REDAKCNI POZNAMKA

Hlas pravoslavi dnes prinasi mj. trochu radosti z uspesnych prazdninovych akci, a nekolik uvah prave o detech. Srpen je ovsem take mesicem jednoho z nejvyznamnejsich svatku "Zesnuti presvate Bohorodice", jejimz ditetem byl nas Spasitel, Jezis Kristus. Kez na nic z toho nezapomeneme az budeme rikat "Otce nas..."

vase redakce

Jezis Kristus a deti

V biblickem pojimani jsou vsichni lide Bozimi detmi, Buh je nasim Otcem. Pecuje o nas a stara se, abychom zili bohatym zivotem a ve svetle jeho radu prisli k poznani pravdy (1 Tim 2,4). Jezis Kristus uci, ze se mame k Bohu obracet jako k Otci nebeskemu. Proto mame vzdy v modlitbe rikat: Otce nas, jenz jsi na nebesich (Mt 6,9). Nase detstvi pred Bohem je nejvyssim projevem duvery a lasky.

Nikdo nedokaze tak bezelstne milovat a duverovat jako male deti. Bohuzel az v nasem dospelem svete deti postupne poznavaji fales, zlobu a nelasku. Vsechny nepekne vlastnosti jsou lidske prirozenosti dospelych. Evangelium upozornuje v teto souvislosti na ztratu detstvi. Byt, jiz jako dospely, opet ditetem, znamena vratit se do prvotniho stavu bezelstne duvery, radosti z malych daru vezdejsiho ziti, vdecnosti treba i za trochu casu, ktery nam nekdo venuje.

Z techto duvodu daval Jezis Kristus deti za vzor dospelym a mel k nim vrely, uprimny vztah. Kdyz v Judsku za rekou Jordanem uzdravoval zastupy, lide k nemu prinaseli take male deti, aby jim pozehnal a modlil se za ne. Ucednikum se to ale nelibilo, meli zrejme dojem, ze s nimi ztraci zbytecne cas a branili jim. Tehdy jim rekl: "Nechte ditek a nebrante jim jiti ke mne; nebo takovych jest Kralovstvi nebeske." a "kdozkoli neprijme Kralovstvi Boziho jako dite, nevejde do neho". (Mt 19,14 a L 18,17)

Otec Roman, matuska Katerina a deti letniho tabora v Tesove, viz. str. 19.

Jindy na ceste do Kafarnaum se ucednici zacali prit o to, kdo z nich je nejdulezitejsi. Mysleli si, ze o jejich pri Kristus nic nevi. Stydeli se vyjevit tema rozepre. K jejich velkemu udivu zavolal Jezis male dite, vzal je do naruce a ucednikum rekl: "Chce-li kdo prvni byti, bude ze vsech nejposlednejsi a vsech sluzebnik. Kdo by koli jedno z takovych pacholatek prijal ve jmenu mem, mne prijima, a kdo by mne koli prijal, ne mne prijima, ale toho, kdo mne poslal." (Mk 9,33-37)

Svati apostolove se tak naucili videt v detech zarivy obraz - ikonu sveho Ucitele Jezise Krista. Timto jejich poznanim zila apostolska Cirkev. Nikdy nebranila udilet detem svatou Tajinu krtu a Myropomazani. I male deti mohly vzdy s dospelymi pristupovat ke svatemu Prijimani, tak jak to dodnes uskutecnuje pravoslavna Cirkev. Naopak dospeli maji v cirkevnim spolecenstvi opustit svet dospelych a stat se detmi, aby vesli do Boziho Kralovstvi. Pod pojmem "Bozi Kralovstvi" si nemame predstavovat nejaky vymezeny prostor, ale spise kvalitu zivota viry. Svati otcove rikaji, ze kdyz nepozname hodnotu a krasu Boziho kralovstvi v pozemskem zivote, nepozname jej ani po smrti.

Deti vzdy patrily do cirkevniho spolecenstvi a ucastnily se bohosluzebneho zivota v chramu. Jejich pritomnost prosvetluje liturgicke shromazdeni. Dospeli ucastnici bohosluzeb by meli mit s detmi dostatek trpelivosti a umet omluvit jejich pripadne rusive projevy. Zvlast v dnesni dobe je velke umeni vychovavat deti tak, aby rady do chramu prichazely a citily se nem jako v dome Bozim. Zaslouzi si uprimny obdiv rodice ci prarodice, kteri dokazi sve male potomky ucit krestanske vire a privadet je do chramu. Deti prirozene veri v Bozi existenci a dokonce ve stavu dusevni i telesne cistoty Boha vidi, jak cteme v Blahoslavenstvi: "Blahoslaveni cisteho srdce nebo oni Boha videti budou". (Mt 5,8) Krestanskou vychovou a dobrym prikladem muzeme my dospeli pomoci detem, aby si tuto cistotu uchovaly a casem zamenily prvotni bezprostredni viru za viru z osobni zkusenosti s Bozi laskou, ktera jim jako vzacny dar bude vzdy tichym pristavem na rozbourenem mori vezdejsiho zivota. Privadejme stale deti ke Kristu a umozneme, aby jim zehnal a stal se jejich nejvetsim a nejvernejsim Pritelem. archiepiskop Krystof

Kdyz episkop Theofan Zatvornik († 1895) prekladal svate Otce, zamerne vypoustel mista, kde se pise o fyzickych aspektech modlitby. Vedel totiz, ze i v jeho dobe (19. stol.) je budou mnozi povazovat za konecny cil a bez pochopeni podstaty zacnou provozovat IMITACI. A tak vse, co se toho tyce, episkop Theofan jednoduse ve svych prekladech vynechal.

Dnes vsak jsou mnohe z techto praci prelozeny a publikovany a vy se muzete dovedet, jakou pozici mate zaujmout - sedet na zidli, sklonit hlavu atp. A lide zacinaji imitovat a myslet si: "To je ono!". A opravdu jestlize se dlouho postime a delame urcita cviceni, zacne se s nami neco dit. To ale neni duchovni zivot. Naopak, muzeme si byt jisti, ze mame co docineni s besy. Pravy duchovni zivot je mnohem vic zakorenen ve skutecnosti, kterou nenalezneme povrchni imitaci. Vetsinou lze lehce poznat ty, kteri nemaji seriozni vztah k duchovnimu zivotu, ale pouze jej napodobuji. Mame dokonce priklad v historii naseho bratrstva: v San Franciscu zil clovek, ktery byl nadsen ideou Jezisovy modlitby. Postupne zvysoval pocet modliteb, dokud nedosel k peti tisicum. Zil ve svete, uprostred rusneho mesta a vzdy rano, drive nez zacal pracovat ci snidat, pronesl, stoje na balkone, pet tisic Jezisovych modliteb. Pak se citil uzasne posilnen a povznesen. Nu a jednou rano, kdyz se dostal k poslednimu tisici, se pod balkonem objevil clovek zabyvajici se nejakou praci. A nas modlitebnik tim byl natolik vyveden z miry, ze zacal hazet na toho cloveka nadobi! Z jakeho hlediska mame posuzovat cloveka zamestnaneho duchovnim zivotem, kdyz behem modleni muze zacit hazet po nekom nadobim? Znamena to, ze jeho nazor na duchovni zivot byl mylny - proto se u neho projevily svobodne vasne. Jeho mineni nebylo strizlive, vychazel pouze z jakehosi teoreticke znalosti. Proto se jeho vasne pri prvni prilezitosti vydraly ven. Neni-li to neni nasim bitevnim polem, je lepsi neodrikavat pet tisic modliteb, ale delat neco jineho, duchovniho. Je nam treba zacit duchovni zivot prave na urovni strizliveho pohledu na svet, bez zaslepeni, cestou plneho uvedomeni si, ze jsme obkliceni silami tohoto sveta. Musime s nimi bojovat tim, ze rozum budeme mit nahore, ne dole, to znamena prozivat nebeske a nezakryvat rozum do veci pozemskych (pozdeji to vice objasnim). Z hlediska praxe svetskeho zivota to znamena, ze nesmime byt tak posetili a jit stejnym krokem s vetsinou clenu Cirkve. Budou nas pokladat prinejmensim za podiviny, ale take proste za nenormalni. Je to vsak nezbytna, zakladni podminka. Jeste se k tomu vratim.

priste: 6. Divejme se vzhuru

prelozil otec Patrik

Ve jmenu Otce i Syna i Svateho Ducha!

