---

HLAS PRAVOSLAVI

---

ROCNIK LVI - DUBEN 2000 (c.4)

Katedralni chram sv. Gorazda v Olomouci

Vzkriseni Tve, Spasiteli

Vzkriseni Tve, Spasiteli,

je pro nas radostnym probuzenim

z tezkeho boje s hrichem

do radostneho jitra milosti.

Vzkriseni Tve, Spasiteli,

je radostnou zvesti

pozehnani stastneho jara zivota,

s prislibem spravedlnosti v odpusteni.

Vzkriseni Tve, Spasiteli,

je planoucim kvetem lasky,

zaricim v srdcich i v dusich

Tvych deti, pro obnovu dobra v nitru sveta...

C. G. Kr.

---

Obsah
Paschalni poselstvi 87

Slavnostni uvedeni do uradu

arcibiskupa Krystofa 88

Kristus vstal z mrtvych! 90

Jitro nasi viry 91

Anastasis 91

Proc zatouzi verici lide pobyt
alespon par dni v monastyru? 92

„Jakoz i my odpoustime" 93

Muze se soucasny clovek vubec
jeste modlit? 94

50 let eparchie olomoucko-brnenske 96

Vzpominka na vladyku Doroteje 98

Redakci HP 99

6. valne shromazdeni BPM 99

Eparchialni shromazdeni
olomoucko-brnenske eparchie 101

Archeologicke objevy v Olomouci 102

Zprava ze sboru duchovnich spravcu
olomoucko-brnenske eparchie 103

Vyrocni konference Pravoslavne
akademie Vilemov 103

Otec protojerej Pavel Otakar Axman
osmdesatnikem 105

Za bratrem Josefem Cernohorskym 106

Projekt Most, 2. cast,
Ceska republika 107

Pravoslavne vysilani Radia Proglas 108

Jak zijeme 110

Helenske slunce 110

Hruba Vrbka 111

Sv. Liturgie na Pankraci 112

Casopis Pravoslavne cirkve v ceskych zemich

Vazeni otcove, sestry a bratri,

s dojetim i nadsenim vam blahoprejeme k svatku Kristova zmrtvychvstani. „Vsichni pozivejte hostiny viry, vsichni prijmete bohatstvi dobroty." Svaty Jan Zlatousty nam slovy sveho velikonocniho poselstvi pripomnel, jak veliky je svatek Paschy. Vira, ktera se cely rok choulila v koutecku nasich srdci, najednou zasahuje a presahuje celou nasi bytost a dobrota, na kterou je svet tak skoupy, v zari Kristova vzkriseni bohatne a je ji dost pro vsechny.

Velky cin Kristova vzkriseni, i kdyz tvori „Svatek svatku a slavnost nad slavnosti", neni udalosti, ktera by se z niceho nic stala a z niceho nic ustala. On je vysledkem dlouheho rustu, vekoveho Boziho dila nasi spasy, Kristus prisel ke vzkriseni cestou utrpeni. Tak i my se k radosti vzkriseni prodirame cestou krize – naseho krize – cestou pokani, postu a mnohych modliteb a skutku lasky. Vzkriseny Pan „prijima posledniho jako prvniho", ale ta prava radost je vykoupena mnoha slzami, bolestnym sebepoznanim a jeste bolestnejsim navratem zbloudileho syna.

„Kristus vstal a padli demonove, Kristus vstal a raduji se andele." I my se radujeme a mame duvod. Ne sam svatek a jeho slavu, ale to, ze jde o nasi nesmrtelnost, nas vystup na nebe a nase usednuti po bok nebeskeho Otce. Pro kazdeho z nas to snad zacalo uz ve svatem krtu. „Kterizkoli v Krista pokrteni jste, Krista jste oblekli." Jako by tehdy byla vlozena do nasich bytosti naloz Kristova zivota, jez v nejposlednejsi den bude odpalena – az „zazni hlas archandela a zvuk Bozi polnice, sam Pan sestoupi z nebe a ti, kdo zemreli v Kristu, vstanou nejdrive, potom my zivi, kteri se toho dockame, budeme spolu s nimi uchvaceni v oblacich vzhuru vstric Panu. A pak uz navzdy budeme s Panem" 1. poselstvi Solunanum 4, 6n.

V techto slovech je nam dan i velikonocni ukol: Dar, ktery do nas byl krtem vlozen, nepromrhat. Tentyz apostol Pavel nas napomina: „Zijte v Kristu Jezisi, kdyz jste ho prijali jako Pana. V nem zapustte koreny, na nem postavte zaklady, pevne se drzte viry, jak jste v ni byli vyuceni, znovu a znovu vzdavejte diky" Kolosanum 2, 6n. A na jinem miste Pisma svateho: „Noc pokrocila, den se priblizil. Zijme jak za denniho svetla: ne v hyreni a opilstvi, ne v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve svaru a zavisti, nybrz oblecte se v Pana Jezise Krista a nevyhovujte svym sklonum, abyste nepropadli vasnim" Rimanum 13, 12-14.

A tak svaty Jan Zlatousty konci sve velikonocni poselstvi jakoby vysmechem nad zlem a smrti: „Kde jest, smrti, osten tvuj, kde tve, peklo, vitezstvi? ... Kristus vstal a tys svrzeno... Jemu slava a panovani na veky vekuv."

S polibenim miru a velikonocnim pozdravem Christos voskrese

ThDr. Nikolaj, arcibiskup presovsky a Slovenska
Krystof, biskup olomoucko-brnensky
Jan, biskup michalovsky
Simeon, biskup marianskolazensky

Slavnostni uvedeni do uradu arcibiskupa Krystofa

Slavnostni uvedeni do uradu noveho arcibiskupa ceskych zemi Krystofa se konalo dne 25. Brezna 2000 v katedralnim chramu svatych Cyrila a Metodeje v Praze.

Svata liturgie byla slouzena sborem biskupu v cele s arcibiskupem presovskym a metropolitnim spravcem Nikolajem a duchovenstvem Pravoslavne cirkve v ceskych zemich a Slovenska za ucasti nekolika stovek vericich.

Jeho Vysokopreosvicenost Krystof – byvaly biskup olomoucko-brnensky – byl zvolen na eparchialnim shromazdeni prazske eparchie konanem 11. Brezna v Teplicich. Vysledek volby prijal a potvrdil Posvatny syn od Pravoslavne cirkve ceskych zemi a Slovenska, jenz se sesel 17. Brezna 2000 v Presove. Vladyka Krystof byl zvolen a uveden do uradu arcibiskupa po zesnulem arcibiskupovi prazskem a metropolitovi ceskych zemi a Slovenska Dorotoji jako eparchialni archijerej prazske eparchie.

Po predani ustanovujiciho dekretu oslovil vladyka slavnostni shromazdeni:

„Vase Vysokopreosvicenosti, drazi vladykove, bratri a sestry!

Dovolte, abych Vam ze srdce podekoval za duveru, kterou jste vuci me osobe projevili. V teto souvislosti bych Vam rad na tomto miste prislibil, ze se budu snazit ze vsech sil, ze vsi sve mysli – tak, jak to co mozna nejlepe dokazi – vesti nove sverenou eparchii v duchu smireni, v duchu Bozi lasky a dobroty.

Budu usilovat o to, aby to hlavni, co by se v nasi mistni cirkvi melo dit, byl zivot opravdu krestansky podle Svateho Evangelia tak, jak nas to ucili nasi verozvestove svati Cyril a Metodej, i vsichni svati svate zeme Ceske, jak na ne s laskou vzpominame, ale vubec vsichni, svati, nasi svate pravoslavne cirkve.

Chapu, ze je to ukol nesmirne tezky. Ze nemohu sam nic ucinit, bez pomoci a spoluprace duchovnich a vericich nasi prazske eparchie. Svati otcove vzdy rikali:"Unus Christianus nulus Christianus" – sam kdyz je krestan, neni vubec zadny krestan. Od sameho pocatku sveho duchovniho zivota jsem patril do spolecenstvi vericich, mel jsem dobre duchovni otce, kteri o mne pecovali, ktari provazeli moji pout zivotni, casto velice tezkou a slozitou. Zvlaste bych chtel pripomenout meho velikeho ucitele a duchovniho otce naseho vladyku metropolitu Doroteje, ktery od maicka provazel moji zivotni cestu a kteremu jsem mohl byt po boku pri jeho poslednich letech archijerejske sluzby. Pevne verim, ze je zde dnes neviditelne pritomen, ze spolu s nami se modli a nam vsem zehna.

Predevsim bych rad podekoval Vam, Vase Vysokopreosvicenosti, ktery jste vstoupil na jeho drahu, jako prosetitel-metropolitni spravce, nasi autokefalni cirkve. Dovolte mi, abych Vam s vdecnosti predal pametni panagie a kriz, ktere vladyka nosil vzdy ve Svatek Padesatnice, kdy Svaty Duch sestupuje na Cirkev a kdy Cirkev proziva svoje Narozeniny. Berte je, prosim v den tohoto velikeho Svatku a modlete se za nas za vsechny. Stejne tak bych rad predal Vam, vladyko Jane, tez panagii a kriz z pozustalosti Jeho Blazenstva, ktere byly zhotoveny na pamatku velikeho svetce ctihodneho Serafima Sarovskeho v den preneseni jeho svatych ostatku.

Dovolte mi, Vase Vysokopreosvicenosti, abych jeste podekoval vsem tem mym nejblizsim, moji mamince, clenum rodiny, i te siroke rodiny duchovni, nebot cirkev, kdyz neni opravdu rodinou, tak neni tim, cim ma byt. Velice bych si pral, abychom vsichni – duchovni otcove, verici bratri a sestry – vytvareli v nasi eparchii stale jednu velikou rodinu, kde mame jednoho Otce, ktery jiz jest na nebesich. V niz my, duchovni otcove, jsme jenom ve stinu naseho velikeho nebeskeho Otce, ktery provazi nase zivoty a vede nas casto cestou uzkou, trnitou, velmi slozitou a komplikovanou, ale presto nas vede za ruku – jednoho kazdeho – do sveho Nebeskeho Kralovstvi.

Dnes vzpominame nejenom Svatek presvate Bohorodice, ale take prave s tim souvisejici statni svatek reckeho naroda: – svatek jeho osvobozeni z nekolika set leteho jha, z turecke poroby. Tento svaty narod, dal zazarit svetlu sv. Evangelia vsem narodum vcetne i narodum slovanskym, diky svatym Cyrilu a Metodeji, nasim Verozvestum.

Proto, po ukonceni svate liturgie, vykoname – jak je zde zvykem – doxologii v jazyce reckem prave na pamatku teto udalosti – osvobozeni hrdinneho reckeho naroda. Potom take ve smutku vzpomeneme na vsechny zesnule v Jugoslavii v lonskem roce pri tragickych udalostech, za ktere se vsichni modlime...."

Kristus vstal z mrtvych!
K zamysleni

Paschalni slova:

... ale opet uzrim vas

a radovati se bude srdce vase,

a radost vasi zadny neodejme od vas.

(Jan 16, 2)

Svetla duha Kristova vzkriseni vzdycky zarila a bude svitit jako majak nad oceanem nenavisti a utrpeni pro cele clovecenstvo.

Na zemi nikdy nebyla ani nebude tak velika a prekrasna udalost pro krestany, kterou spojujeme s paschalni radosti. Tato radost uchvacuje cely vesmir a pronika vse, co je v casu a prostoru a nad nimi.

Vira vericich, nadeje doufajicich, pravda a laska spravedlivych a milujicich se daji shrnout s jasotem do par mnohovyznacnych slov: „Kristus vstal z mrtvych!" Temito slovy se nam dostava odpovedi na vsechny moudre otazky o smyslu a vyznamu naseho pobytu na svete. Vzkrisenim Spasitele se pred nami otevira cesta ke stesti v nesmrtelnosti a k obnove v lasce Bozi.

Sam Pan vseho viditelneho i neviditelneho nyni se nam zjevuje a vita vsechny u pomyslneho duchovniho stolu, kde na misto opajeni se klamnosti hrichu je nabizeno prastare vino vecne Bozi lasky a nehmotny pokrm Boziho milosrdenstvi. Jezisovym hlasem jsme vyzyvani, abychom se „jednemi usty a jednim srdcem" stali spoluucastniky nebeskych tajin a blazenstvi.

