Spasitelovo zrozeni
Vanoce
jsou jako svetla,
rozsvicena v srdci a teple hrejici.
Vanoce
jsou jako cesta
bilym snehem, ujezdena a lesknouci se,
ustici do duse, prinasejici pokoj a stesti.
Vanoce
jsou prece laska,
kterou do vsech lidi dobre vule
vlozilo bozi dite v jeslich...
C. G. Kr.
Obsah
–
Casopis Pravoslavne cirkve v ceskych zemich
Vanocni poselstvi
Duchovni vyznam velikeho svatku Narozeni Kristova nam predevsim odkryvaji cirkevni hymny, ktere patri k tomuto svatku. Hlavni z nich je svatecni tropar. Zpivame v nem, ze Narozeni Kristovo prineslo svetu „svetlo poznani". To znamena, obnovilo lidsky zivot a dalo nam prave chapani smyslu zivota. Nasim zivotnim cilem je dokazat poklonit se slunci pravdy a opravdu ji poznat.
Nas zivot je totiz zatemneny hrichem, jehoz stale vetsi vliv muzeme vsude vnimat. Na zaklade uceni sv. Otcu znamena hrich prestoupeni vecneho a nezmenitelneho Boziho zakona. Neposlusnost a protiveni se Bozi vuli, tak jak ji obsahuje nase svedomi a platne Bozi zakony.
Podobne jak zvestoval andel Bozi o vanocni noci starci Josefovi, ochranci Bozi Matky, ze Pan Jezis Kristus prisel na zem proto, aby spasil lidstvo od jeho hrichu: „Nebot On vysvobodi svuj lid z jeho hrichu." (M 1,21) Jezis Kristus nas zachranuje od nasich hrichu timto zpusobem:
1) prikladem sveho osobniho zivota na zemi a zvestovanim evangelia
2) odpusteni hrichu nam daroval diky sv. tajine pokani
3) abychom mohli zvitezit nad hrichem, dava nam zvlastni duchovni silu – milost Bozi, kterou prijimame ucast na Jeho lasce, kterou nam ukazal ve svem zivotnim dile a hlavne v utrpeni Krize
4) kdyz zvitezime s Jeho pomoci nad hrichem, odkryje nam dvere v Kralovstvi slavy, kralovstvi, ktere zameni nase soucasne byti.
Narozeni Kristovo nam prinasi tyto duchovni dary, ktere muzeme svobodne prijmout a vejit tak do vecneho zivota, nebo je i zavrhnout, jak to delaji neverici a tak vejit do „pekla vecneho trapeni".
Pro nas vsechny, kteri jsme prijali Krista Spasitele do svych srdci a opravdu Jej milujeme, je svatek Jeho narozeni svatkem vecne blazenosti, kterou nam pripravil. Tato blazenost prebyvala nejprve v srdci Bozi Matky a skrze ni se dava celemu svetu. Cirkev o tom zpiva ve svatecnim kondaku: „Panna dnes Pred veky jsouciho rodi, zeme jeskyni Nedostupnemu prinasi, andele a pastyri peji slavu, mudrci putuji za hvezdou; pro nas se rodi Dite, Predvecny Buh."
S temito uvahami Vas pokorne zdravime drazi otcove duchovni, bratri a sestry v Kristu. Prejeme Vam, abyste v dobrem zdravi oslavili svatek Narozeni Kristova a stastne vstoupili do prvniho noveho roku tretiho tisicileti. Otevrete v toto slavne obdobi sva srdce a zapejte s cirkvi: „Kristus se rodi, oslavujte Ho. Kristus prichazi s nebe, vitejte Ho. Kristus je na zemi, povznasejte se. Zpivej Hospodinu vsecka zeme a s veselim zpivejte lide, nebot se proslavil."
Nikolaj
arcibiskup presovsky
metropolita ceskych zemi a Slovenska
Krystof
arcibiskup prazsky a ceskych zemi
Jan, biskup michalovsky
Simeon, biskup olomoucko-brnensky
Zrozeni Kristovo
Vanoce – narozeni naseho Pana Jezise Krista
(25. prosince/7. ledna)
Kristovo narozeni v Betleme
Na toto setkani Boha s jeho lidem, setkani nebes se zemi, nas po staleti pripravoval Stary zakon. Patriarchove predavali ocekavani Mesiase svym potomkum, otcove synum a proroci hlasali Mesiasuv prichod.
Po case adventu, case ocekavani a pustu, nam Vanoce umoznuji prozit radost z narozeni Krista, Syna Boziho. Betlem, dum efratejsky, je mesto, odkud pochazi Jisaj (Isaj), otec krale Davida. Tato mala vesnice, bez ohledu na svuj skromny vzhled, je predurcena k tomu, aby prijala Mesiase. Podrobnosti nam priblizne 700 let pred Kristem sdeluje prorok Micheas. Diky temto informacim pak mohou magove najit Krista v Betleme (Mt 3,6). Svym narozenim ve Betleme vstupuje Kristus, jenz je vecny a nekonecny, do casu a prostoru. Je to protiklad, avsak proroci jej tusili jeste pred tim, nez se zazrak vteleni Syna Boziho stal. Micheas, stejne jako kral David, predpovida Kristuv predvecny bozsky puvod. Jezis proto cituje zalm 110, aby dal farizeum poznat, ze Daviduv syn je Syn bozi, jenz se ucastni na kralovani a vlade s Otcem (Mt 21,41-45).
Jezisuv puvod
Podle Matousova evangelia zacina vycet Jezisovych predku Abrahamem (Mt 1,1-17), zatimco Lukas sleduje Spasiteluv lidsky puvod az k Adamovi (Lk 3,23-38). Pribuzenstvim s Adamem je Jezis clovek, pribuzenstvim s Abrahamem je Jezis Zid a pribuzenstvim s Davidem je Jezis kral, prorok a Mesias. Stejne tak je Jezis i knezem, jak naznacuje Zalm 110: „Ty jsi knez naveky podle Melkisedekova radu" (Z 110,4). Co znamena knezstvi podle radu Melkisedekova? U Zidu saha knezstvi az k Aronovi, bratru Mojzisovu. Ten byl vysvecen na kneze, aby slouzil ve stanu setkani. Jeho knezstvi bylo preneseno na jeho syny a dale pak z generace na generaci, nebot se jednalo o dedicny urad. V judaismu knezi vzdy pochazeli z kmene Levi. Jezis, jenz pochazel z kmene Juda, tak knezem byt nemohl. Nyni vsak knezem je, ne vsak podle lidskeho puvodu, ale podle puvodu jineho.
Melkisedek
(Gen. 14,17-20)
Abraham vedl sve vojsko do boje proti ctyrem kralum, aby osvobodil sveho synovce Lota, jenz byl veznen obyvateli Sodomy. Abraham v teto bitve zvitezil, osvobodil Lota a jeho rodinu a ziskal zpet jeho majetek. Po teto bitve vsak potkal jisteho krale, o jehoz puvodu, ani zemi nikdo nic nevedel. Tento kral se v Bibli jevi jako tajemna postava. Abraham dal Melkisedekovi desetinu sve koristi jako sobe nadrizenemu, na oplatku pak kral pozehnal Abrahamovi a jako knez Nejvyssiho obetoval chleb a vino. Je to jedina obet chleba a vina ve Starem zakone, a tim i predobraz nekrvave obeti, kterou vykonavame pri eucharistii, nasledujice tak Krista, jehoz krev nahradila vsechny obeti. Melkisedek byl kral Salemu a jeho jmeno znamena „Kral pokoje". Podle sv. ap. Pavla a nekterych sv. Otcu se zda, jako by tato postava byla anachronickym zjevenim Krista pred jeho vtelenim.
Immanuel – Vladce pokoje
Ve svem evangeliu vyzdvihuje Matous Izajasovo proroctvi (Iz. 7,14), aby tak zduraznil jeho naplneni. Marie, zasnoubena Josefovi, rodi Syna pocateho z Ducha sv., jehoz jmeno je Immanuel, coz znamena „Buh s nami" (Mt 1,18-25). Timto jmenem Izajas predvida Bozi vteleni. Je to zjeveni Kristovy bozske prirozenosti sjednocene s lidstvem.
Magove (Mt 2,1-12)
Magove byli ucenci davnych dob. Jakozto astrologove byli znali hvezdopravectvi a z hvezd byli schopni vycist lidsky osud. Pochazejice z Vychodu (Persie, Syrie, Mezopotamie) byli reprezentanty vysoce rozvinute spolecnosti, jejiz znalost vedy patrila k nejvyspelejsim te doby.
Byly to hvezdy, ktere magum zjevily narozeni zidovskeho krale. Nahle zjeveni se hvezdy naznacovalo, ze dite bude mit vyjimecnou budoucnost. Magove verili tomuto proroctvi, a proto se vydali vzdat hold onomu mimoradnemu novorozenci. Existuji mnohe kresby, malby a obrazy, ktere znazornuji tyto vysoce postavene osoby prichazejici z daleka, aby se poklonili pred malym, ubohym a bezbrannym ditkem. K jeho noham polozili nejen sve dary, ale rovnez vsechno sve vedeni, aby se tak poklonili tomu, koho poznali jako praveho Boha. Magove, sluzebnici praveho Boha, jsou zarazeni do starozakonni tradice. Nekolik biblickych zprav predobrazuje jejich cestu a klaneni se, tj. hold, ktery vzdaji pronarody Bohu, a zjeveni pravdy narodum sveta: „Kralove Tarsise a ostrovu prinesou dary, budou odvadet dan kralove Seby a Seby. Vsichni kralove se mu budou klanet, vsechny narody mu budou slouzit" (Z 72,10-11).
„Nebot drive nez bude chlapec umet volat „otce" a „matko", bude odneseno bohatstvi Damasku a korist ze Samari pred krale asyrskeho" (Iz. 8,4).
„Az to spatris, rozzaris se, tve ustrasene srdce se radostne rozbusi, nebot hucici more te zahrne svymi dary, prijde k tobe bohatstvi pronarodu. Prikryje te zaplava velbloudu, mladych velbloudu z Midjanu a Efy, prijdou vsichni ze Saby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostne zvestovat Hospodinovu chvalu" (Iz. 60,5-6).
Bileam, predchudce magu
(Num. 22 az 24)
Kdyz putoval Izrael pousti, bylo zjeveno nepratelum Izraele proroctvi, kterym byl zjeven Mesias narodum. Balak, kral Moabu, se zacal bat sily a poctu izraelskeho naroda. Zavolal si tedy Bileama, vestce, ktery predpovidal budoucnost. Ten, ackoliv neznal Izrael, znal praveho Boha a slouzil mu. Balak pozadal Bileama, aby vrhl na Izrael kletbu, aby tak mohl byt Izrael v bitve porazen. Bileam vsak pronesl nad Izraelem misto kletby tri pozehnani. Takto inspirovan Duchem sv. prorokoval a slozil slib vernosti Jakobovu potomstvu (Num. 24,15-17).
