---

HLAS PRAVOSLAVI

---

ROCNIK LVI zari 2000 (c. 7)

Pravoslavny Sv. Kriz u Sv. Jana pod Skalou.

Vzpominka (zari 1942)

Jsou smutne pro nas, ditky Bozi

ze zeme v srdci Evropy

ty prvni zarijove dny...

Prikrov kridel hnede sane

se tehdy rozestrel pod privetivym nebem

a sevrel nase srdce.

Plakali jsme v horke bolesti,

v niz nebylo temer utechy,

protoze zabili pastyre.

Vsak nerozprchlo se stado.

To bylo naopak pevne a silne,

jako Zizkuv dub v rodne zemi.

Kez je tak pevne a silne dosud.

Tak, jako nas tomu naucil

umuceny arcipastyr a jeho druhove.

Svaty novomucedniku episkope Gorazde,

dekujeme Ti za lasku,

kterou jsi navzdy naplnil nase duse,

nez jsi, verny primluve, stanul u Boziho trunu.

Dekujeme Vam dustojni,

otcove Vaclave a Vladimire

i bratre Jane za Vasi obet,

kdyz krvi jste posilnili

nasi viru.

Verime, ze jste provzdy –

– i v nejtezsich chvilich s nami...

C. G. Kr.

---

Obsah
Zit v bazni bozi 171

Svaty kriz 172

Narozeni presvate Bohorodice 173

Svaty Vaclav ve svetle
staroslovenskych legend 175

Cestna pred Hospodinem je smrt
svatych Jeho... 177

Beseda o modlitbe 178

Jamy me farnosti 180

Staroslovensky jazyk 181

Zprava ze schuze sboru duchovnich
olomoucko-brnenske eparchie 183

Presbyterska konference prazske
eparchie 184

Zasedani Eparchialni rady v Praze 184

Pracovni setkani komise
pro pravoslavne pusobeni
ve Svetove rade cirkvi 186

Z programu arcibiskupa Christofora 186

Projekt Most, 5. cast, Francie 188

Osloveni 188

Z cirkevniho kalendare 190

Vzpominka na prazdniny 191

Jak zijeme 192

Frantiskovy Lazne 192

Frydlant v Cechach 192

Prerov 193

Svatodusni svatky 194

v olomoucke katedrale
svateho Gorazda 194

Pietni vzpominka v Novem Maline 194

Vzpominkove slavnosti
v Jindrichovicich 195

Navsteva vladyky Simeona
v Ostrave 195

Casopis Pravoslavne cirkve v ceskych zemich

Zit v bazni bozi

Dokudze lenochu, lezeti budes?

Skoro-liz vstanes ze snu sveho? Prisl. 6, 9

Pricinlivi lide pracuji od rana do vecera. I nedele, i kdyz to slovo pochazi od „nedelej", je casto pro ne pracovnim dnem. A tak neni divu, ze maji usporene penize. Je to vse, co clovek potrebuje? Ziji tito lide v souhlasu s evangeliem? Neni jejich pracovitost na pokraji chtivosti, ktera nema nic spolecneho s bazni Bozi, jez je pocatkem moudrosti?

A nyni si vzpomenme na u nas mnohokrat do omrzeni opakovane scenare: stehovani z pohranici, pak valka, perzekuce, po valce menova reforma, vazane vklady, opet perzekuce nebo emigrace...

Ani tito pracoviti lide ani jejich deti ani vnuci nemeli uzitek z usporenych penez. Vzpomenme na mnoho dalsich obmen tragickeho scenare: zivelne pohromy, krachy bank, kradeze, podvody, soudni spory atd. A tak je to na celem svete. Kolik se museli napracovat lide na Balkane, kolik pilni farmari v Zimbabwe, kterym odebrali jejich poctivou praci nabyty majetek?

Pracoviti lide, o kterych je rec, maji mnoho spriznenych dusi. Z prislovi „modli se a pracuj" skrtaji prvni slovo. Oni nejsou temi, kteri rikaji: „Dnes mam mnoho prace, musim se proto dvakrat tolik modlit. "

Mnozi po precteni otazky patrici lenivci reknou: mne se to netyka, musim kazdodenne brzy vstavat, staram se o svou rodinu, konam svou praci, za kterou musim mit dobre zaplaceno, jsem unaveny a nemam cas na modlitbu, nemohu do chramu.

Oni pestuji a fetisizuji kult predevsim vlastniho prospechu a pouze vlastnich „lidskych prav". Je to velice zhoubne, protoze nad kazdou lidskou bytosti je instance duchovni, na kterou nelze zapominat a ktera nas nadeluje povinnostmi a pravy.

Ale mozna i my vsichni jsme vyskrtli ze sveho slovniku slovo „modli se". Nevime nebo jsme zapomneli, ze svet se opira o modlitbu a kdyz modlitba ustane, svet pomine, jak rika starec Silvan Athosky.

Vsech nas se tyka i jiny biblicky prikaz: Vstan, kteryz spis, a povstan z mrtvych, a osviti tebe Kristus. Efez. 5, 14, nebo ... hodina jest, abychom jiz ze snu povstali... Rim. 13, 11.

Kristus rekl: ... nebo jaky prospech ma clovek, kdyby vsechen svet ziskal, sve dusi uskodil aneb jakou da clovek vymenu za dusi svou? Mat. 16, 26.

Hledejte pak nejprve Kralovstvi Boziho a spravedlnosti Jeho, a toto vsecko bude vam pridano. Mat. 6, 33.

Co vsak delame my? Delame opak, nejdriv se starame o materialni blahobyt zde na zemi, tak jako kdyby Kralovstvi Bozi bylo potom pouhym pridavkem.

Pro nas pravoslavne by melo platit, ze neni tak dulezite se pachtit za vnejsim zivotnim uspechem, za bohatstvim, za moci, ale dulezite je zit v bazni Bozi, mit rad sve blizni, plnit svedomite sve povinnosti a byt spokojen se skromnym dostatkem. J. Karp

Svaty kriz

Povyseni sv. Krize

(14. /27. zari)

Historicke pocatky slaveni tohoto svatku nejsou prilis jasne. Jako tradice se prijima, ze ve 4. stoleti objevila sv. Helena, matka cisare sv. Konstantina Velikeho, na Golgote 3 krize. Kristuv kriz byl identifikovan podle toho, ze byl nalezen mezi dvema dalsimi krizi (krize lotru), dale podle napisu „Jezis Nazaretsky, kral zidovsky", a take proto, ze byl zdrojem mnoha zazraku. Historicky jiste je, ze kazdorocni oslavy svatku Povyseni sv. Krize zacinaji 14. zari 374 v basilice sv. Hrobu, vybudovane v Jeruzaleme na prikaz cisare Konstantina. Pri obradech byly uctivany relikvie, ktere byly povazovany za drevo pochazejici ze sv. Krize Pane. Toho dne take biskup „povysil" sv. Kriz, coz znamena, ze jej slavnostne pozdvihl pred lidem.

Pruvody se sv. Krizem

Na zaver hodinek v den svatku byl sv. Kriz umistnovan na jeviste (podium) a ozdoben kvety. Biskup jej pak nesl v procesi okolo chramu a pozvedl jej do ctyr svetovych stran, jez symbolizuji ctyri ramena krize. Sv. Kriz naplnuje vesmir, protoze sjednocuje cele stvoreni laskou Kristovou, ktery je „prava sirka a delka, vyska i hloubka" a ktery nam odhaluje „plnost Bozi" (Efez 3, 18-19). Potom biskup umistnil sv. Kriz na podstavec uprostred chramu, diakon jej okuroval kadidlem a cele shromazdeni lidu zpivalo nasledujici tropar: „Spasiz, Pane, lid svuj a pozehnej dedictvi svemu, vitezstvi daruj nad neprateli vlasti nasi / pravoslavnym krestanum a ochranuj verne sve krizem svym."

Pred uctivanim sv. Krize, stejne jako pri sv. liturgii misto trojsvate pisne, lide zpivaji: „Krizi Tvemu klanime se, o Pane, a svate vzkriseni Tve slavime. "

Dalsi svatek sv. Krize pripada na 1. /14. srpna, kdy si pripominame preneseni sv. Krize do Konstantinopole r. 641, aby ochranil toto mesto.

Sv. Kriz je hluboce zapsan do pameti kazdeho krestana po cely rok. Tropary sv. Krize jsou zpivany kazdy den v devate hodince, stredy a patky kazdeho tydne jsou zasveceny pamatce sv. Krize na pamatku Jidasovy zrady (streda) a ukrizovani Pane (patek).

Kriz zdobi nase chramy, domovy, skoly atd. Znameni krize doprovazi vsechny nase ciny. Ucednici Kristovi, tj. krestane, se poznaji podle krize, ktery nosi jako znameni vitezstvi nad smrti.

Modlitba ke sv. Krizi

Kriz je neoddelitelne spjat s Kristovym spasitelnym utrpenim, a tak nabyva velkeho vyznamu, ktery cirkev personifikuje (zosobnuje) a adresuje mu (sv. Krizi) modlitbu: „O bozska silo, o neprekonatelna silo, o nepochopitelna silo slavneho a ozivujiciho Krize, ochranuj nas hrisne." (modlitba z vecerni bohosluzby)

Dilo, ktere vykonal Kristus na zemi, je vzdy spjato s pusobenim Ducha sv. Sila Ducha sv. („sila zhury", Lk. 24, 40), ktera sestupuje na kriz, cini z nej nepremozitelnou zbran proti zlym duchum. Skrze Ducha sv. se stava kriz vice nez jen predmetem, je to symbol, znameni, v nemz pokracuje boj mezi Kristem a silami zla az do konce casu.

Z anglickeho originalu knihy
„The incarnate God" vydane

v „St. Vladimir’s Seminary press" roku 1995
prelozil Miroslav Kudla

Schema ikonostasu

1. Kralovska brana; a, a1: Zvestovani;

b, c, d, e: ctyri evangeliste. 2. Posledni vecere nebo Rozdavani eucharistie apostolum.

3. Vereje kralovske brany s vyobrazenim hierarchu, autoru liturgie. 4. Ikona Krista Pantokratora. 5. Ikona Matky Bozi Hodigitrie. 6. a 7. Severni a jizni brana (predpoklada se, ze chram je orientovany k vychodu) s obrazy archandelu nebo svatych jahnu. 8. Jina ikona, na miste zvlast uctivana. 9. Ikona svateho nebo tajemstvi, jemuz je chram zasvecen. 10. Rada deisus. 11. Rada svatku. 12. Rada proroku. 13. Rada patriarchu.

Narozeni presvate Bohorodice
(8. /21. zari)

Pohled na radu ikon svatku na ikonostasu. Uvidis, ze kazdou ikonu lze sundat dolu, aby mohla byt umistnena na analoji uprostred chramu. Kazdy svatek ma svou ikonu, kterou muzeme uctit v den, kdy si cela cirkev pripomina urcitou udalost podle liturgickeho kalendare.

Tyto ikony sleduji Kristuv zivot, skrze ne muzeme provazet naseho Pana od Jeho narozeni az po smrt. Kristova smrt neni konec Jeho pozemskeho zivota, nybrz pocatek noveho zivota. Vzkriseni zahajuje novou eru. Cirkev, nevesta Kristova, se zrodila z Kristova probodnuteho boku na krizi, stejne jako se Eva zrodila z boku Adamova. Vzkriseny Kristus sesila Ducha sv. na cely svet. Padesatnice je zavrsenim Jezisova pozemskeho zivota.

Skrze Krista a Ducha sv. je promenen svet. Tato promena zacina na hore Tabor kde muzes spatrit Krista zarit jako Slunce. Tato ikona se nachazi vedle posledni ikony v rade ikon svatku.

Tazatel: Prvni a posledni ikona v rade svatku se nevztahuje k zivotu Pane, ale k zivotu Jeho Matky?

Mudrc: Ano, cyklus svatku zacina Narozenim Matky Bozi a uzavira se jejim oslavenim na nebesich. Je to prechod ze smrti k zivotu Matky Zivota.

Panna Marie zaujima u nas krestanu jedinecne misto. Uplny zaklad nasi viry je vteleni Pane. Buh se stal clovekem a aby toho dosahl, prebyval v lune zeny, vzdy Panny Marie.

Prave proto zaciname svatkem narozeni ditka, ktere se stane matkou Boha, mistem prebyvani Nejvyssiho. Bez ni by nemohl Buh prijmout telo, ani prebyvat mezi nami.