„Tot jest den, kteryz ucinil Hospodin, radujme se a veselme se v nem!" (vers z Velikonocni jitrni).

Svetlo Kristovo, vpustime-li ho do zakladu vlastni bytosti, zbavuje dusi osviceneho zarmutku, zoufalstvi a nejistoty. A pak nase telo ponizenosti Hospodin promeni „v podobu tela sve slavy silou, kterou je mocen vsecko si podmanit." (Filip 3, 21)

Neni nic krasnejsiho a opravdovejsiho nad paschalni radost! Nesmrtelna laska vstoupi do lidskych srdci pouze poznanim, ze „mame obcanstvi v nebesich, odkud ocekavame Spasitele, Pana Jezise Krista" (Filip 3, 20). A radost ze zvesti o Vzkrisenem je vskutku nejhlubsim prozitkem a ozdobou krestanskeho zivota.

Vime, ze zlo ve svete je docasne; mizi jako zly sen a upada do zapomenuti pod naporem svetla, ktere prichazi z vecneho Kralovstvi harmonie a dobra. Nasi viru v to posiluje i skutecnost, ze skrze Jezise se utrpeni a zarmutek stavaji nebeskym napojem pro ty, kteri ocekavaji naplneni Bozich slov.

„Radujte se v Panu vzdycky, znovu rikam, radujte se... Pan je blizko." (Filip 4, 4-5).

Kristus zvitezil nad smrti, otupil ostri zla a nenavisti a zije, nebot sam je „cesta, pravda i zivot" (Jan 14, 6).

Nyni vzkriseny Spasitel prochazi carskymi dvermi tise a klade nam na srdce jediny, avsak nelehky ukol prikazanim: „Abyste se milovali navzajem, jako jsem ja miloval vas." (Jan 15, 12).

Bez odpusteni vzkriseni v lasce Bozi – cil a nejvyssi smysl lidskeho zivota – je nemozne. Tento zazrak s nami je uskutecnitelny pouze tehdy, projdeme-li dvermi pokani spojeneho s vseodpustenim a duchovni laskou k bliznim, kteri jsou zaroven bliznimi i pro Vykupitele Krista.

Oslavovani a opevovani vecne a svate Paschy je jistotou, ze laska Kristova v nasich srdcich se usidli na veky! ... „a radovati se bude srdce vase a radost vasi zadny neodejme od vas." (Jan 16, 22).

Kristus vstal z mrtvych!

Vpravde vstal z mrtvych!

Presbyter – inok Sava

Paschalni rozjimani
Jitro nasi viry

Co hledate ziveho mezi mrtvymi? (...)

Rozpomente se, kterak mluvil vam.

Luk. 24, 5-6

Slova andela k zenam jsou pronesena s uctou, vycitkou a obsahuji i radu.

Ucta je ve slove „hledate". Zeny mely starost o Jezise, hledaly Jezise. Srdce vzdy neco hleda, nemuze bez toho zit. Zeny hledaly v tomto velikonocnim jitru to jedine, co je pro cloveka nezbytne.

Pozehnani jsou ti, kterym muze andel rici: „Vim, ze hledate ukrizovaneho Jezise."

Hledejme i my Toho, ktereho hledaly zeny o tomto velikonocnim jitru, abychom i my se mohli prokazat vysvedcenim: „Vim, ze hledate ukrizovaneho Jezise, ktery vstal z mrtvych."

Vycitka je obsazena ve slovech andela: „Proc hledate ziveho mezi mrtvymi?". Zeny hledaly Jezise na spatnem miste, hledaly „mezi mrtvymi". Zamer byl dobry, ale Jezis tam neni.

I my mivame dobre zamery, ale delame to spatnym zpusobem. Touzime po Jezisi, chceme se Mu priblizit a slouzit Jemu, ale tocime se v bludnem kruhu vlastnich myslenek a chovame se tak, jako by Jezis byl mezi zemrelymi. Zarazujeme Ho dokonce k zemrelym prorokum, filozofum, zakladatelum nabozenstvi, reformatorum, revolucionarum. On tam neni. Je nad nami a nad vsim. Vstavsi z mrtvych Kristus je pravy Buh nas nyni i vzdycky az na veky veku.

Kdo vycita, ma take udelit dobrou radu. Taktez udelali andele: „Rozpomente se, kterak mluvil vam, kdyz byl jeste v Galilei." Je to navod pro ty, kteri hledaji Jezise.

Hledejme Ho v Jeho Slovu. Cele Pismo Svate o tom svedci. Hledejme Ho v poboznosti, kde se cte Jeho Evangelium. On je tam pritomen. Hledejme Ho v Kazani na hore, v Posledni veceri.

Jezis rekl: „Ten, kdo ji telo Me a pije krev Mou, ve Mne prebyva a Ja v nem." J. Karp

ANASTASIS

Stredoveke umeni Zapadu melo pro velikonocni cas velkolepy ustredni motiv: vzkriseneho Krista vystupujiciho z hrobu. Napriklad ve vysebrodskem cyklu pripominala jeho tvar jeste napadne pravoslavnou ikonu Vsevladce. Mysticke Zmrtvychvstani Mistra Trebonskeho oltare je hluboce meditativni, zve k ucasti, vertikalni linie Jezisova obnoveneho tela spojuji zemi s nebesy. Vsechny tyto obrazy nesou v sobe nepochybne stopy niternych duchovnich prozitku...

A prece – na rozdil od nich – umeni Vychodu ve sve puvodni podobe neznalo az do 18. stoleti podobneho motivu. Nechtelo jej znat, dokud jeste plne vyrustalo z ryze biblicke tradice cirkve, dokud ikona byla bezvyhradne ikonou, Bozim Logem.

Kristovo Vzkriseni je tajemstvim. Nelze je vyjadrit slovy ani obrazem. Odehralo se beze svedku, prislo k nam skrze kriz. A jedine skrze kriz se mu lze take priblizit. Nepostrehli je ani rimsti vojaci, kteri bedlive strezili hrob (nemuzeme prece tvrdit, ze by byli usnuli, jak je lici nektere zapadni obrazy). „Tve zrozeni z Bohorodicky nezpozorovali ani netelesni andele, Tve vzkriseni nespatrili ani vojaci strezici Tvuj hrob." Slo o realitu, ktera unika smyslovemu poznani a tedy i jakemukoli zaznamu. Take evangelia o ni mlci. Vzkriseni se vymyka lidske zkusenosti – a presto je nespornejsi nez kterakoli jina udalost. Mohli bychom pritakat tvrzeni Hanse Künga, ze zmrtvychvstani „neni navratem do casoprostoru" ani jeho pokracovanim, nybrz je „prijetim te nepochopitelne a obsahle posledni i prvni skutecnosti, kterou nazyvame Buh", radikalizaci nasi viry v trojjedineho Boha. Je to plna realita, ovsem realita naddejinna. Proto evangeliste vypraveji pouze o prazdnem hrobu, o odhozenem rubasi (plastenici) a o odvalenem kameni. Neni tedy divu, ze jednim z nejstarsich malirskych vyjadreni jadra krestanske zvesti byl Prazdny hrob. „Proc hledate ziveho mezi mrtvymi? Neni zde, byl vzkrisen" (Lk 24, 5-6).

Melo-li pak byt vyjadreno i nejake „deni", ktere by bylo mozne s touto totalni promenou v zivote spojit, pak nejstarsi svedectvi bychom mohli hledat napriklad v Petrove prvni epistole: „Tehdy prisel vyhlasit zivot duchum ve vezeni. . ." (1 Petr 3, 19). „Radostna zvest byla hlasana i mrtvym" (1 Petr 4, 6). Kristus „je vyvedl z temnot sere smrti a pretrhal jejich pouta" (Zalm 107, 14). O necem takovem vypravi rovnez apokryfni Nikodemovo evangelium.

Vyjev, ktery Zapad vetsinou zna snad jen z lidovych velikonocnich her, je na Vychode nejvyznamnejsim svedectvim o bytostnem obsahu toho, co se vlastne stalo: Kristus zvitezil nad smrti, daroval zivot i tem spravedlivym, kteri zemreli davno pred jeho soucasniky – a vyvedl je z seolu, z hadu, z podsveti. „Christos voskrese iz mertvych, /smertiju smert poprav (i suscym vo hrobich zivot darovav.)"

Tak vznikl ustredni velikonocni namet Vychodu, Sestoupeni do pekel cili He eis Hadu Kathodos. Jako v ikone Narozeni vnika do temne skaly (jeskyne) hmotneho sveta paprsek Svetla a maly Jezis zacina ozarovat jeji temnotu, tak take v tomto vyobrazeni drti vitezny Kristus podsvetni vereje i s jejich zavorami a Jeho Svetlo se siri az do nejtajnejsich a nejskrytejsich hlubin. „Svetlo ve tme sviti a tma je nepohltila." Betlemsky paprsek se od teto chvile stal mocnou zari, zaplavujici vesmir. „Byl vzkrisen tretiho dne podle Pisem" (1 Kor 15, 4) a zmocnil se „klicu od smrti a podsveti" (Zj 1, 18). Starobyla vychodni homilie Velke soboty jej nazyva „zivotem tech, kteri zemreli". Vstupem do podsveti se Jezisovo vykupitelske poslani naplnuje az po nejzazsi mez. Privadi k sobe spravedlive vsech casu minulych i budoucich, vsech narodu i ras. Timto okamzikem rozevrel naruc celemu vesmiru.

Na ikonach Sestoupeni do pekel drzi casto na znameni vitezstvi nad smrti v levici kriz, vetsinou sestiramenny, zatimco pravici vyvadi z trosek roztristenych bran biblicke praotce a proroky. Nekdy tu zahledame i spoutaneho demona smrti (Thanata, Hada), ve Spasitelove blizkosti opet zahledame sv. Jana Predchudce.

Ikona je obrazem sestupu do hlubin i vystupu na vrchol dejin spasy. Vericiho pravoslavneho krestana naplnuje takova radost, ze uprostred nebeskeho lesku a bozskych vuni temer ztraci slova. Zvony vyzvaneji, objimame se navzajem a plameny svici v nasich rukou ozaruji novy vek...

Christos voskrese! Voistinu voskrese!

PhDr. Otakar Ales Kukla

Proc zatouzi verici lide pobyt
alespon par dni v monastyru?
Mir v dusi

Vsechen cas, byt vyplneny manualni praci pro chod monastyru, je v dusi uvolnen pro modlitbu, premysleni nebo jen tak proste pobyvani v promodlenem prostoru daleko od pocitacu, daleko od telefonu, faxu, daleko od televizi, daleko od shonu a stresu, kterym nas castuje nas vsedni zivot. Rytmus ziti v monastyru je jiny. Cas plyne pomaleji, usporadaneji s nekonecnou pravidelnosti hlasu zvonu svolavajiciho k bohosluzbe.

Asi neni podstatne do detailu rozumet vsem bohosluzebnym textum. Vzdyt muzeme-li nerusene alespon par hodin venovat cetbe knihy nektereho ze svatych otcu, Bibli a modlitbe, je to v dnesnim povrchnim a uspechanem svete, jehoz modlou jsou penize, co nejvyssi mira pohodli a minimalni mnozstvi prace, svatek – ocista.

Pobyt v monastyru znamena pro srdce a dusi to, co pro telo pobyt ve vysokych horach. Namahou se z tela vyplavi necistoty a skrze plice vchazi zivotodarny kyslik nepromiseny se smogem – jedovatymi zplodinami civilizovaneho sveta a ozivuje tak vsechny organy naseho tela. Vsude kolem nas je ticho, klid a mir, vune a zpev zive prirody, vune a sepot zeme a my se muzeme oddat atmosfere kolem nas, oddat se prirode, oddat se Bohu.

Michaela K.

Vnitrni zivot cloveka
„Jakoz i my odpoustime"

Avva Syluan byl jednim z tech starcu, kolem kterych se shromazdovaly velke zastupy jak mnichu, tak i obycejnych laiku. Nekonecna laska, kterou prokazoval vuci vsem, ale i jeho teologicke znalosti ho ucinily vyjimecnym. Kdyz se nekdo ocitl v jeho blizkosti, nepral si jiz nic jineho, nez jej poslouchat. Na vsechny problemy a tezkosti umel vzdy rici slovo utechy a dat dobrou radu.