Na Bileama muzeme pohlizet jako na predchudce magu. To nam umoznuje zaznamenat, ze Mesias byl ocekavan i mimo Izrael, jak pravil Simeon: „Svetlo k osviceni narodu a k slave lidu tveho izraelskeho" (Lk 2,32). Zvlaste dnes je dulezite vedet, ze Buh se neodvraci od tech, kteri s virou nejsou seznameni. Jestlize krestane prijali mesianisticke dedictvi izraelskeho lidu, pak ne proto, aby tuto zvest zarlive strezili v mezich cirkve, ale proto, aby nad celym svetem zazarila slava Kristova.
Vychod z vysosti
Magove prisli z Vychodu vedeni hvezdou, opustili sve zeme a putovali k pravemu „Vychodu", pravemu zdroji svetla. Existuji cetne biblicke texty, ktere ukazuji Krista jako prave svetlo, svetlo, ktere neprestava zarit.
„Uz nebudes mit Slunce za svetlo dne, ani jas Mesice nebude ti svitit. Hospodin ti bude svetlem vecnym" (Iz. 60,19).
Slunce spravedlnosti
Hvezda, kterou videl Bileam nad izraelskymi kmeny mirit k horizontu, se nyni staci bliz. Malachias, posledni prorok Stareho zakona, na tuto hvezdu poukazuje a nazyva ji „Sluncem spravedlnosti".
Tropar Svatku narozeni Pane shrnuje v nekolika radcich cely pojem nestvoreneho svetla zjevujiciho se v osobe Krista. Magove hledali vedeni ve hvezdach a diky hvezde nalezli prave vedeni ve „Slunci spravedlnosti". Toto „Slunce" vychazi na „Vychode" vychodu z hury nebes. Co je tento „Vychod" vychodu? Z jakeho nebe k nam prichazi Kristovo svetlo? Toto nebe je naprosto odlisne od toho, ktere nas obklopuje, lisi se od vsech vrstev atmosferickeho obalu Zeme, ktere jsme schopni prozkoumat. Mimo nebeskou klenbu, mimo jakekoliv nepozemske svety, ktere nas tak fascinuji, se nachazi kralovstvi Bozi. Buh je stvoritel vsech svetu, znamych i neznamych, viditelnych i neviditelnych, prozkoumanych i neprobadanych. Jeho moc je nade vsim, jsa Stvoritel je sam nestvoren. On je puvod vseho stvoreni, jeho podstata je v dusledku toho odlisna od veskereho stvoreni. Kristus, Slunce spravedlnosti, prichazi z Boziho kralovstvi, z bozskych nebes, aby nas navstivil, stal se pozemskym s temi, kteri jsou pozemskymi, a aby sjednotil svou bozskou prirozenost s nasi prirozenosti lidskou.
25. prosinec, datum Vanoc, pripada na obdobi zimniho slunovratu, po nemz se v dusledku pohybu Zeme zacinaji prodluzovat dny. Vanoce nahradily pohanske slavnosti, pri nichz se lide klaneli Slunci. V tomto smyslu take cirkev nazvala Krista „Sluncem spravedlnosti", nebot jen jemu nalezi jedine prave klaneni.
V pate kapitole Janova evangelia cteme, ze sv. Jan Krtitel byl pocat v zari, tj. sest mesicu pred pocetim Krista. Janovo narozeni, jez slavime 24. cervna (7. cervence), pripada na den letniho slunovratu, po nemz se dny zkracuji. Prave sv. Jan Krtitel prinasi svedectvi o Kristu. „On musi rust, ja vsak se mensit. Kdo prichazi z hury, je nade vsechny. Kdo pochazi ze zeme, nalezi zemi a mluvi o pozemskych vecech. Kdo prichazi z nebe, je nade vsechny, svedci o tom, co videl a slysel, ale jeho svedectvi nikdo neprijima" (J 3,20-22).
„Slava na vysostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobre vule."
Po Matousove zprave o navsteve magu se nyni obracime k Lukasovu vypraveni o Kristove narozeni. Prave Lukas nam totiz nabizi historicke a zemepisne detaily (Lk 2,1-20). Lukas klade Kristovo narozeni do dob vlady cisare Octaviana Augusta, do obdobi scitani lidu a majetku. Stejne tak nam i lokalizuje cestu Josef a Marie, a to z Nazareta do Betlema. Betlem je misto, kde se setkava historie s Kristovym pozemskym zivotem a cisarovy prikazy s vuli Bozi. Misto scitani lidu se tak stava mistem naplneni proroctvi. Pote pokracuje Lukas ve vypraveni pribehu a obsirne se zabyva fakty: narozeni ditete na neobyvanem miste, oznameni Kristova narozeni pastyrum, neocekavane svetlo v noci, zpev andelu, objeveni jesli pastyri a jejich radost. Pri tom se vsak nezapomina zminit o vyznamnem Mariine mlceni, o jejim rozvazovani a tajemstvi, jehoz se ucastnila.
Pri setkani magu s pastyri u jeskyne je zjeveni prinesene Kristem celemu svetu naplneno. Pastyri zde reprezentuji Izrael, dedice smlouvy. V souladu se zpravami opakovanymi v Bibli prijali zpravu o narozeni Kristove prave oni. Magove symbolizuji volani pronarodu, jez hledaly pravdu na zaklade vedeckych zdroju. Izrael se setkal s ostatnimi narody pred jeslemi – obrazem cirkve zalozene Kristem.
Od Vanoc do Paschy
Ikona nam stejne jako liturgie dava pozoruhodny obraz Kristova zivota od narozeni az do smrti. Skala prijima Stvoritele leziciho v jeslich stejne, jako jej pri pohrbu prijal hrob. Nektere ikony zobrazuji jesle pred hrobem a plenky se tak stavaji predobrazem pohrebniho roucha.
Z anglickeho originalu knihy
„The Incarnate God" vydane
v „St. Vladimir’s Seminary press" roku 1995
prelozil Miroslav Kudla
Presvata Bohorodice, spasiz nas
Sbor Presvate Bohorodice
(26. prosince/8. ledna)
Den po Svatku narozeni Pane je zasvecen presv. Bohorodici. Je to jeden z nejstarsich svatku Matky Bozi. V liturgickem kalendari se tento svatek nazyva Sbor presvate Bohorodice. Tajemstvi (mysterium) narozeni Pane se zjevilo Marii jako „Theotokos", coz prelozeno z rectiny (jazyka knih Noveho zakona) znamena Bohorodice.
Obet
„Co ti obetujeme, o Kriste!
Nebot pro nas jsi se stal clovekem,
a tak jsi se zjevil na zemi.
Kazdy tvuj tvor ti obetuje sve dikuvzdani:
andele sve pisne,
nebesa hvezdy,
magove sve dary,
pastyri bdeni,
zeme jeskyni,
poust jesle,
ale my ti obetujeme panenskou Matku,
spasiz nas, o vecny Boze."
(stichiry z vecerni
v podvecer Svatku narozeni Pane)
Porovname-li vyseuvedene stichiry s ikonou Svatku narozeni Pane, zjistime, ze jak text, tak obraz pojednavaji o obetech prinasenych Bohu-diteti.
Je obvykle spojovat prinaseni obeti (obetnich daru) s magy. Ve skutecnosti tito poutnici hledajici Boha prinesli diteti tri dary: zlato, kadidlo a myrhu. Zlato je vhodne pro krale, kadidlo je vyhrazeno Bohu, myrha je urcena k nabalzamovani tela pred pohrbem. Avsak pravdou je, ze nejvetsi dar dal Buh lidstvu. Buh prichazi na zem, aby nabidl lidstvu podil na svem bozstvi. „Buh se stal clovekem, aby se clovek mohl stat bohem."1)
Tvari v tvar nekonecne Bozi stedrosti odpovida cele stvoreni dikuvzdanim. Zpevy vecerni bohosluzby nam umoznuji ucastnit se na radosti sveta. Cely kosmos oslavuje: kazdy prirodni zivel, kazda stvorena bytost prinasi dar svemu Stvoriteli. Ze vseho stvoreni prinasi „nejdokonalejsi" dar lidstvo: panenskou Matku. Ona je nejkrasnejsi kvet lidskeho rodu.
Nedele po Narozeni Pane
V tento den si pripominame sv. Josefa, muze Mariina a pestouna Jezise Krista. Rovnez si pripominame krale Davida, Kristova predka, stejne jako sv. Jakuba, bratra2) Pane. Tento sbor svatych predstavuje radostne setkani Jezisovy rodiny, ktera se sesla, aby oslavila sveho pribuzneho podle tela – Pana, Boha.
Svaty Josef
Svaty Josef byl spravedlivy muz, Mariin snoubenec. U Zidu znamenalo zasnoubeni naprostou vernost, ktera mohla byt zrusena podle prava jen zapuzenim snoubenky pred sborem knezi. Josef poznal, ze Marie otehotnela pred vstupem do svazku manzelskeho, avsak bez zjeveni by se nemohl dovedet, ze dite je bozskeho puvodu. To je taky duvod Josefovych pochybnosti o Marii. Podle sveho svedomi si nemohl Marii vzit za manzelku, ale nikdy si nepral ji zapudit cestou procesu. Proto se rozhodl ji v tichosti propustit, aby ji tak nevydal verejnemu pohaneni. „Panna pocne a porodi syna" (Iz 7,14), tato slova Izajasova proroctvi citoval andel, kdyz Josefovi zjevil, ze Marie pocala dite z Ducha sv. Temito slovy Izajasova proroctvi byl Josef presvedcen o panenskem poceti Immanuele. Cirkevni tradice vzdy hlasala naproste panenstvi presv. Bohorodice, jez zustala pannou i po narozeni Krista.
„Toto pravil Josef Panne:
Co to je, co vidim v tobe?
Nechapu a jsem ohromen
a ma mysl je zasazena hruzou.
Rychle ode mne odejdi!
Co to je, co vidim v tobe?
Misto cti mi prinasis hanbu,
misto radosti zarmutek,
misto chvaly pokarani.
Dale jiz nemohu snaset vycitky lidi,
nebot jsem te prijal od knezi z chramu jako bezuhonnou, a co je zjevne?"
(tropar z 1. kralovske hodinky ctene
v predvecer svatku)
Tema Josefovych pochybnosti (Mt 1,18-19) nachazime v textech vanocnich bohosluzeb stejne jako na ikonach Narozeni Pane. Dabel, pokusitel, pokryt zvireci kuzi jako praveci lide, predstira, ze je cloveku naklonen. Josef nasloucha v zarmutku se sklonenou hlavou. Soubezne s tim nam vsak liturgie odhaluje ruzne stupne pochybnosti, do nichz Josef upadl. Diky (mesianistickym) proroctvim vsak tyto pochybnosti prekonal. On, jenz se opiral o Pismo sv., prijima Bozi zjeveni – andel mu otevira oci a umoznuje mu tak videt pravdu.
Jeste dnes je mnoho tech, kteri pochybuji o panenskem poceti ditete – Boha. Jak muzeme verit v tento zazrak? Jak muze rozum pripustit takove poruseni zakonitosti prirody? Hledani Boha skrze studium Pisma sv. prinasi casto zjeveni stejne, jako je prineslo i Josefovi. Buh dava viru tem lidem dobre vule, kteri studuji Pismo sv.
