat?", ptaly se zastupy na brehu reky Jana Krtitele. Jan jim odpovedel, at ziji spravedlive, a dale uvadel lid do Kristova uceni (Lk. 3,10-14). Krest Januv je nezbytny, soucasne vsak nedostacujici, je to jen priprava na jiny Krest. Jan nezadrzuje sve ucedniky u sebe, ale naopak je posila k nekomu, kdo je vetsi nez on, k nekomu, kdo Jana nasleduje a prevysuje ho. Ten bude krtit Duchem svatym a ohnem.

Voda a ohen

Jan vola na pousti a svolava ohen s nebes, jako to ucinil Elijas na hore Karmel (1. Kr. 18,30-39). Elijas trikrat polil oltar vodou, ktera vytekala ven a naplnila i prikop okolo oltare. Prorok volal do nebes a prosil Boha o seslani bozskeho ohne a prijeti obeti. Ohen a voda se spojily, aby se zjevila slava Pane. Jan, novy Elijas, prorokuje a hlasa novy krest Duchem sv. a ohnem, protoze Jezis svym krtem zapali vody Jordanu a naplni je Duchem svatym.

Svaty Jan Krtitel a Elijas

Elijas byl tajemne vzat na nebesa v ohnive vichrici a jeho zmizeni se nepodoba smrti. V judaismu existuje rozvinuta tradice, podle niz se Elijas vrati na zem kratce pred prichodem Mesiase, aby oznamil jeho prichod.

Elijas predal sveho prorockeho ducha Elisovi tim, ze na nej hodil svuj plast z vozu, ktery jej odnasel pryc (2. Kr. 2,11-13). Od Elisi po Malachiase byl dar proroctvi prenasen z generace na generaci. Jan Krtitel je dedic teto neprerusene rady a stava se tak poslednim prorokem Stareho zakona a tim ma ducha Elijasova. V evangeliu podle Matouse Jezis potvrzuje vztah Elijase ke sv. Janu Krtiteli.

Krest Pane

(Mt. 3,13-17; Mk. 1,9-11; Lk. 3,21-22; J. 1,29-34)

Kdyz Jezis prichazi k brehum Jordanu a zada Jana, aby jej pokrtil, Jan se pokousi odmitnout, vaha a jen obtizne prijima tuto Jezisovu zadost. Zajiste, nebot Januv krest je ocistenim, jediny bezhrisny clovek, tj. Jezis Kristus, tedy tento krest nepotrebuje. Jan Krtitel poznal Beranka Boziho, cisteho a bez poskvrny, ktery snima hrich sveta (J. 1,29).

Jezis se pokorne nechava pokrtit a sklani hlavu pred Janem. Pote se oteviraji nebesa a Buh se zjevuje svetu. Je to zjeveni sv. Trojice: hlas Otce, pomazani Syna, Boha i cloveka Duchem svatym.

Krest sveta

Kdyz Jezis sestupuje do hlubin reky, dochazi k velikemu zvratu. Neni ocisten ten, kdo je krten, nebot je bez poskvrny, ale je to voda, ktera je promenena a osvicena. Tato voda, ktera byla povazovana za cirou a lecivou, je ve skutecnosti poskrnena zlymi duchy, sluzebniky starych model. Proto skoro vsechny ikony Krtu Pane zobrazuji dve male postavy, ktere odtud utikaji pred Kristem.

Posveceni kosmu Kristovym krtem

Ocistenim zivlu Jezis osvobozuje kosmos od sil zla. Stara nabozenstvi umistila cloveka doprostred nepratelskeho sveta, kde se proti nemu mohly obracet zivly a znicit jej. Tento vztah strachu k prirode vzdy zustava skryty v lidstvu, ktere stale zapomina, ze Buh vladne nad vesmirem, nebot On je jediny Stvoritel. Okouzleni znamenimi zverokruhu, o nichz se veri, ze urcuji nasi budoucnost, je prikladem takoveho fatalismu, podrizenosti osudu, ktery je napsan ve hvezdach. Poverami pohrdame Bozi vuli a peci, ktere jsou nam prokazovany. Casto odmitame starostlivost a zajem, s nimiz o nas pecuje nas nebesky Otec (Mt. 10,29-31).

Pomazani Mesiase

Jako Otec sesila od vecnosti Ducha svateho, aby pomazal Syna, tak Buh jednou poslal Samuela, aby vylil olej na hlavu Davidovu. Timto pomazanim se David stava prorokem a kralem. David byl pomazan Panem a je tak obrazem Krista, jenz ma prijit. David vladl nad Izraelem mnoho let, a kdyz pak zemrel, zacala se jeho rise blizit k zaniku. Avsak on prijal od Boha zaslibeni, ze jeho rod bude trvat vecne, jenze historie nas uci, ze jedna dynastie nasleduje za druhou a kralovstvi se navzajem nici.

Jak jen tedy muze byt trun vecny? Kdo muze byt kralem na veky? Bozi zaslibeni jsou neotresitelna a lide zustavaji verni v jejich ocekavani. Asi tisic let po Davidovi zjevuje v den Kristova Krtu v Jordane Duch svaty v podobe holubice vecnym pomazanim, ze Jezis je Kral, Syn Daviduv, ocekavany Mesias, jehoz Kralovstvi nebude konce.

Pomazani Pane

Pri znamenich, ktera cinil Jezis, jej mnoho Zidu uznalo za Mesiase: „Neni to Syn Daviduv?" (Mt. 12,23). V celem Evangeliu si Zide (a dokonce i samarska zena) kladou otazku: „Je to Mesias nebo mame cekat jineho? Je to Kristus?" Sam Jezis odpovida na tuto otazku, kdyz cte v sobotu v nazaretske synagoze cteni z proroka Izajase o Mesiasi, o Bozim pomazani. Jezis pravi, ze dnes je v jeho osobe toto proroctvi naplneno.