Drazi v Kristu bratri a sestry! Svaty apostol Pavel pise: aby dokonaly byl clovek Bozi , ke vselikemu skutku dobremu hotovy (Tim. 3,17). Abychom byli vzdy pripraveni ke konani dobrych skutku, je nutne poucovati se v Bozim slove, v zakone Bozim, abychom umeli poznavat svatou Bozi vuli a plnit ji. Dnes bych s vami chtel pohovorit o jedne z nejvetsich krestanskych ctnosti - o ucte deti k rodicum. Ucta k rodicum - to je prvni povinnost deti. Jiz v predkrestanske dobe bylo zvykem u vsech narodu - mladsi vzdy ctili starsi a vazili si jich. Zvlaste svych rodicu. Avsak bez ohledu na dulezitost a prirozenost teto ctnosti je timto prikazanim Bozim, ke vseobecnemu pohorseni, opovrhovano. Vidime a slysime o mnoha pripadech, kdy deti neprokazuji uctu svym rodicum. A tak, abychom si pripomneli dulezitost a nezbytnost teto ctnosti, o ktere nas poucuje pate prikazani Zakona Boziho, o ni dnes pobesedujeme.

Ucta k rodicum vyzaduje predevsim sama prirozenost; vzdyt rodice dali svym detem zivot. Uz jen za toto musi byt deti vdecne rodicum. Ale nejen pouze za to. Rodice je vychovali, dali jim vzdelani, osetrovali je, bedlive strezili kazdy jejich krok, pomahali ve chvili potreby. Prozili ve svem srdci mnoho trapeni, obtizi, nemoci. Mozna i plakali, trpeli nemocemi svych deti, jejich nezdary. A veru, to vse uci deti ctit sve rodice a vazit si jich. Apostol Pavel pise, ze laska trpeliva jest, milosrdna jest (1 Kor 13, 4). A jestli jakakoliv laska je shovivava a milosrdna, tak tim vice laska rodicovka. Co neodpusti otec svemu synu! Absalom tezce urazil sveho otce, krale a proroka Davida, kdyz povstal proti nemu se svymi spatnymi poddanymi. Ale poslyste, co David rekl velitelum sveho vojska: jednejte s mladencem Absalomem setrne (2 Sam 18, 5). Otcovska laska je pripravena vse odpustit. Take darebnym, marnotratnym detem. Proto se deti musi snazit byt vdecny svym rodicum. Cele dejiny spasy nas uci o teto nezne rodicovske lasce k detem. Vypravi se, ze kdyz byli Aronovi synove pozreni ohnem Bozim, Aron stal a mlcel ve svem utrpeni. Vzpomenme i place spravedliveho Jakoba nad jeho zemrelym synem Josefem: ve smutku sestoupim za synem do podsveti (Stvoreni 37, 35), rikal. Vzpomneme, jak trpel David nad svym zemrelym synem Absalomem. Plakal a narikal: muj synu Absalome, muj synu Absalome! Kez bych umrel misto tebe! (2 Sam 18, 33). Tak plakal a narikal David. Uvedme take z dob novozakonnich, jakym dusevnim utrpenim bylo naplneno obraceni otce, ktery prosil o uzdraveni sveho posedleho syna: Pane, smiluj se nad synem mym, ont namesicnik jest a zle se trapi, nebo casto pada do ohne a castokrat do vody, i privedl jsem ho k ucednikum tvym a nemohli ho uzdraviti (Mat 17,15-16). A zena kannanejska, obracena k Spasiteli: smiluj se nade mnou, Pane, Synu Daviduv! Dcera ma zle se trapi od zleho ducha (Mat 15,22). Dcera trpi, ale matka trpi dvojnasob. Proto rika: smiluj se nade mnou Hospodine! Takova je nezna laska rodicu k jejich detem. A na to nesmi deti zapominat. Na tuto rodicovskou lasku jsou deti povinny odpovidat vzajemnou, neznou laskou k nim.

Uvedu vam jeden priklad z historie o takove podivuhodne, mozno rici, vsemocne lasce rodicu k detem. V roce 390 po Kristu, ve meste Soluni podle prikazu imperatora Theodosie bylo za vzpouru zabito v cirku temer 7 000 lidi. Trestali pri tom provinilce a nevinne - bez rozdilu. Mezi jinymi predurcenymi k zahube tam byl v ten nestastny den jeden clovek s dvema chlapci - svymi syny. Kdyz na ne dosla rada, otec presvedcil katy, aby se slitovali byt jen nad jednim synem a zachovali jej nazivu. Kati souhlasili se zachranou jednoho chlapce, ale otci rekli, ze musi vybrat sam, ktereho z nich nechat nazivu, a ktereho - zabit. Tu srdce otce zakolisalo. Oba synove mu byli drazi. Obou mu bylo lito. Proto otec nevybiral a vsichni tri se vydali do rukou katu.

Rodice trpi, kdyz deti prozivaji jakekoli trapeni. Zvlaste rodicovske srdce proziva utrpeni, kdyz deti onemocni. Nic jim v tu dobu neni mile, nic jim neprinasi radost. Pouze kdyz milosrdny Hospodin pozdvihne deti z jejich bolesti, vydechnou s ulehcenim. Tehdy neni jejich radosti konce. Rodice trpi pro nemoc svych synu a dcer, prozivaji, kdyz jsou deti postizeny telesnym neduhem. A tim vic trpi jejich srdce, kdyz jejich deti trpi neduhem mravnim, dusevnim. To je pak nestesti rodicu dvojnasobne.

Jeste se zamyslime nad Bozim prikazanim, ktere nam prikazuje ctit otce sveho i matku svou Uvidime, ze v sobe obsahuje i zaslibeni Bozi. Za uctivost je detem prisliben dlouhy zivot a stesti. Za neuctivost - zivot kratky se vsemoznymi pohromami a nestestimi. Historie a nazorne priklady, ktere sami pozorujeme, nas utvrzuji o sile a spravedlivosti Bozich slov. Skutecne, lide, kteri se uctive chovali ke svym rodicum, starali se o ne, se dozivaji hlubokeho stari a stastne prozivaji svuj zivot.

Naopak zle, neuctive deti obvykle ziji pouze kratce. Ziji zivot plny pohrom a nestesti.

"Cti otce sveho i matku, abys (stastne) dlouho ziv byl na zemi", - rika pate prikazani Bozi (Ex 20,12); a jeste: kdo by zlorecil otci neb materi, smrti at umre (Mt 15,4). Je mnoho prikladu, kdy rodicovske pozehnani prineslo blahodat na duse jejich deti. A naopak - prokleti rodicovske vydavalo zvlastnimu utrpeni a mukam deti nepokorne. Blazeny Augustin vypravi o jedne teto udalosti. V jednom meste jeho eparchie byla takovemu prokleti vydana cela rodina. Staricka matka deviti synu byla jednim z nich potupena Ublizil ji nejen slovy, ale dokonce si dovolil ji uderit. Urazena matka, rozhorcena takovym chovanim sveho syna, se zlobila i na ostatni syny. Proc zlostnika nezadrzeli a nepomohli ji, neochranili, kdyz ji jeden z nich bil? A tak, v navalu rozcileni, vsechny bez rozdilu proklela. Nevyhnutelny soud Bozi se naplnil. Starsiho syna v ten den ranila mrtvice. Ruce i nohy se mu trasly. Uplne ochrnul a nemohl chodit. Totez se do roka prihodilo i ostatnim synum. Protoze nemohli pro tu hanbu a potupu vydrzet mezi svymi spoluobcany, vzdalili se z mesta a rozptylili se po cele Rimske risi. To je nazorny, zcela jasny priklad, jak rychle se Bozi Soud vykonava nad opovazlivymi neuctivymi detmi. Tento priklad nas utvrzuje, ze hresi i matky, ktere se opovazuji tak nerozvazne proklinat sve deti. Ale dvojnasob hresi deti, ktere privadeji sve rodice k takove krajnosti - prokleti.