Ikona narozeni Panny Marie je ozarena radostnym svetlem, zrozeni prinasi jejim rodicum radost bez stinu a skrze ne celemu svetu, protoze s narozenim ditete se rodi nadeje: „Narozeni tve, Bohorodice Panno, radost zvestovalo celemu svetu. Nebot z tebe zasvitlo Slunce spravedlnosti, Kristus Buh nas, jenz zrusiv kletbu dal nam pozehnani a prekonav smrt dal nam zivot vecny. "

Okolnosti Mariina narozeni

Jachym a Anna byli spravedlivi pred Bohem, nicmene jejich modlitby a vrouci prosby nebyli vyslyseny a oni byli bezdetni a pomerne pokrocileho veku. Bezdetnost znamena pro Zidy velke nestesti, nebot kazda rodina doufa, je jednoho dne zplodi Mesiase ocekavaneho vsemi lidmi. O jednech svatcich prinesl Jachym svou obet do chramu v Jeruzaleme, veleknez jej vsak surove vyhnal vycitaje mu jeho bezdetnost jako ostudnou a hanebnou vec. Jachym utekl z mesta a na kopcich mezi stady dobytka si pak pred Panem vylil sve srdce. Tu se mu zjevil andel Pane ve stejny cas jako Anne, ktera prebyvala doma. Andel jim oznamil blizici se narozeni ditete pozehnaneho Bohem. Anna vybehla ven vstric Jachymovi, plni radosti z teto zpravy se pak objali v mestske brane. Hlavnim tematem ikony, ktera zachycuje tuto scenu, je manzelstvi a manzelska laska.

Vyznam zpravy je jasny, neplodnost stareho paru je kletbou hrichu, ktery nese lidstvo od casu Adama. Par v pokrocilem veku, kteremu Pan nyni udeluje potomstvo, odhaluje primy zasah Stvoritele mimo zakony prirody. Buh klade do tohoto narozeni zvlastni a zazracny charakter zpusobeny samou Prozretelnosti. „Je to snad pro Hospodina nejaky div?" (Genesis 18, 14)

Jachym a Anna nam pripominaji Abrahama a Saru: „Take Sara verila, a proto prijala od Boha moc, aby se stala matkou, ackoliv uz prekrocila svuj cas, pevne verila tomu, kdo ji dal zaslibeni. Tak z jednoho muze, a to uz starce, vzeslo tolik potomku, jako bezpoctu je hvezd na nebi a jako je pisku na morskem brehu. " (Zid 11, 11-12)

Poceti presv. Bohorodice se v pravoslavne cirkvi slavi 9. prosince (na Zapade 8. prosince), coz je 9 mesicu pred svatkem Narozeni Matky Bozi.

Tropar a kondak jsou dve zakladni modlitby svatku. V nich nachazime zhustene a strucne uceni o svatku. Prekonani Anniny neplodnosti predpovida vzkriseni, protoze ze dvou starych, neplodnych lidi prichazi zivot.

Narozeni Marie oznamuje svitani spasy, protoze z ni se narodi Syn Bozi. Nyni je Pan blizko, protoze luno, ktere Jej ma prijmout, je jiz na svete. Bozi plan je realizovan a prinasi radost, ktera osviti cely kosmos.

Mudrc: „Poslechni si cteni o Jakobove snu ze Stareho zakona, ktere je cteno v predvecer svatku (Genesis 28, 10-17). Marie je zebrik, ktery spojuje nebesa a zemi, protoze skrze ni prijal Syn Bozi telo a prisel, aby prebyval mezi nami. Ona je „Brana nebeska", skrze niz vede Kristus cele lidstvo do Boziho domu. "

„Pri sv. liturgii v den svatku nam cirkev predklada ke cteni z Noveho zakona epistolu sv. ap. Pavla k Filipskym (2, 5-11). Je to chvalozpev, ktery nekolika malo slovy popisuje tajemstvi vteleni, tajemstvi Boha, ktery se ponizil, aby prijal lidsky stav, stav otroka. Toto sebeponizeni, „KENOSIS", vede k potupne smrti, ke Kristove pribiti na krizi. "

„Kristus potom sestupuje jeste dal, az do samotneho pekla. Odtamtud, z nejhlubsiho mista, zari dal. Jsouci svetlo, ktere dokonce osvecuje temnotu az ke ztrate vlastniho zivota – On „Pan zivota"! Po jeho smrti se uplne prevratil rad prirody. Kristus vstal z mrtvych a skrze sve vzkriseni jiz neni lidstvo stejne jako predtim, protoze nyni se clovek podili na nesmrtelnosti s Bohem."

Hledac: „Tento prechod je zajiste velice silny, ale nechapu, proc v den svatku Narozeni presv. Bohorodice cteme toto cteni (Filip 2, 5-11). Marie neni prece v tomto chvalozpevu zminena. "

Mudrc: „Mas pravdu, nicmene Pan se vtelil prave z Panny Marie, ona je lidskou prirozenosti uzitou Bohem, ona je nepostradatelnym nastrojem vteleni. Vecny a nekonecny Buh raci vstoupit do materskeho luna. To je prvni krok „Boziho ponizeni", jez vede ke smrti, protoze logickym koncem toho, co se zrodi z luna, je smrt. Kdokoliv se narodi, musi take zemrit. Matka Bozi se spojuje s „kenosi"
sveho Syna a povazuje se za „sluzebnici Pane" (Lk 1, 38), proto rika: „... ze se sklonil (Pan) ke sve sluzebnici... " (Lk 1, 48). "

Den po Narozeni presv. Bohorodice vzdavame uctu jejim svatym rodicum, Jachymovi a Anne (9. zari), kteri jsou vzpominani kazdy den na bohosluzbach pri zaverecnem pozehnani jako prarodice Pane, svata a pozehnana rodinna linie, jez vede az k Jezisi, nasemu Spasiteli. Jejich svatost je zrejma, jelikoz kazde posveceni je od Krista a cele lidstvo, predstavovane temito (Jachymem a Annou) postarsimi lidmi, se usiluje kracet ke Kristu. Oni prijimaji ve sve rodine jedinecny zdroj veskere svatosti.

Z anglickeho originalu

knihy „The incarnate God" vydane

v „St. Vladimir’s Seminary press" roku 1995
prelozil Miroslav Kudla

Odkaz svetcu

Svaty Vaclav ve svetle staroslovenskych legend
Z ust povrchne informovanych zurnalistu i politiku jsme v poslednich mesicich vyslechli hodne posetilych vyroku o ceskem knizeti Vaclavu. Prokazali, ze nevedi temer nic o latinskych legendach, o svedectvi historiku, o vyznamu svatovaclavske tradice ani o archeologickych i antropologickych vyzkumech. Vedeli jen, ze falesny obraz Vaclavuv byl jednou v dejinach zneuzit (jako ostatne jmena mnohych jinych vyznamnych osobnosti) a to jim stacilo k odsouzeni.

Jak bychom potom od nich meli zadat, aby neco znali take o prastarych legendach v cyrilometodejske staroslovenstine i v cirkevni slovanstine, ktere by jimi tak souzenou postavu ukazaly jeste v jinem svetle, nez si prala jejich predpojatost? Zejmena zde mame na mysli text, znamy jako „Ub’jenije svjatago Vjaceslava Knazja ces’ka", ktery se zachoval v nekolika verzich a o nemz soudil dr. Oldrich Kralik, ze byl sepsan na primy popud sv. Vojtecha nekdy v 80. letech X. stoleti (take druha vaclavska legenda, psana v hlaholici, patrne vnikla u nas jeste za Vojtechova zivota). Legenda zretelne ukazuje k slovanske a tedy vychodokrestanske orientaci sjednotitelu ceskych kmenu v jediny narod.

Na rozdil od dr. Kralika kladla cast badatelu (a namnoze klade dodnes) legendu do casu jeste ranejsiho. Podle nich bylo dilko napsano uz pomerne brzy po Vaclavove smrti, nekdy kolem r. 940. Ve studii o jeho charvatskohlaholske redakci z r. 1929 posunul Josef Vajs datum vzniku az do blizkosti roku 932, kdy byly udajne preneseny Vaclavovy ostatky z Boleslavi do Prahy. Knize v nem neni jeste oznacen jako svaty, ba ani se zde dosud nehovori o jeho posmrtnych zazracich (krome nevsakle krve). Toliko se ocekava, ze k nim teprve dojde: „A take doufame v Boha, ze pro modlitby a pravou viru se ukaze jeste i vetsi div. " Zatimco v nekterych pozdejsich latinskych legendach dava Boleslav telo sveho bratra odvezt do Prahy ze zasti a strachu, zde tak cini z praveho pokani, ktere obratilo jeho drive „zkamenele srdce" k Bohu. Za takovych okolnosti by bylo mozne povazovat spis vice za kronikarsky a historicky hodnoverny zaznam nez za legendu. O znacnem stari dila byli presvedceni mnozi historikove (Pekar, tez Gruzin v knize „Slovansky sv. Vaclav" aj.) i filologove (Weingart).

Prvni legenda se zachovala v nekolika zcasti odlisnych variantach, zejmena v tzv. Charvatskohlaholskych rukopisech (Kolar 1873, Jagic 1902, Vajs 1903), v jihoruske redakci tzv. Rumjancevskeho cili Vostokovskeho rukopisu (Vostokov 1827, do cestiny prvne prelozil Hanka 1830) ci take v severoruske redakci tzv. Minejniho textu z doby panovani Ivana Hrozneho. (Krome techto variant nejstarsiho textu existuje druha staroslovenska legenda Nikolskeho, Sluzba svatemu Vaclavu z konce XI. st. , objevena 1856 I. Sraznevskym, Prolozni legenda z 11. az 13. st., a jine.)

Co nam jednotlive verse udajne nejstarsi legendy z X. veku mohou povedet o dejinne postave Vaclavove? Autor byl patrne knez a pramalo se zajimal o vztahy zahranicne-politicke. Mohla by zde mit misto i domnenka Pekarova, ze Widukindova zprava o dramatickem vpadu nemeckeho vojska k Praze a zavazani si ceskeho knizete poslusenstvim, netyka se Vaclava a vztahuje se az k Boleslavovi. Duraz se klade na socialne charitativni peci panovnika o lidi stradajici, jejich obdarovavani pokrmy i odevy, vykupovani knezi z otroctvi. Dovidame se odtud i o pomerne vysokem vzdelani knizete (krome slovanskeho jazyka znalost rectiny i latiny) a o jeho rozsahle cinnosti kulturni (budovani a vyzdoba svatyn na hradech).

V uvodni casti se pomerne detailne lici obrad postrizeni (prip. zasveceni) chlapce Vaclava biskupem Inotariem (jina moznost cteni: „biskupem i notariem", tj. notarem) v nejstarsim chramu Prazskeho hradu. V modlitebni formuli byl rozpoznan vychodni charakter (Vajs, Frcek), trebaze „minejni" uprava ponekud znejasnila, zda slo o postriziny. Zatimco Vostokovova verse je strucnejsi, minejni vypravi: „Dobryj i blagovernyj jepiskop Inotarij se vsem klirosom (klerem) otpevse svetuju liturgiju v cerkvi Presvetyja Vladycica naseja Bogorodica i Prisnodevy Maria... ", cili „dobry a zbozny biskup Inotarij" po odzpivani svate liturgie v chramu Presvate Vladkyne nasi Bohorodice a Panny Marie postavil chlapce na stupen pred oltarem a (postrihnuv jej?) pronesl v zehnaci formuli jmena Abrahama, Izaka, Jakoba, byzantskeho cisare Konstantina a jeho matky Heleny. – Vostokovovskou versi zamlcena Vaclavova baba sv. Ludmila pochazela podle latinskeho Kristiana z Psovanu, podle staroslovenskeho Prologu byla dcerou srbskeho knizete. V makariovske redakci o ni prvni legenda hovori: „A jeho baba Ludmila jej dala vyucovat kniham slovanskym. Protoze dobre sledoval sveho ucitele, dokonale si osvojil vsechen jejich smysl." Z podnetu otce Vratislava se pak seznamil jeste i se spisy latinskymi a v reckych knihach cetl bez chyby, pry dokonce jako biskup nebo knez. Slo mu vsak o vic nez o ucenost. Chtel projevit krestanstvi v praxi. Nedelal rozdil mezi bohatymi a chudymi, ubohe satil a zivil, pecoval o nemocne, nedovolil krivdit vdovam, cizince prijimal podle slov evangelia. Vykupoval lidi z otroctvi. A jeho cinnost kulturne stavebni? Vsude se zvedaly nove svatyne, na Prazskem hrade zacal budovat chram sv. Vita, „vsechny kostely zlatem vyzdobil". Dbal na kazdodennost bohosluzeb „jako u velkych narodu".

Vsemi svymi dny naplnoval viru v Boha. Jestlize na nalehani pomlouvacu kratce vypudil matku Drahomiru, vzapeti se z toho kal, vzal ji k sobe zpet a ona „se radovala z viry sveho syna a z dobrodini, jez prokazoval chudym". Je zde tedy vylicena prizniveji nez v Crescende fide a pozdejsich latinskych legendach. Rozdilne hodnoceni nejspise vyplyva z faktu, ze pochazela z kmene lutickych Stodoranu, kteri meli spatne zkusenosti s franckymi a germanskymi vyboji, branila proto snaham o zapadni orientaci zeme a poslala dokonce sve bojovniky na pomoc napadenemu slovanskemu kmeni. To ji Frankove neodpustili. Take Ludmilini vrahove byli podle jmen vikingskeho nebo saskeho puvodu (napr. u Kristiana to byli Tunna a Gommon).