Existuje ovsem i tradice, jez predstavuje Marii majici zajem na ujisteni Josefa. Ikona Svatku narozeni Pane znazornuje Marii, jak se obraci zady k diteti, ktere privedla na svet pro slavu Bozi a spasu lidstva, a nikoliv kvuli materske hrdosti. Marie lezi naproti Josefovi plna starosti o nej, jenz se nachazi ve stinu pochyb. Matka Bozi je vzdy pozorna k nevericim, ona je pruvodkyne ukazujici nevericim cestu ke svemu Synu a Bohu.
Josef byl pestoun a ochrance Jezisuv. Tvari v tvar nenavisti Heroda, ktery chtel zahubit vsechna nemluvnata, vzal Josef Jezise i jeho matku do Egypta, kde zustali do Herodovy smrti. Pri tomto uteku prozil sam Jezis osud Izraele. Jeho navrat z Egypta probihal ve stopach exodu zidovskeho naroda. „Z Egypta jsem povolal sveho Syna" (Mt 2,15). Evangelista Lukas predstavuje Josefa v roli starostliveho otce, uzkostlive zachovavajiciho vsechny zidovske ritualy v souladu se zakonem (Lk 2,21-52). Obrizka je znamenim prvni smlouvy kazdeho Zida (muze). Ctyricet dni po narozeni prinaseji rodice sveho prvorozeneho syna do chramu, aby tak naplnili Mojzisuv zakon. Ve 12 letech putoval Jezis opet do chramu, aby zde demonstroval dosazeni plnoletosti.3) Tehdy potvrdil, ze Buh je jeho Otec a on ze musi vyplnit vuli Otcovu.
Svata nevinatka (Mt 2,16-18)
Na 29. prosince pripada svatek svatych nevinatek (na Zapade je tento svatek slaven 28. prosince), kdy si pripominame masakr narizeny krveziznivym Herodem, ktery nechal povrazdit velke mnozstvi deti. V nasledujici historii se pak odehralo velke mnozstvi dalsich krveproliti, historie je plna neodpustitelnych zlocinu, neospravedlnitelnych a stale se opakujicich od casu Abela az do nasich dnu. Stejne tak je i hodne neutesitelnych matek, jako byla Rachel. Stejne jako prvni mucednik sv. Stepan, jehoz svatek slavime 27. prosince, jsou i zivoty nevinatek spjaty se zivotem Krista. Jejich krev tece spolecne s krvi Beranka umuceneho za zivot sveta.
Poznamky:
1) Theosis, cesky zbozsteni, je jednota mezi Bohem a clovekem, k niz je lidstvo volano. Kdyz sv. ap. Petr hovori o ucasti na bozske prirozenosti (2P 1,4), mini tim ucast s Bohem skrze milost, a ne skrze prirozenost. Je to jednota, ale nikoliv splynuti nebo zamena prirozenosti. Clovek neni Bohem pohlcen a nadale pokracuje meziosobni vztah mezi Bohem a clovekem.
2) V hebrejstine a aramejstine jsou bratranci a blizci pribuzni take nazyvani bratry.
3) Vek plnoletosti: mezi Zidy slavi tento svatek kazdy, kdo dosahl veku mezi 12 a 13 lety. Chlapec je predveden ke cteni Tory. Poprve ve svem zivote cte nahlas slovo Bozi uprostred shromazdeni. Tento obrad se hebrejsky nazyva „bar-micva", coz v cestine znamena „syn prikazani", tento svatek je zbozne slaven Zidy az do nasich dnu.
Z anglickeho originalu knihy
„The Incarnate God" vydane
v „St. Vladimir’s Seminary press" roku 1995
prelozil Miroslav Kudla
K zamysleni
„Buh je laska" (1 Jan 4;8,16)
„Budte milosrdni, jako je milosrdny vas Otec v nebesich" (Lukas 6;36)
Hymna lasky svateho apostola Pavla
1. Kdybych mluvil jazyky lidskymi i andelskymi, ale lasku bych nemel, jsem jenom dunici kov a zvucici zvon.
2. Kdybych mel dar proroctvi, rozumel vsem tajemstvim a obsahl vsecko poznani, ano kdybych mel tak velkou viru, ze bych hory prenasel, ale lasku bych nemel, nic nejsem.
3. A kdybych rozdal vsecko co mam, ano kdybych vydal sam sebe k upaleni, ale lasku bych nemel, nic mi to neprospeje.
4. Laska je trpeliva, nezavidi, laska se nevychlouba a neni domysliva.
5. Laska nejedna necestne, nehleda svuj prospech, neda se vydrazdit, nepocita krivdy.
6. Nema radost ze spatnosti, ale vzdycky se raduje z pravdy.
7. At se deje cokoliv, laska vydrzi, laska veri, laska ma nadeji, laska vytrva.
8. Laska nikdy nezanikne. Proroctvi – to pomine, jazyky – ty ustanou, poznani – to bude prekonano...
9. A tak zustava vira, nadeje, laska – ale nejvetsi z te trojice je laska.
(1 Korintskym 13;1-8,13)
„Podle toho vsichni poznaji, ze jste moji ucednici, budete-li mit lasku jedni k druhym."
(Jan 13;35)
vybrala sestra Jana
Ve Svate zemi
Dobrotive naloz, Hospodine, se Sionem,
vzdelej zdi Jeruzalemske... (Z 51)
Je teply vlidny podvecer plny pohody a klidu. Prave jsme se vratili z vecerni bohosluzby, ktera byla kazdodenni soucasti nasi pouti. Tentokrate se konala v monastyru svateho Jana Krtitele ve Starem Jeruzaleme.
Nyni nam zbyva dost casu, abychom se pripravili na vrcholny okamzik a zaroven zaver naseho putovani Starym a Novym zakonem. Bude jim jako vzdycky pulnocni svata liturgie v chramu Vzkriseni. Rozhodla jsem se, ze radeji nepujdu vubec spat, abych se modlitbami pripravila na svatou eucharistii, ke ktere mne nehodne Hospodin pozehnal v mistech utrpeni, smrti a vzkriseni sveho Syna.
Beru si Otce nas, deku a baterku a odchazim do predsine, abych nerusila spulubydlici poutnice, z nichz se nektere chystaji ke kratkemu odpocinku.
Na Jeruzalem se snasi noc. Cas ubiha v kajicnych modlitbach.
Najednou velebne ticho prerusila strelba. Na chvili mne vytrhuje z rozjimani. Vzdyt je to pomerne blizko! Snad v mistech, kdy bydli ostatni poutnici!
Vychazim na balkon a rozhlizim se znepokojene po ulicich.
Strelba mezitim utichla.
Venku je krasna jeruzalemska noc...
***
Pocatek krizove cesty v Pretoriu
Kdyz jsem se tentokrat jako pred rokem tesila na pout do Egypta a Izraele ve dnech 5. – 17. 11. 2000, jejihoz duchovniho vedeni se ujal Vysokopreosviceny vladyka Christofor, arcibiskup prazsky a ceskych zemi, sotva jsem stacila celit obavam znamych a pratel, kteri pod vlivem informaci nasich masmedii nepochybovali o tom, ze v Izraeli zahynu.
Zvlaste mne dojimal uprimny strach mych deti – zaku ze skoly v Mokre, kolegu a Bozenky, se kterou jsem prozila mnoho peknych dnu v Lavicne, Pouzdranech ci Kohoutovicich pri sberu boruvek, brusinek nebo hub...
Tuto v poradi jiz treti pout jsem si tvrde vybojovala. Samozrejme, ze jsem neusetrila z duchodu. Byla obetovana zahrada, pomalu se zbavuji zbytecnosti, ktere si nevezmu do hrobu...
A ted bych nemela jet?!
Naprosto jsem duverovala Hospodinu, ktery dobre vedel, ze jdeme navstivit Jeho Syna, duverovala jsem i Jeho zastupci na teto zemi svemu duchovnimu otci, ktery zustaval po vsech tech hruzostrasnych zpravach naprosto klidny.
A tak jsme v planovanem terminu odcestovali.
Tentokrate mela nase pout i hluboky misijni vyznam.
Spolu s nami jeli take kameramani z ostravske televize bratri Karel a Petr i novinar bratr Pavel.
Televizni divaci a ctenari mohou spolu s nami navstivit svata mista, ktera mnozi z nich z ruznych duvodu jeste nevideli.
Bratri krajane Ostravaci mne slibili kazetu take pro moje deti z Mokre, Horakova a Velatic, kterou promitneme v hodinach literatury a dejepisu. Zajemci se najdou jiste i mezi rodici, ktere muzeme pozvat k promitani do mistni knihovny...
Jiste jste si, vazeni ctenari, zvykli na to, ze neumim psat ukaznene a ucelene cestopisy.
Moje vypraveni zachyti osobni dojmy, strasti a radosti, ale predevsim silne duchovni zazitky, kterych je na podobnych poutich vice nez dost...
Je utery 7. 11. 2000. Mesic spore osvetluje skaliska, jimiz jsme sevreni, a ja podruhe pesky putuji na mista, kde Mojzis dostal od Hospodina desatero. Ne ze bych tentokrat nebyla nasetrila na velblouda, proste na mne nezbyl.
Mezi nami se nasli potrebnejsi. Treba sestra Magda s pulrocni dcerou Alexandrou, ktere se na pouti moc libilo...
A znovu zazniva z maleho chramu na Mojzisove hore ceska svata liturgie uvedena cyrilometodejskou pisni. Znovu kanou pokorne a zaroven radostne slzy z oci poutniku vzpominajicich na vzdalenou vlast a sve blizke...
Po prijezdu do Jeruzalema nas ubytovali v monastyrech ve Starem meste. Spolu s nekolika dalsimi poutnicemi bydlim opet v dome naseho pruvodce Todora Varakla. Uz se tam citim jako doma. Jeho laskava maminka mi rika, ze jsem jeji „bubu" – dite, a navrhuje mi, abych tam zustala.
A vse, co prozivam potom, je zname, stejne, a prece jine...
Jako ve snu prolevam horke slzy na plastenici v chramu Vzkrisenim, na niz lezelo Kristovo zranene telo.
Zpovidam se na Golgote, prochazim Krizovou cestou, posloucham slova Pisma na Sionu a v Getsemanske zahrade, navstevuji Kristovo vezeni a na konci denniho programu Svaty hrob...
Velke a bolestne zklamani mne cekalo na jeruzalemskem patriarchatu. Tentokrate nam nemohl pozehnat patriarcha Diodor, nebot je tezce nemocen. Usmivam se zavojem slz na jeho zastupce a vybavuji si okamzik, kdy laskava zehnajici ruka patriarchova spocinula v lonskem roce na me hlave. Modlim se z cele bolave duse za jeho uzdraveni...
Jeste jsem nesetrela slzy pri odchodu z patriarchatu, kdyz mne oznamuje sestra Gorazda, ze prave zemrela sestra Jaroslava z Olomouce, ktera s nami byla na lonske pouti. Telefonovala matka starica Alexie. Vecer jsme ucastni panychidy, kterou slouzi vladyka Christofor s protopresbyterem Dandarem, jenz jako jediny z duchovnich otcu doprovazi poutniky a spoluslouzi svate liturgie...