Mnohe zastupy chodily jenom proto, aby slysely jeho pozehnana slova, ale nebylo ani malo tech, kteri chodivali k Avvovi ke zpovedi a zadali pomoc v duchovnim boji.

Jednim z takovych byl i Jiri, pocestny hospodar, ktery obdelaval svoji pudu na vychode. Casto odchazel ke Starcovi, a ten mu radil ve vsem, co ho zajimalo.

Avsak v posledni dobe uz u Avvy dlouho nebyl. Mel potize se svym sousedem, ktery mu cinil zlo. Vytrpel od neho jiz mnoha trapeni, ale byl trpelivy a prekonaval vse svymi modlitbami k Bohu. Ale jak dny ubihaly, soused byl stale horsi a utrpeni bylo pro skromneho Jiriho stale vice. Jednoho dne byla jeho trpelivost u konce a jeho trapeni se stalo natolik nesnesitelne, ze se na sveho souseda rozhneval a rozhodl se, ze ho potresta. Avsak sam mu nedokazal ublizit. Proto pokladal za nejlepsi reseni predat ho soudu.

Avsak kvuli takovemu rozhodnuti se musel poradit se Starcem z poustevny. A opravdu se vydal do skytu Avvy Syluana. Kdyz prisel, Avva jej uvital s radosti a hned se odebrali do chramu skytu. Ve zpovedi Jiri rekl Starcovi svuj pribeh s tvrdym sousedem a take sve rozhodnuti predat ho soudu.

„Jinak to nejde, Avvo," rika Jiri. „Snazil jsem se, kolik jsem mohl. Modlil jsem se ze vsech sil. Ale jsem take jen clovek. Uz nemohu. Vidite, na zacatku byl jen nepratelsky naladen proti mne. Potom se mu podvodem podarilo zabrat mi pulku majetku. I tehdy jsem byl trpelivy. Pomlouval mne vsude. Prisel jsem o pratele i zname. Siril proti mne ruzna obvineni a lide se se mnou prestali bavit. Ale nejhorsi ze vseho je to, ze se mne pred nekolika dny pokusil otravit. O tom zde mluvim. Rozhorcil jsem se a rozhodl se za to vsechno, co mi zpusobil, jej potrestat. Avsak Starce, nemam k tomu ani silu ani odvahu. Proto ho chci predat soudu, aby jej stihl zaslouzeny trest a ja se tak domohl spravedlnosti."

Toto domluvil Jiri. Avva Syluan, tichy a smireny, mu odpovedel: „Delej, jak myslis, me dite. „Nemyslis Starce, ze bude jeste spravedlivejsi, jestlize ho potrestaji prisne? Mam zname soudce, kteri se o to postaraji," rekl Jiri.

„Delej to, co ti dela poteseni," odpovedel Avva bez zajmu.

„Bylo by to dobre i pro jeho dusi, nemyslis Avvo?" zeptal se Jiri, ale Starec neodpovedel.

„Nu, uz pomalu pujdu," rekl Jiri, „abych uz vice neobtezoval tvoji lasku. Pujdu rovnou k soudci."

„Pockej jeste, me dite. Nespechej tolik," rekl Avva. „Pojdme se nejprve pomodlit, aby Buh pozehnal tvemu dilu."

Starec vstal, privedl Jiriho a oba stanuli pred ikonou Vsemohouciho. Pokrizovali se a Avva zacal modlitbu:

„Otce nas, jenz jsi na nebesich, posvet se jmeno tve, prijd kralovstvi tve, bud vule tva jako v nebi tak i na zemi, chleb nas vezdejsi dejz nam dnes a neodpust nam nase viny, jakoz i my neodpoustime nasim vinikum."

Na tato posledni slova Avvy Syluana Jiri zvolal: „Ale Starce, tak neni Modlitba Hospodinova. Nezmylil jste se trochu?"

„Skutecne, me dite, tak neni Modlitba Hospodinova," rekl Avva prisnym hlasem. „Takova je skutecnost. Pokud ses rozhodl dat sveho bratra k soudu, ja se jinou modlitbu za tebe modlit nemohu."

Jiri onemel. Prijal pozehnani a sel domu. Avvova slova se hluboce vryla do jeho duse. Rozhodl se a tak i ucinil: trpel sousedovu zlobu tak dlouho, dokud on nezemrel. A Jiri pokracoval ve svem ctnostnem zivote a opakoval si ponauceni Starce Syluana:

„A odpust nam nase viny, jakoz i my odpoustime nasim vinikum."

Ze srbstiny prelozil
Randjelovic Dejan, Karlovy Vary

Metropolita surozsky ANTONIJ (Bloom) – uryvek z knihy
Muze se soucasny clovek vubec jeste modlit?
Kapitola: Modlitba – setkani (pokracovani)

..Setkani ma jeste druhou stranku. Asi vite, ze setkani lidi byva hluboke, plodne jenom tehdy, jsou-li pri setkani pravdivi. Setkavaji-li se, a pri tom se pred sebou neskryvaji, nestavi pred sebe obranne stity. Potom muze dojit k setkani – nekdy az neuveritelne pravdivemu. Avsak jsou-li lide pred sebou ve strehu nebo se pretvaruji, setkani se neuskutecni. Pojdte premyslet o sobe spolecne se mnou: do jake miry uprimnosti a vnitrni pravdy se predstavujeme Bohu? Jestli nepredstupujeme pred Boha casto jakoby v prestrojeni, jakoby v masce. Jestli nejdeme k Bohu tak, abychom vypadali, jak si myslime, ze Buh chce, abychom vypadali? To by se take mohlo nazyvat dobrou „cirkevni vyskolenosti", nekdy se to ma za prekonavani svych nalad vuli a disciplinou. Ale casteji by to bylo potreba nazvat proste – pretvarka. Lec pretvarkou cesta k Bohu nevede. Zamyslete se, kolik ruznych dilcich neuplnych osobnosti behem jednoho dne predstavujete. Kdo jste napriklad v dobe, kdy zapominate, ze Buh je, kdo jste, kdyz vase svedomi usnulo nebo bylo kamsi zahnano. Popremyslejte, kym jste, zmocni-li se vas myslenka, ze stojite pred tvari Bozi. Nebo jednoduseji – premyslejte o tom, jaka dlouha rada osob predstavuje vasi osobnost v prubehu dne. Jak se chovate, rekneme pred metropolitou Nikodymem, jak se chovate k vasim kamaradum, jak se chovate na ulici, kde vas nikdo nezna, nebo v chramu, jste-li oblecen ve sticharu atp. Prikladu by bylo mozno uvest – zertovnych i smutnych- tolik, kolik mate predstavivosti nebo zkusenosti. Ale pak nastane okamzik, kdy se jdeme modlit. Ktera z techto nasich neuplnych osobnosti ma stanout pred Bohem? Ta , ktera pred dvemi hodinami stala v pozoru pred metropolitou Nikodymem nebo ta, ktera zapomnela na metropolitu Nikodyma, na Boha, na svedomi, ktera cosi natropila nebo jakasi druha z tech nasich dilcich osobnosti? A v podstate je to tak! Jak mame najit sami sebe, kterou z techto osobnosti mame nechat stanout pred Bohem? Zadna z nich nas nepredstavuje zcela. Pri malych odchylkach jeste muzeme najit sami sebe. Ale jsou lide, kteri si tak zvykli hrat urcitou roli v zivote, ze pak uz vice sami sebe najit nemohou. Natolik se sjednotili s obrazem, ktery si sami o sobe vytvorili, ze se sebou samym skutecnym se nikdy neshledaji. Buh kdesi skrze vse uvidi skutecneho Jana, Josefa, Marii, ale oni sami sebe vice videt nemohou. Tehdy vyvstava otazka, jak se vlastne modlit? Jdes se modlit, ale celou dusi, celou svoji osobnost Bohu nepredstavis. Nelze ji najit v te zmeti osob, osubek a lzivych predstav. A s timto je treba pracovat. Pro vlastni modlitbu tato prace znamena vic nez cviceni v modlitebnich textech. Samozrejme ony vytahuji nahoru, bliz a blize k povrchu pravdive „ja," skutecneho cloveka, ale jak pomalu, jestli mu nepomahame z vne! A tak si clovek nekdy klade otazku: „Jak mam odhalit sam sebe?" Jsou Bohem dane okamziky, byt ne vzdy prijemne a blahodarne, kdy se nase skutecna osobnost nahle prodere, okamziky , kdy se projevime zcela necekane. Na priklad zmocni-li se nas zurivost a nase opravdove ja klokota, vsichni ho vidi, dokonce i ja je mohu odhalit. Nebo prijde neocekavane hore, tak opravdove, tak skutecne, ze je cloveku uplne jedno, co si o nem druzi mysli. Tehdy se stavame sami sebou. Nekdy ne na dlouho, nekdy na dlouho, nekdy – navzdy. V zavislosti na tom, jak veliky je zal, jak hluboko pronikne, jak hluboko zora nasi dusi, jak rozrusi povrchove zkamenele vrstvy naseho srdce. A jindy na nas pusobi radost tak zariva, tak jasava, ze ji nelze nicim udrzet. At se ostatni smeji, at si mysli, co chteji. Kral David plesal pred schranou v oltari radosti (1Kr 6,16), smali se – no a co?….A prave v techto okamzicich muzeme zachytit  sami v sobe cosi skutecneho. Jenomze ne cely zivot se sklada z nenadalych, neocekavanych a neudrzitelnych okamziku hnevu, zalu bez usvitu nebo radosti, ktera nas unasi za hranice nas samotnych. Co tedy mame delat v ty ostatni okamziky zivota, jak mame hledat sebe sama? Kde je ten opravdovy skutecny clovek, ktery muze predstoupit pred Boha, ktery se muze modlit ve vsi pravde – sve hrisnosti, sveho nacileni k Bohu , sveho zatracovani Boha, sveho klaneni se zivemu Bohu, sveho hledani a prichazeni k Bohu – ktery muze predstoupit pred Boha? Existuje jednoduchy zpusob, ale jako vsechny jednoduche a proste veci vyzaduje usili a vytrvalost- soustavnost. Pouze privalem elanu a nadsenim proste a obycejne veci delat nelze, jenom veci slozite a velmi vzacne.