Po vsech hradech se slavivaly vyrocni svatky posveceni tamnich kostelu a Vaclav tam jezdival. Podobne se o svatku Kosmy a Damiana zastavil u bratra Boleslava. Dokonce i po ukonceni svate liturgie vyhovel bratrovu nalehani a zustal jeste na hostinu a noc. Cestou na jitrni bohosluzbu jej prepadli Boleslavovi spiklenci. Zabili knizete i jeho druzinu (Mstinu, Jeldinu a d.), ba pry se chystali zavrazdit i samu matku. Ta po vrazde pribehla, nalezla mrtve telo pred kostelem, kam jej polozil knez Krastej, „klesla na jeho srdce", zucastnila se v chramu tryzny vedene knezem Pavlem, a ze strachu o svuj zivot uprchla do Charvatska.

Zatimco v Cechach se nedochoval ani jeden rukopis teto pry nejstarsi legendy, v opisech pronikla na Balkan i do Ruska, a ucta slovanskeho knizete se tam pak dlouho udrzovala. Na dvou starych ikonach v Zagorsku a Vologde se vsak setkavame s jinou jeho podobou, nez na jakou jsme zvykli: neni to mladicky jinoch z nasich obrazu, ale na znameni Bozi Moudrosti, k niz se upjal celym zivotem, je vyobrazen jako prosedively moudry kmet (podobne jako byva vericim predstavovan cisar Konstantin nebo knize Vladimir).

„Svatozari trojnasobnou preslavne ozdoben, zazaril jsi vice nez slunce tem, kdo jsou v souzenich, nejvys podivuhodny Vaclave." Tak zacina stara pravoslavna stichira. Knize je v ni vzyvan jako ten, kdo rozvazuje pouta zajatym a zahani vsechny nemoci. „Opustiv pomijivou pozemskou sluzebnost, vstoupil jsi do Kralovstvi nebeskeho."

Zmenil se v bozsky jas, pred kterym sam za sveho pozemskeho zivota padal v pokore a ucte na tvar. Pravoslavnym krestanum ve vsech slovanskych zemich se stal ozdobou viry i nadeji jejich tuzeb. PhDr. Otakar Ales Kukla

Je nevlidny tisnivy podvecer. Mezi tezkymi olovenymi mraky nesmele prosvitaji kousky jasnejsi oblohy. Vitr se prohani vetvemi vekovitych smrku. Letmo se dotkl hladiny Berounky a miri k temne siluete hradu Tetina. Cestou zesilil. Beze slova promlouva k ponure krajine. Chvili proklina ohybaje stromy jako stebla travy, pak zase place jako zatracenec a v nahlem ztiseni si vyprosuje odpusteni.

Na hrade je smutno a pusto. Rozkmitane svice vrhaji zlovestne stiny do temnych koutu vlhke a studene sine. Panuje tu chlad, osameni, nepochopeni a zkaza...

V jednom z koutu – temer nepostizitelna – kleci pod Spasitelovym krizem knezna Ludmila. Neni dnes hluboce ponorena do modlitby jako obvykle. Brani ji vzpominky, ktere nevolany prichazeji jedna za druhou.

Kriz, ktery ji byl v nejedne tezke chvili tou nejpevnejsi oporou, si privezla kdysi davno z Moravy. Tehdy ji a knizete Borivoje pokrtil v mikulcickem veligrade na viru Kristovu sam svaty biskup Metodej. To bylo tenkrat slavy! Uprimny moravsky lid vital ceskeho knizete a kneznu s otevrenou naruci. A ty velebne chramy! Kolik jich vlastne bylo? Urcite vice nez deset. Uz tehdy se s manzelem rozhodli, ze v Cechach postavi presne takove...

Knezna se usmiva. Vidi je pred sebou, jako by to bylo vcera...

Pojednou v zatuchle sini zavonely tisicere kvety, jimiz je tenkrat na Morave zasypali.
Zaznely velebne choraly i proste, nezne moravske lidove pisne...

Prokrehla, opustena a zrazena Ludmila se vraci k modlitbe. Hledi s novou nadeji do tvare Spasitelovy, kterou velkomoravsky umelec vytvoril nezkusenou rukou.

Knezna place nad Jeho i svymi ranami. Citi, ze v teto pri mezi laskou a nenavisti, krestanstvim a pohanstvim neni sama.

Hospodi pomiluj.

Ale neodbytne myslenky se opet bezdecne vloudily do slov modlitby, jako by cekaly na svou prilezitost.

Staveji pred kneznin duchovni zrak posledni hadku s Drahomirou.

Skutecne posledni? Asi ano.

Nejen v prudkych slovech, ale i v ocich sve snachy cetla smrt.

A ta nesmyslna nenavistna obvineni!

Co vlastne spatneho udelala? Vzdyt jejiho synacka vychovavala s vetsi laskou nez vlastniho...

Ale tam to vlastne zacalo...

Plavovlasy pacholicek obracel sva krasna, bystra cerna ocka casteji na „babu" nez na mamu... Ta mela pro nej nejen pohadky a pisnicky jako maminka, ale jeste mnohem vice.

Naucila jej lasce k Jeziskovi, ktery prisel na svet, aby pomahal lidem. A oni na Nej presto byli moc zli. Nepochopili Ho a krute Mu ublizili... Dodnes citi knezna Ludmila ulek nad tim, jak vasnive a bezutesne se nad Jeho osudem petilety vnoucek rozplakal.

Utesila ho, ze Pan Jezis je stale mezi nami a jednou se uplne vrati. Bude obklopen jasnym svetlem. Pak uz Mu nikdo neublizi.

Prijde v radosti a slave.

Hosicek poslouchal. Mezi slzickami se proklubaval usmev. „Babi, mohu byt, az prijde, blizko Neho?"

Od te doby v Berounce uplynulo mnoho vody. Chlapecek rostl. Jeho detska laska se zvolna menila ve skutecnou pevnou viru. Drahomira zarlila. Zacaly hadky. V cernych ocich ditete se trpytily slzy: „Co ta mama vlastne proti babicce ma?"

Jednoho dne se matka rozhodla pratelstvi mezi vnouckem a babickou uplne prerusit a znicit.

Ve skutecnosti to nebylo mozne. Meli se prilis radi a spojoval je Nekdo, koho Drahomira neznala. Oba moc plakali. Nejaky cas se vubec nesmeli vidat.

S rozpacitym usmevem vzpomina Ludmila na ctyrversi, ktere tehdy v slzach napsala:

„Nosim te pod vicky tajne,

muj malicky,

vecer, kdyz sklani se den.

Zustan tam v klubicku,

neprozrad babicku.

Snad je to vsecko jen sen..."

Jednu chvili se vsechno zdanlive urovnalo. Ale zustal tu jakysi ostych a strach. Pak znovu zacaly hadky. Byly stale hlasitejsi a ostrejsi...

Z chlapecka rostl zvolna knize zeme ceske. Plave vlasky ztmavly, cerna ocka zmoudrela. Zrnicko viry, ktere babicka zasadila do detskeho srdecka a pilne po leta zalevala, dalo bohatou urodu.

Budouci knize byl krestan. Matka svymi pohanskymi poverami na tom nemohla nic zmenit.

Lepe se citil v chramu nez v hodovni sini, radeji se modlil, nez by premyslel o knizeci korune. Jeho nejvetsi laskou byl Spasitel a pak babicka, ktera ho s Nim seznamila...

Knezna se vraci z dalky do temne sine. Nekolik svici dohorelo, zapaluje tedy nove.

Hovori s Tim, ktery ji trpelive a laskave posloucha. Sveruje mu, co ji nejvice tizi.

Boji se o Drahomiru.

Boji se o jeji dusi znetvorenou nenavisti...

Nahle slysi rinceni kovu a hrube hlasy venku. Udery na branu. Praskot dreva. Dupot tezkych bot po rozvrzanem schodisti.

Jak je ji chladno! Pritahne si lehky zavoj uzeji k ramenum...

Ale vtom uz jsou tady.

Knezna Ludmila vztahne rozepjate ruce ke krizi. Neciti, ze po ni sahly neurvale surove ruce, neciti strach ani bolest.

Vidi plavou hlavicku Vaclavovu a jeho cerna ocka rozsirena udivem.

Vidi ho jako pacholatko, ktere ji milovalo.

Vidi ceskeho krestanskeho knizete...

„Hospodine, odpust Drahomire a netrestej ji za mou smrt." sestra Jana

Antonij (Bloom),

metropolita surozsky
Beseda o modlitbe
Zivot a modlitba jsou zcela neoddelitelne. Zivot bez modlitby – to je zivot, kteremu chybi jeho nejdulezitejsi rozmer, to je zivot na povrchu – plochy bez hloubky, zivot ve dvou rozmerech – prostoru a case, to je zivot spokojici se s viditelnym, spokojici se se svym bliznim, ale bliznim jevicim se ve fyzicke forme, bliznim, ve kterem neobjevujeme celou nekonecnost a vecnost jeho osudu.

Vyznam modlitby spociva v tom, ze nas cini schopnymi odhalovat a vlastnim zivotem utvrzovat fakt, ze vse ma miru vecnosti a vse ma rozmer nekonecna. Svet, ve kterem zijeme neni bez Boha, jen my ho umime tak povedene profanovat. Ale ve sve podstate byl stvoren Bozima rukama, je milovan Bohem, cenou v Jeho Bozich ocich je zivot a smrt Jeho Jednorozeneho Syna a modlitba svedci, ze to vime. Ze vime, ze kazdy clovek a kazda vec kolem nas jsou posveceny v Jeho ocich, Jim milovany a stavaji se pro nas drahymi. Nemodlit se – to znamena nechavat Boha za hranicemi vseho existujiciho a nejen Ho, ale i vse, co znamena pro Jim stvoreny svet, ten svet, ve kterem zijeme. Casto se nam zda, ze je tezke sjednotit zivot a modlitbu. To je omyl, uplny omyl. Vychazi to z toho, ze mame mylnou predstavu o zivote i o modlitbe. Predstavujeme si, ze se zivot sklada z toho, ze musime stale starostlive pobihat semtam, shanet zivobyti a modlitba znamena nekam se skryt do samoty a zapomenout na vsechny a na vsechno, na blizniho, na nase lidske postaveni. A to je nepresne. To je pomluva zivota i samotne modlitby.

Abychom se naucili modlit, musime se nejdrive sjednotit s celou skutecnosti cloveka, s celou skutecnosti jeho osudu a osudu celeho sveta, pochopit a prijmout toto vse plne – beze ejte k celemu dni jako k daru Bozimu a divejte se na sebe jako na vyslance Bozi vyslane do neznama, ktere predstavuje zacinajici den. To ovsem oznacuje cosi velmi tezkeho a zejmena – co by se nestalo tento den, nebude cizi vuli Bozi – bez vyjimky vsechny situace a okolnosti, do kterych se Panovi zachtelo vas postavit – abyste byli Jeho pritomnosti, Jeho laskou, Jeho stradanim, Jeho tvurcim rozumem, Jeho odvahou... A krome toho, kolikrat kdyz se setkavate s tou nebo jinou situaci, vy jste ten, koho Buh tam postavil, abyste nesli sluzbu krestana byt casti tela Kristova a pusobenim Bozim.

Jestlize budete takto postupovat, snadno uvidite, ze se v kazdem okamziku budete muset obracet k Bohu se slovy: „Boze, prozari muj rozum, upevni a nasmeruj moji vuli, dej mi plamenne srdce, pomoz mi!" Jindy muzete rici: „Hospodine, dekuji!" Jestli jste rozumni a umite dekovat, utecete hlouposti, ktera se nazyva domyslivost nebo hrdost, vyplyvajici z toho, ze si predstavujeme, jako bychom udelali neco, co jsme ani delat nemuseli. To udelal Buh. Buh nam dal skvely darek, nechal-li nas to udelat. Kdyz vecer znovu predstoupite pred Boha a rychle si preberete v pameti uplynuly den, muzete opevat Boha chvalou, oslavovat Ho, dekovat Mu, plakat pro druhe, plakat kvuli sobe. Kdyz zacnete takovymto zpusobem sjednocovat zivot se svou modlitbou, nebude mezi nimi nikdy nesrovnalost a vas zivot se stane pohonnou latkou potrebujici v kazdem okamziku ohen, ktery bude horet silneji a silneji, stane se zhavejsi a zhavejsi, az vas postupne premeni v horici ker, o kterem hovori Pismo.

Zurnal moskovskoj patriarchii 1968

prelozila Michaela Kopecka

(Uryvek z poemy JAME MOJE PAROCHIJE)
Lesknou se cerne brazdy, v prebilovacskem udoli voni kamen a matka zeme probouzi lasku v dusi rozbourene.

V kazdem vinnem keri, fikovniku, kmeni v pude a v brazde se skryva bolestny pribeh, nejedna horka vzpominka na nikdy nezapomenutelne dny vyhaneni celych rodin z jejich domovu a na jamy srbskeho naroda.

V jeho prsou se odviji vecna tajemstvi lidske bytosti, jak je zna chudy Srbin i Hercegovec mozolnatych rukou, s bolestnym pohledem ve vyschle tvari.

Pravoslavna vira je jeho jedinou nadeji, je vecna a ziva.

Jejich jsou brazdy nasakle krupejemi vlastniho potu, stejne jako oblaka protrhana po desti za podzimnich noci a dni, s morem cervene krve zivotu v otevrenych jamach.