V nasledujicich dnes se napeti mezi Izraelem a Palestinou zvetsuje.
Tisk hovori o snahach vytvorit samostatny palestinsky stat. Letadla brazdi jasne modrou oblohou jedno za druhym a vojenskych hlidek v ulicich pribyva.
Ale to se nam vubec nehodi! Musime jeste do Betlema a do Jericha! Prvni pokus o proniknuti vojenskymi hlidkami nevysel.
Todoros pohotove meni program a my hledame utociste v monastyru Abby Gerasima, kde jsme srdecne prijati, i kdyz nas cekali az druheho dne.
Je zrejme, ze autobusem uz zpet do Jeruzalema neprojedeme. A nas pruvodce objednava desetimistne taxiky.
Temi po cetnych formalitach na vojenskych stanovistich jsme se dostali i do horskeho monastyru Jiriho Hozeva a na Horu pokuseni. Na Hore pokuseni z nas mel igumen monastyru velkou radost. Rikal, ze uz dva mesice nevideli poutniky, protoze pod horou se zejmena po setmeni bojuje a kazdy den je slyset strelbu...
Nasi statecni bratri z ostravske televize filmovali ze vsech sil bez ohledu na nebezpecne useky obsazene vojskem.
Hospodin nas stale chranil a ostrihal...
Tak jsme shledli jeste svatou horu Tabor, videli Nazaret, Kanu Galilejskou, Tiberiadske jezero, prijali agiasmos u reky Jordanu, kde Vysokopreosviceny vladyka Christofor pokrtil sestru Pavlinu... Zucastnili se svate liturgie v Gornenskem monastyru...
Kratce jsme pobyli take u Mrtveho more...
Kazdy nas den zacinal svatou liturgii a koncil vecerni bohosluzbou, nechybelo ani vsenocni bdeni v chramu ruske mise v Jeruzaleme.
S obtizemi jsme priputovali k lavre svateho Savvy a navstivili i beduinskou vesnici...
Druhy pokus navstivit Betlem vysel. Cesta v taxicich byla plna objizdek, v nekterych ulicich staly barikady, mladez a deti spolu s nekolika dospelymi hazeli kameny po vsem, co se jen hnulo, v dalce stoupaly k nebi sloupy cerneho dymu...
Ale nakonec jsme polibili Hvezdu narozeni, vykonali svatou liturgii a prijali Telo a Krev Pana Jezise Krista v chramu Narozeni. Poklonili jsme se jeskyni Mladatek a vratili se do Jeruzalema...
To vse v rychlem sledu jako film mne probehlo hlavou za one kouzelne jeruzalemske noci, do niz jeste jednou zaznela strelba. Odchazim z balkonu a vracim se k modlitbam...
A potom uz jen vnimam pulnocni svatou liturgii v chramu Vzkriseni. Pristupuji k svate eucharistii.
„Navrat mi radost z ochrany sve a duchem statecnym posilni mne." (Z 51)
Klecim u plastenice a loucim se s chramem Vzkriseni. Z desky vyteka svate myro. Jeste nikdy jsem je v takovem mnozstvi nevidela. Beru si cisty kapesnik a vsouvam jej opatrne do praskliny v desce. Prohluben se znovu naplnuje... Venku svita.
Prosim Hospodina, aby to byl usvit miru mezi narody...
Bude-li to Jeho vule, jeste se do Jeruzalema vratim...
sestra Jana
K bratrim
Vzpominka na leto
Zazraky se deji a vuli Bozi nikdo z nas nezna
V patek 23. 6. 2000 odjizdel autobus poutniku z Vilemova na duchovni pout do
Rumunska za ucasti Jeho Preosvicenosti arcibiskupa prazskeho
a ceskych zemi Christofora. Pout usporadaly monasky
z Vilemovskeho klastera za pomoci pani R. Pracharove.
Pruvodcem a prekladatelem nam byl otec Kristian Popescu
z Brna.
V nedeli 25. 6. jsme byli hosty pri sveceni chramu v Bistre, jehoz se ucastnili i vladyka Christofor, otec Michael Dandar a otec Popescu. Pri teto bohosluzbe se mi tajil dech. Takovou krasu jsem doposud nevidela.
Ridici se vetsinou boji jezdit do Rumunska. Vypraveji se ruzne historky. Vetsinou jsou to smyslene polopravdy. Rumuni jsou verici narod, a pred „duchovni uniformou" maji velikou uctu. Zalezi na tom, jak se chova cizinec v jejich zemi.
I u nas na sev. Morave v Sumperku se svetil kostel Svateho Ducha, ale to se neda srovnavat s Bistre. Pripadalo mi, jako by se cela zeme zucastnila tohoto sveceni. Byli jsme take pozvani na slavnostni obed, kde byl bohaty kulturni program. Po prekrasnem prednesu epicke basne zakladatelu chramu v Bistre, citila jsem nutnost podekovat za tu ohromnou praci, kterou dokazalo jen 250 rodin. V domneni, ze prednasel zakladatel chramu profesor Gheorghie Vlasa jsem pred nej predstoupila s tim, co jsem mela na srdci. A to byla ta nejvetsi ostuda meho zivota. Prednasel totiz velice znamy spisovatel a basnik a jeden z predstavitelu rumunske kultury Gheorghe S. Mircia. Mlcky mne vyslechl a pak vse uvedl na pravou miru.
Dlouho jsem musela vypravovat, jaci jsme poutnici, a velice se zajimal o nasi kulturu a nase duchovni zamereni. Rekl: „Myslel jsem, ze Cesi jsou prevaznou vetsinou pohani, bez zadne viry." Byl jsem velice potesen a dojat, ze se u nas monasky z Varatecu staraji o monastyr ve Vilemove.
Tak zacalo nase vzajemne a nezapomenutelne pratelstvi. Verim, ze o nasi zemi se ted dozvedi Rumuni mnohem vice v kladnem slova smyslu, a take o pravoslavi u nas.
Po skonceni slavnosti jsme pokracovali v nasi ceste smerem monastyr Toplica, kde jsme byli ubytovani po jednu noc, dalsi putovani bylo smerem do Varatecu, kde jsme byli ubytovani po celou doby nasi pouti.
V autobuse smerem k urcenemu mistu nam vladyka Christofor rekl, ze nas program se trochu meni. Pri slavnostni bohosluzbe se domluvili, ze metropolita Daniel nas prijme v monastyru Durau, a ne v Iasi, jak byl puvodni plan a cil me cesty. Tam jsem si potrebovala vyridit nektere soukrome veci, na ktere jsem cekala nekolik let. Byla jsem z toho moc smutna, ale prijala jsem to jako vuli Bozi. S nikym jsem o tom nemluvila. Jen me spolusedici pani Kostelecke na otazku, proc jsem tak smutna, vysvetlila jsem pravy duvod. Smirena s Bozi vuli pokracovala jsem do Varatecu, kde po krasnem prijeti v pozdne vecernich hodinach se vsichni ubytovali.
Byla jsem nesmirne stastna, protoze jsem sdilela pokoj s maminkou a sestrou otce Kristiana. Cestou se k nam pridaly, aby alespon na chvili byly na blizku svemu milovanemu synovi a bratrovi. Mely jsme si mnoho co rici, kdyz tu se otevrely dvere a sestra Christofora z Vilemova mi prisla oznamit, abych se rychle nachystala, ze jedeme do Iasi.
V tu chvili jsem nic nechapala, udelala jsem kriz, a obratila se k Bohu s modlitbou: „Bud vule Tva." Za malou chvili jsem stala na navsi pred kostelem se sestrou Christoforou a jeste jednou monaskou z Varatecu. Cekaly jsme na ridice. Za kratkou chvili prisel statny knez a po vzajemnem predstaveni jsme jeli do Iasi. Cesta trvala vice nez tri hodiny, a ja jsem byla tak ohromena, ze jsem se nedokazala zapojit do rozhovoru. Vlastne jsem ani nevnimala, o cem se bavi, jen jsem sem tam odpovidala na kladene otazky.
V nocnich hodinach jsme stali pred dvermi kelie monasky Varsanofie v arealu metropolie Iasi. Byla jsem tak srdecne prijata, jakoby to bylo neco samozrejmeho. Zatajil se mi dech a do oci mi vstoupily slzy. Nebyla jsem schopna jedineho slova. Po kratkem seznameni jsem ulehla a s modlitbou na rtech velmi unavena usnula. Rano, kdyz jsme se probudily, sestra Varsanofia uz s nami nebyla. Zanechala nam klic od sve kelie s tim, ze se vecer uvidime.
Ostatni poutnici se vydali na dalsi pout, a ja se sestrou Christoforou stala pred metropolii v Iasi a v duchu se ptala Pana, co mam delat. Misto Bozi odpovedi prisel otec Ioachim, metropolitni knez a stavitel, ktery nas v noci dovezl do Iasi. Poslal nas na snidani, a pak se cely den venoval jen mym zalezitostem. Nevedela jsem, jak se odvdecit, ani cim zaplatit vydaje za cestu. Byla to Bozi vule, byl to zazrak, ze jsem mohla vsechno vyridit a nejen to: navic prostrednictvim jednoho urednika, ktery nahodou znal meho bratrance, jsem navazala uz davno ztracene spojeni. Dokonce bydlel smerem cesty, kterou jsem musela jeste absolvovat. To nase setkani po nekolika desitkach let se neda ani popsat. Pro mne to byl opravdu zazrak, ktery by se nemohl uskutecnit, ani kdybych to co nejpecliveji naplanovala.
Otec Ioachim se snazil nam nahradit ztracenou prilezitost pri navsteve monastyru Neanc a setkani s matkou Akakii, ktera ctyri roky pusobila ve Vilemove, tim ze nam ukazal mnoho jinych duchovnich mist v Iasi a okoli. Take jsme navstivili metropolitni tiskarnu a pocitacove centrum, odkud pres internet se siri zpravy do celeho sveta. Pote jsme se pripojili k poutnikum, kteri dalsi den se prisli poklonit svate Paraskive. Pote jsme byli srdecne prijati metropolitou Danielem.
Dalsi cesta pokracovala podle planu. Zadny z poutniku si nedovedl predstavit, jaky
to pro mne byl zazrak. poutnice Silvia
Svata pamet mucednikum
Pred sto lety se narodil o. Vaclav Alois Cikl
Je jiz patrne mezi nami malo tech, kteri si pamatuji kneze otce Vaclav Aloise Cikla, jednoho z tech, kteri polozili zivot za cirkev a narod v dobe nacisticke okupace. Letos uplynulo sto let od jeho narozeni. Stalo se to 13. ledna roku 1900 ve vesnicce Slavetin na Litovelsku, tam, kde se pozehnana hanacka rovina pocina zvedat smerem ke hradu Bouzovu. Letosni rusne udalosti v cirkvi po zesnuti vladyky metropolity Doroteje zastinily nas pohled do minulosti, ktera se jiz stala pro mnohe historii a legendou. Ale zapominat bychom nemeli, a zejmena nemeli bychom zapominat na ty, kteri jako nasi otcove nas uvadeli do Kristovy Pravdy a dosvedcili svuj zivotni postoj i mucednickou smrti. Takovy byl otec Vaclav Cikl, prazsky farar.