Pravdepodobne mnozi z vas, stejne jako ja, jsme byli nevericimi a s Evangeliem jsme se setkali kterysi den, kdyz bylo pro nas nove, kdyz jsme k nemu pristupovali bez predpojatosti – ani pro , ani proti, ale se schopnosti uprimne se podivat a polozit si otazku: „Prijimam nebo zavrhuji?" Cteme-li Evangelium, jsou mista, ktera maji pro nas v pritomnem okamziku jen maly vyznam. Jestlize jsme verici, rekneme si: jednou se to tak pise v Evangeliu, znamena to, ze to tak je, a uklidnime se, protoze se nam zda, jako by to bylo psano nekomu jinemu, k srdci tato slova neproniknou. Jsou dalsi mista, o kterych, kdybychom byli uprimni, bychom rekli: „Ne, ne, Boze, byt to rikas Ty – ne!"… Vzpominam si na jednu nasi verici – ne nahodou zboznou. Mel jsem prednasku na tema „Prikazani Bozi a blahoslavenstvi", po ktere nasledovala beseda. A pamatuji se na jeji slova: „Vladyko, jestli vy to nazyvate blazenosti, necht to pro vas bude, ale ja se bez techto blazenosti klidne obejdu. Byt hladova, bez tepla, byt pronasledovana – ne!" To je uprimna odpoved. Myslim si, ze velmi casto, kdybychom byli alespon trosku mene „zbozni" (presne tak v uvozovkach), tj. mene se pretvarovali pred Bohem a sami pred sebou, uprimne bychom rekli: „ Tohle ne. To je pro svate, to je pro jine, bez toho mohu klidne zit !"… Ale jsou i jina mista, neni jich tak mnoho – mozna, ale jsou vzacna v nasem zivote – zasahujici primo srdce. Pamatujete na slova poutniku do Emauz?... "Copak nam nase srdce nehorelo, kdyz s nami po ceste mluvil?" (Lk 24,32). Takova jsou to mista. Cloveku se muze ukazat jedno takove misto v Evangeliu, kdy slova recena Kristem jsou urcena primo osobne jemu a on je prijima celym svym srdcem, celou dusi, vsi silou, celym rozumem, celou mysli, celym svym chapanim, jak velike ma srdce, nakolik otevrenou ma dusi, nakolik jasny rozum i vstricnost a pochopeni v tento urcity dany okamzik. Musime ale prihlednout k tomu, ze vse je nami ohraniceno. Kolik jen mame srdce – chveje se a busi, kolik jen mame duse – hori, kolik jen mame vule – trepotajic se vzepjala, kolik jen mame rozumu – zari, jiskri timto vecnym svetlem. Tato mista musime podtrhnout. Tato mista nam ukazuji, cim jsem jiz ted pribuzny s Bohem, co ja i On myslime stejne, co stejne citime a tak podobne. Takze tato mista si musime zapisovat, protoze ona nam ukazuji malickou plosku, kde se setkani mezi Kristem a nami kdesi v hloubce jiz uskutecnilo. Oznacit ci zapsat nestaci. Muzeme je zapsat, prozit, uschovat v deniku, ale – kdyz jsme odhalili takove misto, musime pocitat s tim, ze jestlize budeme postupovat proti temto slovum Spasitele, jdeme proti sve vlastni prirozenosti, ubijime v sobe to, co uz je podle Krista. Jiste, vecne uz ted patri Kralovstvi Bozimu. Udelejme si tedy pravidlo: Jestlize treba v necem jinem hresime, tak proti tomuto vnitrnimu zakonu nehresme nikdy. A jestli tak budeme postupovat, jestlize najdeme ten vyrok, ktery v sobe udrzi vsechnu nasi malou nicotnou Bohovnimavost, pak muzeme zacit rust. Pricemz neni zcela nutne s cimsi se rvat. Zvlast dulezite je nechat rust, tvorive se stavet k zivotu. Na ceste se objevi tezkosti, ale ty se budes rvat ne proto, ze je to tak psano v Evangeliu, ale proto, ze vis, ze jestli se nebudes rvat, umres. Umre v tobe to, co je v tobe zive, ze znicis jakysi rys , ktery nalezi obrazu Kristovu. Podle miry toho jak to delame, se nam postupne oteviraji dalsi podobne rysy a my se zaciname videt jako stary dobry portret, ktery byl po staleti restaurovan neumelymi restauratory, kteri ho mrzacili. Ale prece jsou zde jakesi pravdive obrysy, zde poznavam ruku mistra, zde je jakasi pravda. A postupne poznavajice jedno po druhem, muzeme ocistovat tento portret – obraz, az se stane vnimavy Boha, dokud nebude obrazem, podobou, podobnosti…

Z dejin cirkve
50 let eparchie olomoucko-brnenske

„Tak svet svetlo vase pred lidmi, at vidi skutky vase dobre a oslavi Otce vaseho, ktery jest v nebesich!"

V Bibli, ve Starem i Novem zakone se casto hovori o svetle. Kdo chodi ve svetle Bozich prikazani, vybral si spravnou zivotni cestu. Naopak, kdo chodi ve tme, rychle zabloudi a dostane se na scesti a tma jej pohlti. Proto je take dulezite kracet ve svetle a byt v blizkosti svetla, jehoz tvurcem je trojjediny, milujici Buh.

Nase olomoucko-brnenska eparchie prosla 50 let trvajici dejinnou cestou, na niz plnila svoji cestnou ulohu duchovne pecovat o pravoslavne verici na Morave a ve Slezsku a svedcit vsem v danem case a prostoru v cyrilometodejskem pravoslavnem krestanstvi.

Sla ve svetle Bozich prikazani a sama se stala pro mnohe zdrojem svetla. Prozila vsak i temne casy, zvlaste, kdyz byla urcena mocnymi tohoto sveta k fyzicke likvidaci a dokonce rada duchovnich neverila v jeji budoucnost.

Pravoslavna eparchie olomoucko-brnenska byla ustanovena 7. prosince r. 1949 na zasedani, na kterem predsedajici br. Fr. Petrzelka rekl tato zavazna slova: „Sesli jsme se dnes na tomto zasedani, abychom ucinili dulezity a vyznamny krok v zivote nasi eparchie, abychom zvolili biskupa nove moravske eparchie, olomoucko-brnenske. Nelze ponechat bez povsimnuti, ze se toto volebni zasedani kona temer devet set let pote, kdy cesky knize Spytihnev II vypudil slovanske mnichy z jejich sazavskeho monastyru. Oc stastnejsi jsme my nez nasi davni predkove, ze si muzeme svobodne zvoliti sveho biskupa ze svych rad."

Tehdy byl jako prvni na stolec moravsko-slezsky biskupsky 3. 1. 1950 zvolen otec Cestmir Kracmar. Jeho sveceni se konalo 5. unora tehoz roku v olomoucke katedrale sv. Gorazda. Olomoucko-brnenska eparchie mela puvodne 5 okruznich protopresbyteratu. Arcidekanat olomoucky, ostravsky, gottwaldovsky (zlinsky), brnensky a jihlavsky s patnacti cirkevnimi obcemi se ctrnacti duchovnimi spravci. Po roce existence samostatne eparchie vzrostl pocet farnosti na 24.

Po uspesnem ctyrletem arcipastyrskem dile musel tehdy vladyka Cestmir odstoupit. Upadl u tehdejsi statni spravy do nemilosti, zejmena svym cestnym postojem ke zpusobu navratu uniatu do jejich puvodni pravoslavne cirkve.

Novym olomoucko-brnenskym biskupem byl zvolen prot. Mikulas Kelly, ktery prijal mnisske jmeno Kliment. Jako urozenec z vychodniho Slovenska se tezko szival s novym duchovnim i spolecenskym prostredim. Roku 1959 nakonec ukoncil sve aktivni pusobeni na olomoucko-brnenskem biskupskem stolci, ktery zustal 23 let vakantni. Eparchie bez sidelniho biskupa velmi stradala. Pocet duchovnich se stale mensil. Mnohe duchovni otce i verici zachvatil pocit beznadeje.

Prichodem vladyky Nikanora v roce 1982 se zacala psat nova svetla kapitola dejin pravoslavi na Morave a ve Slezsku. Biskup Nikanor, i kdyz urozenec bratrske Ukrajiny, obnovil neobycejne rychle za pomoci svych blizkych spolupracovniku kanonicke postaveni eparchialniho archijereje. Diky osobitemu charismatu a odvaze pri jednani s mocnymi tohoto sveta ziskal i potrebne materialni zazemi pro plneni biskupskych povinnosti. Tajne krty dospelych, hlavne z rad dustojniku ze sovetske vojenske posadky sidlici v Olomouci, obetava pece o zvelebeni chramu, spojena se ziskanim cestnych daru mimo statem urcovany rozpocet a predne velika duvera v lidskou cestnost zpusobila, ze byl vladyka Nikanor v roce 1987 zatcen, vyslychan a nakonec donucen odejit predcasne do duchodu. O dnes jiz zesnulem olomoucko-brnenskem biskupu se jeden vyznamny rusky hierarcha vyjadril slovy: „Vladyka Nikanor u vas trpel za pravoslavi." Materska cirkev jej brzy rehabilitovala a postavila postupne do cela dvou vyznamnych ukrajinskych eparchii.

Za nastupce biskupa Nikanora Posvatny synod navrhl na podzim v roce 1987 spravce prazske eparchie igumena Krystofa (Pulce). Tehdejsi vlada vsak vice nez pul roku nedavala kandidatovi statni souhlas k uskutecneni volby. Az v dubnu r. 1988 v souvislosti s uvolnenim vztahu s Vatikanem a na zaklade stale intervence reckeho velvyslanectvi dostal igumen Krystof souhlas k volbe biskupem olomoucko-brnenskym. Jeho volba se uskutecnila 16. dubna roku 1988 a biskupska chirotonie spolu s intronizaci o den pozdeji 17. dubna na nedeli Antipaschy v olomoucke katedrale sv. Gorazda. Svetiteli vladyky Krystofa byli vsichni clenove posvatneho synodu nasi cirkve spolu se zastupcem konstantinopolskeho patriarchatu biskupem christopolskym Michaelem z Vidne.

Tehdy citala olomoucko-brnenska eparchie 20 cirkevnich obci se 13 cinnymi duchovnimi otci. Nyni obsluhuje 30 farnosti s 47 duchovnimi osobami. Diky tomu mohla byt prohloubena pastyrska sluzba v eparchii. Podarilo se zridit nove cirkevni obce v Mikulove a Zline a ziskat pro ne dustojne chramy.

Doslo tez k obnove a registraci farnosti v Sudlicich, Koclirove, Libine, Prostejove a Dolnich Kounicich. S pozehnanim Jeho Blazenstva vladyky metropolity Doroteje jihlavsky duchovni spravce otec Jan Baudys znovu ozivil zanikle cirkevni obce v Tabore a Ceskych Budejovicich a zalozil farnost v Jindrichove Hradci. Vladyka Krystof vysvetil a ustanovil pro Jizni Cechy noveho duchovniho spravce otce Jana Tymala.

Dale se podarilo na Morave vybudovat dva monastyry: zensky ve Vilemove (nyni se 7 monaskami) a muzsky ve Hrube Vrbce (nyni se 3 obyvateli). Ve Vilemove bylo postaveno na zelene louce u chramu Zesnuti Presvate Bohorodice Gorazdovo cyrilometodejske stredisko duchovnich setkani, ve kterem krome monastyru sidli tez pravoslavna akademie. Spolu s monastyrem organizuje cetne seminare, setkani rodin, mladeze a detske tabory. O knezsky dorost pecuje od roku 1990 detasovane pracoviste PBF UP, ktere sidli v budove eparchialni rady v Olomouci. Teologicke vzdelani dava tez Gorazdovo olomoucke duchovni uciliste, ktere dnes pusobi i pri monastyru svateho Gorazda v Hrube Vrbce, kde se podarilo novemu mucednikovi v devadesatych letech zridit pamatnik. Dale byla diky predstavitelum brnenske cirkevni obce zalozena Svatovaclavska hudebni skola pro umeleckou a nabozenskou vychovu deti a mladeze se sidlem v cirkevnim dome v Brne.

Pro rozvoj socialni pece byla v olomoucko-brnenske eparchii zalozena zvlastni organizace s nazvem Pravoslavna filantropie, ktera na sebe vzala nelehky ukol opravit a vyuzit navracene cirkevni budovy v Prostejove ve prospech trpicich lidi.

Pres svizelnou ekonomickou situaci se podarilo za uplynulych deset let opravit temer vsechny moravske chramy a dokonce ziskat a vystavet radu novych cirkevnich objektu. V Unicove byl propujcen a z prostredku vericich opraven r. 1991 chram Vzkriseni na mistnim hrbitove. Brnenska cirkevni obec vybudovala pri chramu zvonici a baptisterium a ve Znojmu byl ziskan impozantni chram, ktery bude po generalni oprave zasvecen sv. Rostislavu. Cyrilometodejska svatyne sv. Ducha vyrostla ze zakladu v Sumperku a letos by melo byt dokonceno pri ni zalozene baptisterium a zvonice. Ve Zline peci duchovni spravy byla zrizena kaple sv. Ivana Ceskeho v nove ziskanem cirkevnim dome. V Jihlave si verici postavili rovnez vlastni baptisterium, v Jindrichove Hradci byla ziskana a opravena pro liturgicke ucely husitska kaple svatych Evangelistu a na Svitavsku v Radimeri se bohosluzby konaji v nove kapli Pokrovu presv. Bohorodice.

Dobra pastoracni, vzdelavaci a misijni prace neni myslitelna bez vydavatelske cinnosti. Behem poslednich deseti let v ramci pusobnosti olomoucko-brnenske eparchie vyslo nekolik vzacnych duchovnich publikaci. V zadne pravoslavne rodine by nemel chybet pravoslavny kalendar, redakcne pripravovany jiz nekolik let na Morave, stejne jako Hlas pravoslavi, ktery prinasi pravidelne zpravy o zivote olomoucko-brnenske eparchie.