Na kamenech hruzy vyrazeji sve klasy stebla hubeneho zita, jako pantomima vecneho chodce pod zarem kukurice, pod uslechtilym trpytem horce placene svobody, ale nikdy nebude utajena historie bolesti, vzdoru a slz.

Ty jamy skalnate kdysi me parochie cepljinske, krvi srbskou lemovane, ta chladna skutecnost uprostred zeme kvetouci, ten narek deti, matek, otcu a starcu ze dna jam, ta pritomnost smrti nad ranem zivota, cozpak to neni varujici pro chorvatske ustasovce, cozpak je kazda minuta zivota placena bolesti a strachem?

Ozyva se hrozny, surovy rev, rev ustasovcu. Srbi, Srbi! Surovy nacelnik pro osvetu vola: Vy, Srbi, na ostre kameny padnete prvni, jenom smrt je pro vas, bez hrobu, bez opevani, do jamy padnete zivi.

Pres mesta, vesnice, louky a lesy zver z cizackych kraju s nemeckymi a britskymi zabijaky v holinkach ze zelene kuze vyrazi na lov pocetnych srbskych rodin.

Na vesnicich v zakladnich skolach svazuji lidi, deti i zeny, retezy i draty vzdy po dvou.

Rvou divoce surovi ustasovci a vedou lidi ze vsech vesnic, aby je vzapeti hazeli zive do hlubokych jam Golubacke, Bivolje brdo, Popovo polje, Siroky bereg a jeste do dvanacti jam, kde lezi tisice srbskych mucedniku.

Dalsi lokomotivy tahnou vagony, v nich i matky s nemluvnaty v kolebkach, stale a nepretrzite prijizdeji tyto kolony zlovestne.

Babicky v placi hladi vnoucata po vlasech, ani trochu mleka, ba ani kurky chleba jim nedaji.

„Co chteji," rve ustasovec, „smrt se pro ne Cernohorci vrazdeni rukama chorvatskych ustasovcu s pozehnanim chorvatske cirkve na Vidovdan (srbsky pamatny den, pozn. redakce) roku 1941.

I dnes uchovavam ve sve knihovne pracovni naradi, s nimz jsme pracovali na stavbe nove kaple s kryptou na Prebilovacskem hrbitove, abychom sem mohli prenest stovky lidi – mucedniku z jamy Golubinky u Bivolja brda, nebot tato mucednicka obec nemela chram.

Do Capljina jsem prisel sluzebne z Belehradu. Zeleznicari prisli pomoci pri kopani zakladu kaple v Prebilovaci. K vystavbe kaple jsem dostal povoleni od cirkevni komise, ale podruhe prislo narizeni, ktere zakazovalo slouzit obrad – zadusni liturgii nad Jamou spolecne s vericimi.

Jamy jeste nejsou zabetonovane a lide chteli, aby posmrtne ostatky jejich mucedniku byly preneseny do jejich vesnic.

Nestor Zucni Mladci. Mladezi. (Prelozila M. Zauharova)

Zamyslete se, bratri a sestry, nad prave prectenymi slovy... Jsou urcena mladezi, ale i nam vsem – i tem, kteri pamatujeme hruzy minule valky a utrpeni mucedniku, i tem, kteri uz je treba slyset nechteji. Ale slysi podobna slova, ktera dnes opet v bolesti a mukach stenaji nasi srbsti a jugoslavsti bratri, dnes, kdy neco podobneho by prece v demokracii nemelo byt mozne. A prece je... Nedopustme – ani mlcenim – aby se neco podobneho opetne opakovalo!

C. G. Kr.

Staroslovensky jazyk
(pokracovani)

Jestlize osobnost kazdeho cloveka neni smyslenkou, neni take smyslenkou narodni osobnost, kterou mohly zformovat zvlastni nikde jinde neopakovatelne podminky.

(protojerej J. Klinger)

Velkomoravska rise byla prvni klasickou a kanonickou dobou staroslovenstiny. V jednotlivych zemich vznikaly jeji jednotlive jemne obmeny a rozdilna vyslovnost. Vyslovnost tvrda nebo mekka, napr. i – y, l – tvrde l, g – h, e – e, hlasek li – ly, a pod. Ktera vyslovnost a jaky prizvuk je prapuvodni, nikdo dnes vedet nemuze. Muzeme pouze predpokladat, ze cyrilometodejska staroslovenstina se nejvice blizila tehdejsimu moravskemu dialektu. ¹)

V Kyjevskych listech, v jedine v puvodni podobe dochovane staroslovenske pamatce ceskeho puvodu, je ceske c misto staroslovenskeho st, napriklad nasy/c/eni misto nasy/st/eni a svedcilo o tom, ze na staroslovenstinu pusobil domaci mluveny jazyk. V legendach jsou slova jako milovat misto ljubiti. (Kyjevske listy jsou take dukazem toho, ze u nas se jeste v 11. stol. slouzila vychodni liturgie.)

Ze staroslovenske legendy o svate Ludmile mame dochovan jen vytah. V uplnosti se vsak dochoval Zivot svateho Vaclava, patrona ceske zeme, ktery je take zachovan v pozdejsim ruskem a charvatsko-hlaholskem opise. Z te doby je tez zlomek nespornich modliteb, prelozenych podle vychodniho ritu z rectiny, tak zvane Prazske hlaholske zlomky.

+ + +

Co mluvi pro zachovani cirkevneslovanskeho jazyka v pravoslavne liturgii, z jehoz plodu zijeme dodnes? Staroslovensky jazyk byl puvodne jazykem liturgickym a jazykem prekladu cirkevnich del z rectiny, ale presto plnil i zvlastni funkci. Nez se vytvorily spisovne narodni jazyky, fungoval i jako statni jazyk a mel velky vliv na formovani novodobeho jazyka az do 19. stol. a je mozno rici, ze sehral dulezitejsi roli nez latina v zapadni Evrope.

Behem casu, kdy svetska literatura zacala tvorit pro sve potreby a cile mistni spisovne jazyky, funkce staroslovenskeho jazyka se stala funkci ciste sakralni. V dejinach a zivote slovanskych cirkvi plnil a dosud plni velmi dulezitou roli.

Ve snaze o spravnost cirkevneslovanskeho jazyka byly vypracovany gramaticke zasady a normalizace tvaroslovi a textu. Tento proces byl ukoncen v 17. stol. po cirkevni reforme patriarchy Nikona. Nyni jazykovy system je presne normovan.

Cirkevneslovansky jazyk:

Za prve: ciste a neporusene predava smysl originalu Pisma svateho, Noveho zakona a Stareho zakona a take teologicke ortodoxni myslenky Cirkevnich otcu prvniho tisicileti krestanstvi a pomaha lepe poznat jejich smysl. Tato verze je dosud oficialni verzi slovanskych vychodnich narodu. Jiste je, ze prelozene texty do staroslovenskeho (cirkevneslovanskeho) jazyka zachovaly dodnes nesmirnou hloubku duchovnosti a nejvyssi miru pravosti – puvodnosti, kterou jiz nevystihuje zadny dnesni slovansky jazyk.

Muzeme si byt jisti, ze svati Cyril a Metodej pri peclivych prekladech svatych textu se ridili tim, co je napsano ve Zjev. 22, 18-19, aby k textum nebylo nic pridano ani ubrano.

Za druhe: sjednocuje pravoslavne slovanske narody.

Za treti: uspokojuje esteticke potreby pravoslavnych Slovanu a harmonizuje, jako zadny jiny jazyk, s obsahem, stylem a formou pravoslavnych bohosluzeb.

Za ctvrte: z psychologickeho hlediska cirkevneslovansky jazyk silne pusobi na intuici cloveka a ma obrovsky emocionalni vliv na podvedomi vericiho.

Jeden znamy polsky skladatel – puvodem katolik, ktery se stal pravoslavnym prave pro krasu pravoslavne bohosluzby a chramove hudby – prelozil liturgii do polstiny a po jejim zhudebneni pokorne priznal, ze zadny jazyk nemuze nahradit cirkevni slovanstinu ve slovanskem liturgickem hudebnim dile.

Bylo to samozrejme pro velkeho skladatele L. Janacka. Proto napsal Glagolskou msi s cirkevneslovanskym textem. Motorem jeho hudby, jak sam napsal ve fejetonu 27. 11. 1927 bylo odkryvani vyznamoveho a zvukoveho smyslu slov a tichy motiv zoufale mysli ze slov Gospodi, pomiluj, vykrik radosti Slava, slava, drasajici bolest v motivu. Rozpet ze za ny, mucen i pogreben jest, tvrdost viry a prisahy v motivu. Veruju a vseho nadseni a zmitani citoveho konce v motivech Amin, amin, a chvalu svatosti v motivech Svät, svät, Blagoslovljen, agnce Bozij!

Zadny jiny jazyk nemuze ztvarnit takovym zpusobem krasu a melodicnost liturgie jako cirkevneslovansky. K mysterijnimu cirkevnimu umeni, k zive plamenne teologicke literature, k tomu vsemu, cemu zapad jiz davno odvykl, patri i cirkevneslovansky jazyk tak, jak pozemske a nadzemske, docasne a vecne, prirozene a nadprirozene je znazorneno v jedinecnosti ikony sv. Trojice od sv. Andreje Rublova.

Za pate: cirkevneslovansky jazyk se stal bazalnim jazykem v pravoslavne liturgice vsech slovanskych narodu. Muzeme se spolecne modlit a citit totez ve vsech chramech Polska, Bulharska, Ruska, Ukrajiny, Srbska a v cele rade pravoslavnych chramu na zapade, v Parizi, v Zeneve (slysel jsem tam behem liturgie cist ve francouzstine pouze evangelium pro pritomne pravoslavne Svycary a Araby), v Londyne, Bruselu, Kodani, Vidni, v mnoha chramech v Nemecku a take v Americe, Kanade. Vsude tam se dostala staroslovenstina puvodem z Moravy.

Cech a Slovak, stejne jako Polak, Rus, Srb, Bulhar se mohou modlit v cirkevneslovanskem jazyce, protoze jsou v nem obsazene nase spolecne lingvisticke koreny a dejiny. Neni mozno byt vzdelanym a kulturnim Slovanem a neznat zaklady slovanskeho jazyka, tak jako neni mozno byt vzdelanym a kulturnim Evropanem a neznat zaklad zapadnich jazyku – latinsky jazyk.

+ + +

Pamatujme si, ze sam Buh nam poslal apostoly Cyrila a Metodeje, aby se Jeho slovo dostalo na nasi slovanskou zem a tito apostolove splnili svou misi pres mnohe potize a protivenstvi.

V nasi slovanske zemi nelze tak jednoznacne aplikovat text epistoly apostola Pavla ke Korintskym (1. Kor. 14, 19), ktera kritizuje nesrozumitelnou rec v modlitbach. Skutecne apostol Pavel zadal, aby behem shromazdeni krestanu – bohosluzeb – nebyly uzivane nesrozumitelne jazyky, pouze v tom pripade, kdyby nebylo nikoho, kdo by je mohl vysvetlit. Tehdy modlitby byly spontanni. Dnes mame texty psane a poradek bohosluzeb je presne stanoven. Pro toho, kdo se prvne setkava s cirkevni slovanstinou v bohosluzbe, je mozno pro zacatek srovnavat s ceskym textem.

(Pokracovani)

MUDr. J. Karpowicz

Zprava ze schuze sboru duchovnich
olomoucko-brnenske eparchie
V sobotu 27. kvetna se v Olomouci sesel sbor duchovnich spravcu farnosti olomoucko-brnenske eparchie a to pod vedenim noveho naseho biskupa Simeona. Hlavnim tematem setkani byla otazka nejvlastnejsiho ukolu cirkve – zajisteni spasy svym vernym. K tematu vypracoval hlavni referat vladyka Simeon, predevsim na podklade sve reflexe Stareho zakona a sveho pred lety vydaneho prekladu dila patriarchy Sergia – O spaseni. Obsahy klicovych teologickych pojmu – predevsim: Kralovstvi Bozi, Vecny zivot, Spaseni a Vykoupeni – vladyka osvetlil jak v kontextu biblickem, tak svatootcovskem. I my sami casto nemistne ukracujeme vecny zivot tim, ze jej vnimame jako „plynuti casu" po smrti. Vecny zivot je vsak vecny predevsim svou plnosti, zivotem v Bohu, podle slov Spasitelovych: „A zivot vecny je v tom, kdyz poznaji tebe, jedineho praveho Boha, a toho, ktereho jsi poslal, Jezise Krista" (Jn 17, 3). Zivot vecny je tedy poznanim, a to poznanim Boha, ktereho se dostava tem, kdo jsou „cisteho srdce" (Mt 5, 8). Z hlediska spasy je velmi dulezite, z jakeho motivu usilujeme o ctnosti a koname dobro. Sv. Rehor Bohoslovec rika: „Kona-li clovek dobro ze strachu pred Bohem, je to stav otroctvi. " Konani dobra za odmenu je potom podobne vztahu namezdniho delnika. Dokonalym je vsak konani dobra z lasky k samotnemu Dobru (tj. Bohu), to nam jiz nedovoluje konat hrich.