U krtu dostal jmena Vaclav Alois. Jeho kolebka stala pod chudou strechou a musel se od svych prvych pocatku zivotnich vyporadavat s tezkymi okolnostmi jako ten, kdo neoplyva statky tohoto sveta. Zivotni cesta byla naplnena usilim a toto usili z neho udelalo cloveka cestneho, s dusi otevrenou predevsim k tomu, aby porozumel druhym.
Za podzimnich destu i zimnich mrazu a vanic denne chodil z krasne chude chaloupky pod mohutnymi orechy pesky do gymnazia v Litovli. Po maturite se prihlasil biskupu Gorazdovi za kandidata knezstvi a po peclivem studiu byl vysvecen jako duchovni pro cirkevni obec v Prerove. Zde pusobil a leta jeho knezstvi v teto obci byla vskutku pozehnana.
Kdyz r. 1938 zemrel prazsky farar o. Petr Kauer, byl povolan na jeho misto. Toto misto bylo velmi zavazne, a ackoliv nebylo spojeno s hmotnymi vyhodami, muselo byt obsazeno dustojnym kandidatem. Otec Cikl byl jednomyslne zvolen a nastoupil ihned. Nezklamal sveho biskupa, vladyku Gorazda, jehoz nedlouho potom nasledoval v mucednicke smrti...
Take ctyri prazska leta byla v zivote otcove plodna a stastna. Byla opravdu vzornym knezem, se srdcem sice od namahy detskych a studentskych let chorym, vsem bliznim vsak co nejsire otevrenym. Take v rodinnem zivote byl stastny – mel dve dcery, jedenactiletou Olgu a devitiletou Tatanu a milujici a ve vsem mu napomocnou manzelku.
Tak jako nezavahal a uposlechl Boziho hlasu, ktery ho privedl na knezskou obtiznou pout, nezavahal ani pred hlasem vlasteneckeho ceskeho srdce a v osudnem roce 1942 poskytl ve svem chrame azyl tem, kteri bojovali za svou zemi se zbrani v ruce. Statecne se choval i pred „soudem" nacistu, aby pak prolil svou krev na jejich popravisti. Zemrel jako pravy Cech.
Kdyz jsem vzpominal s jeho dcerou Olgou na smutne dny dvaactyricateho roku,
sevrelo se mi srdce bolesti nad utrpenim otce i cele rodiny...
V zarmutku, ale hrde jsem mohl rici: to byl skutecny pravoslavny
krestan! Pavel Ales a Cestmir Kracmar
Z pravoslavne bohoslovecke fakulty
Pravoslavna bohoslovecka fakulta Presovske
univerzity v Presove oslavila padesatileti sveho trvani
Pred padesati lety vznikla jako pokracovani bohosloveckeho seminare v Karlovych Varech a v Praze – po zruseni seminaru jako strednich cirkevnich skol – Pravoslavna bohoslovecka fakulta v Praze. Brzy vsak byla prenesena na vychodni Slovensko do Presova, kde pozdeji rozhodnutim statnich organu byl zmenen jeji nazev na Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Presove. Pred deseti lety byla fakulta zaclenena do systemu univerzit, a to nejprve do Univerzity Pavla Josefa Safarika v Kosicich, potom do nove vznikle Presovske univerzity v Presove.
Pred desiti lety vzniklo oficialne i detasovane pracoviste pro studium pravoslavneho bohoslovi pri zamestnani pri PBF v Presove, a to na pude Moravy – v Olomouci. Take toto pracoviste, ktere za sve pomerne kratke desetilete pusobeni v Olomouci vychovalo jiz radu absolventu, pusobicich v nasi cirkvi jak v prazske, tak v olomoucko-brnenske eparchii, slavi letos sve jubileum. Nicmene priorita patri pulstolete fakulte. Jeji zacatky byly nadejne, zajem o studium v padesatych letech znacny. V sedmdesatych a osmdesatych letech vlivem celospolecensky uplatnovane ateisticke propagandy a administrativnich opatreni, znemoznujicich mnohym zajemcum studium teologie a praci v cirkvi, prozivala nase duchovni skola krusne roky, kdy ji hrozil i zanik. Avsak milosti Bozi se vsechny nastrahy podarilo preklenout a bohoslovecke studium, ktere tvori vnitrni pater cirkve, udrzet a dnes dale rozvijet.
Dne 24. rijna 2000 usporadala PBF v Presove k tomuto jubileu mezinarodni vedeckou konferenci na tema „Pravoslavna cirkev a teologie na prelomu tisicileti". Po zahajovaci reci nynejsiho dekana fakulty docenta ThDr. Petra Kormanika vystoupilo na konferenci v aule fakulty celkem devet referentu.
Arcibiskup Krystof, PhD. z Prahy hovoril o novodobych nabozenstvich a sektach ve svetle pastyrskeho bohoslovi. Biskup Simeon z Olomouce pojednal o palcivych problemech teologicke soucasnosti a vsimal si predevsim rozmahajiciho se pravoslavneho fundamentalismu. Prof. ThDr. Pavel Ales hovoril na tema „Teologicky odkaz minulosti pro budoucnost: pravda vecnosti" a zameril se na filologicky rozbor pojmu he ton pragmaton aletheia (pravda skutku, veci, jednani o pravde a skutecnosti) ve znamem troparu svatym biskupum. Diakon Dimitrios Leussis z USA, znamy u nas na vychodnim Slovensku jako vyznamny ikonograf, se s posluchaci podelil o sve postrehy o pravoslavnych ikonach a smerech v ikonografii ve 21. stoleti. Mgr. Jan Zozuľak, PhD. prednesl prispevek „Teologicke vyjadreni zjevene Bozi pravdy". Mgr. Alexander Cap, CSc. se venoval vychodnevzdelavacim problemum ruskych duchovnich skol na prelomu 19. a 20. stoleti (nektere problemy prezivaji dodnes). Mgr. Jan Safin hovoril o tendencich dejin na konci 20. stoleti. Igumen Gavriil z Kyjevske duchovni akademie (Ukrajina) pojednal o renesanci duchovnich skol na Ukrajine a nakonec Mgr. Miroslav Zupina, PhD. rozvedl otazku prinosu pravoslavi k reseni soucasnych etickych a spolecenskych problemu.
Po odzneni prispevku nasledovala bohata diskuse. Konference se zucastnili predstavitele nasi cirkve v cele s J. B. metropolitou ceskych zemi a Slovenska Nikolajem.
Nasledujiciho dne rano byla slouzena nasimi hierarchy a uciteli fakulty slavnostni svata liturgie v chrame fakultniho seminare a pote se v sale Cerneho orla v Presove konalo verejne slavnostni zasedani vedecke rady Pravoslavne bohoslovecke fakulty za ucasti rektora Presovske univerzity v Presove, predstavitelu fakult Presovske univerzity, predstavitelu nasi cirkve i vyznamnych osobnosti, mezi nimi i ceskeho konsula na Slovensku, a absolventu a studentu nasi bohoslovecke fakulty. Presovska univerzita v Presove ocenila praci cele rady pracovniku fakulty a cirkve zlatymi a stribrnymi medailemi univerzity a fakulty. Po slavnostnich projevech odevzdal medaile p. rektor Presovske univerzity doc. PhDr. Karol Fec. Za vyznamenane podekoval prof. Pavel Ales. Studenti fakulty se predstavili svym peveckym sborem. Prijemnym prekvapenim byla na tomto slavnostnim aktu prezentace Jubilejniho sborniku k 50. vyroci od zalozeni Pravoslavne fakulty Presovske univerzity v Presove, v nemz je prehled dejin i pracovniku teto skoly. ps
Desetileti prace detasovaneho pracoviste
Take detasovane pracoviste Pravoslavne bohoslovecke fakulty v Presove, ktere pusobi v Olomouci, oslavilo sve vyroci, v tomto pripade desate od sveho zalozeni. Za ucasti nove zvoleneho dekana fakulty o. ThDr. Petra Kormanika a predesleho dekana o. ThDr. Imricha Belejkanice bylo tohoto vyroci vzpomenuto pri zahajeni noveho studijniho roku a konsultaci dne 7. rijna 2000 v Olomouci. O praci detasovaneho oddeleni fakulty, prostreneho do Ceske republiky, hovoril v uvodnim proslovu po pravidelnem modlitebnim vzyvani Svateho Ducha k zacatku letosniho studia prof. Pavel Ales. Podrobnejsi udaje najde zajemce v prislusne kapitolce Jubilejniho sborniku k 50. vyroci zalozeni Pravoslavne bohoslovecke fakulty v Presove Presovske univerzity, ktery vydala v Presove 2000 nase fakulta. V letosnim studijnim roce se zapsalo ke studiu na tomto pracovisti pro studenty pri zamestnani celkem 37 studentu.
ps
Kultura a krestanstvi
Recke pasije Bohuslava Martinu
(ke 110. vyroci skladatelova narozeni)
Lidske zivoty se podobaji bezpoctu variant pasijovych pribehu, v nichz kazdy z nas hraje nejakou ulohu. Jak se v nich dari Jidasum? A jak tem, kdo se rozhodli neodchylit se od nasledovani Krista? Co tomu v ulicich rika dav? Nekdo neustale vitezi – je to vsak opravdu vyhra? Muze se takovy vitez pak jeste podivat do zrcadla na svou tvar? Jiny snasi rany a nakonec padne. Da se to skutecne nazvat prohrou? Svet, ve kterem se pohybujeme, zije a dycha pro pozlatko a snadny uspech. Modlou je mu majetek. Krestansky Vychod ma odlisna kriteria. Neztraci ze zretele Kristovu cestu za cenu jakychkoli vnejsich ztrat. V literature pravoslavnych zemi dokonce vznikla forma, pro niz by se dalo uzit oznaceni: „jezisovsky roman". V minulem stoleti mu vtiskl klasickou podobu Dostojevskij: knize Lev Myskin ma dusi pruzracnou jako studanka – a zakonite konci tak, jak jsme jej potkali v zaveru romanu „Idiot". Episoda o Velkem Inkvisitoru v „Bratrech Karamazovovych" vydava Krista do rukou soucasnych predstavitelu zapadniho krestanstvi a jeho pozemsky osud se opakuje. V nasem veku promitl recky spisovatel Kazantzakis osudy Spasitele a jeho apostolu do udelu vesnickych akteru lidovych pasijovych her. Takova je zakladni myslenka jeho romanu „Kristus znovu ukrizovany".