Ano, vzdy je nutno miti na pameti sve povinnosti ve vztahu k rodicum. Z tohoto duvodu rika svetitel Tichon Zadonsky: "Vzdy se nalezite chovej k tem, kteri ti dali zivot. Za to se ti dostane velikeho stesti. Pamatuj, ze rodice jsou tvoji nejvetsi dobrodinci. Vzpomen si na jejich trapeni, tezkosti, na vse, co museli prozivat pri tve vychove. Vzdy jim za vse nalezite dekuj a bud vdecny. Chovej se k nim uctive, ve vsem je poslouchej. Avsak toto poslusenstvi musi byt rozumne. Musi byt v souhlase se slovem Bozim a vuli Bozi. Bez rady rodicu nic nedelej a nepodnikej. Pokud te rodice trestaji a ty povazujes tento trest za spravedlivy, skutecne jsi se provinil, prijmi pokorne svuj trest. Nebot rodice te trestaji s dobrym cilem, aby te napravili a ty jsi se polepsil. Pokud si myslis, ze je trest nespravedlivy a vinen nejsi, rekni jim to. Jsi jejich dite. Neopoustej sve rodice v nouzi. Pomahej jim, zvlaste v jejich stari. Pokud zpozorujes jakekoliv nemoci ci slabosti svych rodicu, neodvazuj se je odsuzovat ci dokonce to rozhlasovat. Nenapodobuj Sema - syna Noemova, ktery, kdyz videl nahotu sveho otce, rekl o tom svym bratrim. Pokud se jakkoli provinis proti svym rodicum, rychle spechej vyprosit si odpusteni. Slovo Bozi nam rika, abychom prosili o odpusteni kazdeho blizniho, kteremu jsme ublizili.Tim vice prosme sve rodice, ktere musime milovat a ctit vice nez kohokoli jineho". Takove je pouceni svateho Tichona Zadonskeho o vztahu deti k rodicum.

Deti, chovajici se neuctive k rodicum, prichazeji o Bozi pozehnani. Jednou privezli rodice k jednomu podviznikovi sveho syna, jehoz posedl a mucil zly duch. Rodice prosili se slzami, aby podviznik svymi modlitbami jejich syna uzdravil. Ctihodny, ktery se ke vsem trpicim choval velmi shovivave a bez dalsich proseb jim pomahal svou modlitbou vsak tentokrat prosby vubec nebral na vedomi. Na mladika hledel nespokojene. Rodice jej stale prosili, ale podviznik rekl: "Vas syn neni hoden uzdraveni. Zly duch je tu jako trest, ze se k vam tak hrube choval. Casto vas neposlouchal a choval se k vam tvrde?". Otec pokyval hlavou a rekl: "Ano". "Coz jste se modlili, prosili, aby jej Pan potrestal?" Rodice se slzami rekli: "Ano, skutecne jsme prosili Hospodina o jeho potrestani". "Vzdyt i on trpi za sve hrichy." A rodice padli se slzami pred svatym, polevali svymi slzami jeho nohy prosice ho, aby se slitoval a smiloval nad jejich marnotratnym synem. Tehdy ctihodny, vloziv na neho ruce, pomodlil se, a v tu chvili byl chlapec uzdraven.

A jeste jeden priklad toho, jak Pan tresta neuctive deti za jejich drze chovani vuci rodicum. Jedna staricka matka mela jedineho syna, ktereho milovala, o ktereho se starala v ocekavani, ze se i on jednou stane jejim zivitelem. Oporou v jejim stari. Ale syn, kdyz vyrostl, privadel ji svou neuctivosti a hrubosti az k slzam. Jednou zacal bit svou zenu. Matka se ji zastala, ale v on ji v rozhorleni chytil a pritiskl ke stene, az ji dusil. Pouze stenani matky, krik zeny a plac deti jej donutily prestat a utect z domu. Tehdy se ukrivdena a ztrapena matka postavila pred ikony a rekla: "Pane, Ty vidis, jak se ke me chova muj bidny syn. Cim mi odplaci za mou lasku a peci o nej. Necht je proklet! At na nem neni ani me ani Tve pozehnani". V ten den, v tu chvili byl ranen strasnou chorobou. Nemohl pohnout koncetinami, ruce se mu trasly. Jeho stav se kazdym dnem zhorsoval. Nakonec zcela ochrnul, takze ho jeho zena nakonec krmila lzici. V takovem stavu jej nejednou vozili ke spravedlivym Bozim do Kyjeva a i na jina mista. Avsak nikde se mu uzdraveni nedostalo, Pan mu uzdraveni nedal. Po trinacti letech se jeho stav zhorsil natolik, ze ztratil i rec. Rozhodli se pozvat kneze, aby mu dal svate Prijimani. Kdyz prijal svatou Eucharistii, dar reci se mu vratil. Pozval k sobe vsechny sve pribuzne a deti a presvedcive hovoril o tom, jak tezky je hrich neucty k rodicum. Po techto slovech v pokoji zemrel.

Tyto priklady nas, drazi, uci, ze musime vnimave pristupovat ke svym rodicum, kteri nam dali zivot, kteri nas vychovali. Vzdyt rodice v nasem detstvi jakoby nahrazuji, zastupuji Boha. Veskera moc je zalozena na moci Bozi, utvrzena Hospodinem. Tim vice je Hospodinem utvrzena moc rodicovska. Proto Pan naplnuje zvlaste vuli rodicu. A tak, po tomto upozorneni, budeme se i ve svem zivote snazit plnit toto prikazani Bozi. Napiseme do sveho srdce: "Cti otce sveho i matku, abys (stastne) dlouho ziv byl na zemi"(Ex 20,12) a kdo by zlorecil otci neb materi, smrti at umre (Mt 15,4). Amen

z rustiny prelozil Boris

"A po sesti dnech pojal Jezis Petra a Jakuba a Jana, bratra jeho a vyvedl je na horu vysokou samotne a promenil se pred nimi; i zastkvela se tvar Jeho jako slunce a roucho jeho stalo se bile jako svetlo." (Mt 17. 1-2)

Ti, o nichz pravil Kristus, ze "neokusi smrti, dokud neuzri Syna cloveka prichazejiciho v Kralovstvi Svem" (Mt 16. 28), to jsou tri apostole, ktere vzav Sebou, vyvedl je na horu a ukazal jim, jak se ma zjevit v posledni den: ve slave bozstvi a v tele lidstvi.

Proto je vyvedl na horu, aby jim odhalil kym, jest Syn tento a ci jest Syn. Nebot kdyz se jich ptal: "Kym mne pravi byti lide?" (Mk 8. 27), odpovidali mu: "Janem Krtitelem, jini Elijasem, jini pak jednim z proroku" (Mk 8. 28). Proto je vyvedl na vysokou horu a ukazal jim, ze neni Elijasem, ale Buh Elijasuv, ze neni Jeremijasem, ale tim, kdo posvetil Jeremijase drive, nezli vysel z luna (Jr 1. 5), ze neni jednim z proroku, ale Panovnik proroku je poslavsi. A ukazal jim take, ze je Tvurcem nebe i zeme a Pan jsoucich na zemi i odsedsich; nebot rekl nebesum a zjevila Elijase a rekl zemi a vstal Mojzis. Pan zjevil svym apostolum veskerou slavu sveho bozstvi a tim jim ukazal, ze jest sam Vykupitel Israele¹), jenz byl zasliben skrze proroky, aby nebyli zmateni jeho utrpenim, ktere se pro nas chystal pretrpet podle sveho lidstvi. Nebot znali jej jakozto Syna Marie a jako Cloveka sdilejiciho s nimi jejich zivot. Na hore jim odhalil, ze jest Syn Bozi a Buh sam.

Zjevil jim sve Kralovstvi pred svym utrpenim, moc svou pred smrti svou, slavu svoji pred ponizenim svym a cest svou pred zneuctenim svym, aby - az bude vzat a zidy ukrizovan - poznali, ze neni rozpjat (na Krizi) pro nemohoucnost, ale dobrovolne dle blahe vule sve ke spase sveta.

Ukazal jim na hore slavu sveho bozstvi pred Vzkrisenim, aby po jeho Zmrtvychvstani porozumeli, ze nema tuto slavu za tezky udel svuj, ale mel ji predvecne, spolecne s Otcem i Svatym Duchem.

(Jeromonach Serafim Rose

/Kralovstvi Nebeske;

Platina - Moskva, 1999 a. D.;

prel. Prokop)

dle ct. Efrema Syrskeho

Zesnuti presvate Bohorodice

Prosli jsme cely cyklus liturgickeho roku a prosli jsme vsechny zastavky zivota naseho Pana Jezise Krista: jeho narozeni, uceni, smrt na krizi a jeho slavne zmrtvychvstani, vystoupeni na nebesa a posazeni se po pravici Otcove. Kristova pozemska mise ve prospech lidstva je zcela naplnena darem Ducha Svateho v den letnic.