V bohate diskusi jsme se zamerili na prakticke usili duchovniho, ktery dnes pracuje v duchovne a mravne pokleslem prostredi moderni doby. Stale aktualni je problem zpovedni praxe, kdy nam duchovnim mnohdy chybi potrebne zkusenosti a schopnost dobre vyresit problem, to je vysadou duchovne vyspelych. Otec MUDr. Ondrej Stehlik upozornil ve svem prispevku na medicinsky aspekt, ktery se muze skryvat v problemech vericiho cloveka, duchovni by pak mel mit alespon elementarni znalosti z psychologie a psychiatrie. Skutecne, clovek tzv. moderni byva casto i clovekem nemocnym. Otec ing. Petr Klokocka zduraznil, ze proto aby cirkev byla vpravde pritazliva, musi se odlisovat od jiz obecne a bezne pokleslosti v oblasti duchovni a mravni. Prichozi skutecne touzi po necem jinem – necem cistsim, opravdovejsim a smysluplnejsim – nez mu nabizi zmaterializovana a zhrubla spolecnost. Je to pro nas duchovni vyzva – dovedeme byt jini? Jestlize ne, nemuzeme se divit, ze lide, kteri v cirkvi shledavaji totez, co je ve svete, radeji do ni ani nevstoupi. Prostredkem vychovy a uvadeni do vnitrniho zivota cirkve jsou bohosluzby, proto byla dalsi cast diskuse venovana tematum liturgickym. Nejednou jiz zaznela potreba koordinace liturgickych snah jednotlivych duchovnich skrze liturgickou komisi nasi eparchie. Pravidelne bohosluzby jsou zakladem duchovniho zivota vericich, proto, jak se vyjadril vladyka Simeon, je treba, aby vsechny farnosti mely sveho duchovniho. Druhym durazem, ktery si vladyka pro svou praci na Morave vytycil, je, aby se kazdy duchovni v eparchii venoval byt male skupince mladeze.

Zaverem se mezi duchovnimi rozproudila bohata bratrska diskuse o zalezitostech a problemech nasich farnosti a monastyru.

zapsal prot. Petr Novak

Dne 16. 6. 2000 se sesli v Praze knezi prazske eparchie na konferenci svolane a rizene Vysokopreosv. vladykou Krystofem, jenz podekoval za prijeti, ktereho se mu dostalo na setkanich duchovnich v jednotlivych protopresbyteratech i v navstivenych cirkevnich obcich.

Setkani duchovnich bylo v prvni casti venovano prednasce o zakladnich prostredcich a zpusobech komunikace s medii. Na toto tema prednasel br. Kliment Koutny z Brna. Instruktivni prednaska na velmi dobre odborne urovni vychazela z praxe prednasejiciho a byla doplnena diskusi.

Druha cast byla venovana vlastni besede duchovnich. Jejich prispevky se tykaly problemu stavebniho stavu sakralnich i uzitkovych objektu spravovanych cirkvi, zejmena i financniho zabezpeceni udrzby a oprav. Jako vychodisko vladyka Krystof navrhuje zrizeni tzv. havarijniho fondu, a to na urovni eparchie. Zvlaste svizelna je situace cirkevnich obci Lesna, Horsovsky Tyn a Ceska Lipa. Dalsi prispevky byly venovany personalnim otazkam, vzdelavani a chovani duchovnich.

Vl. arcibiskup upozornil tez na odpovednost eparchialni rady za projednavane oblasti cirkevni spravy.

V zaveru konference eparchialni arcibiskup seznamil pritomne s nekterymi potesujicimi zpravami, napr. s registraci novych cirkevnich obci ministerstvem kultury, otevreni noveho muzskeho monastyru v Chabarovicich. Vladyka dale prislibil pokracovat v navstevach farnosti. Ze zahranicnich aktivit bylo pripomenuto jmenovani o. Michala Dandara zastupitelem nasi cirkve u moskevskeho patriarchatu, jakoz i srpnova navsteva episkopu v Moskve u prilezitosti vysveceni znovuvybudovaneho chramu Krista Spasitele. Zasedani bylo ukonceno modlitbou. o. Vaclav

Konalo se 11. 7. 2000 v rezidenci arcibiskupa v Delostrelecke ul. 7.

* Po uvodni modlitbe hovoril vl. Christofor o svych navstevach okruznich protopresbyteratu, kde se konaly duchovenske konference, ktere vyvrcholily celoeparchialni konferenci duchovnich 16. 6. v Praze. Tento postup zvolil vl. Christofor na doporuceni ER z minuleho zasedani, ktere bylo spis slavnostnim uvedenim a rozloucenim s vl. Simeonem. Aktualni program tohoto zasedani ER byl pracovni.

* Pote se ujal slova o. Suvarsky, seznamil pritomne s tim, ze bylo jako pravnicke osoby zaregistrovano – 7 cirk. obci a 2 monastyry. Pro dnesni jednani mame zadost o zrizeni dalsich dvou cirkevnich obci – Rovna a Drisy. Cekame take, ze prijde po vyrizeni formalit do Mostu jako novy duchovni spravce igumen Filaret z Rjazane (Rusko).

LESNA

* Vl. Christofor informoval, ze probehla ohledne fary v Lesne jednani v Plzni a v Praze s reckokatolickym (uniatskym) biskupem Ljavincem. Reckokatolici (uniate) chteji, aby byla zrusena smlouva pravoslavne cirkve s rimskokatolickou a byla obnovena puvodni smlouva z r. 1947. Vl. Christofor na tyto snahy reagoval dopisem plzenskemu biskupovi Radkovskemu a pastyrskym listem do Lesne. Neni jakykoliv duvod k vypovezeni smlouvy. Reckokatolici tam podle posledniho scitani lidu ani nemaji zadne verici.

USTANOVENI

usneseni: ER zrizuje pravoslavnou cirkevni obec v Rovne a v Drisech

usneseni: ER ustanovuje br. Chrasta pomocnym duchovnim ve Frantiskovych Laznich

ZPRAVY

* Vl. Christofor informoval o hospodarskych problemech cirkevni obce v Mar. Laznich. Fa TEM byla poverena proverit ruzna vychodiska z teto situace a navrhnout napravu.

* Dale se hovorilo o rekreacni budove v Tesove, ktera je majetkem cirkevni obce v Mar. Laznich. Budova neni v prilis dobrem stavu. Bylo rozhodnuto, ze okruzni protopresbyter zmapuje situaci. Bylo by velmi dobre, kdyby bylo mozno vyuzivat budovu v Tesove jako rekreacni stredisko napr. s letnim programem pro deti.

* Br. ThMgr. Augustin Jares z Hr. Kralove oznamil, ze se pripravuje na sveceni. Vericich je v Hr. Kralove velke mnozstvi.

JIHOCESKY OKRUZNI PROTOPRES.

* ER byl predstaven kandidat na jihoceskeho okruzniho presbytera o. Jan Tymal z Jindrichova Hradce. Ten informoval o stavu v Jindr. Hradci, Ceskych Budejovicich a Tabore. Tabor v soucasne dobe spravuje jeromonach Pachomij Padouk, ktery je v teto dobe ale nemocen. O. Tymal ma jeste obcanske povolani a pusobi v socialni sfere.

* Vl. Christofor vzpomnel na dobu, kdy jizni Cechy prebiral jako olomoucko-brnensky biskup do spravy. Tehdy fungovala cirkevni obec pouze v Tabore a ta byla pred uzavrenim.

usneseni:

ER souhlasi s ustanovenim o. Tymala jihoceskym okr. prot.

ZADOST O SVOLANI MIMORADNEHO ES

* Vl. Christofor rekl, ze na celoeparchialnim setkani duchovnich padla zadost o svolani mimoradneho ES prazske eparchie. Duchovni byli vyzvani, aby do dnesniho zasedani zaslali sve zadosti. Dosly tri. To ukazuje, ze v eparchii neni vseobecna vule. Radne ES bude svolano v kvetnu 2001.

REZIGNACE

Na clenstvi v eparchialnim duchovnim soudu rezignoval kancler MR o. V. Misek a na clenstvi v ER revizor uctu MR o. E. Freimann.

usneseni: ER prijima rezignaci o. Miska na clenstvi v EDS a o. Freimanna na clenstvi v ER. Nastupuji nahradnici.

DALSI OTAZKY

* O. Jachnuk informoval o situaci v Moste. Bylo usporadano farni shromazdeni, z ktereho vzesly nove organy.

* O. Jachnuk rekl, ze prevzal teplicke matriky pro o. Freimanna.

* ER byla vl. Christoforem informovana, ze pro Usti n. L. byl vysvecen na diakona Mgr. P. Ludvik.

* Dale vl. Christofor rekl, ze je treba zridit pro nahle opravy havarijni fond, kam by mely prispet vsechny cirkevni obce. Touto otazkou se bude zabyvat hospodarsky odbor ER.

* ER byla informovana o aktivite o. Drdy, duchovniho v Rumburku, ktery pripravuje pamatnik archim. Andrejovi Kolomackemu. Ten bude otevren za pritomnosti vl. Christofora 10. 9.

* O. Freimann rekl, ze mesto poskytne prostredky na dalsi opravy chramu.

* Na zaver informoval vl. Christofor o chystane navsteve vl. Nikolaje v nasi eparchii ve dnech 2. – 4. 9.

ER tuto navstevu vita a bude se podilet na jeji priprave.

* Vl. Christofor oznamil ER, ze v srpnu a zari absolvuje ve Vilemove intenzivni kurs anglictiny, poradany Svetovou radou cirkvi.

* Zasedani bylo ukonceno modlitbou.

J. Milko

Na pozvani vladyky Krystofa, se sesla ve dnech 31. 7. – 2. 8. 2000 v cyrilometodejskem stredisku duchovnich setkani ve Vilemove u Litovle II. pracovni podkomise Zvlastni komise pro pravoslavne pusobeni ve SRC. Vznik teto komise schvalilo osme valne shromazdeni SRC, ktere se konalo v prosinci 1998 v Harare, Zimbabwe. Komise je slozena z jedne poloviny z pravoslavnych clenu a z druhe poloviny ze clenu protestantskych cirkvi SRC a bude pracovat alespon tri roky.

Komise zacala svou praci ve svycarskem Morges (6. – 8. 12. 1999). Nasi cirkev zastupuje v teto komisi Jeho Vysokopreosvicenost Krystof, arcibiskup prazsky, jeho poradcem je br. Mgr. Dan Apostu. Pro intenzivni praci behem prvniho roku cinnosti byly urceny ctyri oblasti: 1. organizovani SRC; 2. styl a ethos naseho spolecneho zivota ve SRC; 3. teologicke shody a rozdily mezi pravoslavnou tradici a jinymi tradicemi v ramci SRC; a 4. existujici modely a nove navrhy strukturalniho ramce SRC, ktery by umoznil smysluplnou ucast pravoslavnych cirkvi. Pro kazdou z techto oblasti byla vytvorena ze clenu komise jedna podkomise se stejnym pomernym slozenim.

Pranim nepravoslavnych clenu komise bylo zasedat jak dal v plenu, tak jako podkomise v ruznych mistnich pravoslavnych prostredich, aby timto zpusobem lepe pochopili problemy s kterymi se potykaji mistni pravoslavne cirkve a ktere z casti vedly ke zvyseni napeti mezi nimi a protestantskymi cleny SRC. S vdecnosti byla prijata informace Syrskeho antiochijskeho patriarchatu o soubeznem usporadani pracovnich setkani prvni a ctvrte podkomise v Damasku (6. – 8. 3. 2000), dale informace Pravoslavne cirkve v ceskych zemich a na Slovensku o usporadani schuze druhe podkomise ve Vilemove u Litovle (31. 7. – 2. 8. 2000) a informace orientalni Syrske malankarske pravoslavne cirkve (Indie) o usporadani setkani treti podkomise. Pozdeji z financnich duvodu (prilis vysoke cestovni naklady) toto pozvani bylo nahrazeno pozvanim Recke pravoslavne cirkve; treti podkomise se sejde v Kolympari-Chania na Krete (22. – 24. 8. 2000). Prozatimni vysledky prace jednotlivych podkomisi budou pak shrnuty na plenarnim zasedani komise, ktere se bude konat na pozvani Koptske pravoslavne cirkve v egyptske Kahire v rijnu 2000. Do doby plenarniho zasedani komise vysledky prace vsech podkomisi jsou duverne, proto nemohou byt zatim zverejneny.

Mgr. Dan Apostu

Z programu arcibiskupa Christofora
23. 5. Nataceni pro CT1 – zamysleni nad duchovnim vyznamem mesta Prahy. Vysilano 30. 7.

27. 5. Prvni archijerejska sv. liturgie v dejinach v Krupce. Odpoledne navsteva Chabarovic a ucast na zasedani teplickeho okruzniho protopresbyteratu.

28. 5. Archijerejska svata liturgie v Teplicich a posveceni lecivych pramenu za ucasti duchovenstva, predstavitelu mesta i statu.

2. 6. Pritomnost na obhajobach diplomovych praci studentu 5. rocniku detasovaneho pracoviste PBF v Olomouci.

3. – 4. 6. Ucast na intronizaci noveho metropolity v Presove a na naslednem zasedani Posvatneho synodu.

11. – 15. 6. Prednasky na vsepravoslavne teologicke konferenci na tema pravoslavi v novem tisicileti.