Tento skromny pohled do 50lete historie neni jiste vycerpavajici. Cirkev vsak neni jenom minulost. Je stale zivym boholidskym organizmem, stale cloveka oslovuje a podle slov Kristovych „...ani brany pekelne ji nepremohou". Sjednoceni ve vire a lasce, s duverou a ve svornosti pracujeme na sverene Bozi nive.

biskup Krystof

Vzpominame
Vzpominka na vladyku Doroteje

Jako blesk z cisteho nebe mne zasahla zprava o umrti vladyky Doroteje. Cloveka, ktery cely zivot zasvetil sluzbe pravoslavne cirkvi.

Jsem stastna, ze patrim mezi ty, kteri meli moznost poznat tohoto vzacneho cloveka, ktery velice ovlivnil a obohatil muj duchovni zivot.

Priznam se vsak, ze pri prvni oficialni navsteve u vladyky se mi rozklepala kolena. Jeste nikdy ve svem zivote jsem se s tak vysokym predstavitelem cirkve nesetkala, proto me prepadla velika trema, coz u mne normalne nebyva zvykem.

Vladyka to na mne poznal, jen se usmal a jeho jediny pohled me zbavil napeti a ja vedela, ze stojim pred osobnosti. Behem nescetnych navstev na mne vzdy zapusobila jeho skromnost a hluboke porozumeni pro slabosti cloveka. Vim ze to, co jsem citila a poznala ja, citili a poznali vsichni, kdoz s vladykou Dorotejem prisli do styku.

Kdyz jsem pak stala u jeho hrobu, vzpominala jsem na vsechna nase setkani a videla ho pred sebou pri nasem poslednim rozhovoru, ktery jsme pro nedostatek casu nemohli dokoncit, a proto jsme se domluvili na pocatek ledna.

Souhlasil, aby nase setkani bylo brano jako interview a otisteno v mesicniku „Slovanska vzajemnost", jehoz jsem sefredaktorkou. „Pisete ve svych novinach objektivne a pravdu, tak to ma byt," byla jeho posledni slova pri louceni. Bohuzel, rozhovor se jiz nemuze uskutecnit.

Odesel clovek veliky ve vire, ve sve skromnosti, nezapomenutelny predstavitel nasi pravoslavne cirkve. V me mysli a v mem srdci vsak zije dal. Natasa Dobiasova

Krestanska slova

Redakci HP
Vazena redakce Hlasu pravoslavi!

Jsem jen obycejny student gymnazia.

Jsem jen prosty clovek se zajmem o druhe.

Jsem jen nepatrny clen rimskokatolicke cirkve.

Kazdou nedeli navstevuji dve bohosluzby. Nejdrive katolickou a po te specham do plzenskeho chramu sv. Anny, abych se zucastnil „Vasi" bohosluzby... nejnadhernejsi liturgie, nejskvostnejsi hostiny, nejvelkolepejsiho prichodu naseho spolecneho Krale.

My, rimsti katolici, neumime liturgii slavit tak krasne, a prave proto Vas – pravoslavne bratry a sestry – velice potrebujeme a jsme vdecni, ze Vam muzeme naslouchat...

Casto mam bolestny pocit, ze mezi katoliky a pravoslavnymi je prilis nevyresenych otazek, prilis nevyrcenych slov, prilis nespravedlivych emoci. Avsak diky Nejsvetejsi Trojici, Spasitelove Matce, Pismu a svatostem jsme si opravdu blizko – prosti vsech predsudku, antipatii a vzajemneho odsuzovani.

Netouzim po jednote, ktera smazava veskere

Ze zasedani Besedy pravoslavne mladeze ve Vilemove

.... prosili Boha o pomoc, aby nam ukazal cestu. Vladyka Krystof pozehnal nasemu zasedani a pozval nas na nasledujici akce: 21. 5. v 10.00 hod. ve svatek sv. Cyrila a Metodeje se bude konat sv. liturgie ve Valech u Mikulcic a 2. – 9. 7. se ve Vilemove bude konat Cyrilometodejsky tyden.

Pote nasledovala prednaska otce Jana Baudise na tema „Posvatna Tradice pravoslavne Cirkve a jeji dulezitost pro pravoslavne krestanstvi". Otec Jan zduraznil, ze prave Tradice a jeji autenticita je to, co odlisuje pravoslavi od jinych nabozenstvi. Stejne jako vladyka, i otec Jan mluvil o velmi tezke situaci v Cirkvi dnes, a ze prave zlehcovani posvatnych Tradic je toho duvodem. V zivote Cirkve neni nic zbytecneho, vse je stejne dulezite, nic vice, nic mene. Jestlize neco z toho nechapu, znamena to, ze jsem do chapani toho jeste nedorostl, a nikoliv, ze je to zbytecne. Do Cirkve dnes vstoupila lidska svevole a pronika do ni lidske smysleni. Svevole byla vzdy Starci prisne odmitana, nebot znamena tezky hrich, kdy clovek prosazuje „sve videni veci". Teto duchovni nemoci je treba se vyvarovat, je treba ji lecit. Takovym lekem proti svevoli je pridrzeni se sv. Tradice. Drzim se sv. Tradice, i kdyz ji ne vzdy plne rozumim, nebot v Tradici je velka duchovni sila. Dnes vsak vidime trideni na vice ci mene dulezite v Tradici. Neni mozne vsak svevolne neco rusit, nebot ke zmenam byl vzdy nutny souhlas cele Cirkve. Na zaver otec Jan rekl, ze je vzdy lepe se zdrzet zmen, byt by se v dany moment mohly zdat prakticke. Svet je prakticky, Cirkev nikoliv. Pro Cirkev je dulezite (prakticke) jen to, co vede ke spase.

Po poutavych uvodnich prednaskach zacalo vlastni zasedani, ktere zahajil president BPM Dejan Randjelovic prectenim posledniho pastyrskeho listu vladyky metropol. Doroteje urceneho prave mladezi (text dopisu byl otisten v minulem cisle HP). Nejdrive byli privitani novi clenove Besedy bratr J. Vaclav Fleischmann a sestra Irina Rjabenkova, a hned pote vyslovil president podekovani vsem, kteri v minulem roce BPM pomahali. Jmenovite podekoval otci Jirimu Niederlemu za to, ze prijel z velke dalky do Jinrichovic vykonat panychidu, dale sponzorum BPM panu Borisi Kocerovi a panu Milutinovi Perici a take vsem duchovnim a obcim, ktere uskutecnily sbirku pro BPM, a take bratru Romanu Jurigovi za pujcku penez pro nase clenstvi v Syndesmosu. Vyslovil diky bratru MUDr. Jirimu Karpowiczovi za obetavou praci na pocitaci a s korespondenci pro Besedu. Dale patri dik otci Markovi z Mostu, ze se jako jediny z oslovenych ujal mladeze v tezke dobe a otci Janu Baudisovi, ze prijal pozvani na valne zasedani a pripravil pro nas duchovni prednasku.

Dalsim bodem programu byla rekapitulace uskutecnenych akci BPM v minulem roce. Na poslednim valnem shromazdeni bylo zvoleno nove predsednictvo BPM a pod jeho vedenim probehly jiz tradicni poute za ceskymi svetci. Velmi zdarila byla nova pout do Jindrichovic, na misto, kde na teritoriu byvaleho pracovniho tabora lezi 7100 ostatku (prevazne srbskych a ruskych) obeti I. svet. valky. Nase mladez se take zucastnila mnoha zahranicnich akci a vyslali jsme take dva delegaty na valne shromazdeni Syndesmosu do Finska. V den pravoslavne mladeze (15. 2.) nami byly vsechny mistni cirkevni obce vyzvany ke sbirce pro BPM. Sbirka se zdarila a vsem darcum velmi dekujeme.

V dalsi casti programu sestra Andrea precetla zpravu o hospodareni BPM a vyslovila diky vsem, kdo pro Besedu financne prispeli. Financni dary na cinnost BPM je i nadale mozno zasilat na adresu pokladnika: sestra Andrea, monastyr Zesnuti Presv. Bohorodice, Vilemov u Litovle 159, PSC 783 23.

Dale nasledovalo stanoveni akci BPM na rok 2000. Plan akci je nasledujici a vsichni jsou srdecne zvani:

8. 4. – pout k sv. Prokopovi (Sazava)

21. 5. – pout k sv. Cyrilovi a sv. Metodejovi (Mikulcice) 10.00 hod.

17. 6. – pout k sv. Ivanovi Ceskemu

1. 7. – pout do Jindrichovic (K. Vary)

3. 9. – 4. 9. – pout k sv. Gorazdovi (Hruba Vrbka)

16. 9. – pout k sv. Ludmile (Tetin)

7. 10. – pout k sv. Vaclavovi (Stara Boleslav)

9. 7. – 14. 7. – setkani pro mlade ve Vilemove „krestanstvi pro 3. tisicileti"

16. 7. – 22. 7. – detsky tabor ve Vilemove

Dulezitym bodem programu pak byla volba duchovniho pro BPM. Duchovnim pravoslavne mladeze byl zvolen otec Jan Baudis. Dale byl zvolen koordinator pro olomoucko-brnenskou eparchii, kterym se stal bratr Vladimir Spurny. Dosavadni pokladnik sestra Andrea poprosila o uvolneni ze sve funkce vzhledem ke svemu postaveni v cirkvi. Svolila, ze si funkci docasne ponecha, dokud se nenajde novy pokladnik.

predsednictvo BPM je nasledujici:

duchovni BPM – otec Jan Baudis

president BPM – Dejan Randjelovic

vicepresident – Petr Kubalek

koordinator pro prazskou eparchii

– Nada Kostelecka

koordinator pro zapadni Cechy – Jan Krivka

koordinator pro olomoucko-brnenskou eparchii – Vl. Spurny

pokladnik – sestra Andrea

Vzhledem k tomu, ze podle nove ustavy ma BPM sve misto pri eparchialnich shromazdenich, byli zvoleni kandidati do jednotlivych eparchii:

za prazskou eparchii – sestra Nada Kostelecka

za olomoucko-brnenskou eparchii – bratr Petr Kubalek

V zaveru bylo konstatovano, ze je treba navazat vetsi spolupraci s mladezi na Slovensku, nebot jsme jedna Cirkev.

6. valne shromazdeni bylo zakonceno modlitbou.

S vasimi dotazy, pripominkami ci navrhy k cinnosti BPM se muzete obratit na adresu sidla BPM: president BPM Dejan Randjelovic, Moravska 30, Karlovy Vary 360 01, tel.: 0602 12 75 66. Katerina Caldrova

Cirkev a zivot
Eparchialni shromazdeni olomoucko-brnenske eparchie

Pred padesati lety vznikla rozdelenim ceske pravoslavne vladyka Krystof vyznamenal zaslouzile pracovniky nasi eparchie z rad vericich. Vyznamenani obdrzeli: sestra Daria Muzikova z Trebice, sestra Jirina Sperlichova z Vilemova, bratr Vladimir Sotola z cirkevni obce v Sumperku, bratr Vladimir Pichr z cirkevni obce v Dolnich Kounicich a bratr Jan Matousek z Olomouce.

Eparchialni revizor br. Jan Matousek prednesl zpravu o hospodareni ustredni eparchialni rady za uplynule obdobi a revizni zprava byla shromazdenim jednomyslne schvalena.

V doplnovacich volbach byli zvoleni dva novi clenove a dva nahradnici do eparchialni rady a volbou doplnen pocet delegatu z nasi eparchie na mistni cirkevni snem.

Eparchialni shromazdeni nebylo jenom slavnostni oslavou jubilea. Delegati zive diskutovali o soucasnych problemech zivota v eparchii a v cele cirkvi. Nektere podnety z diskuse budou predlozeny k uvazeni a rozhodnuti celocirkevniho snemu, ktery se k volbe metropolity uskutecni v Presove.

Na zaver vladyka Krystof blahopral vsem nove zvolenym cinovnikum eparchialni rady, delegatum na snem a vsem pritomnym a dodal, ze v nastavajicim tisicileti nas ceka narocna prace, chceme-li pokracovat v cyrilometodejske duchovni tradici v jednote, radu, svornosti a lasce. Zasedani bylo pote ukonceno modlitbou.