Bohuslav MARTINU se po leta vracel k nabozenskym a biblickym nametum – a jak se postupne jeho dusevni svet s vekem procistoval a oprostoval, tak i jeho tvorba nabyvala vyrazneji platnosti vselidske a nadcasove a poutala jej stale intenzivneji hluboka spiritualita krestanskeho Vychodu. Zaroven se v nem ozyvalo i vedomi bytostnych korenu slovanskych, ktere u neho postrehl a vyzvedal uz Georges Neveux (mimochodem: po matce ruskeho puvodu), kdyz zpracovaval libreto k predvalecne opere Martinu „Julietta". Uz pred polovinou 50. let touzil skladatel vtisknout hudebni formu Dostojevskeho „Besum". Z prosteho pribehu chudeho sevce, ktery v povidce Lva Tolsteho ceka Krista a nakonec jej potkava v nekolika ubozacich, zrodila se posleze operni jednoaktovka „Cim lide ziji". Prostotou, srdecnosti a jiskrivym vtipem jej pak zaujal Gogol... A trebaze pribeh reckeho pravoslavneho pasacka Manolia objevil za navstevy nedaleko Antibes v Kazantzakisove knihovne vicemene nahodou (puvodne chtel zhudebnit „Alexise Zorbu"), byl jim brzy fascinovan. Mezi vesnicany jsou rozdany ulohy a ti se pokouseji szit se s nimi beze zbytku. Manolis v roli Krista se brzy vymkne konvencnimu zivotu lhostejnemu k osudu bliznich, popudi proti sobe predstavene a hyne nakonec pricinenim souseda Panaita, ktery mel predstavovat Jidase. Kdo ztrati sympatie vsech i zivot pro Krista a v Kristu, ten prave Krista nalezl...
Operu komponoval skladatel dlouho, mnohokrat ji prepracovaval, studoval recky duchovni zpev, radu hudebnich motivu vypustil a nahradil jinymi, neustale menil text, znovu a znovu vse konzultoval s autorem romanu – a bohuzel: svetove premiery se nedozil ani jeden z tech dvou. V cestnych lozich tehdy spolu zasedly jen jejich vdovy. Nicmene do dejin hudby vstoupila s „Reckymi pasijemi" jedna z nejvyraznejsich a nejpozoruhodnejsich oper svetoveho repertoaru XX. stoleti. Ale pres uzkou spolupraci obou muzu se opera lisi od literarni predlohy v te mire, v jake se lisil skladatel od spisovatele. Vedom si teto odlisnosti, ucinil i radu uprav v textu. Kazantzakisuv socialni akcent pribehu sice zachoval, ale posunul jej do roviny duchovnejsi, vice priblizil vnitrnimu obsahu evangelia. A oproti jeho epicnosti i vzrusenemu patosu vnesl do pribehu – zejmena po hudebni strance – vice lyrismu. „Kristus je vsude," zpiva Manolios, „putuje svetem, zaklepe na nase dvere, zastavi se pred nasimi srdci, aby pozadal o almuznu... Privitejte ho privetive, otevrte mu dvere a sva srdce..."
Nanestesti bylo ceske provedeni opery od pocatku ideologicky oklesteno, zbaveno – pokud to bylo vubec mozne – svych krestanskych obsahu, text necitlive menen, casto i slovo „Buh" nahrazeno slovem „sila", a kde u Martinu prispechal k pomoci „knez", v nove uprave to byli „lide". Uz od sedesatych let se proti takovemu zkresleni zvedla vlna odporu, hlasity nesouhlas dal najevo sam skladateluv pritel Milos Safranek (v listu V. Noskovi z r. 1961) a dalo jeste velkou praci, nez se na nasi scenu dostalo dilo ocistene a bylo vraceno puvodni podobe i zameru autorovu. V jedne veci zustal Martinu zcela veren predloze: zachoval ji beze zbytku vychodni kolorit a charakter pravoslavne zboznosti i citeni tamniho lidu. Kazantzakis se nemylil, kdyz jednou skladateli obdivne rekl: „Vy hluboce chapete Vychod – drsny, nezny, surovy, mysticky..."
Opera prosla vsemi svetovymi scenami a vsude se setkala s mimoradnym uspechem. A nikde jinde nebyla potlacena ustredni myslenka jejiho poselstvi: ze byt s Kristem a nalezt v nem svou zachranu naprosto neznamena nejake vnejsi vyhody, jakym by snad mohl tleskat svet, ale naopak citit jeho zachrannou moc tam, kde vsechno je ztraceno, kde nemuzeme od sveta cekat nic nez vysmech nebo zradu. Kdo takovymi situacemi projde s neporusenym obrazem Spasitele v srdci, kdo nezavaha jej nasledovat treba az po sam kriz, ten zcela jiste zvitezil. A vsechno dobre, co vykonal pro ubozaky, jez na te sve strastiplne ceste potkal, ucinil pro sveho Pana.
„Kdyz vis, ze mi bratri stradaji v bide, jak muzes klidne jist a spat? ...Krista zpotvorit chteji k obrazu svemu, aby byl jako oni. Nas Pan vsak rika: Bratre, prodej statek svuj a rozdavej chudym. Mas-li dve kosile, jednu jim dej..."
PhDr. Otakar Ales Kukla
Zdarily podvecer
Nedavno jsem byl pritomen velmi zajimavemu poradu z poezie Nikose Kazantzakise. Podvecer usporadala Spolecnost Nikose Kazantzakise v Ceske republice, zalozena v roce 1996 a kazdorocne poradajici literarni vecery z autorova dila. Instituce se tak pripojila k obdobnym spolecnostem, dnes existujicim prakticky po celem svete.
24 evropskych statu, zemi v Africe, Asii, Jizni Americe a Spojenych statech je spolu se zenevskym sidlem Mezinarodniho vyboru Spolecnosti N. Kazantzakise dukazem toho, ze cely kulturni svet si hluboce vazi dila tohoto z modernich spisovatelu reckych snad nejvetsiho, tohoto do posledniho pismene basnika-filosofa, jehoz tvorba zaujala take ceskeho skladatele Bohuslava Martinu.
Kazdy, kdo se do Kazantzakisova dila zacte, je hloubkou jeho myslenek i uvah uchvacen, je nucen sam uvazovat v souvislostech jim danych a promitnutych na platno soucasne spolecnosti. Kazantzakis je velkym humanistou-krestanem, jehoz srdce je vsak otevreno kazdemu cloveku.
V sobotu 18. listopadu jsem v sale prazskeho Konviktu sledoval pasmo „N. Kazantzakis – cestovatel". Kazantzakisovy postrehy zivota jednotlivych zemi od Recka pres Berlin, Viden az po Palestinu v dobe, kdy se svet priblizoval druhe svetove valce, byly ve sfere kultury, filozofie i existence spolecnosti naprosto vystizne.
V poradu bylo se smyslem pro vystizeni vyrazu slova recitovano recky (Tereza Janisadisova) a cesky (Eva Hodinova). O vynikajici podbarveni hudbou, vystihujici dokonale poezii slova, postaral se Mgr. Martin Nemecek.
Podvecer, uskutecneny pod zastitou reckeho velvyslance v CR, pana G. Linardose, byl velmi zdarily a podnetny.
Cestmir Kracmar
Sir Steven Runciman zemrel
Dne 1. listopadu 2000 v rannich hodinach zemrel ve veku nedozitych 98 let Sir
Steven Runciman, anglicky historik a byzantolog,
ktery v dusledku prohloubenych studii dejin pravoslavi prijal pravoslavnou viru. Nase
verejnost zna Stevena Runcimana napriklad z
ceskeho prekladu dila Pad Carihradu. Jeho prvni
kniha, doktorska prace z Cambridge, byla publikovana jiz
v roce 1929, to znamena, ze byl vice nez sedmdesat let aktivnim
pracovnikem v oblasti byzantskych studii, dnes jejich
nestorem. Runciman mel vyznamny podil na tom, ze se na zapade
i ve vedeckych i cirkevnich kruzich zacal menit nazor na vznik
takzvaneho „vychodniho rozkolu", lepe receno na
roztrzku mezi vychodni a zapadni casti cirkve v roce 1054, ktera trva dodnes.
O teto problematice rovnez vydal knihu, u nas byla
sveho casu pristupna v polskem prekladu. Kdo studuje problematiku krizackych valek,
nemuze
minout jeho velke trisvazkove dilo na toto tema. Krizacke vypravy na vychod, udajne
zamerene na osvobozeni Boziho hrobu z rukou nekrestanu, prinesly ve skutecnosti
prohloubeni roztrzky z roku 1054 mezi reckym a latinskym cirkevnim svetem
a byly skutecnym, praktickym potvrzenim schismatu,
vzdaleni se zapadniho krestanstvi od puvodni tradice jedne, svate
a obecne, apostolske Cirkve Kristovy. Mezi nejvetsi lasky Sira Stevena
Runcimana patrila Svata Hora Athos. O ni se zasazoval
a chranil jeji prastare tradice a vysady na evropskem foru.
V polovine 90. let skandinavske ministryne v evropskem parlamentu
prosazovaly totiz zenam vstup na Svatou Horu. Sir Runciman vsak rozpoutal kampan,
a verejne mineni, nejen odborne, prosadilo
zachranu Hory. Take jeho duraz na soukromy majetek Sv. Hory, ze totiz Sv. Hora Athos je
soukromym majetkem, a nikoliv majetkem statu jako
Recka, rozhodl v teto veci, takze mnisi si na Athosu nadale mohou delat, co chteji.
Take jeho „Vzpominky", vysle jiz na pocatku 90.
let, zacinaji Svatou Horu, vzpominkami na ni a touhou, aby se
tam nekdy vratil. Sir Steven Runciman byl take prezidentem
spolecnosti Svate Hory a financoval ze svych penez,
prostrednictvim teto spolecnosti, opravu veze Protatonu
s kapli v Karies, spravnim stredisku mnisske republiky. Byl take pritomen na
jejim znovuotevreni po opravach maleb a dalsich veci pred nekolika mesici, nekdy na
sklonku letosniho leta. Vecna bud jemu pamet u
Hospodina.
P. B.
Z knih
Pravoslavny svet
(Recenze)
K vydavani literatury Pravoslavne cirkve v ceskych zemich a na Slovensku pribyla i velmi uzitecna kniha arcibiskupa Krystofa: Pravoslavny svet, Prehledne dejiny patriarchatu a mistnich cirkvi, Presov 2000.
Tato publikace obohati nejen vydavatelskou cinnost pravoslavne cirkve u nas, ale obohati i vedomosti a znalosti pravoslavnych vericich a take tech, kteri po ni sahnou. Pomuze kazdemu poznat pravoslavny svet – jednotlive pravoslavne cirkve ve svete. Poznavat svet je dnes velmi dulezitym tematem, aby se nam svet pri dnesnich cestovatelskych moznostech stal jeste blizsim a poznatelnym. Takovato publikace u nas vlastne dosud nevysla, i kdyz zde byly pokusy vydavat v Odkaze sv. Cyrila a Metodeje a v Hlasu pravoslavi jednotlive clanky o poznani jednotlivych pravoslavnych patriarchatu a autokefalnich a autonomnich pravoslavnych cirkvi. Kniha je dobrou priruckou svetovych pravoslavnych dejin pravoslavne Cirkve. Takovato prirucka nam chybela a seznami pravoslavne verici i sirokou verejnost s tim, ze pravoslavna Cirkev a pravoslavni verici ve svete nejsou zanedbatelni, ale ze napriklad v Evrope je druhou nejvetsi cirkvi po katolicke cirkvi (v Evrope je kolem 285 mil. katoliku a 235 mil. pravoslavnych, Kat. noviny pred 3 lety). Dale s tim, ze s pravoslavnymi musi vsichni pocitat v budoucnosti a ze pravoslavna Cirkev bude i dulezitou slozkou pri formovani evropske a svetove budoucnosti, pri formovani cloveka, nebot toto bez pravoslavne Cirkve nepujde a nepodari se uskutecnit.