16. 6. Presbyterska konference prazske eparchie.

17. 6. Poutni sv. liturgie u sv. Jana pod Skalou spojena se vztycenim pravoslavneho krize na cestnem miste ve stredu obce.

18. 6. Archijerejska sv. liturgie a vecerni svatku Padesatnice v katedralnim chramu sv. Cyrila a Metodeje v Praze a nasledne pietni akt a panychida na pamatku obeti heydrichiady.

19. 6. Prvni archijerejska liturgie v nove ustanovene cirkevni obci Drisy. Odpoledne slavnostni blahoprani ses. V. Topicove k 50. vyroci prace v ustredi cirkve.

20. – 22. 6. Zkouseni na PBF v Presove a ucast na promocich absolventu, rec o vyznamu teologickeho studia.

23. –30. 6. Vedeni skupiny poutniku, ktera navstivila tzv. rumunsky Athos. V nedeli ucast na sveceni noveho chramu Vsech svatych patriarchou Theoktistem v obci Bystrica. 28. 6. v Jasi schuzka s metropolitou moldavskym Danielem.

1. 7. Archijerejska sv. liturgie v pamatniku srbskych a ruskych zajatcu v Jindrichovicich u Sokolova.

2. 7. Archijerejska sv. liturgie v cirkevni obci Lesna spojena s vizitaci.

5. 7. V ramci oslav chramoveho svatku prazske katedraly archijerejska sv. liturgie a vysveceni na diakona Mgr. Patrika Ludvika z Usti nad Labem.

6. 7. Prednaska ve Vilemove v ramci Cyrilometodejskeho tydne.

8. 7. Posveceni noveho muzskeho monastyru sv. Rostislava v Chabarovicich.

9. 7. Archijerejska sv. liturgie v cirkevni obci Milire u Tachova spojena s vizitaci.

11. 7. Radne zasedani Eparchialni rady.

12. 7. Ucast na oslavach chramoveho svatku v Karlovych Varech, kazani o vyznamu chramu v zivote pravoslavneho krestana.

13. 7. Panychida v den pamatky malinskych mucedniku za ucasti duchovenstva a predstavitelu statu i vojska v Zatci.

29. 7.–3. 8. Ucast na zasedani komise Svetove rady cirkvi venovane ucasti pravoslavne cirkve v praci Svetove rady cirkvi konane v Praze a ve Vilemove.

5. 8. Oslava chramoveho svatku kaple v Tesove spolu s vl. Simeonem. Vysveceni domu br. Ivana Fery nalezajiciho se v tesnem sousedstvi pravoslavneho duchovniho strediska.

6. 8. Vizitace v cirkevni obci Frydlant.

8. 8. Nastup na intenzivni jazykovy kurz anglickeho jazyka poradany Pravoslavnou akademii ve Vilemove.

17. –21. 8. Ucast na sveceni chramu Krista Spasitele a kanonizace novych ruskych mucedniku a vyznavacu jako clen delegace vedene metropolitou Nikolajem.

Setkani s rumunskym patriarchou

J. Sv. Theoktistem v Bystrici v Rumunsku

Dustojni otcove, bratri a sestry v Kristu,

nasi cirkevni obci se podarilo shromazdit symbolicke mnozstvi penezitych prostredku na zbudovani skromneho pamatnicku na otce archimandritu Andreje (Kolomackeho) v narthexu naseho chramu. Jiz dnes mame vystaveny (zatim ne pro verejnost) nektere veci z pozustalosti o. Andreje, od rouch pres rukopisy az po sluzebnik a seznam „jeho" chramu. Jednoho se nam vsak nedostava – jsou to fotografie jednak prave techto chramu, jednak samotneho o. Andreje, zvlaste v poslednim obdobi jeho zivota. Pokorne jsem Vas chtel tedy jmenem nasi farnosti poprosit: mate-li takove snimky, mohli byste je venovat nebo alespon zapujcit pro nase potreby? (Neni dnes problem udelat fotografii z fotografie a original zaslat neporuseny zpet.) Pomohli byste tak pekne a pritom nenarocne nasi snaze o dustojnou pamatku na naseho „stavitele chramu". Predem Vam za jakoukoli pomoc jmenem nasi cirkevni obce dekuji.

o. Antonij Drda,

duchovni spravce, Rumburk

Projekt Most, 5. cast, Francie
Dejiny Francie jsou neoddelitelne spjaty s krestanstvim. Jiz v rane krestanske dobe tu existovaly cirkevni obce a zily vyznamne osobnosti, napr. apostolsky otec sv. Ireneus Lyonsky.

Dulezitym centrem stredovekeho bohosloveckeho mysleni byla parizska Sorbonna; Jean Calvin byl Francouz... Zel Bohu, obcas to byly dejiny psane krvi ve znameni nabozenske netolerance.

Realita francouzskeho krestanstvi je dnes velmi rozmanita. Ackoliv tento stat se svymi 60 miliony obyvatel byva povazovan za jeden z nejvice sekularizovanych v Evrope (odluka cirkvi od statu zde byla provedena r. 1905), na druhou stranu se o Francii paradoxne hovori jako o katolicke zemi. Vedle sebe tu celkem pokojne koexistuji nejruznejsi protestantske smery (reformovani, luterani, baptiste, evangelikalove, ...), sdruzene ve dvou nezavislych federacich. Rozdil je v interpretaci Bible: „evangelikalni cirkve se priklaneji k doslovnemu chapani Pisma svateho, kdezto predevsim reformovani tvrdi, ze je dulezitejsi drzet se „ducha Bible" (liberalni pojeti). Protestanti tvori asi 2 procenta obyvatel Francie. Podobna ruznost nazoru a myslenkovych proudu existuje i ve zdejsi rimskokatolicke cirkvi. Zvlastnosti je ze francouzskym nabozenstvim c. 2 je dle poctu vericich Islam.

Specialnimu statutu se tesi Alsasko-Lotrinsko na severovychode Francie, nejvyznamnejsim sidlem je „hlavni mesto Evropy". 15 az 20 procent obyvatelstva jsou zde protestanti. Diky odlisnemu historickemu vyvoji nikdy nedoslo k odluce cirkve od statu, a tak zde jsou katolicti, protestantsti a zidovsti duchovni placeni ze statni pokladny; navic je tu alespon dle zakona mozna vyuka nabozenstvi na skolach. Dokonce i v jinych francouzskych departmentech (regionech) si zodpovedne osoby povsimly, ze bez zakladniho pojeti o nabozenstvi lide nejsou schopni porozumet mnohym otazkam ci problemum filozofie a kultury: uvazuje se tedy o vyuce predmetu nazyvaneho „nabozenska kultura". V praxi ale casto (podobne jako v Alsasku-Lotrinsku) zalezi na vstricnosti reditele skoly.

Zajimava je cinnost tzv. univerzitnich kaplanstvi, ktera se casto nese ve znameni ekumenicke spoluprace rimskych katoliku a protestantu. (Podobna ekumenicky ladena spoluprace existuje napr. i na mezinarodnim Letisti Pariz – Orly ci v nekterych nemocnicich. Tyto instituce poradaji nejruznejsi setkani, prednasky ci seminare o teologii, duchovnim zivote, etice, politice, globalizaci, mezinabozenskem dialogu apod. Zainteresovani studenti se take schazeji ke spolecnym modlitbam. Nemene zajimave je i duchovne-vzdelavaci pusobeni tzv. „Cafe Theo" (teologickych kavaren), kde se ve velice neoficialni atmosfere setkavaji predevsim mladsi lide (ale nejen oni) pri diskusich nad zavaznymi teologickymi ci etickymi problemy.

V zemi galskeho kohouta pusobi nekolik mezinarodnich krestanskych spolecnosti zabyvajicich se hlavne misijne publikacni cinnosti jak ve Francii samotne, tak i v zahranici. Pisatel clanku nejvice ocenil praci Wiklefovy spolecnosti prekladatelu Bible, ktera usiluje o preklad Pisma svateho do co nejvetsiho poctu jazyku. V nekterych regionech sveta s touto organizaci spolupracuji i pravoslavne cirkve.

Ucastnici projektu Bridge meli rovnez moznost podivat se do Taize a blize se seznamit s timto duchovnim fenomenem, ktery dnes mocne pritahuje mlade z celeho sveta. Po navsteve teto reholni komunity se clovek pta, je-li dnes opravdu nutne hledat nove formy liturgickeho zivota. Ve zdejsi bohosluzbe se totiz objevuji mnohe tradicni prvky – svicky, kadidlo, zvony, zpev ci ikony – mnohe z toho zcela zjevne pod vlivem pravoslavne duchovni tradice. Zdejsi komunita byla zalozena na pocatku 40 let bratrem Rogerem (reformovany Svycar) jako ekumenicke reholni spolecenstvi. Dnes se tu clovek setka jak s protestanty, tak s katoliky. Dokonce i pravoslavni zde maji svou stalou kapli s antiminsem, posvecenym biskupem Moskevskeho patriarchatu. Za povsimnuti stoji i spolecenstvi luteranskych sester – diakonek v Alsasku-Lotrinsku, ktere se venuji kontemplativne-cinnemu reholnimu zivotu. I zde byly k nalezeni ikony. Jedna z reholnic poznamenala, ze ikona chrani vericiho pred vytvarenim si vlastnich predstav o Bohu.

Podobne jako i jinde v Evrope, tak i ve Francii jsou pravoslavne komunity tvoreny predevsim emigranty a jejich potomky v prvni ci druhe generaci. Vyznamna je Ruska eparchie Konstantinopolskeho patriarchatu s ustredim v Parizi, existuje tu i rumunska eparchie, obce Armenske apostolske cirkve jsou sdruzeny do 3 eparchii. V Parizi se nachazi Bohoslovecky institut sv. Sergeje, ktery je bezesporu jednou z nejvyznamnejsich pravoslavnych teologickych skol dneska. Institut byl zalozen r. 1925 jako skola pro budouci duchovni z rad ruskych emigrantu. Dle slov o. prot. Borise Bobrinskeho, dekana teto skoly, brzy dosahl takove urovne, ze byl uznan za vysokoskolsky ustav. Prednaseli zde mnozi vyznamni profesori jako napr. Sergej Bulgakov, Georges Florovsky, Vladimir Lossky a mnozi dalsi. Cirkevni dejiny dnes prednasi prof. Olivier Clement. Pravoslavny bohoslovecky institut sv. Sergeje v Parizi nabizi frankofonnim zajemcum o studium teologie KORESPONDENCNI KURSY BOHOSLOVI. Blizsi informace lze obdrzet na adrese:

Saint – Serge

Institut de Theologie Orthodoxe

93 Rue de Crimee, 750 19 Paris, FRANCE

tel. : +331 42 01 96 10

fax: +331 42 08 00 09

Site Internet: http://perso. wanadoo. fr/Ito/

(zodpovednymi osobami pro korespondencni studium jsou prof. Nikolas Cernokrak a Mlle Sophie Deicha.)

Co poznamenat zaverem? Jak jiz bylo receno vyse, krestanstvi ve Francii se projevuje v mnoha rozmanitych formach. Stejne jako i ve zbytku Evropy pocituji francouzske cirkve potrebu nove vnitrni misie. Obcas se nelze ubranit dojmu, ze pri teto „rechristianizaci" nechtene dochazi k zastreni zakladniho poselstvi krestanske viry, kterym je moznost noveho zivota v Kristu a s Kristem. Verim, ze se francouzske cirkve teto chyby vyvaruji.

Rudolf Jiri Stransky

Z cirkevniho kalendare

ZARI

1. zari – Zacatek noveho cirkevniho roku

4. zari – proroka Mojzise

Byl to prorok, ktery zil v pocatcich doby Stareho zakona, take jsme se o nem jiz zminovali na zacatku teto publikace.

4. zari – svateho mucednika Gorazda, biskupa ceskeho a moravskoslezskeho

Teprve vice nez po tisici letech jsme znovu uslyseli toto jmeno, kdyz v roce 1921 byl pro znovu obnovenou pravoslavnou cirkev v nasem narode svecen biskup Gorazd. Toto jmeno dostal po svem predchudci, svatem Gorazdu, zaku svateho Cyrila a Metodeje. Nas drahy, svaty vladyka Gorazd byl odsouzen a popraven nemeckymi nacisty 4. 9. 1942 za ucast pri ukryvani parasutistu, kteri za II. svetove valky provedli atentat na Heydricha. Nase pravoslavna cirkev poskytla parasutistum ukryt v podzemi prazskeho pravoslavneho chramu sv. Cyrila a Metodeje v Resslove ulici. Svaty vladyka Gorazd se narodil v Hrube Vrbce na rozmezi Moravy a Slovenska, kde je dnes na jeho pamatku zbudovana kaple a muzsky monastyr.

8. zari – narozeni Presvate Bohorodice

V malem galilejskem mestecku Nazarete se po dlouhem case vytrvalych a vroucich modliteb narodila svatym manzelum Jachymovi a Anne dcera Marie, ktera se pozdeji stala matkou naseho Spasitele Pana Jezise Krista.

26. zari – svatek Zesnuti svateho Jana Theologa, apostola a evangelisty

O svatem Janovi jsme se take jiz zminili v predeslych clancich.