Kdyz sv. Jan Krtitel, jsa uveznen, poslal sve ucedniky, aby zjistili, je-li Jezis Mesias, Pan jim odpovedel slovy proroka Izajase (Iz. 29,18-19). Mesianisticky cas jiz nadesel, nebot Evangelium je hlasano chudym. Krestni pomazani zjevilo, ze Jezis je Mesias a v ten samy den bylo zjeveno i vecne Kralovstvi. Krista pomazal navzdy Otec Duchem svatym pred stvorenim sveta. Jeho Kralovstvi, jez sdili s Otcem i Duchem svatym, bude trvat na veky: „nyni i vzdycky az na veky veku". Skrze Syna, spoluvecneho s Otcem, je Daviduv trun vecny. Syn Daviduv, potomek krale Izraele, predchazi od vecnosti toho, z nehoz se rodi, nebot je to druha osoba presvate Trojice.

Jezisuv Krest, znameni smrti a vzkriseni

Ackoliv byl Jezis provolan kralem jiz pri vjezdu do Jeruzalema (tuto udalost si pripominame o Kvetne nedeli), jeho Kralovstvi bylo plne „nastoleno" az na Krizi: „Coz nemel Mesias to vse vytrpet a tak vejit do sve slavy?" Tak pravil Jezis po svem zmrtvychvstani (Lk. 24,26).

Kralovstvi Bozi zacina existovat skrze Kriz, brany raje jsou otevreny, aby mohl byt uvitan Kral slavy a ten, jenz ho doprovazi – obraceny zlocinec (Lk. 23,43). Kdyz Jezis predpovida sve utrpeni, zadaji ho Jakub a Jan Zebedeovi, aby mohli vejit do Boziho Kralovstvi. Jezis jim odpovida, ze museji podstoupit krest smrti a pit z kalicha mucednictvi (Mk. 10, 35-40). Pred znovuzrozenim pri vzkriseni musi kazdy clovek zemrit v Kristu. Pri svem krtu zazivame symbol Kristovy smrti a vzkriseni. Troji ponoreni do vody predstavuje tri dny ve hrobe, behem nichz Spasitel premohl smrt (Rim. 6,3-11). „At tedy vsechen Izrael s jistotou vi, ze toho Jezise, ktereho vy jste ukrizovali, ucinil Buh Panem a Mesiasem". Toto jsou slova sv. ap. Petra v den Padesatnice. Od toho dne pripojuji sv. apostolove ke jmenu Jezis i slovo Kristus, coz znamena Mesias, Pomazany. Od te doby apostolove krti a uzdravuji ve jmenu Jezise Krista. Kdokoliv pravym zpusobem vzyva toto Jmeno, bude spasen.

Nove pokrteni jsou nazyvani krestany (Sk. 2,26), nebot jsou pomazani Duchem svatym, stejne jako jejich Pan a Mistr. V den sveho krtu je kazdy z nas pomazan Duchem svatym, stejne jako Kristus v Jordane. Kdyz vystupujeme z krestni vody, prijimame pomazani sv. myrem, ktere bylo posveceno archijerejem. Je to pecet daru Ducha svateho. Stavame se krestany a zpivame: „Kterizkoli v Krista pokrteni jste, Krista jste oblekli, aleluja."

Kralovske knezstvo

Kazdy pravoslavny krestan byl pomazan v Kristu za krale, kazdy pokrteny prijal skrze Ducha svateho knezske sveceni. Proto je kazdy z nas skrze sv. tajinu krtu jak knezem, tak i kralem, stejne jako jimi byl i Adam v raji. Nebot od puvodu, pred padem cloveka v raji, je clovek povolan k tomu, aby byl kralem i knezem stvoreni (Gen. 1,27-28). V Cirkvi lidstvo znovu ziskalo sve prave poslani. Vsichni verici jsou dedici knezstvi, jez bylo dano Adamovi.

Krest, druhe narozeni

„Jak se muze clovek narodit, kdyz je stary? Nemuze prece vstoupit do tela sve matky a podruhe se narodit" (J. 3,4). Na tuto otazku odpovida Jezis Nikodemovi, tomuto vlivnemu Zidovi, vysvetlenim vyznamu krtu. Aby clovek vesel do Kralovstvi Boziho, musi se zmenit a ziskat Ducha svateho, stat se novym clovekem, aby tak byl telesny clovek promenen v syna Boziho, musi se znova narodit z Ducha svateho.

Aby byl clovek spasen, aby mel zivot vecny a aby mel podil na Bozim zivote a na zivote uprostred presvate Trojice, musi najit svetlo, ktere osvecuje kazdeho noveho krestana a zjevuje mu svetlo Bozi, svetlo, jimz je sam Buh: „Slovo bylo Buh... v nem byl zivot a zivot byl svetlo lidi" (J. 1,1-4).

Osviceni krtem

Pri prijeti sv. tajiny krtu osobne zazivame a prijimame mysterium dovrsene v Kristu. Prochazime stejnymi etapami jako Kristus:

1) Odrikame se vsech model a satana a sjednocujeme se s Kristem, jenz porazil sily Zleho (Lk. 4,1-13). To je exorcismus, jak se nazyva prvni cast krestniho obradu.

2) Jsme omyti od hrichu ve vodach Jordanu, ktere jsou posveceny a prosviceny Duchem svatym v den, kdy do nich vstoupil Kristus.

3) Jsme znovuzrozeni ze zivotodarne vody. Je to druhe zrozeni, ktere promenuje telesne deti a umoznuje jim, aby se znovu rodili jako ditka Bozi, jako deti svetla.

4) Jsme vstipeni do zivota Kristova, stavame se s nim jednim telem. Umirame s nim a jsme pohrbeni do (krestni) vody, abychom s nim vstali z mrtvych. Je to pruchod smrti a navrat do zivota. Je to nase vitezna Pascha.

5) Duch svaty nas pomazava sv. myrem a stavame se krestany. Je to nase osobni Padesatnice.

6) Skrze sve vzkriseni nam Kristus umoznuje vejit do Kralovstvi nebeskeho, Kralovstvi Otce i Syna i Ducha svateho. Od ted zijeme v Bozi lasce uprostred Presvate Trojice.