Cirkev vyhradila zvlastni misto mezi svetci Marii, presvate Bohorodici. Skrze ni se stal Syn Bozi clovekem. Jeji panenske luno je prostornejsi nez nebesa, jak pravime v nasich hymnech, nebot obsahlo Boha. Nekonecny a neomezeny Buh svolil, aby byl obsazen v lune matky. Telo presvate Panny bylo fyzickym "obalem", jenz pomahal pri vteleni. To je duvod, proc je liturgicky rok, ktery je obrazem zivota zivota Kristova, take ohranicen dvema udalostmi z Mariina zivota, a to jejim narozenim a smrti. Opravdu, prvnim svatkem liturgickeho roku je Narozeni Panny Marie (8./21. zari). Poslednim svatkem cirkevniho roku je Zesnuti presvate Bohorodice, ktere se slavi 15./28. srpna. Aby byl dan najevo vyznam tohoto dne, predchazi jej dvoutydenni pust od 1./14. do 14./27. srpna, obdobi pripravy nutne k oslaveni teto udalosti. Jakou udalost si to pripominame pri Zesnuti presvate Bohorodice?

Pamet Cirkve

Nemame zadny historicky doklad o Mariine zesnuti, zadny psany text se nezminuje o jejim konci. Pouze apokryfni evangelia obsahuji detailni zpravu o smrti presvate Bohorodice, situujice ji do Jeruzalema.¹) K temto textum se pozdeji vratime, nebot to byly ony, jez inspirovaly ikonu a liturgicky text svatku. Avsak tyto zpravy jsou velmi pozdniho puvodu a jsou plny legendarnich detailu, jsou to zpravy, ktere Cirkev neprijala jako kanonicke a ktere by nas nemely trapit, nebot uctivani Marie neni zalozeno na folkloru, nybrz na tradici, jez je doplnenim Pisma svateho.

"Rodic, panenstvi jsi zachovala, pri zesnuti svet jsi neopustila, Bohorodice. Presla jsi k zivotu, o matko Zivota, a primluvami svymi zbavujes smrti duse nase". (tropar svatku Zesnuti presvate Bohorodice).

Skutecne, Tradice je zivouci pamet Cirkve, ktera je predavana z generace na generaci. Jiz od doby apostolske udrzujeme v nasi pameti, ze Marie, podobne jako jeji Syn, prosla smrti, a podobne jako on, byla vzkrisena. To je duvod, proc je svatek Zesnuti presvate Bohorodice druhou Paschou, prechodem ze smrti do zivota podle Janova evangelia: "Amen, amen pravim vam, kdo uslysi me slovo a veri tomu, ktery me poslal, ma zivot vecny a nepodleha soudu, ale presel jiz ze smrti do zivota." (Jan 5,24).

V nasi Tradici rovnez udrzujeme pohled na Mariino telesne vystoupeni na nebesa. Toto mysterium nazyvame "nanebevzeti".²) Podobne jeko jeji Syn, jenz vystoupil k Otci, tak i Marie byla andely vzata a prenesena se svym telem na nebesa.

U Kristova Nanebevstoupeni byli svedkove, apostolove a Matka Bozi, avsak pro Mariino nanebevstoupeni neexistuje zadny dukaz.

To je pravda, ale Otcove cirkve vzdy uctivali Marii jako bytost oslavenou ve svem tele. Jejich svedomi jim velelo nasledovat zjeveni: Ona, ktera obsahla Boha ve svem lune, je pannou pred, behem i po porodu. Jeji vzdy panenske telo Kristovo. Ona, prave tak jako jeji Syn, nebyla poskvrnena zkazenosti,nebot zustala bez hrichu.

To je tedy to neposkvrnene poceti, rimskokatolicke uceni o Panne Marii?

Nikoliv, pravoslavni netvrdi, ze byla Marie pocata bez hrichu. Narodila se z rodu Davidova a nese znamky hrichu, jenz tizi cele lidstvo jiz od padu prarodicu. Marie neni oddelena od padleho lidstva, je v jednote se svymi predky a s kazdym clovekem, svetci i hrisniky, ktere chtel Kristus spasit. Avsak my ctime Marii pro jeji vernost Bohu, jako tu jedinou, ktera se nedopustila hrichu a skrze jejiz svaty zivot byl umoznen Bozi prichod na zem. Diky sve svatosti byla Marie schopna prijmout Ducha Svateho a pocit Syna Boziho, nebot "moc Nejvyssiho ji zastinila" (Lk 1,35). Skrze vteleni byla Marie naprosto sjednocena s Presvatou Trojici: ovocem jejiho luna je Syn Otce pocaty z Ducha Svateho.

"Opravnene se muzeme ptat, proc trvalo tak dlouho, nez Bozi Logos (Slovo) sestoupil na zem a vtelil se, aby spasil padle lidstvo. Ale az po polovine 6. tisicileti po Adamove hrichu nasel na zemi pannu cistou nikoliv jen telesne, ale take duchovne. To byla ta jedina zena, jedinecna svou duchovni i telesnou cistotou, jez byla hodna toho, aby se stala Cirkvi a chramem Ducha Svateho."³)

Ikona svatku Zesnuti presvate Bohorodice

Prihlizejice k teologickemu vyznamu svatku, studujeme ikonu, jez v obrazech vyjadruje stejnou teologii. Co vidime na ikone?

Zesnula Marie lezi a jeji Syn, Pan Jezis Kristus, se objevuje za marami. Jeho vzezreni je jasne a Kristus je obklopen svatozari slavy. Ve svych rukou drzi dusi sve Matky. Kolem jeho hlavy se rozprostina "mandorla" (tj. kruh svetla). Jeji pritomnost je znamenim pritomnosti nebeskeho sveta, k nemuz nyni Marie nalezi. Apostolove shromazdeni okolo tela presvate Bohorodice vypadaji zarmoucene a ve smutku se sklaneji. Prvni archijerejove Cirkve, mezi nimi sv. apostol Jakub, bratr Pane.⁴), jsou rovnez pritomni na pohrbu Matky Bozi. Svaty Petr vede pohreb a jde pred marami presvate Bohorodice.

Kompozice teto ikony je zajimava, ma dve osy, ktere se navzajem protinaji a tvozi tak kriz. Mariino telo je horizontalni osa, jez nam ukazuje jeji smrt a pohreb. Kristus je vertikalni osa, ktera nam naznacuje triumf nad smrti. Kristus vstal z mrtvych, On je vitezem nad smrti. Dite, ktere drzi ve svych rukou, je Marie, nove zrozena na nebesich. Marie vstupuje do slavy sveho Syna. Tato ikona vyjadruje nadeji kazdeho krestana, jenz ocekava hodinu smrti jako prechod do zivota diky vitezstvi zmrtvychvstaleho Krista. Kazda smrt je novou osobni Paschou.

Jak to, ze jsou vsichni apostolove shromazdeni kolem Mariina hrobu? Brzy po Padesatnici se rozesli do celeho sveta, aby evangelizovali narody. Prece nemohli byt toho dne pritomni.

To je pravda, historicky to neni mozne, avsak jeste jednou si pripomenme, ze je to apokryfni text, ktery nam dava odpoved. Podle techto legend byli apostolove zazracne preneseni na pohreb Panny Marie. Na nekterych ikonach muzes videt, jak jsou apostolove vleceni andely na malych oblacich a shromazdovani ze vsech koncin zeme, aby byli pritomni na pohrbu Matky Spasitelovy. Tyto podivuhodne zpravy, dokonce snad ciste imaginarni, casto vyjadruji pravdu, kterou nas chce Cirkev ucit. To je duvod, proc jak liturgie, tak ikona vstrebaly a zobrazily tyto legendarni texty.

Co tedy znamena ten obraz?

Apostolove shromazdeni na ikone predstavuji naprostou shodu apostolu v otazce ucty, kterou Cirkev prokazuje Matce Bozi. Jejich pritomnost okolo Mariina tela neni ani tak historickou udalosti jako vyjadreni sboroveho skutku. Ve skutecnosti obecna a apostolska Cirkev vzdy slavila a ctila vzkriseni a nanebevzeti ve slave Matky Bozi.

Ty same apokryfni zpravy nam paralelne k zivotu Jezisovu pravi, ze Tomas dorazil pozde a nebyl na pohrbu pritomen. Zadal tedy, jestli by nemohl videt telo Panny Marie a dotknout se ho, stejne jako jednou zadal, jestli by se nemohl dotknout Jezise. Kdyz byl hrob otevren, apostolove uvideli, ze je prazdny. Tento pribeh o Tomasovi je samozrejme neskutecny a verne napodobuje Janovo evangelium. My vsak za touto legendou muzeme videt, ze jiz od doby apostolske se Tradice zminuje o oslaveni Mariina tela na nebesich.