Prot. Pavel Ales

Z historie
Archeologicke objevy v Olomouci

Olomoucky regionalni tisk prinesl zpravy o pokracovani archeologickych vykopavek vedenych Josefem Blahou z olomouckeho Pamatkoveho ustavu. Pri vykopavkach ve Wurmove ulici byly objeveny zaklady pozdne romanskeho kostela z prelomu 11. a 12. stoleti. To je doba, kdy slovansti mnisi byli vyhnani z monastyru svateho Prokopa na Sazave a jejich mista zaujali nemecti benediktyni. Objev olomouckeho chramu z te doby, jak pise tisk, je o to pozoruhodnejsi, ze o jeho existenci neni zadny pisemny doklad. Zaklady stavby se ukryvaji pod domem ve Wurmove ulici a cela severni cast kostela byla znicena pri zalozeni mesta ve druhe polovine 13. stoleti. Vykopavky zde budou pokracovat a snad prinesou dalsi zajimave objevy. Dosud tam archeologove objevili krome jineho i hroby vyznamnych osobnosti z doby Velke Moravy. Olomouc je po teto strance mimoradne zajimava a pecliva archeologicka badatelska prace nam prinese nejedno prekvapeni. ER

Zprava ze sboru duchovnich spravcu
olomoucko-brnenske eparchie

Na utery 29. unora svolal vladyka Krystof do Brna shromazdeni duchovnich, tentokrate pouze z rad duchovnich spravcu. Pred shromazdenim jsme si vyprosovali milost Bozi pri svate liturgii a nekteri z nas pristoupili k predpostni svate zpovedi.

Tematem pracovni casti setkani byla problematika hospodareni cirkevnich obci, nakladani s cirkevnim jmenim, jeho evidence a inventarizace.

Hlavni referat k teto otazce prednesl o. prot. Pavel Ales. Predlozil v nem autentickou citaci posvatnych kanonu, ktere se dotykaji hospodarske discipliny cirkevnich osob, zejmena duchovnich. Jak nedostatecne vazne zvlaste v techto vecech bereme evangelium, natoz aby ono bylo jedinym meritkem naseho chovani. Prvotni krestane pohlizeli na majetek cirkve jako na posvatny, tj. patrici Bohu. Tim, kdo s nim byl opravnen disponovat, byl mistni biskup, jehoz osobni majetek (mel-li jaky) byl zretelne oddelen od cirkevniho. Biskup pak ma mit po svem boku tzv. ekonoma, jakehosi spravce majetku. Neni dovoleno cirkevni majetek pujcovat nebo prodavat (jak vime, bylo ale mozne a dokonce bezne, aby biskup, s vedomim cirkve, rozdaval z nej chudym). Svatokradez (prisvojeni si majetku cirkve) patri k nejtezsim hrichum.

Cirkevni obce jsou povinny vest: pokladni denik, inventarni seznam, knihu pohledavek, v pripade vetsich materialovych zasob – skladovou knihu. Zvlastni inventar ma mit i knihovna cirkevni obce. Chramovy inventar, pripadne inventar farniho domu je nutno periodicky obnovovat. Nekdy (neni-li jiz k dispozici uctenka) byva problemem vycislit hodnotu ruznych cirkevnich predmetu, k tomu je nutno vytvorit komisi ze zastupcu cirkevni obce. Odpisy z inventare mohou podepisovat pouze clenove sboru starsich, kteri zaroven nemohou byt nejblizsimi pribuznymi rodiny duchovniho. Totez se tyka podepisovani dokladu o chramovych sbirkach a podpisoveho vzoru bankovniho uctu.

K nabyvani financnich zdroju se jasne vyjadruje novelizovana cirkevni ustava – zakladnimi prostredky pro hospodareni cirkevnich obci jsou prispevky vericich. Podle tradice nasi cirkve jsou vybirany ve dvou hlavnich formach – dobrovolnych darech (cirkevni dani) a sbirkach pri bohosluzbach. Vedle toho hospodari cirkve i se statnimi prostredky, urcenymi zejmena na opravy pamatkovych objektu a nove i s tzv. sponzorskymi dary, jejichz, zvlaste eticka stranka by jiste stala za rozpracovani.

Samostatnou kapitolu tvori hospodarske zabezpeceni ustrednich organu cirkve, ktere by melo byt kryto prispevky z cirkevnich obci, jak je tomu i jinde ve svete. Verici potom maji byt zcela samozrejme detailne informovani o tom, jak byly prostredky uzity. K tomu maji slouzit tzv. rocni financni zpravy, ktere nejsou u nas dosud pravidlem.

V zaveru setkani duchovni obdrzeli od vladyky Krystofa nove platebni vymery, kterymi se zvysuji jejich osobni pozitky dosud poskytovane statem. Pote jsme jeste setrvali v druzne diskusi nad aktualnimi problemy a po vzajemnem predpostnim odpusteni jsme se rozjeli do svych domovu.

zapsal prot. Petr Novak

Vyrocni konference Pravoslavne akademie Vilemov

Pro znacnou zaneprazdnenost kancelare Pravoslavne akademie Vilemov se v roce 1999 na strankach Hlasu pravoslavi mnoho zprav o cinnosti teto organizace neobjevilo. Avsak protoze se na praci akademie podileji mnozi pravoslavni verici i duchovni a protoze je o jednotlive programy akademie zajem, pokusime se praci Pravoslavne akademie priblizit zpravou z vyrocni konference.

Vyrocni konference obcanskeho sdruzeni Pravoslavna akademie Vilemov byla zahajena spolecnou modlitbou v sobotu dne 26. unora 2000 po 14 hodine v Gorazdove cyrilometodejskem stredisku. Byl predstaven, doplnen a schvalen program vyrocni konference a uvodniho slova se ujal president akademie vladyka Krystof. Pohovoril o vztahu akademie a monastyru, o jejich vzajemnem pusobeni a cilech: umocnovat dobro v cloveku, posilit dialog cirkve a spolecnosti, vest ke Kristu a k duchovnimu horizontu.

Pote nasledovalo predneseni vyrocni zpravy Pravoslavne akademie Vilemov za rok 1999 reditelem organizace Mgr. Romanem Jurigou s kratkym komentarem ke vsem programum, konferencim a projektum akademie, ktere se uskutecnily v minulem roce. I v prvni polovine roku 1999 pokracoval projekt Podpora a rozvoj kvality zivota na hanacke vesnici, skladajici se z prednasek a diskusi pro verejnost, ktery se realizoval diky podpore Nadace rozvoje obcanske spolecnosti. Ve spolupraci s holandskym institutem Hendrika Kraemera Pravoslavna akademie Vilemov dale usporadala skoleni pro reditele cirkevnich neziskovych organizaci z Polska, Slovenska a Ceske republiky. Tak, jako v predchozich letech byla Pravoslavna akademie Vilemov i v roce 1999 poradatelem jazykoveho kursu anglictiny Svetove rady cirkvi pro pracovniky cirkvi a cirkevnich organizaci ze stredni a vychodni Evropy. Pravoslavna akademie se stala take poradatelem konference o krestanskych pristupech k obrane a odzbrojeni a vyznamnou merou se podilela na priprave mezinarodniho vzdelavaciho projektu Gephyra – Most – pro mlade pracovniky cirkvi za sedmi zemi Evropy. V roce 1999 Pravoslavna akademie uskutecnila dlouho planovany projekt Pravoslavne Ikony – barvy a tvary svatosti, ktery byl spojen s rozsahlou vystavou ikon ve Vilemove. Se zajmem se setkal Pravoslavnou akademii poradany mezinarodni skolici kurz svetove mladeznicke organizace Syndesmos i prevazne odborna prace na projektu Ekologie a duchovnost, ktery by mel v budoucnu vest k ekologizaci Gorazdova cyrilometodejskeho strediska a k jeho zasobovani obnovitelnymi zdroji energie. Pravoslavna akademie Vilemov se i v roce 1999 castecne ucastnila na priprave pravoslavneho vysilani Radia Proglas a zajistovala spoluucast nasi cirkve na aktivitach ekumenicke akademie Praha i ucast pravoslavne cirkve v komisi pro media Ekumenicke rady cirkvi v CR. Pravoslavna akademie Vilemov byla v roce 1999 poctena poverenim Jeho Blazenstvem, zesnulym vladykou Dorotejem k logisticke organizaci cirkevniho snemu poradaneho ve Vilemove. Akademie v roce 1999 take vydala prvni publikaci obsahujici ctyri historicke stati z pera sv. vladyky Gorazda.

Financni zpravu prednesli clenove revizni komise RNDr. Petr Novak a bratr Dan A. Apostu. Komise potvrdila spravnost ucetnictvi organizace a navrhla, aby financni zprava v prijmech obsahovala v budoucnu take vycislenou hodnotu dobrovolnicke prace a vyuctovani prostredku, kterymi umoznily ruzne organizace bezplatnou ucast pracovniku a spolupracovniku akademie na kursech, skolenich a konferencich v zahranici. Na podnet o. RNDr. Petra Novaka byla priblizena struktura darcu akademie a bylo s litosti konstatovano, ze projekty a prace akademie jsou umoznovany temer vylucne granty ze zahranici. Zmena a preorientovani se z grantu na vlastni cinnost se v soucasnosti jevi jako nezbytny krok k zajisteni dalsiho rozvoje organizace, protoze granty se stavaji cim dal mene dostupnymi. Hlasovanim byl prijat obsah vyrocni zpravy a financni zpravy za rok 1999 (predlozene vsem pritomnym) a nasledovalo podekovani vykonnemu vyboru a rediteli.

Po kratke pauze vedla k dalsimu zamysleni nad zmenami v systemu prace akademie prezentace nove strategie 2000 pripravene reditelem. Hlavnim tematem bylo rozsireni misijniho pusobeni a spolecenskeho dosahu akademie a zabezpeceni chodu akademie ze zdroju vlastni cinnosti. Prezentace zahrnovala poznatky ze systemu prace pravoslavne akademie v Novem Valamu ve Finsku a ve stredisku anglikanske cirkve v Cropthornu (worcesterska dieceze) v Anglii. Na osmi predstavenych typech programu, ktere odpovidaji nasim podminkam, mohli vsichni zucastneni posoudit, kolika ruznym organizacim a institucim, jejichz zajem neni v rozporu s cinnosti monastyru a akademie, muze Gorazdovo cyrilometodejske centrum poskytnout prostor k rozvoji a duchovni orientaci.

Pravoslavna akademie by v budoucnu chtela organizovat nekolik druhu vzdelavacich kurzu, podilet se na organizaci skupin poutniku smerujicich do Vilemova, zvat do Vilemova deti zakladnich skol na tzv. skoly v prirode a take pripravit radu cilenych seminaru priblizujicich pravoslavi studentum vysokych skol a dalsim zajemcum. I v budoucnu jsou v planu porady a seminare na aktualni temata a melo by se rozvijet partnerstvi s organizacemi obdobneho zamereni z domova i z ciziny.

Nova strategie 2000 a zmeny v systemu prace akademie byly ucastniky vyrocni konference prijaty. Protoze nova strategie bude vyzadovat zintenzivneni prace vykonneho vyboru, byl prednesen a prijat navrh jej rozsirit. Z vykonneho vyboru odstoupil jeden ze zakladajicich clenu o. Mgr. Jan Kackos, ktery navrhnul za sebe nahradu v osobe bratra Mgr. Marka Novotneho. O. Mgr. Jan Kackos i nadale zustava clenem Pravoslavne akademie a lze jenom doufat, ze bude i nadale pro akademii pevnou oporou. Mgr. Roman Juriga navrhl do vykonneho vyboru Mgr. Pavlinu Sipovou, ktera se bohuzel nemohla vyrocni konference zucastnit, avsak s kandidaturou souhlasila. Vladykou Krystofem byl jako dalsi clen vykonneho vyboru navrzen o. Mgr. Libor Raclavsky. Jako doplnujici clen revizni komise byl navrzen Ondrej Lakomy. Kandidatury byly prijaty a navrhovane osoby byly ucastniky vyrocni konference do organu sdruzeni radne zvoleni. Vyrocni konferenci zakoncila spolecna modlitba.