Po krtu jsme schopni se zmenit, avsak ne vzdy toho dosahujeme, nebot zustavame svobodni prijmout nebo odmitnout Bozi dary – to je pripad zakopane hrivny, ktera nenese zadny uzitek. Avsak prijimame-li spolupraci s Bohem a dovolujeme-li Bozi blahodati, aby v nas pusobila, pak jsme schopni zmenit se a posvetit se, to znamena, ze se muzeme stat svatymi. Osviceni po krtu a ziveni sv. tajinou Eucharistie se denne priblizujeme k Bohu, abychom se na konci veku stali „ucastnymi na Bozske prirozenosti (2P. 1,4).

Svatek svetel

Pro nase osviceni vstoupil Kristus do vod Jordanu, nyni prijimame neuhasinajici svetlo. Od nynejska jsme syny Bozimi, syny dne. Voda nam dava zrak prave tak, jako jej dala i slepci u rybnika Siloe. Byli jsme slepi, nebot jsme neznali prave svetlo, nyni jsme uzdraveni a vidime Krista. Na svatek Theofanie knez sveti vodu, aby ji verici uzivali. Kazdy verici z teto vody hojne cerpa, aby uhasil zizen, aby se (duchovne) ocistil, aby touto vodou lecil sve nemoci a nebo aby ji posvetil svuj domov. Ze srdce Cirkve, tela Kristova, „tecou proudy zive vody" (J. 7,38).

Poznamky:

1) Pojem „trojsvaty" je odvozen z pasaze knihy proroka Izaijase, 6. kapitoly, 3. verse: „Svaty, svaty, svaty je Hospodin zastupu, cela zeme je plna jeho slavy." Vyse citovanou pasaz nazyvame „Trojsvata pisen" a zpivame ji pri bozske liturgii pred ctenim apostola.

2) Slovo „Pascha" je odvozeno z hebrejskeho „Pesah", coz znamena „Pruchod" nebo „Prechod".

3) Odborny teologicky termin pro „spolupraci s Bohem" je „synergie". Tento pojem pochazi z rectiny a je to slozenina dvou slov: „syn", coz znamena „s", a „ergon", coz znamena „prace" nebo „konani".

Z anglickeho originalu knihy „The Incarnate God" vydane v „St. Vladimir´s Seminary press" roku 1995 prelozil Miroslav Kudla.

K zamysleni

Podobnost ciste nahodna?

Pise se rok 1947, jsme na vychodnim Slovensku. Podel silnic a polnich cest co chvili ctes napisy upozornujici na nebezpeci naslapnych min – zem je dosud zaminovana. A obcas uslysis i vybuch a bolestivy narek zraneneho. Je tomu vic jak dva roky, co se sebejisti bojovnici „vitezici na vsech frontach pro Evropu" s napisem „Buh s nami" na opascich uniforem museli stahnout z obsazenych uzemi. A verni „lidskym, prilis lidskym" mravnim zasadam, v primem rozporu s pozadavky Jmena na svych opascich, zajistili, aby nemohli byt dostizeni protivnikem (...miny na to staci!). Co na tom, ze jeste po letech budou jejich miny zranovat a zabijet nevinne?

Timhle az prilis nebezpecne romantickym krajem prochazi mlady manzelsky par odkudsi z Moravy, aby se duverne seznamil s prostredim, jehoz lid nasel po prvni svetove valce odvahu k navratu do „dedovske viry", jez mu byla pred tremi stoletimi nasilim a lsti vzata. Sotva dele nez ctvrt stoleti trva ted snaha o navrat do Pravoslavi. A jen nejstatecnejsi a nejuvedomelejsi z mistniho lidu dokazali dovest poznanou pravdu o sve davne minulosti az do dusledku, kdyz pravoslavni nesmeji konat bohosluzby ani v drevenych chramech, jez kdysi pred ctyrmi stoletimi – sto let pred unijnim diktatem – zbudovaly pravoslavne ruce k pravoslavne oslave Boha... Bez nadsazky, jsou to divy, jez ted v kratkem case usili o navrat (po skonceni prvni svetove valky asi od roku 1922) dokazala zbozna vira a vrele nadseni. Uz stoji chram – pamatnik v Medzilaborcich, uz stoji (zatim bez zvonice) katedrala v Presove. A nase mlada dvojice se tesi, ze uvidi i Ladomirovou, jejiz monastyr byl v mezivalecnem obdobi nositelem osvety a pravoslavne viry celemu siremu kraji.

Zbozny duchovni zivot monachu-osadniku monastyru byl nepochybne sam o sobe pritazlivym prikladem, hlavni zasluhy vsak patri monastyrske tiskarne. Lid, drzeny za Rakousko-Uherska nasilim v analfabetismu, primo ziznive hledal pouceni v tistenych textech. A tak knizni kalendare z ladomirske tiskarny s duchovnim ctenim prinasely osvetu pod krovy chudych chatek, Veliky sbornik a dalsi knizni bohosluzebne pomucky dosud usnadnuji, ci lepe umoznuji zacinajicim duchovnim i „kantorum" spravne konani bohosluzeb...

Uz vita nas cestujici par vstupni brana monastyru s napisem „Blagosloven grjadyj vo imja Gospodne". Blahoreci, zehna kazdemu, kdo ve jmenu Pane, v dobrem prichazi. Neni vsak uz zaslouzile monastyrske tiskarny. Stejne jako ostatni monastyrske objekty je i ona valkou, jez tudy prosla plnou vahou, znicena, monasi odesli pred pronasledovanim sovetu, monastyrsky chram vsak stoji bez poskozeni. Uvnitr krasne nastenne ikony oteviraji prichozimu pohled do krasy vysin nebeskeho sveta. A o vzajemnem propojeni vsech mist, jez usiluji o zivot podle Bozi vule, svedci dve deskove ikony prinesene primo ze Svate hory Athos – sv. Jan Krtitel, Predchudce Pane a sv. Pantelejmon (ta posledni ikona se k modlitbam prosebnice z naseho paru prokazala o pouhy jediny den pozdeji jako ucinny uzdravujici nastroj davneho lecitele).