Abychom podporili toto tvrzeni, muzeme se zeptat, proc zde nikdy nebyly ostatky presvate Bohorodice. Ve skutecnosti krestane takove ostatky uctivali od nejstarsich dnu Cirkve. Nyni vsak jiz nenachazime zadne zminky o ostatcich presvate Bohorodice. Ty se nachazely v Konstantinopoli, centru pouti, kde byl uctivan pas a zavoj Matky Bozi, jeji telo to vsak nebylo. Tim se potvrzuje to, co melo pravoslavne svedomi vzdy ve sve pameti. Marie byla vzata na nebesa se svym telem.⁵)

Na nekterych ikonach lze spatrit nejakeho cloveka naklanejiciho se pred marami a andela, jenz mu mecem utina ruce. Co to znamena?

Tento detail rovnez nachazime v apokryfnich zpravach. Athonios, fanaticky Zid, se pokusil prevrhnout rakev, aby tak zneuctil telo presvate Bohorodice. Tato epizoda se nezachovala na ikone, aby byla pripominana bez duvodu, ale kvuli vyznamu, jaky teto udalosti pripisuje Tradice. Verime, ze Mariin zivot, smrt a vzkriseni jsou mysteriem, jez ve sve pameti udrzuje jen Cirkev.

Okolni svet nema k tomuto mysteriu pristup. Proto nemohou zadna slova plne vysvetlit panenstvi Matky Bozi, nemozna je kazda analyza jejiho zazracneho materstvi a jeji vzkriseni zustava rovnez tajemstvim, ktere ve sve vire a Tradici zachovavaji jen verni. Athoniovy useknute ruce predstavuji zakaz vyneseny Cirkvi proti kazde indiskretni nebo neuctive zvedavosti tykajici se Mariina mysteria.

Radostna zvest o Kristove zmrtvychvstani byla predmetem toho, co hlasali apostolove od doby Padesatnice az do dnes. Kristovo zmrtvychvstani hlasame hlasite a vsude, avsak Mariina smrt a vzkriseni zustavaji Tajemstvim, jez ctime v tichosti. To je duvod, proc se Pismo svate nezminuje o prechodu presvate Bohorodice ze smrti do zivota. Stejne tak pravoslavna Cirkev nikdy neprohlasila Mariino nanebevzeti za dogma, presto vsak prokazuje Matce Bozi neohranicenou uctu.

Z anglickeho originalu knihy

"The Incarnate God" vydane

v "St. Vladimir´s Seminary press"

roku 1995

prelozil Miroslav Kudla.

²) Nanebevzeti je jmeno, ktere dal tomuto svatku Zapad, Zesnuti znamena "pruchod smrti", nanebevzeti oznacuje vzeti na nebesa.

³) Vladimir Lossky: Mysticka teologie vychodni cirkve. Crestwood, New York, St. Vladimir´s Seminary Press, 1976. str. 140.

⁴) Svaty Jakub, bratr Pane, byl Jezisovym pribuznym, a nikoliv jeho bratr "podle tela". Byl snad Josefovym synem z predchazejiciho manzelstvi nebo bratrancem Jezisovym, nebot blizci pribuzni jsou jak v hebrejstine, tak v aramejstine nazyvani bratry. Svaty Jakub byl prvnim archijerejem Jeruzalema a napsal prvni obecny list (epistolu). Byl umucen za cisare Nerona v roce 62 n. l. a Cirkev slavi jeho pamatku 23. 10./5. 11.

⁵) Otec Alexej Knazov, teolog a specialista na pravoslavnou "mariologii", klade silny duraz na tento bod ve svem uceni. Nepritomnost ostatku presvate Bohorodice potvrzuje jeji nanebevstoupeni. Mezi krestany odedavna panovalo presvedceni, ze se presvate Panny nedokl hrich, a proto byla usetrena jeho bezprostrednich dusledku, jako jsou nemoci, starnuti a smrt. Naznaky podobnych uvah najdeme napr. v 5. stol. u Pseudo-Melitona ze Sard. Podle episkopa Theoktena z Livia u . Jericha (6. stol.) bylo Mariino neposkvrnene telo prijato i s dusi do nebeske slavy. V 7. stoleti pripominal Modestos z Jeruzalema jeji probuzeni z hrobu, Hesychiovy z Alexandrie i Janovi ze Solune byla schranou bozskych tajemstvi. Svaty Jan z Damasku se pred polovinou 8. stoleti radoval, ze Maria jako prava Archa Umluvy byla prenesena do nebes. Volal k ni: "Tve neporusene telo nezustalo v zemi. Trunis na nebesich jako Kralovna. Skrze tebe jsme zbaveni pout smrti. Jsi nase jedine utociste na svete." Podobni ji velebili Andreas z Krety (Jerosolymites) i Dionysios Areopagita.

Pri rozlouceni s ni pronesl Petr vetu: "Svetlo jeji lampy naplnilo vesmir a neuhasne az do konce sveta."

V presvate Bohorodici, ktera zesnula a presto je nejvyce ziva z lidi, videl V. N. Losskij samo "srdce Cirkve, jedno z jejich nejskrytejsich tajemstvi a jejiho tajemneho stredu". Pravoslavi nahlizi Marii plne vnorenou do tajemstvi Vteleni. Povazuje ji za prvni lidskou bytost po Jezisi, na niz se beze zbytku realisovala nadeje theose, zbozsteni. Losskij napsal, ze presvata Panna je "zcela sjednocena s Bohem".

Uspenske ikony (ikony Zesnuti) vypraveji pribeh jejiho rozlouceni s prechodnou formou zivota. Nejstarsi zachovane ikony Zesnuti pochazeji az z doby po vitezstvi ikonodulu a po ustaveni svatku Vitezstvi Pravoslavi. Na zapade byvalo Zesnuti velmi castym nametem jeste ve stredoveku (v deskove malbe i v cetnych oltarnich reliefech), od renesance se vsak stale casteji nahrazovalo tematem Nanebevzeti. Souviselo to se zapadnim presunem durazu svatku, vyvrcholivsim az znamym dogmatem z roku 1950.

Bohorodice, promenena Bozim zasahem v svetlo lidskych nadeji, stoji vedle sveho Syna v centru pravoslavne viry. Je, jak o ni uz kdysi napsal velky basnik 6. stoleti Romanos Melodos ze syrske Emesy v posvatnem hymnu, ktery po staleti inspiroval ikonopisce - zdrojem radosti, tlumicim kazdou kletbu: padleho Adama zveda, Eve stira slzy. Ani andele nedohlednou nejzazsich mezi jeji hluboke duse. Je trunem nebeskeho Vladce. Ve sve naruci nosi Toho, jenz v sobe nese cely svet. Obnovuje stvoreni - a sam Stvoritel se v ni stal ditetem. Stala se klinem Boziho Vteleni i zarivou hvezdou, zvestujici vychod Slunce.

PhDr. Otakar Ales Kukla

Pismo svate pravi, ze Hospodin stvoril cloveka z niceho (prachu zeme) a vdechl mu dech zivota. Tak se stal clovek zivym tvorem. Hospodin jej postavil do rajske zahrady Edenu a prikazal mu: "Z kazdeho stromu zahrady smis jist. Ze stromu poznani dobreho a zleho vsak nejez. V den, kdy bys z neho pojedl, propadnes smrti." Had, zly pokusitel, vsak svadel Evu slovy: "Nikoli, nepropadnete smrti". Eva Bozi prikaz porusila. Slova zleho pokusitele byla lakavejsi. Adam jedl s ni. Clovek odpadl od Boha. Misto sveho Stvoritele postavil do stredu sveho zajmu stvorene. Buh nejprve proklel Hada, a jiz v tomto prokleti je zaslibeni zachrany cloveka: "Mezi tebe a zenu polozim nepratelstvi, i mezi sime tve a sime jeji, ono ti rozdrti hlavu a ty jemu rozdrtis patu." Clovek ztraci svuj rajsky stav: "Prach jsi a v prach se navratis", ale to nestaci. Hospodin rekl: "Nepripustim, aby vztahl ruku po stromu zivota, jedl a byl ziv na veky". Pak cloveka vyhnal ze zahrady Edenu a zapudil jej. Laskyplny vztah mezi Bohem a clovekem byl ztracen. Mezi cloveka a strom zivota musi Pan postavit straz - cherubiny s plamennymi meci. Toto poruseni prinasi clovek s sebou mezi stvoreni. Kain pripravuje o zivot Abela. Nakonec Adam, dilo Bozi lasky, clovek zahrady Edenu, umira. "Vsech dnu Adamova zivota bylo devet set tricet let a umrel."