V poslednich letech nas slozita situace v nasi cirkvi v ceskych zemich a na Slovensku nutila mnoho psat o nasich pravoslavnych dejinach a tak trochu se pozapomnelo na ostatni pravoslavne cirkve. Proto je spravne a dobre, ze se autor rozhodl napsat tuto praci. Vyuzil v ni i sve cestovatelske a jazykove znalosti, sve zahranicni studium a zkusenosti ze sve ucitelske praxe. Jako odborny asistent na PBF PU v Presove na Katedre cirkevnich dejin a Katedre byzantologie dal jejim studentum a verejnosti tuto knihu. Vsichni tak maji moznost poznavat nejen dejiny pravoslavnych cirkvi ve svete. Toto je treba dnes nejen vyzdvihnout, ale take ukazat svetu.
Autor pouzil dobrou metodu, nebot zacal s davnymi a historickymi cirkvemi patriarchatu jednotlivych samostatnych a autonomnich cirkvi. Vlastne tak, jak se pravoslavna Cirkev sirila a rozvijela od sveho zrodu az po dnesni dny po celem svete. Tato prace prinasi nove poznatky z dejin a ze soucasneho zivota pravoslavnych cirkvi ve svete. Mame moznost poznavat jejich dejiny a dnesni stav – zivot a praci, jak jde ktera cirkev kupredu, rozviji se, jake ma sve misijni uspechy doma i v zahranici, jak poskodily, dolehly a zabrzdily misijni vyvoj politicke premeny v minulosti i v poslednich letech. Mame moznost poznat a cerpat z jejich dejin i pro nasi praci a pomery u nas pouceni, vzory a hledat spravnou orientaci v nasem soucasnem cirkevnim zivote, abychom lepe pracovali, vyvarovali se chyb a take se z jejich chyb poucili, jak se mame spravne rozhodovat a pracovat doma, v nasi pravoslavne cirkvi. Jsou zde velmi cenne a zajimave informace o soucasne situaci v cirkevnim zivote pravoslavne Cirkve ve svete, o poctu chramu, monastyru, biskupu, mnichu, monasek, duchovnich a vericich, o tom, jak nabyvali svoji samostatnost, informace o novodobych mucednicich a mucednicich i o velkem trapeni a problemech pravoslavnych vericich.
Prot. ThDr. Stefan Horkaj
Z programu arcibiskupa Christofora v listopadu
1. 11. Jednani s notarem JUDr. M. Foukalem o provedeni zapisu zaznamem do katastru nemovitosti domu naseho ustredi V jame 6, Praha 1.
Prijal vladyku Ilariona, arcibiskupa doneckeho a marinpolskeho za doprovodu mitr. prot. V. Tarasova, predstaveneho Duchovniho zastupitelstvi ruske pravoslavne cirkve v Karlovych Varech. Predmetem jednani bylo prohloubeni spoluprace nasich cirkvi na urovni hierarchicke i pastyrske.
2. 11. Oddaval ve Vilemove Vladimira a Irenu Spurnych. Prednasel na Filosoficke fakulte Masarykovy univerzity v Brne.
4. 11. Prednasel na DP PBF v Olomouci.
5. 11. Po sv. liturgii svetil kriz v chramu Zvestovani presvate Bohorodice v Praze 2.
6. 11. – 17 . 11. Doprovazel poutniky po svatych mistech na Sinaji (Egypt) a Palestine (Izrael).
18. 11. – 20. 11. Kazal v chramu moskevske patriarchie
v Kostnici a navstivil svycarsky Schaffhausen a Luzern, kde se setkal
s peveckym sborem pritele nasi cirkve a vynikajicim znalcem pravoslavne duchovni hudby Petrem Vitovcem.
Betlem: Sv. liturgie v jeskyni, ve ktere se narodil Spasitel sveta
21. 11. Ridil zasedani Eparchialni rady prazske eparchie. Prednasel ve vzdelavacim centru pri katedrale sv. Cyrila a Metodeje v Praze.
22. 11. Vedl pracovni zasedani tiskoveho odboru MR v Praze.
23. 11. Prednasel na Filosoficke fakulte Masarykovy univerzity v Brne.
24. 11. Navstivil pravoslavnou cirkevni obec v Hradci Kralove a spolu s duchovnim spravcem, arcidekanem prot. J. Tomaskem, jednal s primatorem mesta ing. O. Vlasakem o spolecenskem postaveni a ukolech pravoslavne cirkve v budoucim krajskem meste.
25. 11. Ucastnil se slavnostniho zakonceni reckych dnu v Brne.
26. 11. Vedl slavnostni archijerejske bohosluzby k 75. vyroci posveceni chramu Zesnuti presvate Bohorodice v Praze na Olsanech.
27. 11. Navsteva a velvyslance Ukrajiny pana S. Ustyce.
28. 11. Priprava televizniho dokumentu o pouti po svatych mistech na Sinaji a Palestine ve studiu na Kavcich horach.
29. 11. Prednasel na PBF v Presove a ucastnil se obhajoby disertacnich praci novych doktorantu.
31. 11. Zasedal ve vedecke rade PBF Presovske univerzity.
Mgr. Pavel Milko, tajemnik UER
Stante se cleny
Klubu pratel
Radia Proglas!
Obratte se na Mgr. Romana Jurigu
– vzdelavaci stredisko pravoslavne cirkve Vilemov –
783 23 Vilemov u Litovle
Detem
Mile deti,
Vanoce se blizi a vy jiste, cim blizsi jsou, tim vice touzite po rozsvicenem stromecku, vuni purpury, vanocniho cukrovi a hlavne po kouzlu klidu, krasy, dobra a lasky, ktere s sebou toto obdobi, v nemz si pripominame Spasitelovo narozeni, prinasi. Nejhezci na tom – verte – je doba cekani na vsechnu tu nadheru, na darecky...
Aby se vam cekalo jeste ve vetsi pohode, pripravila matuska Pavlina Novakova
vanocni doplnovacku s tajenkou. Hodne zdaru a radosti pri
lusteni! Strycek Cestmir
Dopis ctenarum
Vazeni ctenari,
pomalu uzavirame dalsi rok Bozi milosti, ktery je zaroven poslednim rokem dvacateho stoleti i druheho tisicileti. Mezi mnohym jinym dilem timto vydanim konci take 56. rocnik naseho casopisu.
Rad bych Vam pri teto prilezitosti podekoval za Vasi ctenarskou vernost, moralni i hmotnou podporu umoznujici jeho vydavani.
V listopadu jsem ridil pracovni setkani osvetoveho a tiskoveho odboru metropolitni rady, jehoz se zucastnili jeho clenove jak z Cech, tak i Moravy. Jednalo se o edici kalendare, oficialni pravoslavne internetove strance a hlavne o produchovneni a celkovem oziveni naseho jedineho casopisu Hlasu pravoslavi. Bohuzel vzhledem k ekonomicke situaci musi tez dojit k vyrovnani jeho ceny s naklady na jeho vytisteni. Nejsou take jiz financni prostredky na doplaceni stale se zvysujiciho postovneho, ktere proto od noveho roku zatizi samotne odberatele.
Verim, ze pochopite tato nutna opatreni a obetave pomuzete, aby nas casopis mohl dale nerusene vychazet. Omlazena redakcni rada bude usilovat o jeho vetsi aktualnost, ctivost a hodnotny obsah. S pranim milosti Bozi a svateho pokoje ve dnech vanocnich i v novem roce
Vas arcibiskup Christofor
Prvni oficialni navsteva Jeho Blazenosti metropolity Nikolaje v olomoucko-brnenske eparchii
Posledni rijnove dny roku 2000 byly pro olomoucko-brnenskou eparchii vyznamne. Na pozvani vladyky Simeona zavital do Olomouce a Brna Jeho Blazenost metropolita ceskych zemi a Slovenska Nikolaj, arcibiskup presovsky. Byla to jeho prvni arcipastyrska navsteva teto eparchie od zvoleni do cela nasi autokefalni cirkve.
Spolu s mistnim archijerejem a duchovenstvem vykonal metropolita Nikolaj nejprve v sobotu dne 28. rijna, v den naseho statniho svatku, svatou liturgii v katedralnim chrame svateho Gorazda I., nastupce svatych Cyrila a Metodeje, v Olomouci a uctil zaroven i pamatku jejich priznivce – velkomoravskeho knizete Rostislava.
Pred devatou hodinou ranni byl vladyka dle starobyleho slovanskeho zvyku uvitan pred chramem chlebem a soli a pak jej pozdravil predstaveny chramu o. dr. Petr Novak v chramove predsini a bratrskym objetim uprostred chramu vladyka Simeon. Duchovenstvo s vericimi provazelo oba archijereje k ikonostasu ke vstupnim modlitbam zpevem Jest vpravde dustojno. Pri oblekani archijereje – metropolity do liturgickych rouch a pak behem sv. liturgie zpival pevecky sbor katedralniho chramu za rizeni o. protojereje Pavla Alse. Ke svatemu prijimani zapeli se sborem vsichni pritomni pisen Svaty knize Rostislave.
Kazani po svatem evangeliu zameril o. prot. dr. Milan Gerka, profesor presovske pravoslavne fakulty a metropolitni kancler v Presove, k vyznamu velkomoravskeho vladare sv. Rostislava, jenz Bohem inspirovanym pozvanim svatych ucitelu, bratru Cyrila a Metodeje, otevrel dvere na Velkou Moravu krestanstvi v jazyce slovanskem, a tim nejen Moravanum, nybrz i vsem Slovanum zajistil pristup k vrcholum duchovniho bohatstvi, pisemnictvi a veskere tehdejsi kultury. Byla to cyrilometodejska osveta, ktera pres bohosluzbu, dostupnou diky srozumitelnemu jazyku vsem vrstvam obyvatelstva, ucinila z male, zanedbane, polopohanske zeme Moravy vyspely kulturni narod a stat, rovny ostatnim vyznamnym narodum a statum Evropy. Nas lid nikdy nezapomnel na sve duchovni otce, i kdyz jejich dilo bylo u nas znemoznovano. Pravoslavne krestanstvi – skutecne cyrilometodejstvi – zilo se svym duchovnim bohatstvim u vetsiny slovanskych narodu a stalo se jim duchovni oporou v zapasech proti ukladum a utokum nepratel. Pravoslavi spojuje take nase narody v nynejsi pravoslavne cirkvi na uzemi drive jednoho, nyni dvou samostatnych statu, slovenskeho a ceskeho.