Vic nez pul stoleti, presne ctyriapadesat let, proslo nad nasimi hlavami. A dnes se dovidame, ze 1. srpna 2000 byla monastyrska vstupni brana znicena nenavistnymi odpurci Pravoslavi, kteri si take rikaji krestane. Byla zborena traktorem a pristupova cesta preorana. I tihle nenavistnici o sobe prohlasuji: Buh s nami. I oni (namisto zehnani vsem prichozim ve jmenu Pane) kladou naslapne miny – duchovni miny nenavisti. Snad opravdu netusi tihle zproneverili synove spolecne Matky, ze se radlice jejich pluhu bolestne vryvaji do srdci jejich pradedu, kteri se pred tremi stoletimi po dlouhy cas statecne branili unijnimu diktatu z Uzhorodu. Snad si opravdu neuvedomuji, ze takovym zpusobem „evangelizace" jen sami o svych kvalitach vydavaji svedectvi, snad nechapou, ze jejich nehmotne naslapne miny nenavisti do krve bolestne zranuji i daleko vzdalene souverce ladomirskych pravoslavnych v Ceske republice. Ci snad muze byt jejich jednani – hmotne niceni i toho, co preckalo valecne besneni – legitimni soucasti oslavy Boha? Kde zustala vsechna ujistovani snahy o vzajemne sblizeni nabozenskych vyznani?

A kdesi na Morave placou starec a starenka, protoze „zasluhou" horlivych „katoliku vychodniho obradu" uz neni POZEHNANY, JENZ PRICHAZI VE JMENU PANE...

Irinarch

Ze sveta kultury

Prosel peklem pochyb

(ke 120. vyroci smrti F. M. Dostojevskeho)

Ne, nebyla to zdaleka vira snadna ani melka – ta, kterou veril Fjodor Michajlovic DOSTOJEVSKIJ (1821 – 1881)! Jeho duse, stvana tryznivymi myslenkami, sestupovala nejednou do propasti, k jakym se neodvazuji proniknout ani nejradikalnejsi poperaci Boha. Sam v sobe prozival leccos z pocitu Raskolnikova i Ivana Karamazova, ktery vystupnoval svou skepsi do krajnosti: Neni-li Buh, vse je dovoleno.

A jestlize umelec presto nakonec znovu nalezl pravoslavnou viru, vdecil za to nikoliv svym kolegum z literarnich kruhu, ale naopak lidem nejprostsim, casto negramotnym muzikum, ktere si zamiloval. Vedel o nich: tihle blahoslaveni hrisnici cistych srdci nepotrebuji ani cist katechismus, ani poslouchat kazani, a prece jsou prostoupeni Kristem a jeho Evangeliem. Spasitel jim vrostl do krve. To on stvoril samo Rusko. Co tenkrat o Rusku tvrdil Dostojevskij, dnes dosvedcuje Solzenicyn: rusky a slovansky lid se zrodil z pravoslavi a jedine s nim a v nem trva. Bez pravoslavi chradne a hyne, bez pravoslavi vlastne ani neexistuje. K takovemu poznani se mozna nedospeje snadno a hned.

„Je tomu tak," vyznal Fjodor Michajlovic, „ja verim v Krista a v jeho slova, ne vsak jako zacek. Velikym peklem pochyb proslo moje Hosana."

Neni snadne cist Dostojevskeho. Neni jednoduche hned mu porozumet. Mladi lide nekdy stanou nad jeho knihami v rozpacich. Uz ta mnohost postav, osudu a neprehlednost dilcich problemu je uvede do zmatku. Budou-li vsak trpelive cist dal, urcite jednou pritakaji Jelene Andrejevne Stakensnejderove, ktera nad poslednimi strankami kazdeho jeho romanu vzdy znovu pochopila, ze tak vzacne perly, jake jsou rozhozeny do zdanliveho chaosu Dostojevskeho knih, nenalezne uz nikde jinde. Dilo Fjodora Michajlovice patri k vrcholum svetove literatury. Mladym studentum hudby rekl jednou Gustav Mahler: „Cist Dostojevskeho je dulezitejsi nez kontrapunkt."

Spisovatel si byl vedom, ze kdo se vydaji beze zbytku nasledovat Krista, pravdepodobne v jakekoli spolecnosti a dobe ztroskotaji – treba jako ten Myskin! Kdyby prisel sam Jezis mezi mocne tohoto sveta, neunikl by ani dnes Velkemu Inkvisitoru ze Sevilly. A mozna jeste kdekdo z nas, bezuhonnych, by se ochotne chopil hrebu a kladiva a bezel by pomahat pri krizovani...

Jaky cerv zloby a hnevu hloda temer v kazdem cloveku? Je vlastne naprosto nemozne dusi procistit a pozvednout ji vzhuru. Jen Kristus to dokaze!

V hloubi duse Dostojevskij vedel, ze pod dotekem paprsku bozstvi se kazda prohra stava vitezstvim. I kdyz tem ostatnim pripada uboha a smesna. Co na tom, ze to svet nedokaze videt? Pokorne prijeti udelu, ba i sama smrt v Kristu znamena vstup do Kristova Zmrtvychvstani. Pro spisovatele bylo prave Rusko takovou podivuhodnou zemi, kde Kristus denne vstava z mrtvych a Presvata Bohorodice otvira naruc vsem svym ztracenym synum. Veril, ze odtud, z Ruska, se Bozi Syn jednou nakloni ke vsem narodum a vnukne jim touhu porozumet jeden druhemu a navzajem se obejmout. V zaveru Deniku z r. 1876 vyslovil presvedceni, ze „Rusko je tu jedine proto, aby slouzilo Kristu a hajilo cely pravoslavny svet pred utoky nevericich."