Jezis Kristus rika: "Budte jako deti..."

Pravoslavne bohoslovi uci, ze Hospodin zabranil uplnemu sebezniceni cloveka tim, ze dopustil, aby Adam podlehl smrti. Pokud by se tak nestalo, s Adamovou nesmrtelnosti by se stal "nesmrtelnym" i hrich, kteremu Adam propadl.

Nadeje smrtelneho cloveka byla dana moznosti rozeni. Bez tohoto rozeni by Adamovou smrti zanikl clovek. A tak muze smrtelny clovek milosti Bozi dat zivot novemu cloveku. Tak je zachovana nikoliv nesmrtelnost cloveka, ale nesmrtelnost lidstva, ktera zachovava cloveka uprostred stvoreni az do druheho prichodu Noveho Adama - Bozskeho Spasitele a konecneho potreni smrti Bozi Laskou.

Vidime zcela jasne, ze rozeni deti, deti samotne, nejsou jen plodem nasich tuzeb ci vasni. Jsou soucasti Boziho planu zachrany cloveka. Rodi se, aby clovek neztratil moznost opet se sjednotit s Bohem, aby Bozi plan laskyplneho spolecenstvi s clovekem byl naplnen.

Nejsou nasim, jaksi samozrejnym, majetkem. Patri spise Bohu nez nam. Pripomenme si slova Spasitelova. Je v nich zjevny paradox. My, dospeli, se mame podobat nasim detem. Podle nasi logiky si ovsem predstavujeme, ze se deti maji podobat nam, ci lepe receno nasi predstave o nas. Pan vi, ze pokud se budeme podobat nasim detem, budeme se take my moci nazyvat Detmi Bozimi.

Misto toho, abychom se snazili znovuobjevit v sobe Bozi pritomnost, kterou Pan vidi v detech, bezdecne se snazime to lidske, pokazene, otisknout do dusi nasich deti.

Stale preziva nazor, ze rodice musi sve deti "vychovavat". To je ono zname: ohybej proutek, dokud je mlady. Mnohdy mame moznost i na ulici pozorovat toto "ohybani". Casteji spise pripomina utok besniciho silence na bezbrannou obet. Rodnou sestrou teto vychovy je totiz biti, fyzicky trest. Prostredkem "vychovy" je strach.

Ackoliv vsichni vime, ze tezke omacky nasemu zdravi prilis neprospivaji, stale tvori zaklad kuchyne mnohych u nas.

Deti kazdeho veku vubec nestoji o jakekoliv ohybani. Mnohem radeji se uci pozorovanim sveho okoli. Rikame obvykle, ze deti bijeme z lasky, chceme pro ne preci jen to nejlepsi... Prekvapive mnoho lidi je ochotno podvadet samo sebe timto tvrzenim. Bit nekoho proto, ze ho mame radi, je zjevny, naprosty, nesmysl. Biti, to je konec vychovy. Je prohrou vychovatele. Je dukazem jeho bezradnosti a nezpusobilosti.

Vyzkum agentury STEM nedavno prokazal, ze obetmi domaciho nasili jsou nejcasteji seniori, pak jeden z partneru (manzelu) a nakonec deti. Zda se, ze nasili na detech se posleze projevi jako nasili na starych lidech. Vsimneme si, ze vzdy trpi ti bezbranni. To je vysledek nasi vychovy.

Je vlastne nepochopitelne, proc se stale pokousime vychovavat nase deti jako v pruske kadetce.

A je jeste nepochopitelnejsi, ze tyto neblahe praktiky ziji mnohdy spolu s nami v Pravoslavne cirkvi. Pro nas, pravoslavne krestany, by mel byt tento vztah sirsi jeste o jeden rozmer. Nase deti jsou po krtu plnohodnotnymi cleny Cirkve, nasimi sestrami a bratry v Kristu. Nu, vztahnout ruku na sveho bratra ci sestru? Nemozne!

Chram a bohosluzba

Krasa pravoslavne bohosluzby je dana mj. spolecenstvim, ktere tvori verici vsech generaci. Aby toto spolecenstvi ve zdravi prezilo, potrebuje jedine. Musi byt plne lasky.

Deti pri bohosluzbe casto "vyrusuji". Bratri v nasi obci, kteri takove situace (nastanou-li) tezce nesou, nam doslova rikaji: "to nase deti, ty tady musely sedet a ani nespitly". S litosti dodavam, ze s temito, dnes jiz dospelymi detmi, se jiz v chramu nesetkavame. Konec. Odsedely si sve. Nikdo (ta otazka se netyka pouze deti) by se nemel stat pokusenim svym bratrim. Nemeli bychom samozrejme zit a projevovat se, nejen v chramu, na ukor druhych. Ale deti nerozumi teto logice.

Chram musi byt detem dustojnym domem Bozim, ale take mistem, kam je prijemne jit, kde je radostne byt. Nejsme jim casto my sami pokusenim svymi recmi a chovanim, ktere do chramu nepatri? Nikomu neni prijemny pobyt v kaznici. Jedine, cim muzeme usmernovat jejich chovani, je vlastni priklad. Pouze priklad rodicu a ne strach z trestu je motivujici. Ten, kdo okrikuje, prikazuje a ma zlostny oblicej, se nemuze stat pritelem ditete. Nejde o to, abychom deti "naucili poradku", jde o to, abychom meli hezky vztah. Vse ostatni prijde samo.

Dalsi extrem je rozdeleni spolecenstvi na deti a dospele. V poslednich letech s tim experimentuji katolici i protestante. Detske mse, detske koutky, kde deti travi cas bohosluzeb oddelene apod. Doufejme, ze se Cirkev nikdy nevyda timto smerem. Nasi mladsi bratri patri pred Bozi prestol stejne jako my dospeli. Neni zde Buh dospelych a Buh detsky. Toto rozdeleni pouze nasleduje (to stale prizpusobovani se svetu) rozdeleni ve spolecnosti. Svet spotreby je rozdelen na produkty pro vsechny vekove (cilove) skupiny - na kazdou zvlast. Dej nam Pan dostatek lasky a moudrosti, abychom dokazali udrzet rodinu vernych pred tvari Bozi pohromade, nerozdelenou.

Starec Kyrill rika, ze rodice malym detem "zastupuji" samotneho Boha. Z jejich laskave tvare by se mely deti ucit poznavat tvar Bozi. Vlastne nejde o to, aby deti nerusily dospele v jejich zboznem rozjimani, ale o to, aby dospeli nerusili deti v jejich poznavani Boha, Pana Jezise Krista. Dospeli maji cestu k Bohu ukazovat, kracet po ni ale musi deti sami. Neni rozumne jim tuto uzkou a trnitou cestu delat jeste tezsi. Boris

Byl ctvrtek 19. cervence 2001. V katedralnim chrame svateho Gorazda v Olomouci jsme vitali ucastniky autobusoveho zajezdu z Prerova, poradaneho tamnim sdruzenim Byzantion a vedenem otcem Liborem Raclavskym.

Jeho program nas vedl k nekterym pravoslavnym svatynim severni Moravy. Byly to zejmena ty, ktere stavel pred II. svetovou valkou s pozehnanim svateho novomucednika Gorazda otec Andrej Kolomacky. Prvni po olomouckem nas uvital malebny, nedavno zvenci opraveny chram svate Ludmily, knezny a mucednice ceske, v Rimicich. Tento chram byl v poctu postavenych svatyn otcem Andrejem na Morave prvni. Po jeho prohlidce smerujeme do Chudobina, nyni casti mesta Litovle, a seznamujeme se s historii tamni cirkevni obce a jeji svatyne, zasvecene svatym apostolum rovnym Cyrilu a Metodeji. Pak nas autobus privazi do Stremenicka, filialky chudobinske farnosti, abychom se potesili mistni kapli svateho Vaclava, knizete a mucenika ceskeho. Kaple je jiz zvenci opravena, letos byla dokoncena strecha a opraveny kopule, uvnitr se jeste maluje, aby k svatku svateho Vaclava bylo vse pripraveno na nove vysveceni po opravach. Pres pamatnou obec Javoricko smeruje nase putovani do Vilemova. Tamni monastyr Zesnuti presvate Bohorodice nemusime nasim ctenarum zvlast predstavovat, pise se o nem hodne. Po obede odpovida v chrame na dotazy ucastniku zajezdu matka Ludmila, prvni ceska monaska, nedavno postrizena biskupem Simeonem. Odpoledni zajezdovy program konci u noveho chramu sv. Ducha v Sumperku. Byl vysvecen pred tremi roky v nedeli dne 17. cervna 1998 carihradskym patriarchou Bartolomejem a nasim, dnes jiz zesnulym, metropolitou Dorotejem.