28. zari – svateho mucednika Vaclava, knizete ceskeho

Narodil se roku 907 jako syn knizete Vratislava a Drahomiry. Velky vliv na neho mela jeho babicka svata Ludmila, ktera ho pod vedenim slovanskeho kneze ucila spisovnemu jazyku slovanskemu. Kdyz mu zemrel otec, bylo mu 13 let a on usedl na stolec svych predku. Ponevadz byl jeste ditetem, vladla za neho matka Drahomira s mnoha radci. Vaclav pokracoval v uceni a brzy dosahl vzdelanosti slovanske, latinske i recke, takze se mu ani nemohl vyrovnat jiny panovnik. V temze roce co otec zemrela mu i jeho milovana babicka Ludmila, kterou pomoci intrik nechala usmrtit jeho matka Drahomira. Jako osmnactilety vzal vladu do svych rukou. Byl velmi spravedlivy a nenavidel zlo a intriky. Proto se rozhodl vzdalit svoji matku z knizeciho dvora na nejaky cas do Budce. Soucasne dal prenest ostatky sve babicky na Prazsky hrad, do chramu svateho Jiri. Byl vzorem panovnika a krestana, zil zboznym zivotem a dbal o rozsireni krestanske viry v celem nasem narode. Jeho narod ho miloval. Pecoval o nejchudsi, nemocne, byl statecny a vyborny jezdec na koni. Nebylo mu vsak doprano dlouhe vlady, protoze se nasli i takovi lide, kteri ho nenavideli a ti take ho pozdeji pripravili o zivot. Jeho bratr Boleslav se nechal umluvit temito lidmi, aby Vaclava zabil. Pozval ho do sveho sidla Boleslavi, a i kdyz byl Vaclav varovan, neveril tomu a za bratrem se rozjel na navstevu. Po svate liturgii se chtel Vaclav vratit do Prahy, Boleslav ho vsak prosil, aby se u neho zdrzel a zucastnil se hostiny. Svaty Vaclav tedy zustal. Kdyz ale nasledujiciho dne casne zrana, jak denne cinil, vstal a sel do chramu na jitrni bohosluzbu, cihali na neho vrazi. Soucasne za nim z hradu vysel i Boleslav. Kdyz Vaclav uslysel kroky, obratil se, spatril Boleslava a pravil: „Zdrav bud bratre, velke diky ti vzdavam za hostinu, ... Kristus necht te prijme za to ke sve vecne hostine. " Na to Boleslav odpovedel: „Lepsi ti dnes hody pripravim!" A uderil Vaclava mecem. Obratnejsi Vaclav mu vsak vytrhl mec z ruky a pravil: „Jak neobratne si pocinas, chteje mne ranit!" Svalil Boleslava ke svym noham a pokracoval: „Vidis, jak bych te mohl vlastni rukou potrit, ale neudelam takovou vec, abych se potrisnil krvi sveho bratra." Pak vratil mec Boleslavovi a chtel vejit do chramu. V tom priskocili Boleslavovi skryti pomocnici, vrhli se na Vaclava a probodli ho nekolikrat meci. Krik uslysela i jejich matka Drahomira, ktera byla tez v Boleslavi, a padla na ubiteho syna s placem. Telo svateho Vaclava bylo umyto a zaneseno do bytu slovanskeho kneze Krsteje a pripraveno k pohrbu. Byl pochovan v chramu dne 28. zari 929. Boleslav si brzy uvedomil, jaky hrozny cin spachal, a s velkou litosti dal po trech letech telo svateho Vaclava prenest do Prahy a ulozit v chramu sv. Vita.

C. G. Kr.

Tabor ve Vilemove

Ve dnech 16. az 22. cervence t. r. se konal pravoslavny tabor v malem mestecku Vilemove. Toto mestecko lezi na Morave asi 25 km od Olomouce.

Na konci Vilemova stoji pravoslavny zensky monastyr, kde je akademie, ktera sidli v Gorazdove cyrilometodejskem stredisku.

Tento klaster je velmi prostorny, presto tam zije pouze sest sestricek. Chram, ktery stoji uprostred, neni sice velky, ale zato velmi hezky. V klastere jsou mistnosti po dvou nebo po trech luzkach.

Bylo nas 17 deti, o ktere se staraly sestry, otcove Dusan a Petr a bratr Jiri Stransky. S otcem Petrem jsme si povidali o Bibli, o stvoreni sveta a o prvnim hrichu. Rano a vecer jsme se schazeli v monastyru v male kapli na modleni. Take nas dvakrat navstivil vladyka Simeon. Byli jsme u zpovedi a u sv. prijimani. Behem pobytu v monastyru jsme se lepe seznamili s pravoslavim. Bude to pro nas duchovni zivot mnoho znamenat.

Otcove se take starali o nasi zabavu. Otec Dusan privedl ponika, na kterem jsme jezdili. Chodili jsme na hriste nad klasterem hrat fotbal. Take jsme hrali pozemni hokej na hristi patricim ke klasteru. Na vylete jsme se byli podivat na hrad Bouzov.

Jsem rada, ze jsem se mohla zucastnit tohoto prospesneho a prijemneho pobytu a chtela bych vsem tem, kteri nam tento pobyt umoznili a kteri se o nas starali, ze srdce podekovat.

Sofie Karpowiczova

Frantiskovy Lazne

Dne 1. 5. pri prilezitosti chebskeho festivalu 2000 „Spolecne do noveho stoleti" prijal pozvani tez arcibiskup prazsky a ceskych zemi vladyka Krystof. Vyuzili jsme proto jeho vzacne navstevy i ve Frantiskovych Laznich k tomu, aby zde vykonal archijerejskou svatou liturgii. Ta se mimoradne konala jiz v 8:00 rano, aby se mohl vcas s otcem arcidekanem Krivkou, s otcem protorejem Hauzarem a duchovnim otcem Mastikem zucastnit ekumenicke bohosluzby „S Kristem spolecne do noveho tisicileti" v Chebu v kostele svateho Mikulase. Ve Frantiskovych Laznich privitala vladyku Krystofa pred chramem starostka mesta Libuse Chrastova. Pote byl privitan tremi duchovnimi a uveden do chramu, kde vykonal archijerejskou svatou liturgii. I kdyz se vetsina nasich vericich z Chebu, Hazlova a dalsiho okoli nemohla kvuli omezeni nedelni ranni dopravy zucastnit, byli jsme mile prekvapeni ucasti nasich vericich z obce Rovna. Ta je osidlena od roku 1992 nasimi krajany od Cernobylu. Prijeli zvlastnim autobusem, ktery je po bohosluzbe odvezl na slavnost do Chebu. S diky jsme prijali vladykova slova povzbuzeni a pouceni, ve kterem zduraznil dulezitost poctivosti, cestnosti a vzajemneho porozumeni v duchu evangelia. Nakonec verici obdrzeli od naseho archijereje ikonku Bohorodicky a pred odjezdem do Chebu prijali male pohosteni.

Ekumenicka bohosluzba v Chebu se konala v 11 hodin v kostele sv. Mikulase za pritomnosti duchovnich hodnostaru ze Saska a Bavorska, plzenskeho biskupa Radkovskeho, naseho archijereje Krystofa, synodniho seniora C. cirkve evangelicke Pavla Smetany, Josefa Spaka, patriarchy cirkve Ceskoslovenske husitske, msgr. Georga Strupfa z Rezna, predsedy Jednoty babtistu a dalsich duchovnich, za velke ucasti ceskych i nemeckych vericich krestanu.

Toto shromazdeni bylo obohaceno peveckym sborem z basiliky z Waldsassenu, komornim orchestrem z Chebu a dalsimi vystoupenimi. Nakonec se duchovni osobnosti zucastnily spolecneho obeda.

Sbor starsich

Frantiskovy Lazne

Most a Chabarovice

Ve dnech 3. – 4. cervna zorganizovala BPM brigadu v monastyru sv. Prokopa v Moste. Mladi pravoslavni pomohli s praci na monastyrske zahrade, za coz dostaly deti odmenu hned v naturaliich, a take devcata pomohla poklidit v chramu. Vecer pak probehl v prijemnem povidani u taboraku. Otec Marek slouzil vecerni bohosluzbu a druhy den sv. liturgii. Dekujeme otci igumenovi Markovi za mile a pohostinne prijeti v monastyru sv. Prokopa.

Dalsi brigada BPM probehla 10. –11. 6. v monastyru v Chabarovicich. Otec Damian zde s Bozi pomoci buduje kapli, na jejiz stavbe je prace nemalo. Nase mladez zde velmi pomohla se zednickymi pracemi. Po teto tezke fyzicke namaze pak opet vecer probehl v duchovni besede u taboraku. V nedeli jsme pak slouzili sv. liturgii v chramu sv. Jana Krtitele. Otci Damianovi dekujeme za pohostinnost a doufame, ze se nam podari brigadu zopakovat, nebot prace na stavbe kaple je jeste mnoho.

Katerina C.

Mladeznici v Chabarovicich

V nedeli 6. srpna navstivil arcibiskup Krystof cirkevni obec ve Frydlante. Po uvitani s chlebem a soli vykonal v mistnim pravoslavnem chramu sv. Mari Magdaleny svatou liturgii, pri niz predal duchovnimu spravci otci protojereji Jirimu Mincicovi ikonu sv. Jiri Vitezneho z pozustalosti zesnuleho vladyky metropolity Doroteje, ktery si velmi cenil jeho mnohalete pastyrske sluzby.

Vladyka ve svem proslovu pripomnel padesatilete vyroci knezstvi o. Jiriho a popral mu hojnost Boziho pozehnani pod ochranou svateho mucednika Jiriho, jehoz jmeno nosi, do dalsich let na Bozi nive.

Po bohosluzbach zavital vladyka Krystof s doprovodem na mistni pamatnou radnici, kde byl prijat predstaviteli mesta. Na konec jsme mohli vsichni s nasim archijerejem besedovat u bileho stolu, ktery pripravili obetavi clenove cirkevni obce.

Otci prot. Jirimu Mincicovi k jeho padesatiletemu jubileu patri vrele podekovani a prani mnohych a blahych let i ze strany redakce.

Redakce



Vladyka Krystof s otcem Jirim Mincicem, ktery letos slavi 50. vyroci sveceni, pri bohosluzbe ve Frydlantu v Cechach

Prerov

S radosti oznamujeme ctenarum HP, ze se nasi pravoslavne obci podarilo dokoncit posledni prace na celkove rekonstrukci interieru naseho chramu sv. Cyrila a Metodeje. Jeho historie (tehdy jeste jako zidovske synagogy) se v analech datuje jiz od 16. stoleti. Tato budova byla v roce 1832 velmi poskozena pozarem a proto byla nove obnovena v novoromanskem stylu v roce 1860. Po dalsim pozaru mesta byla synagoga opet castecne poskozena a pote v roce 1898 uvedena do soucasne podoby, dle projektu videnskeho architekta Jacoba Gartnera v secesnim slohu. Interier synagogy si i pres radu velmi dramatickych udalosti v poslednich 60 letech zachoval takrka neporusenou podobu a byl proto pravem uznan na podzim 1997 za kulturni pamatku. V roce 1951 budovu koupila pravoslavna obec pote, co dosavadni vypujceny chram nemeckych evangeliku byl zbouran. Jedna se o jednu z mala architektonicky cennych budov v Prerove, ktera si zaslouzi zvysenou peci, nebot mela byt za minuleho rezimu zborena v dusledku rozsirovani teplovodni site a z tohoto duvodu na ni neprobihaly zadne vetsi renovacni prace. Posledni vetsi osudova rana postihla stavbu v lete 1997, kdy v dusledku nicive povodne dosahla vlhkost zdi v budove vyse dvou metru. Vsechny tyto dejinne peripetie se pochopitelne podepsaly na jejim stavu.

Vedomi si dulezitosti objektu pristoupili jsme v roce 1997 ve spolupraci s mestskym uradem v Prerove k postupne rekonstrukci chramu. Take ministerstvo kultury prispelo financni castkou na opravu skod po povodni. Uprimna spoluprace pravoslavne obce s mestskym uradem nakonec prinesla sve plody. Krok za krokem se obnovovala vnitrni tvar chramu, az se nakonec tento prostor stal jednim z nejpeknejsich interieru v celem meste. Toho si vsimli i mistni obcane, kteri se o chram zacali zajimat behem rekonstrukcnich praci, ale hlavne ucastnici kulturnich akci, ktere pro prerovske obcany pripravilo nove vznikle obcanske sdruzeni Byzantion.

Oprava interieru byla prvni a nejdulezitejsi fazi celkove rekonstrukce chramu, protoze obsahovala mnoho praci, ktere s interierem souvisely pouze castecne. Podarilo se zavest vodu a kanalizaci, opravit vitrazova okna vcetne ramu, kompletne instalovat novy elektricky rozvod a navrhnout osvetleni, ktere by esteticky zvyraznilo celkovy dojem chramoveho prostoru. Musela se zbourat a znovu postavit bocni mistnost (diakonik), potlacit vlhkost a provest sanacni omitky. Velmi se nam vyplatila investice do tzv. zenske galerie, plosiny, ktera jakoby tvori prvni patro chramu a zaroven svebytny prostor oddeleny od hlavniho prostoru chramoveho. Zde se poradaji vystavy. Minuly rok to byla vystava ikon a v soucasnosti probiha vystava o Svate Hore Athos. Diky vystavam je chram otevren sest dni v tydnu a prerovska verejnost ma moznost se seznamovat se vsim, co se zde odehrava.