V roce 1878, po smrti milovaneho synka Aljosi, nalezl utechu v „Optine pustini" nedaleko Kozelska. Tam jeho rozbourenou dusi utisil laskavy starec Ambrosij, ktery se mu o malo pozdeji stal – zaroven s Tichonem Zadonskym – predlohou pro postavu starce Zosimy v romanu Bratri Karamazovovi. A tam se i definitivne zpevnila jeho jistota stale Kristovy pritomnosti v Bozim stvoreni.

Kazdeho vecera zehnal svym detem, odevzdaval je do ochrany Bozi Matky, jako hypnotizovany se dovedl nehnute vpijet ocima do rysu patronky sve vlasti, Kazanske Bohorodice, ktera za casu Ivana Hrozneho vytrhla Kazan z rukou Tataru – ba hluboce meditoval i pred nekterymi velkymi platny zapadoevropskych maliru, pred Holbeinovym Kristem ulozenym do hrobu a zejmena pred Sixtinskou Madonou, ktera mu byla ztelesnenim vedouci lasky a ticheho odevzdani do nezbytnosti trpet. Vypraveji o ni i nektere postavy jeho romanu (Zlocin a trest, Besi atd.). Tolik touzil proniknout do tajemstvi jejiho mlcenliveho smutku, ze ji chtel mit stale na ocich. Kdyz mu hrabenka Tolsta objednala reprodukci Raffaelova obrazu az z Drazdan, hledival pak po cele hodiny ve sve pracovne do Madoninych oci a kladl ji otazky, jejichz hloubku zrejme nemohl zodpovedet nikdo jiny krome Bohorodice.

V lednu 1881, po prijeti svatych Tajin z rukou otce Megorskeho z chramu sv. Vladimira a po docteni nahodne vybraneho uryvku z Evangelia podle Matouse (Mt. 3,13-15), rekl sve zene: „Slysis? Nezabranuj mi..., tak prave ted povedel Janovi Pan." Pote zavrel oci, aby je uz neotevrel.

Nad jeho skonem truchlila cela zeme. Kdekoli se konaly panychidy, obcane zaplnovali chramove prostory do posledniho mista. Monastyr sv. Alexandra Nevskeho, jeden ze ctyr nejvyznamnejsich v celem Rusku, pozadal vdovu, aby smel na svem pozemku pohrbit telo tohoto „zaniceneho obrance pravoslavne cirkve". A tak byly ostatky velkeho umelce a krestana ulozeny na Tichvinskem hrbitove v mistech, kde jiz predtim spocinuli jemu blizci spisovatele Nikolaj Michajlovic Karanzin a Vasilij Andrejevic Zukovskij.

Fjodor Michajlovic Dostojevskij prosel tezkymi zkouskami a ocitl se v nejedne mezni situaci (byl i odsouzen k smrti a stal jiz na popravisti, kdyz prisla milost). Pochopil a presvedcil se, ze nikdo z nas neni pouze dobry nebo pouze zly. Jsme trvale nachylni k obojimu. Ale znal jednu uzitecnou radu: „Kdo chce videt ziveho Boha tvari v tvar, at ho nehleda na prazdnem nebi sveho myslenkoveho sveta, nybrz v lidske lasce."

PhDr. Otakar Ales Kukla

Ve dnech 27. – 28. listopadu 2000 poradala Pravoslavna akademie Vilemov dalsi ekologicky seminar pod nazvem „Nasili vuci prirode – nutnost nebo hrich?" Seminare se ucastnili duchovni a verici viry rimskokatolicke, ceskoslovenske husitske, ceskobratrske a pravoslavni. Konal se v ramci pripravy na desetileti pro prekonani nasili, ktere bylo vyhlaseno OSN a Svetovou radou cirkvi na obdobi 2001 – 2010. Ucastnici byli v uvodu obeznameni s hlavnim dokumentem SRC „Desetileti pro prekonani nasili, cirkve hledajici smireni a mir" a take s dokumentem „Atmosfera zeme – odpovedna pece a stejny podil pro globalni dobro", ktery je hlavnim dokumentem SRC pripravenym jako podklad pro konferenci v Haagu. Ucastnici seminare vyjadrili svoje znepokojeni nad skutecnosti, ze haagsky summit skoncil v predchozich dnech totalnim fiaskem predevsim diky neodpovedne a populisticke ekologicke politice USA a nekolika dalsich zemi. K problematice nasili vuci prirode se vazal prispevek R. Jurigy, shrnujici vyvoj ceske ekologicke politiky a postoje verejnosti k ni od pomerne prizniveho vyvoje v letech 1989 – 1992 pres obdobi jejiho zanedbani az k soucasnosti, v niz je ekologicke mysleni a konani bohuzel stale na okraji verejneho zajmu. Dulezitou soucasti seminare byla prednaska Dr. Hrbaty, ktera se nesla ve znameni neuspesne konference v Haagu a byla venovana problematice globalniho oteplovani. V dusledku globalniho oteplovani, ktere je zpusobeno lidskou cinnosti, doslo v poslednich letech k narustu mnozstvi CO₂ v atmosfere a zavaznym klimatickym zmenam. Tyto vedou k exponencionalnimu narustu zivelnych pohrom (povodne, sesuvy pudy, hurikany, tornada – na jinych mistech planety extremni sucha a pozary). To je doprovazeno narustem poctu obeti techto pohrom a mnozstvim penez, jez jsou obetem vyplaceny mezinarodnimi pojistovacimi spolecnostmi. Byla konstatovana skutecnost, ze politici a velke energeticke monopoly se zejmena v USA a v postkomunistickych zemich z populistickych duvodu a z duvodu zachovani monopolniho postaveni brani nutnym zmenam energeticke politiky ve prospech obnovitelnych zdroju. Duvodem je patrne skutecnost, ze tyto zdroje (slunce, vitr, mala voda, biomasa) nelze snadno centralizovat. Bylo konstatovano, ze kratkozrakou politikou zalozenou na vyuziti omezenych fosilnich zdroju a atomove energie je pachan hrich na pristich generacich a na celem stvoreni. Bylo navrzeno, aby:

1) Pravoslavna akademie do jara 2001 pripravila zakladni prirucku pro ekologickou praci v ramci cirkevnich uradu, farnosti a obci. Tato by krome teologickeho uvodu do problematiky mela zahrnovat kapitoly o praktickych moznostech a prikladech, ktere mohou inspirovat k nasledovani,

2) byly shromazdeny informace, materialy a fotografie dokumentujici priklady ekologicke praxe ve farnostech a cirkevnich objektech v CR,

3) byla v roce 2001 zahajena kampan, ktera krome praktickych opatreni povede ke zvyseni zajmu o ekologicke otazky v ramci nabozenskych spolecnosti.