Pri tomto putovani, si uvedomuji, ze ve vsech techto nasich svatynich, zejmena rimicke, chudobinske, stremenicske, obetave slouzil od pocatku 50. let bud jako duchovni spravce, ci administrator o. Vaclav Simek, s vyjimkou toho posledniho - sumperskeho. Na otce Vaclava vzpominani rovnez ve Znojme, Mohelnici, Unicove a jinde. Ale Sumperku a jeho pravoslavne cirkevni obci venoval o. Vaclav ze sveho plodneho zivota nejvice a vybudovani zdejsiho chramu bylo jeho velkym snem. Otec Vaclav Simek by se byl dozil prave letos v cervenci osmdesati let. Buh si vsak sveho sluzebnika povolal jeste pred dokoncenim chramoveho stavebniho dila.

Otec Vaclav, rodak z ukrajinske Volyne, se cely zivot zajimal o zivot svych volynskych krajanu. Pochopil, ze zakladem skutecneho, plneho a hodnotneho zivota nemuze byt pouhe ulpivani na materialnich vecech a starost o ne, trebas jsou pro zivot dulezite, ale predevsim hodnoty duchovniho zivota, z nichz rosteme pro vecnost... Ty davaji hmotnemu blahu zavrseni, smysl a pozehnani. Duchovni sluzbe s jeji zvlastni problematikou a slozitosti o Vaclav jako knez - pastyr zasvetil na cely zivot. Kdyz se rozhodoval, predevsim myslel na sve volynske krajany. Protoze sve bratry a sestry opravdove a uprimne miloval, nespokojil se jen teoretizovanim, ale uposlechl konkretni volani cirkve, aby se stal duchovnim pastyrem, Kristovym knezem. Duchovni praci zacinal ve Znojme a skoncil v Sumperku. Sumperske verici v kritickych letech provedl zdarne ruznymi nastrahami a zkouskami, at byly vnejsiho nebo vnitrniho razu, a vzdy dokazal vernym pravoslavnym krestanum zabezpecit pro svate bohosluzby strechu nad hlavou - dustojny svatostanek. Upoutan na luzko nemoci, ktera byla dusledkem utrap z valky, vsak mohl uz jen prihlizet, jak se pripravuje a rodi stavba nave svatyne v Sumperku. Sveceni chramu svateho Ducha se jiz nedozil. Nemohl, zel, ovlivnit moudrou radou a praktickou zkusenosti urcenou koncepci nove svatyne, a tak se stalo, ze stylove ponekud vybocuje z tradicnich nasich svatyn. Nebyl do ni prenesen ani puvodni krasny ikonostas ve slovanskem, mekkem ikonopiseckem stylu, porizeny vericimi na Sumpersku po zrizeni cirkevni obce po roce 1947; ten byl sveren cirkevni obci v Libine. Je krasne, ze nadale uspesne pusobi v Sumperku pevecky sbor, ktery otec Vaclav dovedl zorganizovat a vzdy podporoval, i kdyz si velice cenil lidoveho zpevu podle Sborniku sv. vladyky Gorazda, ten se snazil zpristupnit vericim ve snadnejsi uprave ve svem "Zpevnicku nasi rodiny". A je take krasne, ze se nasli obetavi bratri, kterym lezi na srdci pece o dokonceni chramu, respektive jeho blizkeho okoli. Vyzaduje to opravdu mnoho sil. casu a starosti. Myslim, ze vsechny obetave pracovniky a pracovnice pobizi zarny priklad prave otce Vaclava, aby pokracovali v urcenem dile. Snad by si i otec Vaclav a dalsi horlivi pracovnici zaslouzili, aby i jejich jmena byla uvedena na pametnich deskach, ktere zdobi steny noveho chramu.

Vzpominka na horliveho pastyre, ktery dovedl ze sve knezske praxe prinaset vzacna zrnka praktickych zkusenosti i na pravidelne duchovenske konference moravskych presbyteru, necht pripomene vsem, kteri ho znali, i tem, pro ktere je jiz historii sumperske cirkevni obce a v sirsim smyslu i olomoucko-brnenske eparchie, jeho osobnost a odkaz. Byl prikladem obetaveho duchovniho pastyre, byl plny lasky k lidem, lasky prakticke, delne a neokazale. Prystila z hlubokeho pochopeni Kristova evangelia a z zive tradice pravoslavne viry, ziskane na "slovanske Volyni, kde staval domov mileny", jak napsal o. Vaclav v jedne sve pisni. Tu svatou a plodnou tradici zurodnoval o. Vaclav o poznatky, ktere si osvojil z poznavani pro nase ceske prostredi osvedcene misijni koncepce sv. vladyky Gorazda, jehoz dilo pochopil a cenil, horlive pestil v nasem ceskem prostredi.

Prot. Pavel Ales

Vladyka Krystof s pomoci Bozi zamysli:

6. 9. navstivit monastyr sv. Prokopa v Moste. Ucastnit se sv. liturgie a zasedani sboru starsich s duchovnimi.

9. 9. konat archijerejskou liturgii a vizitaci cirkevni obce v Rumburku (9.00 hod.). Pote slouzit panychidu na hrobe blahe pameti archim. Andreje, stavitele chramu.

14. 9. konat archijerejskou liturgii a vizitaci cirkevni obce v Tabore (9.30 hod.)

15. 9. ucastnit se poute na Tetin, misto mucednicke smrti sv. Ludmily, poradane Besedou pravoslavne mladeze (sraz v 8.00 hod. v prazske katedrale pri sv. liturgii v kapli sv. Gorazda)

16. 9. konat archijerejskou liturgii a vizitaci cirkevni obce v Teplicich (9.30 hod.)

21. 9. ucastnit se oslav 10.vyroci navratu cernobylskych krajanu do vlasti, poradane v Jaromeri.

23. 9. konat archijerejskou liturgii a vizitaci cirkevni obce ve Frydlantu v Cechach a vysvetit nove rekonstruovanou kapli.

29. 9. ucastnit se poute ke sv. ostatkum sv. mucednice Ludmily do baziliky sv. Jiri na Prazskem hrade, poradane pravoslavnou cirkevni obci Zvestovani presv. Bohorodice v Praze 2, Na Slupi.

30. 9. konat archijerejskou sv. liturgii a vizitaci cirkevni obce v Litomericich (9.30 hod.)

Milire

Nase cirkevni obec prozivala v polovine cervence chvile velke duchovni radosti. V nedeli, 15. cervence, k nam zavitala Jeho Vysokopreosvicenost Krystof, archiepiskop prazsky a ceskych zemi. V mistnim chramu sv. apostolu Petra a Pavla slouzil spolecne s duchovnimi bozskou liturgii, ktere predchazelo ulozeni svatych ostatku do noveho prestolu. Bohosluzeb se zucastnilo na puldruheho sta vericich z Tachovska, okoli a dokonce prijeli hoste i ze Slovenska.

Vladyka Krystof rukopolozil na diakona bratra Milana Horvata z Tachova. Pritomny byl take plukovnik protojerej John W. Stefer, velici kaplan US ARMY v Evrope, ktery s vladykou spoluslouzil. Mezi hosty byl take p. Tomas Holub, hlavni kaplan ACR a p. Ivan Havlicek, kaplan ACR v zapadnich Cechach. Rimskokatoliky zastupoval p. Rene Milfait.

V zaveru liturgie vladyka Krystof vyznamenal nekolik clenu nasi cirkevni obce: bratra Ivana Polanskeho z nedaleke Branky radem sv. Cyrila a Metodeje in memoriam - za jeho celozivotni praci pro Pravoslavnou cirkev, peci o kaplicku v Brance a kantorovani pri bohosluzbach. Za vsechny pozustale prevzal rad z rukou vladyky nejstarsi syn Michal Polansky z Branky. Druhy rad sv. Cyrila a Metodeje obdrzel br. Vasil Lendel, dlouholety starosta cirkevni obce a clen eparchialni rady, za svou obetavost, peci o chram a praci pro vetsi slavu pravoslavne cirkve. Krome toho obdrzela dekovny dopis jeho manzelka, sestra Marie Lendelova, a sestra a Zofie Baniasova za dlouholetou prikladnou peci a udrzbu kaplicky Narozeni Presvate Bohorodice v Obore.