Vykonny vybor Pravoslavne akademie ve Vilemove by rad i touto cestou podekoval vsem bratrim a sestram, dobrovolnym pracovnikum, otcum duchovnim a pratelum za nezistnou pomoc a za neocenitelne rady a napady, kterymi prispeli k uspesne realizaci ruznych kurzu, seminaru, konferenci a prednasek.

V neposledni rade vsak musime podekovat sestram monastyru Zesnuti presvate Bohorodice ve Vilemove za spolupraci pri priprave ruznych programu. Bez jejich modliteb a obetave prace by vetsina programu nebyla mozna.

Dale dekuje vsem nadacim, organizacim, institucim, firmam a jednotlivcum z domova a ze zahranici za poskytnuti grantu a financnich podpor, ktere umoznily realizaci jednotlivych programu. E. Jurigova

Na Bozi nive
Otec protojerej Pavel Otakar Axman osmdesatnikem

Nechce se tomu verit, ale je tomu tak – zakon casu je neuprosny: otec protojerej Pavel O. Axman se doziva dne 9. dubna 2000 osmdesati roku plodneho zivota, od mladi zasveceneho sluzbe ceske pravoslavne cirkvi. Ti nejmladsi cirkevni pracovnici jej v poslednich letech znaji uz jen ze znacky PAX, kterou odedavna podepisuje sve clanky v nasich publikacich. Do letosniho Pravoslavneho kalendare prispel podnetnym, jako obvykle precizne napsanym (nebot je ctitelem dobre cestiny) clankem „Tricata leta v nasi cirkvi z pohledu tehdejsiho clena Besedy pravoslavne mladeze" na str. 121–123. Ve sve skromnosti neuvedl, ze v povalecnych nekolika letech, v nichz Beseda mladeze mohla existovat, nez byla komunistickym rezimem zakazana jako ostatni mladeznicke cirkevni organizace, byl jejim ustrednim tajemnikem, cili vedoucim jeji organizacni prace, vedle otce protojereje A. J. Novaka, ktery byl jejim duchovnim. A odtud – z zive duchovni atmosfery pravoslavne mladeze – vedla pro neho logicky zretelna a vyhranena cesta ke sluzbe cirkvi na poli duchovniho pastyre. Ziskal ho pro ni, ac se nedockal sam jeho vysveceni, svaty nas mucednik vladyka Gorazd, ktery si vsiml jeho prvniho prispevku v tehdejsim casopise Vestniku ceske pravoslavne eparchie, psaneho pod sifrou „rn", vypatral ho, dopisem podekoval a povzbudil do dalsi cinnosti.

Byl tu take vliv starsiho bratra – otce Bohumira – nejstarsiho ze sedmi Axmanovych deti, tehdy jiz kneze od roku 1933, a vlivy dalsich starsich duchovnich z okruhu svateho vladyky novomucednika, co formovalo osobnost a praci otce protojereje Pavla Axmana. Po studiich na gymnaziu v Litovli byl pripraven odjet do Jugoslavie, aby tam studoval na belehradske bohoslovecke fakulte, ale prisla okupace nasi vlasti nacisty, valka, zakaz studii v zahranici, pote i tezka zkusenost „totalniho nasazeni" na praci v Nemecku, co poznamenalo mladi naseho jubilanta...

Na jeho pastyrskou cinnost vzpominaji nasi verici v Chudobine, v Prerove a nejvice ovsem v Olomouci, kde pusobil nejenom jako farar, ale i jako pracovnik (reditel) eparchialni kancelare a tez posleze jako spravce eparchie.

Mladsi nasi spolupracovnici si jen tezce predstavuji praci duchovnich v tehdejsim protinabozensky zamerenem politickem systemu a asi vsechny jeho nastrahy a svazujici vliv, pokud jej sami nezazili, ani plne nepochopi. Snad najdou inspiraci z pastyrske opravdovosti drivejsich generaci, aby nase cirkevni obce pod jejich vedenim nemusely zaznamenavat ubytek vericich, ale pozehnany rust.

Otec protojerej jiz nemuze stat se svou cirkevni obci u Boziho oltare. Ocni neduh a jine mu to znemoznuji. A prece je stasten, kdyz muze se svou choti Libusi zavitat do olomouckeho chramu svateho Gorazda I. , modlit se a zpivat svatou liturgii v kruhu tech, kteri ho maji radi, jsou mu vdecni za leta jeho duchovni pece a preji mu v modlitbach „mnoha leta" zivota v Bozi milosti, ve zdravi a dusevni i fyzicke svezesti. -pa-

Vecna pamet
Za bratrem Josefem Cernohorskym

Dlouhosti dnu jej nasytim a ukazi jemu spaseni sve (Z 91, 16)

Na tato slova svateho zalmisty jsme myslili v nasem chrame sv. Vaclava a Ludmily pri pohrebnim obradu, jimz spolecne s mistnim o. duchovnim doprovazel o. mitr. prot. Jozef Fejsak, brnensky okr. protopresbyter, na posledni ceste naseho zemreleho bratra Josefa Cernohorskeho, ktereho Pan Buh k sobe povolal ve veku nedozitych petadevadesati let.

Nas zesnuly byl volynsky Cech. Tohle blizsi upresneni samo o sobe dava tusit nevsednost jeho zivotnich osudu. Abychom postihli aspon zhruba priciny, jimiz byl od narozeni ovlivnovan, musime se vratit temer o puldruheho stoleti. Tehdy skupina uslechtilych vudcu probouzejiciho se ceskeho naroda vykrocila cestou slovanske vzajemnosti. Tito dusledni jednotlivci sami pro sebe nasli cestu k duchovnimu obohaceni v prijeti sv. Pravoslavi.

Z jejich prostredi zaznela tehdy take vyzva ceskemu zemedelskemu lidu k pomoci dosidlit ridce obydleny kraj Volyne na statnim uzemi Ruska. K teto pobidce pak pred rokem tisic osm set sedmdesat zacala emigrace z Cech na Volyn –

Zacina vlna, pripominajici v urcitem smyslu proud pobelohorskych exulantu, a prece tolik odlisna. Tehdy odchazel hmotne ozebraceny vykvet naroda do Nemecka ve snaze uchovat duchovni svobodu; a vysledek? Uplne odnarodneni, naprosta ztrata identity. O ctvrt tisicileti pozdeji se na Volyni v plnosti uskutecnuje touha novych emigrantu: pilnou a poctivou praci zlepsit hospodarskou situaci rodiny, zachovat vrely vztah ke stare vlasti, byt ostatnimu obyvatelstvu prikladem v pouzivani progresivnich zemedelskych technologii. Sami pak brzo zacinaji vnimat nesmirne hodnoty nezkaleneho prvotniho krestanstvi – sv. Pravoslavi a radi je prijimaji jako navrat ke skutecnemu davnemu cyrilometodejstvi.

Jen neprima svedectvi jako napr. to, ze byli osadniky teze vesnice – Moldavy – nam napovidaji, ze v jednom a temze proudu prisly z Cech na Volyn rodiny Cernohorskych, Hofmanova a Kratochvilova. Z toho, ze se Pepicek Cernohorsky v roce 1868 narodil jeste v Cechach, kdezto Barborka Hofmanova v roce 1875 uz na Volyni, nutne plyne, ze emigrace se uskutecnila asi kratce po roce 1870. Nekdy na sklonku devatenacteho stoleti, ci na prelomu stoleti dvacateho pak vstupuji do manzelstvi Josef Cernohorsky s Barborou Hofmanovou a 22. dubna 1905 se raduji z narozeni dedice otcova jmena, naseho bratra Josefa.

Prvni svetova valka nalozi devitiletemu skolakovi na bedra znacne zvetsene bremeno, po jejim skonceni pak se mladistvy Josef vyucil kolarem, povinnou vojenskou sluzbu vykonal v polske armade; Volyn byla totiz tehdy pripojena k Polsku.

Nad Evropou se uz zase zacinaji stahovat prvni naznaky mracku hrozeb straslive druhe svetove valky, kdyz knez pronasi nad dvojici Josefem Cernohorskym a Olgou Kratochvilovou 11. listopadu 1931 slova Slavou a cti spoj a korunuj je. Mlademu manzelskemu paru nebylo doprano dlouheho klidu. Kdyz se zacal formovat sbor dobrovolniku generala Svobody, nevahal tehdy uz zraly muz a otec male dcerusky Marie prihlasit se do jeho rad a jit jako jeho prislusnik bojovat za osvobozeni stare vlasti.

Kdyz pak byli po valce volynsti Cesi vybidnuti k navratu do vlasti, aby osidlili kraje, na nez nadale navzdy ztratili pravo sudetsti velezradci, neodeprel ani tuto sluzbu volajici otcine. Vraci se s manzelkou a s dcerou do Ceskoslovenska. Sve dosavadni kolarstvi nahradil prevazne zemedelskou cinnosti. Od roku 1947, kdy se Cernohorsti vratili „domu", hospodaril v Hlince na severni Morave az do roku 1963. Pak s rodinou presidlil do Heraltic na Trebicsku. V letech 1973 az 1975 dojizdel do Trebice pomahat pri stavbe domu pro svou dceru, jez byla v poslednich sesti letech jeho zivota, kdy se k ni z Heraltic po ovdoveni prestehoval, tou to domaci prostredi, ale pro me, ktery pochazim z Moravy, kde je relativne(!) vyssi uroven religioznosti obyvatelstva, bylo toto setkani se zjevnou duchovni, hodnotovou, spolecenskou a ekologickou devastaci sokujici. Nicmene i zde se najdou lide, kteri se nevzdavaji a tvari v tvar te nejtupejsi ignoranci se snazi udrzet svetelko krestanske viry. Casto jsou jejich snahy druhym nepochopitelne, jako tomu bylo v pripade mladeho pastoracniho asistenta rimskokatolicke cirkve, ktery se snazi v nekolika zapadlych vesnicich na Decinsku opravit a zprovoznit polorozpadle kostely, aby tak v lidech udrzel povedomi o Kristu. Ja osobne se pred takovymi lidmi sklanim.

A nakonec nekolik slov, ktera zaznela z ust zahranicnich ucastniku pri zaverecnem shrnuti programu. Mi kolegove se shodli na tom, ze nase vlast je krasna a nesmirne zajimava zeme, zel Bohu dosud silne poznamenana komunizmem a to predevsim v oblasti mezilidskych vztahu. Cesi jako by porad cekali, ze jim vse spadne do klina a obcas se zda, ze nejsou schopni ci ochotni nest zodpovednost. Na prvni pohled vypada, ze jsme jako narod uzavreni, ale ve skutecnosti jsme velice pratelsti a kdyz uz se do neceho pustime, snazime se to dotahnout do zdarneho konce. Dodnes jsou ale viditelne stopy po traumatu cesko-nemeckych vztahu. Co se cirkevniho zivota tyce, zahranicni pozorovatele si vsimli zcela minimalni podpory statu, kdyz si ovsem odmyslime duchovenske platy, vyplacene dosud statem. Zcela prekvapujici pak pro vetsinu ucastniku byla naprosta absence vyuky nabozenstvi na vsech typech skol. Vyjadruji tato slova nase vlastni zkusenosti ci jim naopak protireci? To uz si v sobe musi rozhodnout kazdy z nas sam.