Roman Juriga,

reditel Pravoslavne akademie Vilemov

Zpravy ze zasedani

Ze zasedani Eparchialni rady Prazske
eparchie konaneho dne 21. 11. 2000

Hlavnimi body programu radneho zasedani eparchialni rady bylo seznameni se s novymi duchovnimi, jejich pripadnym ustanovenim a projednavani navrhu Jednotneho hospodarskeho radu cirkve.

Eparchialni rada usnesla:

1. UER rozesle hospodarsky rad cirkve vsem cirkevnim obcim.

2. ER se seznamila s kandidaty duchovenske sluzby v nasi eparchii a vzala na vedomi jejich ustanoveni.

a) O. Gennadij Budko prichazi za o. Tichona ke chramu sv. Jiri. Ustanoven bude jako pomocny duchovni v Praze 1.

b) O. diakon Patrik Ludvik je kandidatem na duchovniho spravce do Lanskrounu. Datum jeho knezskeho sveceni jeste neni urceno.

3. ER k 1. 1. 2001 uvolnuje o. V. Romaneckova z mista duchovniho spravce v cirkevni obci Kolin.

4. ER schvalila smlouvu o pronajmu nasich prostor ve Frydlantu v Cechach.

Zapsal: Mgr. Pavel Milko

Zprava z prosincoveho zasedani
metropolitni rady

Dne 14. 12. t. r. zasedala v Praze Metropolitni rada Pravoslavne cirkve v ceskych zemich pod predsednictvim vladyky Krystofa a za pritomnosti vladyky Simeona. Metropolitni rada podstatnou cast schuze venovala projednavani navrhu Hospodarskeho radu cirkve, ktery pripravil hospodarsky odbor metropolitni rady. Tento rad by mel platit od 1. 1. 2001. Jeho schvaleni bude predchazet dukladne pripominkovani ze strany eparchii, nebot se jedna o to, aby rad byl prijat se souhlasem nejsirsi cirkevni verejnosti. Cilem radu je sjednoceni vsech clanku a clenu cirkve, aby tato vstupovala s jasnym vymezenim prav a povinnosti ve sprave sveho majetku a financi do nesnadneho obdobi, v nemz budou omezovany statni dotace. Tiha hospodarskeho zajisteni bude predevsim na vericich. Vernost cirkvi bude osvedcovana predevsim formou dobrovolnych vyrocnich prispevku, tak jak tomu bylo v case starozakonnim, ale i v rannem krestanstvi. Cirkev potrebuje jednotnou hospodarskou soustavu, coz sleduji i statni organy. Tim se cirkev stava verohodnou i na verejnosti.

Metropolitni rada se zaobirala i dalsimi otazkami, predevsim verejnosti znamym vystoupenim ctyr cirkvi (CCSH, Apostolske, Starokatolicke a nasi). Nejde o zadne rozkolnictvi v Ekumenicke rade cirkvi. Toto stanovisko nase cirkev zastava od prvopocatku projednavani hospodarskeho zabezpeceni a spociva v tom, ze nase cirkev potrebuje podporu statu, byt i docasnou.

Velmi dulezitou otazkou je vydavani Hlasu pravoslavi. Rostouci naklady materialove, tiskove, ale i zvyseni postovneho vedou k nutnosti regulovat cenu alespon na 16,– Kc pri volnem prodeji a 15,– Kc pri predplatnem za jedno cislo casopisu. Metropolitni rada doporucuje i takzvane sponzorske predplatne. I pri narustu ceny nejsou pokryty naklady. Verici jiste pochopi nezbytnost tohoto opatreni a zustanou vernymi ctenari, zejmena pri vetsi obsahove narocnosti.

Metropolitni rada je si vedoma sveho poslani nejen v rizeni veci hospodarskych, ale take jeji zamereni musi celkove smerovat ke konani ve jmenu presvate Trojice.

prot. JUDr. Vaclav Misek

Dovolujeme si touto cestou obratit se na vas s prosbou o pomoc pri shromazdovani informaci o ruznych ekologickych opatrenich, stavbach, projektech a iniciativach, ktere se v poslednim desetileti i v minulosti uskutecnily na pude cirkvi a cirkevnich organizaci. Tyto informace bychom chteli zpristupnit cirkevni i necirkevni verejnosti. Verime, ze informace o tom, co jiz bylo ucineno, muze byt pro dalsi krestany a lidi dobre vule inspiraci a podnetem k nasledovani. Uvitame zpravy o realizovanych ekologickych projektech, fotografie zarizeni a staveb – cisticky, vyuziti destove vody, setreni vodou, izolace, solarni kolektory, vyuziti obnovitelnych zdroju, tepelna cerpadla, trombeho steny, uspory energie, recyklace odpadu, ekologizace budov a pozemku a pod. Informace o vasich ekologickych aktivitach nam muzete zaslat na adresu: Juraj Ondrasek, koordinator ekologickeho projektu, Pravoslavna akademie, 159 Vilemov u Litovle, PSC 783 23, tel.: 068-24 49 209, 068-53 49 005, fax: 068-53 49 006, e-mail: eko.seminare@seznam.cz, orthodoxac@ti.cz

Z programu vladyky Krystofa

1. 12. Pracovni navsteva CT v Ostrave, pri niz se ucastnil pripravy televizniho dokumentu o Svate zemi na prelomu tisicileti.

2. 12. Prednasel posluchacum tretiho rocniku dalkoveho studia PBF v Presove.