Horky letni den pokracoval na pozvani nove rukopolozeneho o. diakona prijemnym posezenim v jeho rodinem domku v obci Pisarova Vesce u Tachova. Pritomni hoste pak stravili prijemne chvile v druznem rozhovoru s vladykou, duchovnimi a dalsimi hosty.

Prejeme touto cestou vladykovi Krystofovi, aby mohl jeste dlouho mezi nas prijizdet a spolecne se s nami modlit, o. diakonu Milanovi, aby jej Hospodin Buh posiloval v jeho nastavajici sluzbe, a vsem vyznamenanym necht Hospodin Buh udeli sve pozehnani na mnoha a blaha leta!"

kv, jh

Vznik cirkevni obce

Pred casem vznikla v Rokycanech romska cirkevni obec pri chramu Presvate Trojice. Tato misijni farnost nasi cirkve se stale utvari a to s otcovskou laskou a pod pastyrskym dohledem Jeho Vysokopreosvicenosti vladyky archiepiskopa Krystofa.

Trebaze je v zacatcich, ma jiz nekolik set clenu. Byl ustanoven sbor starsich. Shani se penize na opravu chramu a stavbu centra ROMSKE DUCHOVNI MISE nasi cirkve.

Obec je zatim spravovana plzenskym duchovnim otcem prot. Janem Polanskym, avsak jiz pristi rok bude mit romska farnost sveho duchovniho, ktery tento rok dokoncije bohoslovecka studia v moldavske metropolii v Rumunsku.

Za sbor starsich Romske Pravoslavne obce v Rokycanech Mikulas Gina

Detsky letni tabor

Romska cirkevni obec v Rokycanech usporadala prostrednictvim sdruzeni Vize-Roma od 30. 6. - 7. 7. letni detsky tabor. Tabor byl urcen detem od 5 do 15 let. Seslo se na tricet ucastniku plus osm vedoucich. Radovanky zacinajiciho leta si deti uzivaly v krasnem prostredi v Cheznovicich u Rokycan. Deti se chodily koupat do nedalekeho rybniku, konaly se souteze, biblicke besedy a u taboraku se zpivaly romske pisnicky.

Posledni vecer se konal zaverecny karneval. Cas uplynul velice rychle a deti se nerady loucily, avsak jiz brzy chystame podobna setkani.

Josef Horvat a zalmista David Dudas

Neni vareni jako vareni!

Rada bych se s vami podelila o sve nevsedni, ale zato velice prijemne zazitky a dojmy pri vareni na cirkevnim prazdninovem pobytu v Tesove u Marianskych Lazni. Jednalo se dvoutydenni pobyt deti se zamerenim k pravoslavi. O deti se starala manzelka duchovniho otce Mastika z Ase, ktera se jim s obetavosti a laskou plne venovala. Ucila se s nimi poznavat lasku k Bohu, prohlubovala jejich veroucne znalosti od Adama a Evy az po soucasnost. Nezustalo jen u nabozenstvi, ale v programu pobytu byly i prakticke znalosti z oblasti prirody, poznavani ptaku, stromu, houbareni atd. Nezapominalo se ani na sport, nejvetsi oblibu si ziskal fotbal. Deti se behem sveho pobytu naucily mnohe nabozenske pisne, ktere si dokonce tak oblibily, ze si je ve volnych chvilkach samy prospevovaly. Jako priklad mohu uvest malou Marusku Lendelovou, ktera si jak pri hrani, tak pri uklidu velmi mile a procitene prozpevovala pisen Oslavujte Boha. Tato pisen se stala mezi detmi velice oblibenou.

S dojetim mohu priznat, ze me velice potesil vztah deti k Bohu a cirkvi samotne, deti se mezi svymi vrstevniky za svoji viru nestydi a hrde se k ni hlasi a se samozrejmosti se o ni bavi bez jakychkoli zabran.

Nezapomenutelnym zazitkem pro ne byla ucast na krtu bratra Cypriana, osmnactileteho studenta z Prahy. Na popud vladyky Krystofa si deti mohly samy urcit misto krtu. Byl jim zdejsi tesovsky potok. Pred samotnym obradem byl tento potok posvecen na Jordan, ve kterem byl posleze slavnostne za spoluucasti vsech bratr Cyprian pokrten.

Chtela bych deti, ktere zde pobyvaly od 1. do 14. 7. 2001, touto cestou srdecne pozdravit, rada na ne vzpominam a prala bych jim, aby se jim dobre darilo ve skole, ale hlavne aby v nich zustala vira, aby se jejich modlitby a pisne vznasely k nebesum jako vune kvetin.

Jeste bych uprimne chtela podekovat vladykovi Krystofovi za to, ze jsem mohla varit, rovnez ze jsem poznala tyto bajecne deti, ale hlavne, ze vubec vznikla moznost usporadat tyto cirkevni pobyty. Pro deti bylo velkym potesenim, ze se zde mohly setkat se samotnym vladykou Krystofem, ktery jim venoval svuj drahocenny cas.

Spolecne s detmi se aktivne zucastnil na priprave i prubehu taboraku, pri opekani burtu si s nimi popovidal jako pravy kamarad.

Na zaver vsem pozehnal a popral hodne Bozi lasky.

Buh vam zehnej! Anna Kulhankova

Tesov

Jiz tradicni jsou letni setkani deti a mladeze v teto male vesnicce na upati Slavkovskeho lesa. Prvni tyden v cervenci se o 16 deti duchovne staral o. Vlasimir Kulakov z Tachova, druhy pak osobne vladyka Krystof, archiepiskop prazsky. Obema pomahala sestra Jana Demjanova z Prahy. Kazdy den zacinal a koncil modlitbami, ktere si vsechny deti velmi oblibily. A jak tomu byva, vsechny si predchazely hlavne "tetu kucharku", sestru Annu Kulhankovou ze Sokolova, ktera jim vzdy neco dobreho uvarila, casto i navic a mimo plan.

Druhe setkani, desetidenni, ktere navazovalo na prvni a zucastnilo se ho rovnez 16 deti. Duchovne se o vsechny staral vladyka Simeon, episkop olomoucko-brnensky, ktery v 60. letech tradici letnich setkani v Tesove zakladal. Vsestrannym pomocnikem druheho turnusu byl br. Jan Krivka nejml. z Frantiskovych Lazni.

Nesmime zapomenout na matusku Katerinu Mastikovou z Ase, ktera jiz nekolik let po sobe nese na svych bedrech bremeno organizace. Cini tak s velkou laskou a obetavosti. Bez ni by se bezesporu jen tezko mohla podobna setkani uskutecnovat. Nase diky patri take br. Ivanu Ferkovi z Tesova, jehoz stavebni firma objekt rekonstruovala. Podekovani patri take prot. Janu Krivkovi a cele rodine, ktera o dum pecuje. -jh-

Farni rada pravoslavne cirkevni obce v Teplicich blahopreje d.o. Evzenu Freimannovi k zivotnimu jubileu a zaroven k uspesnemu vykonani nostrifikacnich zkousek, sveho rimskeho studia, na Pravoslavne fakulte Presovske university. Otec Evzen pres sve velke pastoracni zatizeni dokazal si sve studia ve vsech okresech nostrifikovat na vyborne.

Prejeme mu mnoho dalsich studijnich uspechu k dalsimu pokracovani v licenciatnim studiu, ke kteremu ziskal z teplicke farnosti dalsich devet pravoslavnych vericich. Vera Szmudova,

Pravoslavna cirkevni obec v Teplicich

Detem

Pro vas deti mame hezkou omalovanku ikony Promeneni Pane. Rodice vam ji mohou k omalovani okopirovat.

Vas strycek Cestmir.

Vydava Pravoslavna cirkev v ceskych zemich, P. O. Box 655, CZ-111 21 Praha 1.

Hlavni redaktor: Dr. Cestmir Kracmar, Soukenicka 10, 110 00 Praha 1. Technicky redaktor: Boris Havel.

Redakce si vyhrazuje prava na pripadne upravy, ci kraceni zaslanych prispevku.

Uzaverka kazdeho cisla je 10. den predchazejiciho mesice. Vychazi druhy tyden v mesici.

Litografie Loksa PrePress Rakovnik, tisk Tucek tiskarna Rakovnik.

Rozsiruje PNS. Jedno cislo Kc 16, -, pro predplatitele u distribucniho strediska v Praze Kc 15, -.

Podavani novinovych zasilek povolila Ceska posta, s. p. ,

Odstepny zavod Praha c. j. nov 5434/95 ze dne 8. 11. 1995.