Na konci sv. liturgie pozdravil nejvyssiho predstavitele nasi autokefalni cirkve vladyka Simeon a jemu v odpoved vladyka metropolita vyslovil sve hluboke uspokojeni a nelicenou radost z tohoto setkani s moravskymi vericimi a jejich duchovenstvem. Popral vsem hojnost duchovnich sil a pevne zdravi. Po svate liturgii se ucastnici se vzacnym hostem sesli ve dvorane pod chramem sv. Gorazda u prostreneho stolu. Vladyka metropolita vypravel, jak verici na vychodnim Slovensku s velkou obetavosti buduji nove chramy, kdyz se nezalekli protivenstvi ze strany tech, kteri jim je odnimali. Protojerej Milan Gerka vyjadril presvedceni o uzitecnosti vzajemnych setkavani. Na vychodnim Slovensku verici radi uvitaji mezi sebou poutniky z Moravy a Cech a zase pravoslavni slovensti se mohou obohatit a posilnit ke spolecne praci poznanim pravoslavneho cirkevniho zivota v ceskych zemich. Svatecni den pak stravil blazeny metropolita Nikolaj v pravoslavnem monastyru Zesnuti presvate Bohorodice ve Vilemove, zahrnut laskou a peci nasich sester.
Take navsteva predstavitele nasi cirkve, metropolity Nikolaje, v Brne se vydarila. Za krasneho slunneho rana v nedeli dne 29. rijna 2000 vitala brnenska cirkevni obec se svym duchovnim spravcem prot. Jozefem Fejsakem vzacneho hosta, s nimz prijel i dalsi host – vladyka Konstantin ze stredoevropske eparchie Srbske pravoslavne cirkve, pecujici o srbske pravoslavne verici v Rakousku, Nemecku a Svycarsku, ktery takto oplacel nasemu eparchialnimu olomoucko-brnenskemu vladykovi Simeonovi jeho nedavnou navstevu Vidne.
Vsichni tri vladykove: Jeho Blazenstvo metropolita Nikolaj, biskup Konstantin a biskup Simeon byli uvitani starostou brnenske cirkevni obce br. Vadimem Kozlovskym tradicnim chlebem a soli a Sasa Fejsakova prednesla uvitaci basnicku na chramovem nadvori. V chrame hosty pozdravil protojerej Jozef Fejsak. S vladykou metropolitou Nikolajem a obema vladyky Konstantinem a Simeonem slouzilo u svateho prestolu sedm knezi, mezi nimi i otec Genadij z chramu ruskeho velvyslanectvi v Praze. Zpival pevecky sbor brnenskeho chramu, rizeny s. Ardasevovou. Vedle tradicnich zpevu zapel i pisen k svatemu Rostislavu, ktera vznikla v Brne, a choral svatovaclavsky. Chram byl naplnen vericimi, kteri s dojetim vznaseli sve modlitby k Hospodinu Bohu za cirkev a slovanske narody a pozorne naslouchali otcovskym slovum vzacnych hostu.
V kazani po sv. evangeliu na tema lasky i k nepratelum zduraznil vladyka Simeon Spasitelovu radu, abychom s kazdym jednali tak, jak si prejeme, aby bylo jednano s nami. Ale Pan Jezis nam neslibuje, ze s nami budou lide jednat dobre. Musime byt pripraveni, ze nas okolni svet a ostatni lide nebudou vzdy chapat a na nami projevenou lasku nebudou odpovidat stejnou laskou vuci nam. Proto musime byt pripraveni nest i utrpeni a kriz. Z povinnosti lasky vsak nesmime slevovat.
V zaveru svate liturgie vyslechli shromazdeni srdecna slova pozdravu. Vladyka Simeon vyzvedl velkou statecnost vladyky metropolity Nikolaje, jiz projevil v nedavne dobe, kdy nasi verici byli tercem utoku ze strany unie na vychodnim Slovensku, a rekl, ze je stasten, ze takovy clovek stoji dnes v cele nasi cirkve v ceskych zemich a na Slovensku jako jeji metropolita. Milemu hostu ze srbske cirkve pripomnel, ze to byl sv. nas biskup Gorazd II., vysveceny srbskymi biskupy v Jugoslavii, ktery polozil zaklad k nasi spolecne pravoslavne ceste dejinami, zejmena v obdobi budovani ceske pravoslavne cirkve mezi dvema svetovymi valkami. Poji nas i tradicni hluboke pratelstvi mezi narodem ceskym a narodem srbskym. Je pro nas velkym povzbuzenim, ze vladyka Konstantin opet zavital k nam na Moravu.
Vladyka metropolita Nikolaj podekoval za vrele prijeti jak vcera v Olomouci, tak dnes v Brne. Vzpominal na zkousky, ktere museli prozivat v nedavne minulosti pravoslavni verici na Slovensku, kdyz celili ruznym pomluvam a utokum a prisli o vetsinu svych chramu a farnich budov. Buh vsak neopustil svuj lid, provedl jej zkouskami a nyni vice nez padesat novych pravoslavnych chramu je na vychodnim Slovensku jiz postaveno a vysveceno a staveji se chramy dalsi. Vladyka zduraznil dulezitost chranit a zachovavat jednotu nasi cirkve a nutnost vzajemneho poznavani a vzajemneho obohacovani se odlisnymi zvyklostmi, tradicemi a zkusenostmi.
Vladyka Konstantin vzpominal na krasne zazitky pred sesti lety, kdy se v Brne zucastnil jako delegat Srbske pravoslavne cirkve kanonizace svateho knizete Rostislava. I v Srbsku je kraj jmenem „Morava", ale nespojuje nas jenom toto jmeno uzemi, ale i jmeno Gorazd, nebot i v Srbsku je mistni nazev Gorazde a ucta k velkomoravskemu svetci Gorazdovi Prvnimu, nastupci svateho Metodeje, i novemu biskupu – mucedniku Gorazdovi Druhemu – ceskemu, ktery jak znamo pusobil cirkevne pod ochranou srbske pravoslavne cirkve. Vladyka Konstantin vrele dekoval za prijeti na Morave a pozval vladyku metropolitu Nikolaje k navsteve srbske cirkve, coz prospeje k utuzeni tradicnich tesnych vzajemnych vztahu mezi obema cirkvemi a pratelstvi mezi nasimi narody.
Na zaver bohosluzeb vladyka Jeho Blazenost Nikolaj pozehnal vericim
a obdaroval je ikonkami. Pratelska atmosfera panovala
i za spolecnym stolem, ktery pripravila brnenska cirkevni obec. Jak
v chrame v Olomouci, jak v chrame v Brne, tak i zde zaznely
mnohokrat srdecne zdravice a Mnoha leta vzacnym
hostum a cele cirkvi.
p-es
Diakonske sveceni v Olomouci
V nedeli dne 19. listopadu 2000 vysvetil preosv. vladyka Simeon v olomouckem katedralnim chrame sv. Gorazda I. pri svate liturgii zalmistu cirkevni obce ve Znojme bratra Ludka Nespora na diakona (jahna). Pred zapocetim svate liturgie postrihl ho na stupen hypodiakona a soucasne s nim postrihl i bratra Konstantina (Marka) Grundorada z Monastyru sv. Gorazda – novomucednika v Hrube Vrbce do hodnosti lektora (ctece). Diakonske sveceni se kona ve svate liturgii na konci eucharistickeho kanonu pred ektenii, jez uvadi verici spolecenstvi cirkve k modlitbe naseho Pana – Otce nas. S preosvicenym vladykou Simeonem slouzil o. dr. Petr Novak a protodiakon o. Feodosij Jarecny, zpival pevecky sbor olomouckeho katedralniho chramu za rizeni prot. Pavla Alse. Vladyka Simeon kazal na tema evangelijniho podobenstvi o bohaci a chudem Lazaru a rozvedl uceni Pisma svateho o Bozi spravedlnosti a zodpovednosti svobody cloveka. Pri svate liturgii bylo vzpomenuto pamatky zesnule sestry Jaroslavy Pospisilove, clenky metropolitni rady a aktivni pracovnice olomoucke cirkevni obce. PA.
Navsteva vladyky Simeona v Osoblaze
Na mape Ceske republiky najdete Osoblazsko v okrese Bruntal, ve vybezku na severovychode,
ktery nizinou vybiha do Polska. Osoblazsko a obec
Osoblaha je domovem skupiny pravoslavnych rodin,
patricich k cirkevni obci Mesto Albrechtice. V nedeli
15. rijna prozivali tito pravoslavni radostne chvile,
kdyz k nim na tuto vyspu na hranicich se sousednim
Polskem zavital na arcipastyrskou navstevu vladyka
Simeon, biskup olomoucko-brnensky, spolu s
peveckym sborem olomouckeho katedralniho chramu, ktery
zpival pod vedenim o. Pavla Alse pri svate
liturgii. S vladykou slouzil okruzni protopresbyter o. Jiri
Niderle z Opavy, ktery o zdejsi cirkevni obec
pecuje. Pravoslavni verici na Osoblazsku tvori male
spolecenstvi a mozna se citi jakoby mimo deni cirkve.
Proto pro ne byla navsteva vladyky Simeona milou
vzpruhou a povzbuzenim. Schazeji se na bohosluzby
diky pochopeni mistnich rimskokatoliku v jejich
kosteliku na hrbitove v Osoblaze po ukonceni predchozi
katolicke bohosluzby. Vladyka hovoril v promluve o
tom, ze se pravoslavny clovek, podobne jako
apostolove, neda odradit od sve cesty za Kristem a
v Kristu, spolehaje a duveruje v Jeho pomoc. Svou
radost z navstevy vyjadrili osoblazsti pozvanim hostu na
male obcerstveni po svate liturgii podle vzoru prvotni
cirkve. Vzpominali vdecne na zesnuleho otce
Vratislava Sedlare. Hospodin Buh necht zehna vsem
pravoslavnym vericim v Osoblaze a jejim okoli a svou
milosti upevnuje jejich viru a vernost.
pa
opravdu radostne proziti Vanoc, bohatou nadilku
a predevsim velkou milost Spasitelovu
v jeho svatem pozehnani.
Kez je s nami v kazdem okamziku,
kez se nase srdce jemu otevrou
a nejsou okorala nemilosti a nelaskou.
To vse si uvedomujeme v dobe,
kdy zpivame:
„Kristus se rodi,
oslavujme Ho!"
Redakce
Vydava: Metropolitni rada pravoslavne cirkve v ceskych zemich v Pravoslavnem nakladatelstvi,
Delostrelecka 7, 160 00 Praha 6
Hlavni redaktor: Dr. Cestmir Kracmar, Soukenicka 10, 110 00 Praha 1.
Redakce si vyhrazuje prava na pripadne upravy, ci kraceni zaslanych prispevku.
Uzaverka kazdeho cisla je 10. den predchazejiciho mesice. Vychazi druhy tyden v mesici.
Litografie Loksa PrePress Rakovnik, tisk Tucek tiskarna Rakovnik.
Rozsiruje PNS. Jedno cislo Kc 10, –, pro predplatitele u distribucniho strediska v Praze Kc 9, –.
Podavani novinovych zasilek povolila Ceska posta, s. p. ,
Odstepny zavod Praha c. j. nov 5434/95 ze
dne 8. 11. 1995.