V soucasnosti vstupujeme do druhe faze oprav – rekonstrukce fasady a vnejsich prvku. Stejne jako v predchazejici casti bude tato faze obsahovat i ruzne prace dalsi. Oprava krovu, vnejsi uprava okoli atd. Protoze na tuto fazi nemame zatim zadne financni pokryti, dovoluji si pro pripadne darce nechat na zaver tohoto clanku cislo bankovniho spojeni na Pravoslavnou cirkevni obec v Prerove: 1881983389/0800. Dekujeme.

jer. Libor Raclavsky

v olomoucke katedrale
svateho Gorazda

Svatek zasveceny Nejsvetejsi Trojici Bozi, neboli svata Padesatnice, patri v pravoslavne cirkvi po slavnem Vzkriseni Kristove k nejvyznamnejsim v cirkevnim roce. Je umocnen nasledujicim dnem Svateho Ducha – svatodusnim pondelim. V den svate Padesatnice se ke svate liturgii pripojuje bezprostredne bohosluzba vecerni, na niz se ctou prekrasne a srdce jimave modlitby, ktere duchovenstvo prednasi a spolu s vericimi prijima se sklonenymi koleny a sijemi, se srdcem kajicnym. V minulosti se v tento velky svatek konal krest katechumenu. Katechumeni (veroucnove) se pripravovali behem delsiho obdobi k prijeti teto svate tajiny, otvirajici dvere k posveceni krestanovy existence Duchem svatym. Stali se hodnymi plne ucasti na Kristove Tele a duchovnich darech, kdyz se pak zucastnili svateho prijimani Kristova Tela a Krve.

V olomouckem katedralnim chrame svateho Gorazda slouzil dne 18. cervna 2000 v den svatku svate Padesatnice svatou liturgii poprve od sve intronizace (uvedeni v urad) novy eparchialni biskup vladyka Simeon. Pred svatou liturgii pokrtil dve deti – Petra a Karolinu, a uvedl malickeho Petra do chramu. Pri svate liturgii vladyka objasnil podrobne smysl tohoto vyznamneho svatecniho dne, v nemz poprve od velikonoc zaznivaji prekrasne modlitby k svatemu Duchu, Utesiteli, jehoz seslal padesateho dne po svem vzkriseni bozsky Spasitel na sve ucedniky a apostoly a od te chvile Duch svaty spociva na sve cirkvi a ozivuje ji. Kdysi, jak je zaznamenano ve Starem zakone, potrestal Hospodin lidskou pychu, ktera se projevila pri stavbe babylonske veze, tim, ze zmatl lidem jazyky a lide si prestali rozumet. V padesaty den po vzkriseni sestoupenim Ducha svateho v ohnivych plamenech na apostoly dochazi k obnoveni lasky a dorozumeni. Buh Otec, Syn a Duch Svaty, tri bozske Osoby jedineho Bozstvi jsou spojeny navzajem tajemnym svazkem lasky a tato laska se v darech svateho Ducha vyleva na Cirkev a ozivuje kazdeho, kdo k ni nalezi a zije v ni tajemny zivot z viry. Krestane jsou povolani Duchem svatym k tomu, aby zili „podle obrazu Boziho", to znamena podle tohoto bozskeho vzoru lasky svou vzajemnou laskou, aby se Bohu v Trojici pripodobnovali skutky lasky a tak dosahovali vecne spasy.

Vladyka Simeon, biskup olomoucko-brnensky, jmenuje o. schiarchimandritu Kyrilla predstavenym monastyru sv. Gorazda II. v Hrube Vrbce dne 26. 4. 2000

Bohosluzby svatku svate Padesatnice provazel zpev peveckeho sboru katedralniho chramu a pri svatodusni vecerni zpivali pak vsichni ucastnici podle lidovych napevu. Pri vychodu z chramu byli ucastnici bohosluzeb podarovani pecivem, ktere pripravila rodina otce presbytera Petra Novaka, jejichz ditku se tohoto dne dostalo pozehnani ke vstupu krestem do spolecenstvi cirkve. Na mnoha a blaha leta nove pokrtenym, jejich rodinam a celemu cirkevnimu spolecenstvi v cele s vladykou Simeonem. E. R.

Jako kazdorocne sesli se v sobotu dne 15. cervence 2000 pravoslavni verici z cirkevni obce v Sumperku a ze sousednich obci spolu s obcany, starostou a predstaviteli ruznych korporaci v obci Novy Malin u Sumperku, aby uctili pamatku bestialne umucenych a upalenych obcanu Ceskeho Malina na ukrajinske Volyni v roce 1943. K pietni vzpomince – panychide si pozvali sveho noveho eparchialniho biskupa vladyku Simeona olomoucko-brnenskeho, s nimz se modliteb zucastnili otcove Pavel Ales, reditel uradu eparchialni rady v Olomouci, a Petr Novak, duchovni spravce pravoslavne cirkevni obce v Olomouci, nekdejsi sumpersky duchovni. S dojetim naslouchali ucastnici cteni vice nez tri set ceskych jmen obyvatel vyvrazdene a vypalene obce Ceskeho Malina, k nimz se druzila stejnym krutym osudem postizena skupina tamejsich ubitych obcanu ukrajinske a polske narodnosti. Obyvatele Noveho Malina, obce, ktera prijala tento nazev po prichodu novych osadniku – vetsinou Cechu z Volyne – reemigrantu pred pul stoletim, at jsou kterehokoliv nabozenskeho vyznani, pamatuji na sve umucene spoluobcany a projevili to i v dobe minuleho totalitniho rezimu, kdy si verejnou pietni vzpominku dovedli uhajit. Jsou si vedomi nasi spolecne odpovednosti za to, aby se podobne hruzy jiz nikdy neopakovaly. Pri panychide zpival s velkym citem pevecky sbor sumperske pravoslavne cirkevni obce, ktery ridila sestra Emilie Konecna. ER

V Jindrichovicich u Sokolova se dne 1. cervence 2000 konala jiz tradicne panychida v mauzoleu srbskych a ruskych vojaku z 1. svetove valky. Letos bohosluzba byla zvlaste slavnostni.

Byla slouzena sv. liturgie v preddveri mauzolea na volnem prostranstvi, a potom panychida v krypte, v podzemi mauzolea, coz bylo zvlaste pusobive a dojemne.

Slouzil Jeho Preosvicenost arcibiskup prazsky vladyka Christofor spolu s Jeho Preosvicenosti vladykou Proklem uljanovskym a melekesskym, s otcem Vasilem Danko ze Sokolova, s otcem Tichonem Bondarenkem z Prahy a otcem diakonem Dimitrijem z Uljanovska. Pritomni byli otec Vasilij Tarasov z Karlovych Varu a otec jeromonach Damian Urbasek z monastyru sv. Jana Krtitele v Chabarovicich. Pusobivy byl i zpev prazskeho peveckeho sboru chramu sv. Jiri.

Na panychide byli pritomni predstavitele ruskeho konzulatu v Karlovych Varech a vojensky pridelenec ruskeho velvyslanectvi v Praze. Sesla se pocetna skupina nasich, srbskych a ruskych vericich a projevila se tak solidarita a jednota pravoslavnych ruznych narodnosti.

Jeho Preosvicenost vladyka Christofor v kazani rekl: „Bozska liturgie se konala na miste, kde odpocivaji ostatky pravoslavnych Srbu a Rusu, kteri zde zakoncili mucednicky beh sveho zivota. Pro nas je tato chvile vzacna, protoze chapeme, jak dulezite je myslet na mucedniky, jak dulezite je zvlaste dnes si pripominat ty, kteri polozili svuj zivot za svobodu, polozili svuj zivot proto, ze byli pravoslavni a ze hajili sva prava a dedictvi.

Laska k vlasti, k vlastnim korenum je vzacna. Zvlaste pro mladou generaci je to velky problem. Mlady clovek nema ucitele a nebo je jich velmi malo, kteri by v nem dovedli probudit toto vzacne chapani, ktere je potrebne pro mladeho cloveka, aby opravdu pokracoval v tom, co dobreho zacali jeho otcove."

Dale vladyka Christofor zduraznil, ze bychom se meli snazit zachovavat vsechno uslechtile, vsechno duchovni z nasich dejin, co je krasne, co nas odusevnuje a co jsme zdedili po nasich predcich a dary, ktere nam byly dany, rozhojnovat tak, jak nam nase sily staci. Mame si vazit vseho toho, co nam Hospodin Buh dal a do posledni chvile ochranovat Bozi dar. Do posledni chvile se snazit, abychom to, co je nam dano od Boha, nezneuzivali pro sebe, pro sve osobni vyhody, ale abychom tak, jak sv. Evangelium uklada, videli v druhem cloveku k nam prichazejici lid Bozi. Abychom mysleli na lasku, na odpusteni, na to, abychom svuj zivot nevedli smerem k sobe, ale smerem k druhym.

Vladyka Krystof, vladyka Proklem, otcove Bondarenko a Danko spolu s ostatnimi pri bohosluzbe za pravoslavne mucedniky

Vzpominkove slavnosti v Jindrichovicich se staly jiz tradici, ktera vznikla z popudu Besedy pravoslavne mladeze v ceskych zemich a predevsim jejiho prezidenta bratra Dejana Randjelovice, mladeho cloveka, ktery nedal zapadnout do mlzin pameti pamatku pravoslavnych, kteri zde v tichu odpocivaji.

Bratr Dejan ve spolupraci s jugoslavskym velvyslanectvim a s mistnimi z obce Jindrichovice panem Pavelkou a jeho manzelkou venuje peci o pamatnik hodne casu a namahy.

Zveme touto cestou do Jindrichovic i do budoucna vsechnu nasi mladez a vsechny pravoslavne verici k ucasti na vzpominkovych slavnostech. J. Karp

Olomoucko-brnensky biskup Simeon vykonal v nedeli dne 28. kvetna 2000 svou prvni arcipastyrskou navstevu v cirkevni obci ostravske. V doprovodu o. reditele eparchialni rady prot. Pavla Alse slouzil zde svatou liturgii za spoluucasti okruzniho protopresbytera obvodu ostravskeho a opavskeho o. prot. Jiriho Niderla a mistniho duchovniho spravce o. Ferdinanda Jarecneho. U chramovych dveri uvitali chlebem a soli vladyku manzele Mojziskovi, v chrame jej pozdravil mistni duchovni. Verici zpivali svatou liturgii z vetsi casti podle vychodoslovenskych napevu. Pozorne vyslechli kazani vladyky Simeona na tema prave slavene nedele o samarske zene. Vzdyt jeji otazka Spasiteli, na kterem miste slusi se slavit Boha, je stale aktualni i v ostravske cirkevni obci, ktera od zacatku sve existence zapasila s otazkou vhodne bohosluzebne mistnosti, respektive s vybudovanim vlastniho chramu, nebot mala kaplicka, kterou pouzivame diky laskavemu pochopeni jejiho majitele – rimskokatolicke cirkve, nepostacuje svym stisnenym prostorem vetsimu poctu shromazdenych vericich. Financni situace vsak tezko dovoli ostravskym vericim pronajmout si ve meste vhodny pozemek, natoz jej koupit a stavet vlastni chram. Vladyka poukazal na slova Spasitelova samarske zene, ktera vlevaji do nasich srdci nadeji, nebot Pan Jezis ujistuje, ze pravi modlitebnici museji se predevsim modlit „v Duchu a v pravde", a to na kteremkoliv miste. Budou-li mit Krista v srdci ziveho a pritomneho, jiste Hospodin ukaze svym vernym takove reseni, aby ziskali nakonec to, zac budou vroucne prosit a svou touhu podeprou i ciny obetavosti. V neformalnim farnim shromazdeni, ktere se konalo po svate liturgii, seznamili ostravsti verici vladyku se svymi problemy v detailech, k cemuz eparchialni biskup prislibil svou pomoc pri reseni problemu. Zduraznil svou koncepci cirkevni prace, aby na kazde farnosti duchovni otec bydlel uprostred vericich a tak mohl plne vykonavat pastyrske povinnosti. Bohosluzby by se mely konat i v Ostrave pravidelne kazdou nedeli a svatek, k cemuz jiz byly podniknuty urcite kroky. Ostravska cirkevni obec ma jiz pomocneho duchovniho – zalmistu, ktery by se ujal modliteb podle radu sv. biskupa Gorazda v pripade, kdyz neni pritomen knez, a poslouzi vericim i vykladem Pisma svateho na danou nedeli. Byly hledany i jine zpusoby, jak zintenzivnit liturgicky zivot v ostravske cirkevni obci, aby rostla duchovne, liturgicky, coz byva vzdy provazeno i rustem hmotne zabezpecenosti, s nadeji na budouci reseni bohosluzebneho prostoru. Verici zapeli svemu archijereji a vsem zucastnenym mohutne Mnohaja lita a prijali od neho pozehnani. p-s