3. 12. Vysvetil v prazske katedrale na diakona br. Milana A. Jarese.

4. 12. V chramu Zesnuti Presvate Bohorodice v Praze udelil pri svatecni bozske liturgii presbyterske sveceni o. Mgr. Zoranu Drenovaci a sveceni diakonske br. Vladimiru Spurnemu. Postrihl na ctece br. Mgr. Vasila Levina.

7. 12. Prednasel na Filozoficke fakulte Masarykovy univerzity v Brne predmet Orthodoxie.

9. 12. Slouzil archijerejskou liturgii pro vezne v ruzynskem napravnem zarizeni.

10. 12. Po nedelnich bohosluzbach v prazske katedrale prijal skupinu vericich ze Sumperka.

11. 12. Navstivil vladyku Simeona, ktery se v Praze zotavuje po operaci.

12. 12. Prijal iranskeho velvyslance a hovoril s nim o zivote pravoslavne cirkve v Ceske republice.

13. 12. Zkousel v ramci zapoctoveho tydne posluchace PBF v Presove.

14. 12. Predsedal radnemu zasedani metropolitni rady v Praze.

15. 12. Navstivil reditelku odboru cirkvi Ministerstva kultury RNDr. V. Repovou a jednal s ni o postaveni pravoslavne cirkve v ramci zakonu Ceske republiky.

16. 12. Vysvetil novy chram sv. Nikolaje na Abergu u Karlovych Varu.

17. 12. Slouzil nedelni bohosluzby v Sokolove a jednal s vericimi o budoucnosti mistni pravoslavne obce.

19. 12. Sesel se s ministrem skolstvi Eduardem Zemanem ve veci zrizeni Gorazdovy pevecke konzervatore. Mgr. Pavel Milko, tajemnik UER

Vladyka Krystof pri svatecnich bohosluzbach v chramu sv. Mikulase v Praze-Dejvicich.

K vyroci zesnuleho vladyky metropolity Doroteje

Nase pravoslavna cirkev si pripomnela dne 30. prosince 2000, ze pred rokem odesla do svetla Bozi slavy jeji hlava, celou cirkvi milovany Blazeny metropolita Dorotej.

Jeho nastupce Vysokopreosviceny vladyka arcibiskup Krystof spolu s duchovnimi Cech, Moravy i Slezska slouzil v den vzpominky sv. liturgii v chramu Zesnuti Presvate Bohorodice v Praze na Olsanech. Po sv. liturgii Vysokopreosviceny vladyka vykonal panychidu u hrobu v tesne blizkosti chramu.

O ucte, kterou pozival zesnuly metropolita mezi ceskymi krestanskymi spolecenstvimi, svedci i ucast Jeho Excelence arcibiskupa Coppy, papezskeho nuncia, doyena prazskeho diplomatickeho sboru.

Pamatka Jeho Blazenstva metropolity Doroteje budiz vecna! o. Vaclav

V posledni den XX. stoleti, tj. v nedeli 31. prosince 2000, slouzil vladyka Krystof sv. liturgii v chramu Zvestovani Presvate Bohorodice v Praze na Slupi spolu s duchovnimi z Cech, Zakarpatske Ukrajiny a Bulharska. V promluve vladyka zduraznil potrebu spolecneho vyznavani a zivotniho prozivani svateho pravoslavi v zivote bez ohledu na narodnost nebo etnikum. Pravoslavi je jedno v nasem Panu Jezisi Kristu. Sv. liturgie, navstivena predevsim nasimi zakarpatskymi bratrimi a sestrami, vyvrcholila ucasti velikeho poctu vericich k tajine svate Eucharistie. Spolecna oslava posledniho dne obcanskeho roku 2000 a tim i rozlouceni s XX. stoletim je vychozim bodem k proziti pristich let a veku v Bozi blahodati. o. Vaclav

Praha

V nedeli 3. 12. 2000 vysvetil v prazskem katedralnim chramu vladyka Krystof na diakona br. Mgr. Milana A. Jarese pro pravoslavnou cirkevni obec v Hradci Kralove. O. diakon Milan (rec. Filemon), rodak z Hradce Kralove, vystudoval Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Presove a pote pokracoval ve studiu reckeho jazyka na atenske universite. V letosnim roce absolvoval jeste pedagogickou fakultu v Hradci Kralove.

Ve svatecni den Uvedeni do chramu Presvate Bohorodice 4. 12. 2000 slouzil vladyka Krystof archijerejskou liturgii v Uspenskem chramu na Olsanech. Knezske sveceni pri ni udelil o. diakonu Mgr. Zoranu Drenovaci, puvodem z Noveho Sadu, ktery absolvoval s vynikajicimi vysledky Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Presove a jiz nekolik mesicu obetave kona diakonskou sluzbu v Praze, v Horovickach a v Rakovniku. Dale vladyka Krystof vysvetil na diakona bratra Vladimira Spurneho, narozeneho v Olomouci. Otec diakon Vladimir tri roky slouzil jako archijerejsky hypodiakon a letos uspesne dokoncil studium na Gorazdove eparchialnim ucilisti v Olomouci. Byl ustanoven, po kanonickem propusteni z olomoucko – brnenske eparchie, v cirkevni obci Horovickach. Nakonec vladyka postrihl na zalmistu bratra Mgr. Vasila Levina, tez absolventa Pravoslavne bohoslovecke fakulty v Presove.

Chramovy svatek sv. Nikolaje oslavili pravoslavni verici v Praze-Dejvicich archijerejskou liturgii a vroucimi modlitbami ke sv. Nikolaji Divotvurci. Vladyka Krystof v tento vyznamny den vyznamenal pravem noseni mitry mistniho duchovniho o. Josefa Zdenka Koudelu a pravem nosit nabedrnik o. Vladislava Dolgusina. Obema vyznamenanym shromazdeni verici uprimne blahoprali. Redakce

Vecna pamet

Pocatkem mesice listopadu nas v Olomouci opustily hned dve drahe sestry.