Jiri Rudolf Stransky

Pravoslavne vysilani Radia Proglas

K napsani techto radku me vedla skutecnost, ze pravoslavne vysilani Radia Proglas je spise zname mezi rimskokatolickymi posluchaci nez mezi pravoslavnymi. Nase vysilani vzniklo na zaklade nabidky pro pravoslavnou cirkev ze strany Radia Proglas a na zaklade pozehnani vladyky Krystofa pro tuto praci. Pravidelne pravoslavne vysilani bylo zahajeno 1. 5. 1996. Tehdy jsme se na brnenskem nadrazi sesli ctyri. Roman Juriga, ktery jiz od vanoc pripravoval pro Proglas kratke zivotopisy svetcu a tim i pudu pro nase budouci vysilani. Dale otcove Petr Novak, Petr Klokocka a ja. Nikdo z nas nevedel, co vlastne budeme delat, a tak jsme sedli do jedne kavarny a sestavili jsme sve prvni vysilani. Nase prace v zacatcich pripominala spise najezd Avaru nez odpovednou praci pro sdelovaci prostredek krestanskeho charakteru. Take priprava textu pripominala spise nejaky druh dadaismu nebo praci na kolazi, kdyz jsme z ruznych zdroju tahali rozumy, strihali, lepili, kombinovali a xeroxovali. Nahravaci technici z nas byli nestastni nejen pro tento zpusob prace, ale hlavne pro nase mizive schopnosti v hlasovem projevu. Stavalo se, ze pulhodinovy porad jsme tocili nekolik hodin. Nastesti nam to vse prochazelo, protoze Radio Proglas tehdy vysilalo jen kratkou dobu a mnozi jeho pracovnici zacinali podobne. Casem ubylo na obou stranach smichu a naopak zacalo pribyvat profesionalniho pristupu. Pro zaneprazdnenost odchazi oba Petrove. Take Roman Juriga byva zavalen praci pro Pravoslavnou akademii ve Vilemove a nebylo mozne, abychom se kazdy tyden oba sesli pri nahravani. A tak jsme si zacali pro cteni „pujcovat" nektere pracovniky Radia. Nejvice se pro nase porady hodil redaktor Radek Mezulanik a diky jeho pomoci dostaly nase porady jednotny specificky charakter. Prace pro Proglas vsak neni jen nahravani a priprava poradu. Je to take nahravani rozhovoru, shaneni podkladu a informaci pro vysilani, cili vytvareni urcite databaze, bez niz by se brzy stalo vysilani banalnim a stereotypnim. Take bohata fonoteka, cili zasoba pravoslavnych hudebnich nahravek je nemene dulezita. V neposledni rade je to take komunikace s posluchaci, at uz skrze dopisy nebo osobne. Doposud nam prislo kolem 80 dopisu, pozdravu, korespondencnich listku, zadosti atd., z nichz pouze 3 jsou anonymy s negativnim obsahem. To vsechno jsme si vytvorili sami z vlastnich zdroju a penez. Podle dohody mame proplaceny cesty a nekdy na konci roku dostaneme symbolickou odmenu. Proto privitame kazdou pomoc, treba ve forme obalek, postovnich znamek, naplni do tiskarny nebo pravoslavnych hudebnich nahravek.

Jsme si take vedomi toho, ze ne vsichni mohou zachytit signal vysilace. Pro zajemce archivujeme od roku 1997 jak texty vysilani, tak jejich zvukovou podobu. Nemelo by tedy byt problemem si na nejakou dobu od nas zapujcit nahravky s vysilanim na kazetach treba za cely minuly rok. Tesim se na spolupraci pri vytvareni nasich spolecnych poradu, na vase reakce a podnety.

V Kristu

jer. Mgr. Libor Raclavsky

Pravoslavne vysilani Radia Proglas

muzete naladit:

v patek 19.15 hod.

ve stredu 22.30 hod. (opakovani)

na frekvencich:

Brno – 107, 5 FM (jizni Morava)

Praded – 93, 3 FM
(severni Morava + vych. Cechy)

Svaty Hostyn – 90, 6 FM
(severovych. Morava)

Jested – 97, 9 FM (severni a vychod. Cechy)

Pribram – 96, 0 FM (okoli Pribrami)

satelit Kopernikus 2 (kabel)

adresa: Pravoslavne vysilani, Radio Proglas

Barvicova 85, 602 00 Brno

Piste nam prosim Vase nazory, rady a pripominky!

Pozvani

Spolecenstvi (Jan 10), sdruzeni pro sluzbu detem a mladezi

KOTEC, kontaktni a krizove centrum

a tradicni pripravny vybor

zve krestanske pracovniky za vsech oblasti socialni prace na VI. seminar

„BREMENA DRUHYCH NESME"

18. –20. 5. 2000, Vilemov u Olomouce

Pracujete v socialni oblasti a citite potrebu dalsiho vzdelavani?

Chcete se podelit o sve zkusenosti? Chcete slyset pt

Helenske slunce

Nevsedni vecer prozili vcera navstevnici Mestske knihovny v Kaplici. V ramci projektu „1000 dni pro Evropu" se uskutecnila beseda „Pravoslavne Recko minulosti a soucasnosti". Pozvani organizatoru prijal biskup Krystof z Olomouce.

Ucastnici meli nejen moznost podelit se s panem biskupem o vzpominky na jeho studia v Recku, ale hovorilo se take o rozdilech zivota ve stredni a jizni Evrope, o mentalite Helenu a Cechu, o narodni hrdosti, vlastenectvi i potrebe „korenu" v zivote. Nezapomnelo se ani na recke deti, ktere v dobe obcanske valky nalezly nahradni domov v nasem regionu (Horice na Sumave a Nove Hrady).

Vladyka Krystof velice ochotne odpovidal na otazky tykajici se pravoslavne cirkve v Evrope i u nas. Vysvetloval rozdily mezi jednotlivymi pojetimi krestanstvi.

Vecer byl plny pohody, porozumeni a nakonec si vsichni odnesli teplo helenskeho slunce do svych domovu. D. Wimmerova

Biskup Krystof s pracovniky knihovny v Kaplici pred besedou

Hruba Vrbka

Uz davno si mistni obyvatele zvykli na monastyr sv. Gorazda a jeho obyvatele. I kdyz zivot v nem probiha temer skryte, jeho existence je uz znama v sirokem okoli Moravskeho Slovacka, ale i v jinych oblastech nasi vlasti. Takto tise, vydava svedectvi o sv. pravoslavi.

Stalo se uz nepsanym pravidlem, ze monastyr jednou mesicne navstevuje eparchialni archijerej vladyka Krystof, slouzi zde bohosluzby a duchovne beseduje s bratrstvem monastyru.

V monastyru naslo sve misto i detasovane pracoviste Eparchialniho duchovniho uciliste. Uz jen kratky cas a posluchaci pri zaverecnych zkouskach budou overovat vysledky sveho studia. Prednaseny jsou tyto predmety: Pismo svate, cirkevni dejiny, rectina, cirk. slovanstina, liturgika, zaklady pravoslavne mravouky a dogmatiky, cirkevni zpev. Studium je dalkove, formou konzultaci. Posluchaci v dobe sveho soustredeni se zucastnuji bohosluzeb a duchovnich besed.

Monastyr je navstevovan poutniky z blizkeho, ale i dalekeho zahranici. Napr. zde nedavno pobyvala rodina ze SRN, ktera se v obci ubytovala a do monastyru prichazela, aby po cely den se zucastnovala zivota v monastyru – bohosluzeb, duchovnich besed, ale i drobnych praci. Dale monastyr navstivili jednotlivi poutnici z Ukrajiny, Ruska, Beloruska i z USA.

Velmi bolestive na nas zapusobila zprava, ze zesnul Jeho Blazenstvo metropolita Dorotej. Tato zprava dosla v pozdnich nocnich hodinach, ale ihned byla slouzena panychida. Modlitby za pokoj jeho duse se zde konaly kazdy den a sveho vyvrcholeni dosahly ve ctyricaty den od jeho zesnuti, ale ani tak neskoncily; bratrstvo monastyru modlitbou nadale cti pamatku nezapomenutelneho svetitele Kristova.

Radu duchovnich ditek monastyru rozsiril o. Pachomij, prijetim postrihu, i kdyz nese blahe brime poslusanija mimo monastyr.

Bratrstvo monastyru sv. Gorazda se nyni snazi co nejhloubeji prozivat v modlitbe a rozjimani dobu Velkeho postu s usilim o duchovni obnovu.

Bude pro nas velkou duchovni radosti, budeme-li moci slavit sv. Paschu spolecne s poutniky, na jejichz ucast se tesime. Musime vsak upozornit, ze monastyr prozatim nema moznost ubytovani. Prosime vsak, aby ti, kdo se rozhodnou spolecne s nami slavit sv. Paschu, nam laskave predem oznamili pocet poutniku.

Porad bohosluzeb Velkeho (strastneho) tydne a sv. Paschy v monastyru sv. Gorazda v Hrube Vrbce.

Nedele 23. dubna

Kvetna nedele, sv. liturgie v 9.00 hod.,

sveceni ratolesti.

V. pondeli 24. dubna

Bohosluzby Vel. tydne podle radu
od 6.00 do 11.00 hod, od 17.00 do 19.00 hod.

V. utery 25. dubna

Casovy program jako v pondeli.

V. streda 26. dubna

Casovy program jako v pondeli.

V. ctvrtek 27. dubna

Bohosluzby podle radu od 6.00 do 11.00 hod.

Vecer v 17.00 hod. cteni 12 evangelii.

V. patek 28. dubna

Kralovske hodinky od 6.00 do 11.00 hod.

Vecerni (vynaseni sv. Plastenice) 17.00 hod.

V. sobota 29. dubna

Jitrni, hodinky, sv. liturgie od 3.00 do 9.00 hod.

Pulnocni ve 23. 00 hod.

NEDELE 30. dubna

Paschalni jitrni, hodinky, paschalni sv. liturgie,

sveceni paschalnich pokrmu (paschy)

od 0.00 do 4.00 hod.

Tehoz dne vecer paschalni vecerni

a paschalni jitrni

od 17.00 do 19.00 hod.

S. pondeli 1. kvetna

Paschalni hodinky, sv. liturgie

od 9.00 do 10.30 hod.

Vecer v 17.00 hod. paschani vecerni a jitrni.

S. utery 2. kvetna

Paschalni hodinky a sv. liturgie od 9.00 do 10.30 hod.

Dalsi dny bohosluzby podle radu rano

v 6.00 hod. a vecer v 17.00 hod.

Ilja
 

Sv. Liturgie na Pankraci

Sobota 29. ledna 2000. Pro 30 obvinenych z oddeleni pro vykon vazby se zmirnenym rezimem ve vazebni veznici Praha-Pankrac slouzili svatou liturgii v cirkevne slovanskem jazyce prot. ThLic. Michal Dandar, PhD spolu s diakonem PaedDr. Lubomirem Bajcurou, ThDipl. a kantorem Pavlem Celicem. Za pomoc pri organizaci si zaslouzi veliky dik pedagogicti pracovnici veznice Mgr. Jelena Stepanova a Mgr. Miroslav Vondra. Zvlastni podekovani patri rediteli veznice plk. JUDr. Jaroslavu Gruberovi. Podarilo se sladit pozadavky vnitrniho radu veznice, nasel se vhodny cas pro bohosluzbu, ktera je v podminkach veznice relativne dosti dlouha. Technicke problemy byly vyreseny zbudovanim improvizovaneho prestolu, zertveniku a ikonostasu. Veznum se z vule Bozi dostalo blahodatnych daru, o jejichz zaslouzenosti rozum lidsky radeji nechce uvazovat. Jeste dlouho si potom vezni pravoslavneho vyznani (predevsim Rusove, Ukrajinci a Bulhari) na Pankraci vypravovali, jakeho pozehnani se jim dostalo. Podle zprav jejich vychovatelu byli vezni za tuto sluzbu vdecni. Po velikonocich se proto planuje konani dalsi liturgie. Bohu diky.

diakon L. Bajcura

Fotografie pred prenosnym ikonostasem zbudovanym v kulturni mistnosti oddeleni vazby se zmirnenym rezimem. Zleva: Mgr. J. Stepanova, diakon Dr. L. Bajcura, Prot. ThLic. M. Dandar, PhD, Pavel Celic.

Vydava: Metropolitni rada pravoslavne cirkve v ceskych zemich v Pravoslavnem nakladatelstvi,

Delostrelecka 7, 160 00 Praha 6

Hlavni redaktor: Dr. Cestmir Kracmar, Soukenicka 10, 110 00 Praha 1.

Redakce si vyhrazuje prava na pripadne upravy, ci kraceni zaslanych prispevku.

Uzaverka kazdeho cisla je 10. den predchazejiciho mesice. Vychazi druhy tyden v mesici.

Litografie Loksa PrePress Rakovnik, tisk Tucek tiskarna Rakovnik.

Rozsiruje PNS. Jedno cislo Kc 10, –, pro predplatitele u distribucniho strediska v Praze Kc 9, –.

Podavani novinovych zasilek povolila Ceska posta, s. p. ,

Odstepny zavod Praha c. j. nov 5434/95 ze dne 8. 11. 199