1. listopadu necekane odesla z tohoto pozemskeho sveta sestra Emilie Tomeckova, ve veku nedozitych 65 let. Byla sbormistryni olomouckeho divciho peveckeho sboru Ortodoxia. Usporadala s nim nescetne mnoho koncertu, nejen ve dnech cirkevnich svatku, ale i napriklad na podporu lidi, ktere v roce 1997 zde na Hane postihla povoden. S devcaty tez natocila kazetu pravoslavnych liturgickych hymnu s nazvem „Dobrorec duse ma Hospodinu". Starala se tez o cernobylske deti, ktere v nasem okrese jeden cas pobyvaly na zotavenou. Pomahala take o. arch. Cyrilovi, kdyz mu zde v Olomouci jiz tolik zdravi neslouzilo. Jezdivala i do monastyru v Hrube Vrbce, hlavne zpocatku, kdy se tam vse upravovalo. Prestoze ji v posledni dobe zdravi moc neslouzilo, chodivala na bohosluzby a vedla zpev. Vzdy kdyz jsem ji videla prichazet do chramu, vedela jsem, ze je to dobre, ze ten jeji vudci zvonivy hlas nas rozklizene stmeli v jednu notu. Bude nam sestra Emilie moc chybet. Vecna ji pamet!

9. listopadu nas opustila sestra Jaroslava Pospisilova, zena, kterou nikdo nemuze nahradit v nasem olomouckem katedralnim chramu. Stale ji vidim stat vzadu u stolecku se svickami, vidim ji starostlive i v mrazech a nemale zime s peci odbornika prevlekat chram do zarive cisteho povleceni. A to nekolikrat do roka, behem ruznych promen cirkevniho obdobi. Byly to dlouhe roky, kdy olomoucky chram se skvel uvnitr cistotou a vyzdobou diky ni. A byl to cely jeden nekonecny rok jejiho boje s tezkou nemoci. Po prodelani mimo jineho i sesti hroznych chemoterapii ji snad bylo trochu lip. Jako by to bylo jeste nedavno, vidim ji v lete sedet u nas na fare a vytahovat z tasky velkeho plysoveho kralicka, ktereho donesla nasim detem. Druhy den byla nedele, prisla i na liturgii do chramu a vsichni ji tolik vitali...., a tolik jsme verili, ze se vrati mezi nas! Pote se ale znovu vse zle vraci a nastava dalsi nekolikamesicni boj. Sestra Jaroslava tento pozemsky boj dobojovala ve svych 52 letech. My vsichni vsak verime, ze ne marne. I kdyz nas u srdce svira, verime, ze vse nebylo nadarmo, a ze dobrotivy Buh ji odmeni vencem vecne radosti. Vecna ji pamet!

Pavlina Novakova i redakce HP se pripojuje ke vzpomince na nase drahe sestry. Obe byly neprehlednutelne ve sve pokorne sluzbe a sebeobetovani. Obe byly sloupem a oporou sve cirkve. Obe byly krasnymi nositelkami Pravoslavi v nasi zemi. Vecna jim pamet!

Detem

Bydleni v dobe Jezisove

Domy byly staveny z hlinenych cihel vysusenych sluncem. Pozdeji se zacal jako stavebni material pouzivat kamen. Strechy byly ploche. Lide na nich mohli odpocivat, spat nebo pracovat. Strecha byla obycejne z drevenych tramu a hliny. Na strechu se vystupovalo vnejsim kamennym schodistem. Podle zakona musel mit kazdy dum na strese zabradli, ktere melo chranit pred padem z vysky.

Strecha byla mistem k pratelskemu posezeni nebo k modlitbam. Zde se take susilo pradlo, len, fiky a jine ovoce.

Vnitrek domu

Dum byl rozdelen na obytnou cast a na mistnost pro zvirata. Podlaha byla z udusane hliny. Rodina zila na vyvysenem miste pokrytem kameny. Okno bylo opatreno drevenou mrizi.

Temna mistnost byla osvetlovana lampami s olivovym olejem, postavenymi na svicen. Vchod do domu byl velmi nizky. Lide se museli sklonit, kdyz chteli vejit.

Zeny se venovaly domacim pracim: uklizeni, vareni, predeni, tkani a siti. Prilezitostne vypomahaly na polich a na vinicich. Sve deti ucily od jejich nejutlejsiho veku.

Nabytek

V dome chudych lidi nebyl skoro zadny nabytek. Vecer si lide rozvinuli slamene matrace, sundali si sandaly a opasky a ulehli ke spanku.

Jidlo

Vetsinou byvala dve jidla za den – lehka snidane a vydatnejsi vecere. K snidani se jedl chleb, susene ovoce nebo syr, k veceri maso, zelenina a vino. Chudsi lide obycejne pri jidle sedeli na podlaze.

Kazdy den zena pekla cerstvy chleb. Kdyz umlela obili, pripravila testo, z nehoz uhnetla placky. Ty se pekly bud na rozpalenych plochych kamenech, nebo v hlinenych pecich. Dym z ohniste unikal dirami ve strese a trhlinami ve zdech. Pouze domy bohatych lidi mely komin.

Red.

Vydava Pravoslavna cirkev v ceskych zemich, P. O. Box 655, CZ-111 21 Praha 1.

Hlavni redaktor: Dr. Cestmir Kracmar, Soukenicka 10, 110 00 Praha 1. Technicky redaktor: Boris Havel.

Redakce si vyhrazuje prava na pripadne upravy, ci kraceni zaslanych prispevku.

Uzaverka kazdeho cisla je 10. den predchazejiciho mesice. Vychazi druhy tyden v mesici.

Litografie Loksa PrePress Rakovnik, tisk Tucek tiskarna Rakovnik.

Rozsiruje PNS. Jedno cislo Kc 16, –, pro predplatitele u distribucniho strediska v Praze Kc 15, –.

Podavani novinovych zasilek povolila Ceska posta, s. p. ,

Odstepny zavod Praha c. j. nov 5434/95 ze dne 8.11. 1995.
– –